neděle 28. září 2014

Naposledy z Barcelony

Já vím, já vím. Je tu podzim, všichni už chodíme do školy nebo práce, čas dovolených je dávno pryč, a tak bych mohla psát články na úplně jiná, podzimnější témata. 
Ale ne. 
Místo toho tu budu opět otravovat s fotkami z Barcelony, kde jsem byla před více jak měsícem a půl. (někam jedu na týden a pak s tím otravuju tak dlouho, hrůza, co?!:D)
Ale prostě mi to nedá, Barcelona je tak krásná, že si to zaslouží. A hlavně jsem se v minulých článcích ještě ani nezmínila úplně o všech místech, kde jsme byly.
A to je potřeba napravit!

pátek 26. září 2014

Království proteinových tyčinek

Proteinové tyčinky. Oblíbená dobrota sportovců. (a mnohdy i nesportovců, protože to zkrátka dobře chutná :D). 
A ideální způsob, jak si pochutnat, zahnat chuť na sladké a zároveň do sebe dostat nějaké ty bílkoviny (=svaly se radují).
A protože jsem v poslední době ochutnala docela dost různých druhů, je tady velké srovnání a náhled do mého tyčinkového království........které však už padlo za vlast.
A aby to bylo přínosnější, rozhodla jsem se tyčinky oznámkovat (oooo připadám si jako v dTestu!) tak jako ve škole - jednička jako výborné, pětka jako průser (což mi připomíná hodiny matematiky od základky až po gympl). 
A známky budou rovnou dvě - jedna za chuť, druhá za složení.
Ale aby bylo jasno, na tom složení nebudu hodnotit kvalitu surovin ani to, jak přírodní to je. Zaprvé nejsem chemik a hodně látek neumím pomalu ani přečíst, a zadruhé - na stromě prostě nevyrostla ani jedna z nich. 
Na složení budu hodnotit jen obsah bílkovin, sacharidů a cukrů - protože když už je to proteinová tyčinka, mělo by to v sobě mít hodně bílkovin nečekaně a ne cukru jako v mléčné Milce. To už by se pak rovnou mohlo jmenovat cukrová tyčinka.
Nic přírodního to zdaleka není, spíš se to všechno několikrát prohnalo chemickou laboratoří. A tak samozřejmě nikomu netvrdím, že by se tím měl cpát každý den nebo že je to něco extra zdravého.....ALE....žijeme len raz, YOLO a tak, znáte to. A při cestě z fitka s tyčinkou v ruce si můžete připadat drsně.
Tak.

čtvrtek 25. září 2014

Dýňový chlebíček

Hezký den!
Šedivý podzim je tady. Venku tma, chladno, vítr, šedivo, déšť....A doma voní čerstvý, krásně barevný chlebíček. 
Jo, hned mám ten podzim radši!

úterý 23. září 2014

Jak jsem běžela jako o závod

Hezký den!
Před pár dny jsem se zúčastnila běžeckého závodu Během dětem. Mého úplně prvního závodu.
Původní záměr byl takový, že se přihlásím proto, aby to pro mě byla dobrá motivace, proč zase začít běhat.
A kolikrát jsem za ty tři týdny asi byla?
Ano ano, odpověď jednou je správně. Jsem nepoučitelná.
Malou omluvou mi budiž to, že jsem měla koupenou neomezenou permanentku do fitka, a tak jsem radši dávala přednost hodinám tam. A druhou omluvou mi budiž to, že.....že mě pak bolely nohy. A že foukal vítr. A že byla zima. A nemám žádnou běhací mikinu. A.....říkala jsem omluva nebo výmluva?
A ačkoliv jsem neměla vůbec nic natrénováno, stejně jsem se na sobotu moc těšila. Těšila jsem se, že poprvé vyzkouším, jaké je to běžet s někým, a taky že vyzkouším, jestli dokážu běžet rychleji když jakoby o něco jde (tedy o to, abych nebyla poslední). 

neděle 21. září 2014

Pohankovo-špaldové sušenky

Hezký den!
O pohankové mouce jsem básnila už v palačinkovém článku. A dnes jsem z ní pro změnu udělala sušenky. Ke kafi. K čaji. Nebo jen tak. Nejlépe hned po vytažení z trouby. (A ano, maminky měly vždycky pravdu, když nám jako malým říkaly "nejez to teplý, bude tě bolet břicho".)

pondělí 15. září 2014

Pohankové palačinky

Palačinky. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel.
Milovala jsem je už od malička, kdy jsem je ještě úplně horké brala mamce přímo z talíře, kam je odkládala z pánve. Popálila si prsty i pusu, ale vždycky to stálo za to.
A ty, co jsem nesnědla hned a dostaly se dokonce až na stůl jsem si pak dávala s jogurtem. Hezky poctivým Choceňským. A posypat cukrem nebo kakaem. A nebo obojím!
A právě palačinky jsou úplně první jídlo, které jsem si uměla sama uvařit. Napřed to bylo tak, že mi mamka nachystala těsto a já jsem si pak připadala jako velká kuchařka, když jsem ho soustředěně lila na pánev. A pak už jsem ten složitý mouka-mléko-vejce postup zvládala i sama.
A od té doby.......
Od té doby je mám mám na talíři pořád!
Jak na slano, tak i na sladko.
V posledních letech hlavně mouky celozrnné, špaldové, z mletých ovesných vloček a nebo právě pohankové, které mám nejradši.  (ale těmi "pravými" od maminky bych taky nepohrdla!)
Palačinky jsou pro mě jídlo, které se mi nikdy neomrzí. Jedla jsem je ve Vídni na koleji, kde jsem měla omezené podmínky v kuchyni a ještě omezenější rozpočet. Nosím si je s sebou jako krabičkový oběd, když nechci večer trávit přípravou více než 5 minut. Nebo když celý den někde pobíhám a naobědvat se musím během pár minut. A dělám si je i ve dny, kdy bych klidně mohla vyvařovat hodiny a hodiny. 
Takže vlastně pořád.
A právě ty pohankové se krásně mohou řadit mezi zdravé, rychlé a chutné obědy, obzvlášť v mé nejoblíbenější kombinaci na slano - se šunkou, sýrem nebo mozarellou.  

Ale co jsem vlastně tímhle dlouhým předlouhým úvodem chtěla říct?
No....,.jen jsem si potřebovala obhájit, proč sem dávám něco tak obyčejného a jednoduchého, a říkám tomu recept. 
Jednoduše proto, že palačinky už tu byly tolikrát (a tolikrát mě zachránily před jistou smrtí hladem!:D), že si svých 5 minut slávy zaslouží.
Tak.

neděle 14. září 2014

Poslední střípky léta

Léto. Něco, na co se všichni těšíme snad celý rok. Nebo alespoň já určitě. Jakmile zmizí poslední vanilkový rohlíček a poslední linecká hvězdička (což je 25. prosince ráno), začnu odpočítávat dny do léta. 
Protože v létě je prostě všechno lepší. 
Žádná škola, více volna a nejvíce cestování. Žádné oblékání dvaceti vrstev, ale jen letní šaty nebo šortky. Žádná tma v 5 večer, ale světlo až do desíti. Dlouhé letní večery s ještě delšími účty za koktejly. Žádná mrtvolně šedá barva obličeje, ale opálení jako od rovníku. Žádné krepaté vlasy od deště, ale naopak krásně vyšisované od sluníčka. A taky mám narozeniny. 
Jo, v létě je opravdu všechno lepší.
Ale přijde mi, že někteří se na léto upínají strašně moc, ale když ty letní měsíce přijdou, skutek utek a neužijí si to o nic více, než běžný rok. 
Místo radosti ze sluníčka nadávají na vedro, místo slunění se u vody jsou schovaní doma, protože kdo má v tom vedru někam chodit, zmrzlinu ani ten letní koktejl, na co se tak těšili si radši nedají, protože to není zdravé, a na dovolenou ani výlet nejedou, protože radši šetří. A místo radosti z více volného času nadávají na nudu,
A pak přijde podzim, a nadávají, že je léto pryč.
A začnou básnit o tom, co všechno udělají, až přijde další léto...
Tahle představa, že mi léto úplně proklouzne mezi prsty mě děsí, a tak jsem se snažila dělat co nejíce věcí, co mi dělají radost a k létu pro mě neodmyslitelně patří - od cestování až po ty orosené skleničky.

sobota 13. září 2014

Instagramová moudra

Ano ano, dnes je přesně ten den, kdy jsem se rozhodla předvést své literární a fotografické kvality v plné síle. A proto....proto je tu článek s vysoce kvalitními fotkami z mého omláceného Samsungu, doplněný o duchaplné věty, které by mi i Hemingway záviděl. 
Takže pokud jste připraveni na pořádnou porci vysoké kultury, jdeme na to! Aneb #somumelec.

čtvrtek 11. září 2014

Z nákupního košíku

Podzim je tady a před námi několik měsíců šedivého, větrného a studeného počasí. Anketu o nejlepší období roku by asi nadcházející měsíce nevyhrály.
A když se k tomu přičte i začátek školního roku, v mém případě i blížící se bakalářky a k tomu hon na chybějící kredity, které potřebuji jako sůl, není to zrovna nic, co by vyvolávalo nějaké nadšení.
ALE...
Vždycky a na všem se dá najít něco dobrého, v případě podzimu je to třeba nákup nových oblečků (stalo se), popíjení litrů burčáku a pojídání stejného množství dýňové polévky (stalo se), procházky v přírodě plné krásně zbarvených listů (nestalo se). A nebo jídlo! Něco dobrého k jídlu totiž dokáže vylepšit každý den, ať je září nebo červenec!
A co mi v nákupním košíku přistálo v poslední době?

úterý 2. září 2014

Brněnská charitativní desítka

Ne, tou desítkou nemyslím popíjení piva.
Pivo nepiju.
Ale takové popíjení vína, pro charitativní účely? Nebo Aperolu? Cideru? Burčáku? Jééé, já bych byla takovej dobrák!
Ale dnes to bohužel o burčáku nebude. Radši. Protože dát si burčák a pak jít běhat? Ne, to si nechci ani představovat.