úterý 11. listopadu 2014

Sportovní povídání

Sportů jsem za svůj třiadvacet let dlouhý život dělala nespočet. Od něco-jako-sokola a atletiku přes country tanečky, street dance a step aerobik až po běh, fitbox, kickbox a tanec u tyče.
Při tanci jsem si stále nechtěla přiznat, že jsem prostě dřevo, při šplhu jsem zažila svých 8 sekund slávy na školním závodě, a při kick boxu zase málem přišla o zuby.
Jako malá Markétka jsem pořád musela někde pobíhat, a tak mi všechny ty kroužky vyhovovaly. Bavilo mě běhat, skákat do dálky i přes kozu, dělat kotrmelce....prostě všechno, k čemu nebyl potřeba míč nebo míček. Jakýchkoliv velikostí.
A to mi vydrželo až do dneška. 
Kotrmelce už sice dávno nedělám, ale kolektivních sportů se štítím jako čert kříže stále. A při představě, že by po mě ještě teď někdo chtěl házet nějakým balónem a já bych to měla chytat, se mi chce okamžitě vykloubit ruka, abych se tomu zlu vyhnula.
K ničemu jinému jsem ale takový odpor jako ke všem míčovým hrám neměla. A ve všech sportech jsem měla vždycky období, kdy jsem do toho byla pořádně zažraná. Do té doby, než jsem objevila něco dalšího.
A v posledních dvou letech (s výjimkou půl roku ve Vídni, kde jsem běhala a cvičila sama podle aplikace Nike Training) to bylo období TRX, které jsem prokládala občasnými návštěvami hodin fitboxu nebo body stylingu a extra náročného total body trainingu. Všechno v brněnském Body Revolution, kde jsem byla nalezlá minimálně 5x týdně. 
Bavilo mě to moc, pokaždé jsem odcházela se skvělou náladou a dobrým pocitem, ale dost často jsem na to pak i doplácela. Mému zápěstí se všechno to klikování, angličákování a hromada různých cviků ve vzporu přestávalo líbit a dávalo mi to pořádně najevo. A stejně tak nohy, zejména stehna. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy vycházela schody bez bolesti. 
A když mi jednoho rána zazvonil budík v 6:10, což znamenalo další z ranních hodin TRX (ten týden už asi 5.),nedokázala jsem vstát. Chtěla jsem se zvednout z postele, ale prostě to nešlo, neměla jsem sílu vůbec na nic. A když jsem se konečně dokázala z té postele vyhrabat, podlomily se mi kolena a hned jsem si musela lehnout zpátky. A dva dny jsem strávila v posteli se stejnými pocity, jako při silné horečce, bolelo mě všechno od hlavy až k patě, byla strašně slabá a neměla chuť k jídlu. (a zejména to poslední už něco znamená!)
Po tomhle jsem se na chvíli poučila a dala si předsevzetí, že minimálně 2 nebo 3 dny v týdnu budu odpočívat.
Vydrželo mi to chvíli, o pár dní později už jsem si to zase vesele vykračovala se svou růžovou taškou na hodiny TRX a fitboxu, opět třeba 4x nebo 5x po sobě.
A pak jsem cítila tu slabost a známky přetrénování znovu. Nečekaně.
Nepoučitelná, no.
Kdyby to byly nějaké méně náročné lekce, lážo plážo zumba nebo třeba pilates, nic by se nedělo, ale zrovna tohle byly typy lekcí, kdy se celou hodinu jede hodně intenzivně (skoro bych řekla, že je to takový hodinový HIIT :D), tepovka vysoká až do vesmíru a je to náročné jak na fyzičku (ano ano, to ty desítky angličáků), tak pro svaly.
A ačkoliv je TRX jinak cvičení pořádně účinné, na mě už to nepůsobilo vůbec. Tělo si na to tak zvyklo, že ačkoliv jsem dřela denně jako kůň, nedělo se nic. 
NIC a nic!
Samozřejmě, že jsem to dělala hlavně pro radost a dobrý pocit, ale když už se něčemu tolik věnujete, trošku pak naštve, když si uvědomíte, že to na vás není vidět tak, jako byste si zasloužili.
V šatně jsem se po hodině bavila třeba se slečnou, která začala chodit 4x týdně na TRX nebo body styling, upravila jídelníček, a do 2 měsíců měla dole snad 14 kilo. 
Ale na mě nebyla změna vůbec žádná, tím jak jsem na to všechno byla tak zvyklá.
Jasně, že jsem nechtěla mít dole žádných 14 kilo, ale někde by neuškodilo trochu ubrat, jinde zase přidat.
Ale to všechno jsem si uvědomila teprve až nedávno. Že i když mi tenhle typ cvičení vyhovuje, mému tělu po tolika hodinách toho stejného už tolik ne. A že někdy je méně více. A že už je opravdu potřeba změna. A že existuje i slovo odpočinek.
A tak jsem se odhodlala k tomu, že začnu chodit do posilovny, na klasický silový trénink a TRX (s těžkým srdcem, ale spokojenější peněženkou :D) omezím na jednu hodinu týdně.
A teď někdy tomu bude měsíc.
Nebylo to tak, že bych před tím měsícem byla v posilovně poprvé a připadala si tam zmateně jako Alenka v říši Divů, ale bylo to poprvé, co jsem se rozhodla, že tam budu chodit pravidelně a normálně posilovat.
Za svých pubertálních let jsem sice trávila skoro každé odpoledne v Průvanu, ale to vysedávání na rotopedu nebo plácání nohama na elipticalu, případně nějaký to šolíchání se 2kg činečkama se moc počítat nedá.
Původně jsem si vybrala krásné a luxusní fitko v AZ Tower, ale vzhledem k tomu, že je na konci světa Brna jsem ho vyměnila za BigOne Fitness, které je o poznání blíže a jsem tam moc spokojená. Za 900kč mám neomezenou studentskou permanentku, která platí do posilovny, tak na sálové lekce. Ty jsem sice ještě nevyužila, ale zato samotný sál plný různých pomůcek využívám pořádně, jak je vidět i na fotkách.
Původně jsem si myslela, že mě to bavit nebude a že budu mít spíš tendence se flákat, když nad sebou nebudu mít někoho, kdo by mi říkal, co mám dělat, obzvlášť když už nebudu mít sílu ani na ten jeden angličák, ale kupodivu se dokážu pořádně zničit i sama. A obzvlášť s kamarádkou, se kterou se navzájem hecujeme, vymýšlíme kombinace samých hnusných cviků, a na šalinu se potom pomalu plazíme.
Většinou to vypadá tak, že si dáme buď pár minut rychlého běhu na páse (což je největší otrava!) nebo nějakou rozcvičku (třeba tabata angličáky nebo dřepy s výskokem, což je taky otrava!), potom rychlé protažení, a pak už následuje buď menší kruháč s různými pomůckami a poté posilování s činkami a na strojích, a nebo rovnou posilování, bez kruháče. A na závěr několik cviků na břicho a samozřejmě i závěrečné protažení.
A výsledkem toho všeho je rudá mokrá blondýna.
Krásička.
A jak jsem psala, teď je to zrovna měsíční výročí od mého prvního pořádného rande s činkama. A musím říct, že nám to zatím docela klape.
Baví mě to, cítím se dobře, a hlavně vidím za ten měsíc víc změn, než za poslední rok.
Konečně mám větší ramena (což v mém případě ale stále neznamená velká:D), větší (což v mém případě ale stále neznamená velký:D) a vyrýsovanější biceps, trošku více vylepšený (což stále neznamená dobrý:D) zadek a hezčí záda, kde je s trochou snahy vidět něco jako sval. 
A to je to, v čem bych ráda pokračovala i nadále. Nasadit na ty ramena a ručky ještě nějakej ten sval, na břichu upéct vánočku, a tak.
Ne že by se to sice teď stalo středobodem mého vesmíru a všechno se točilo jenom kolem toho, jestli jsem náhodou nepřibrala pár gramů svalů (bohužel, triceps mi bakalářku nenapíše a dobrou práci nesežene :D) a neshodila někde nějakej tuk, ale je to něco, co potěší.
Třeba jako nový boty. 
Nová kabelka. Nový šaty. Nový ramena.
P.S. Ale o tom, jak se kámoším s činkama, ztrapňuju se ve fitku plným chlapů a o tom, jak vypadá můj trénink zase příště.
P.S. 2 Hlavně, že tady melu něco o tom, jak jsem úplně změnila svoje tréninky a drsně tahám činky, ale na fotkách šaškuju v prázdným sále. Logika.

41 komentářů:

  1. Já jsem vždycky taky nesnášela ty různý míčový hry :D. Pěkně jsem si u Tebe zase početla, tak hlavně, že teďka se cítíš skvěle a vidíš změny :)
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že v tom nejsem sama:D
      A zatím mi to vyhovuje a baví mě to, což je nejdůležitější :)

      Vymazat
  2. Skvělý článek :) já teda cvičení poslední dobou nějak flákám a když si čtu, co všechno děláš ty, tak se zase celkem i stydím :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!:)
      A já bych se zase měla stydět, že flákám školu, neuklízím, a tak!:D

      Vymazat
  3. Jojo, přetrénování znám. Z běhu jsem si oddělala svaly na noze, takže jsem chodila otejpovaná =D náhodou zítra jdu na svojí první TRX lekci (dalo práci si jí rezervovat), tak jsem zvědavá jestli to zvládnu. Jinak ty ramena a záda máš hezky vypracované, ale hlavní je to dělat z radosti a ne pro takovýho toho červíka, který říká, že musíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem musela to zápěstí lepit růžovou páskou :D
      A snad se ti bude líbit, vždycky hodně záleží na trenérovi, tak snad budeš mít štěstí:)

      Problém s tím, že bych měla pocit že "musím" nemám, vždycky mě to baví, ale všeho moc pak taky škodí...

      Vymazat
  4. Haha, věty typu "Veruš, přeháníš to. Uber!" jsem slýchávala stále, ale nenechala si to vymluvit. Vždyť to zvládám! A pak přímo přicházely dny, kdy jsem nedokázala ani vstát z postele - přesně jak popisuješ. Teď jsem chytřejší a dva dny mám vždy úplně off.
    Jinak já zase před týdnem přešla na úplně opačný styl tréninku než jsem byla zvyklí. Řídila jsem se motivačními větami typu: "Velké činky z holek kulturistky neudělají." ale nedošlo mi, že ne každý jsme stejný. Miluju těžké železo, miluju pocit, když zvednu víc. Ale mám to prokletí (pro někoho štěstí), že nabírám svaly strašně snadno a rychle, za to tuk se megera drží! Teď jsem měla řeč s trenérem a poradil mi, že to mám otočit - kardio, kardio, kardio a tak 2 silové tréninky s mušími váhami. No málem jsem plakala :D ale objevila jsem (Ameriku) Nike training a s kamarádkou jedeme jak draci a dávám tedy přednost HIIT, popř. interv. tréninkům v kardio zóně. Zatím jsem happy a plná energie, tak uvidíme :) No pointou bylo říct :D že teď taky čsto dřu s kámoškou a je to 100x lepší aneb ve dvou se to vážně vždy lépe táhne :) Navíc mám to štěstí, že má dost zkušeností a lepší kondičku, takže mě vždy vyhecuje k lepším výkonům :)
    Ať se daří, Markét :* Podlě fotek jsi kočka, takže mužeš být s postavou na 99% spokojená (1% - jsme porstě ženy= vždy nespokojené :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, "vždyť to zvládám a baví mě to, tak co bych odpočívala"......a pak se mi najednou podlomily kolena :D
      Podle mě je taky potřeba to častěji měnit a mít ten trénink pestřejší, než se jen upnout na jeden druh pohybu, což jsem si moc neuvědomovala...
      A NTC je skvělý, to mě zachraňovalo ve Vídni, kde jsem si nemohla dovolit platit nějaké lekce:)
      A moc děkuju Veru!:*

      Vymazat
  5. haha, presne.. volejbal nejhroší, teda až po vybice :D vubec mas dost podobnej zivotni pribeh jako ja, taky sem uz od rijna chtela (asi po 10.) konecne zacit chodit do POSILKY a zvedat cinky :D jenomze nevim no, sem lina se donutit (kdyz nemam presne danej den a cas:D) a nemam zadnej poradnej plan, tobe ho nekdo sestavil?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím abych se donutila nemám nikdy problém, ale nikdo mi ho nesestavoval, vymýšlím si to sama a zatím mi to vyhovuje :)

      Vymazat
  6. Super článek :) Já to mam zase opačně :D Rok posiluju s činkama a taky už ěm to nebaví, takže od příštího týdne přesedlávam an trx ! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to ale bavilo pořád, jen už mi to neprospívalo, po tak dlouhé době:)

      Vymazat
  7. Jsem ráda, že napíšeš i o věcech co si jakoby přehnala, nebo se ti nepovedly, ale přesto si pořád za frajerku:)

    OdpovědětVymazat
  8. Jojo, mám to stejně, s tím že když není den, že bych necvičila tak mám pocit, že se flákám a umřu...ale teď jsem začala vzpírat a pravidelně aspoň 1-2x týdně běhat (i když to prý není nejlepší tahle kombinace), tak o víkendu většinou potřebuju aspoň den volna...pže ono se to nezdá, ale to železo dělá divy a konečně se mi rýšujou ramena, bicák, stehna, možná i bude vánočka :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já tam nechodím ani tak kvůli nějakýmu pocitu, že bych se flákala, ale jsem na to tak zvyklá že mi to ani nepřijde, a hlavně mě to baví :)
      A Vánočka do Vánoc určitě bude! :D

      Vymazat
  9. Hh, míčový hry pro mě taky byly nejhorší noční můra :D

    OdpovědětVymazat
  10. Míče nesnáším! Ale v posilovně bych se propadla hanbou, takže jsem pořád ve fázi cvičení doma :D

    OdpovědětVymazat
  11. Při vybíjené/volejbalu jsem si párkrát zpřelámala prsty, takže je můj vztah k míčům jasný. Jediný míček, který mám ráda, je florbalový. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si na základce zase přála, abych si ty prsty fakt zlomila a dloooouho to nemusela hrát :DD

      Vymazat
  12. Market, neni ta slecna jen tak nahodou z Ukrajiny?:) z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je! :)
      Znáte se? Nebo o ní mluvil Honza?:)

      Vymazat
    2. Zname se, taky delala politologii :) honza o ni taky mluvil, ale vic mluvila sasa o nem..:D kazdopadne ma muj obdiv za to, jak dokaze cvicit a jake u toho dela pokroky.:)
      Z.

      Vymazat
  13. Čím dál tím víc si myslím, že člověk není stavěný na to, aby si "našel svoje" na věky věků :) přesně jak píšeš, že tělu už se nechtělo ... Ale každopádně víte v klubu !!! (a už si můžeš dávat na instagram hashtag #gymrat a #lifting a #bodybuilding, a což ti určitě nejvíc šlo :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, Milanovi se to moje TRX už nelíbilo :D
      Jooo a taky ještě #abs #girlwithmuscles #fitnessadict #strongisnewskinny #eattogrow :D

      Vymazat
  14. Ta prostřední fotka v druhé koláži (chápeš můj popis, že jo :D) je moje oblíbená a pro ty ruce bych vraždila! No a mám být trapná a ZASE áchat nad těma legínama? (posté? :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi nejhodnější Anetko!:)
      No a jak to že sakra ještě nedorazily ty tvoje?! Mám tam na ně vlítnout?! :D

      Vymazat
  15. Nemohla bys prosím aktualizovat svůj seznam receptů? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dělala jsem to před měsícem, tak by to mělo snad být všechno....nebo je něco, co tam chybí? Je možné že jsem něco přehlédla:)

      Vymazat
  16. Zase suprový článek :* jako vždy :))
    Já jsem vždycky byla na míčové hry :D miluju je :D

    OdpovědětVymazat
  17. škoda u nás ve fitku nemáme taky takovou místnost na vyblbnutí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem za to moc ráda, je to skvělý, a hlavně plný různých pomůcek od bosu až po boxovací pytle:)

      Vymazat
  18. ehm, nejsi náhodou závislá na cvičení? jako já chápu, že tě to baví, ale někoho třeba baví přežírat se a taky mu to neprospívá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ehm, není článek náhodou o tom, že jsem to přeháněla a uvědomila si to?

      Vymazat
  19. Ruce vypadají krásně! :) Odpočívat je potřeba, taky jsem si prošla obdobím, kdy jsem to přeháněla, pak párkrát za sebou omdlela a celá fialová začla konečně normálně přemýšlet :D

    OdpovědětVymazat
  20. To byl takový milý článek, hezky jsem si početla a v některých momentech jsem úplně viděla sebe - hned v úvodu u míčových her - NENÁVIDÍM je :D Mým prokletím je nová tělocvikářka, která s námi letos hraje výhradně volejbal. Naštěstí už jen něco málo přes půlrok, maturita a pápá a už tělocvik doufám nikdy nezažiju :D
    Jinak mi také dlouho trvalo, než jsem si uvědomila a připustila, že mám docela tendence to přehánět. Běhávala jsem třeba 5-7 dní po sobě přes 12 kilometrů a pak se ještě divila, že mě bolí nohy. A stejně jsem se další den zvedla a přetlačila to. Jako bych svoje tělo postavila do role mého úhlavního nepřítele. A samozřejmě se stala ta samá věc - tělo řeklo stop, neposouvala jsem se nikam a ještě jsem z toho byla otrávená. Takže jsem si o prázdninách dala úplně pauzu, abych zjistila, jak moc mi to chybí. Vrátila jsem se zpátky ke cvičení, ovšem už v rozumné míře. Plus jsem zavedla novou věc - pochválit se po každém tréninku, hezky poplácat tělíčko a říct mu, jak je bezvadné, že to zvládlo. Možná to zní směšně (teda spíš určitě), ale vážně to funguje :) :D

    OdpovědětVymazat
  21. S přeháněním se cvičením jsem to měla stejně na začátku mé "cesty". Cvičila jsem denně, a dopadlo to stejně jako to popisuješ ty. Teď už cvičím 4-5 do týdně, a neuvěřitelně mi to vyhovuje :).
    Fit Maddie

    OdpovědětVymazat
  22. Ha! Z tebe bude za chvíli taky gym freak určitě! :D Jen hezky cvič, pak mi předvedeš luxusní dřepy, jasný! :D
    Jinak moje minulost.. Až před dvěma lety jsem zjistila PROČ jsem tak hrozně měnila sporty - nejsem prostě skupinovej člověk. Až na občasný funkční trénink mě prostě cvičení ve skupině nebaví a největší slast je pro mě nasadit sluchátka a cvičit co chci já, sama, bez ostatních okolo.

    OdpovědětVymazat