úterý 23. září 2014

Jak jsem běžela jako o závod

Hezký den!
Před pár dny jsem se zúčastnila běžeckého závodu Během dětem. Mého úplně prvního závodu.
Původní záměr byl takový, že se přihlásím proto, aby to pro mě byla dobrá motivace, proč zase začít běhat.
A kolikrát jsem za ty tři týdny asi byla?
Ano ano, odpověď jednou je správně. Jsem nepoučitelná.
Malou omluvou mi budiž to, že jsem měla koupenou neomezenou permanentku do fitka, a tak jsem radši dávala přednost hodinám tam. A druhou omluvou mi budiž to, že.....že mě pak bolely nohy. A že foukal vítr. A že byla zima. A nemám žádnou běhací mikinu. A.....říkala jsem omluva nebo výmluva?
A ačkoliv jsem neměla vůbec nic natrénováno, stejně jsem se na sobotu moc těšila. Těšila jsem se, že poprvé vyzkouším, jaké je to běžet s někým, a taky že vyzkouším, jestli dokážu běžet rychleji když jakoby o něco jde (tedy o to, abych nebyla poslední). 
Představovala jsem si to ale trošku jinak, čekala jsem, že bude mnohem více lidí (běželo nás myslím něco málo pod 100) a organizace byla trošku zmatená, start byl asi o tři čtvrtě hodiny později, záchody byly až na druhém konci parku a čísla, která jsme dostali na nalepení držela tak málo, že jich potom byly plné chodníky. A samotná trať závodu nebyla nijak vyhrazená, běželo se normálně po chodníku v parku, kde byli normálně lidé venčící psy (viděla jsem strašně moc buldočků, juhuuu!) nebo bezdomovci popíjející krabičák. Ale vzhledem k tomu, že šlo o charitativní akci to samozřejmě vůbec nevadí a je mnohem lepší, že všechny peníze ze startovného putovaly radši na dětskou onkologii, než na drahou organizaci závodu.
Jak jsem četla na facebooku, nakonec se vybralo kolem 100 000 korun, za které se pořídil přístroj pro monitorování aktivity mozku a míchy při neurochirurgických operacích, takže akce byla úspěšná.
A zároveň jsem tam poznala i moc milou slečnu Marietu (které jsem ale nerada zkazila radost, když jsem jí řekla, že ještě nejsme v cíli, že ještě jedno kolo....pardooon! :D) a Lenku z medvědího blogu. A byla jsem moc ráda, že za mnou přišly, jinak bych tam totiž byla sama - přeci jen ve svém okolí moc běžců nemám, a kamarádka, která měla běžet se mnou si dovolila onemocnět, potvora!
Ze závodu bohužel (nebo spíš bohudík!) žádnou fotku nemám - po doběhnutí jsem vypadala tak děsivě,  že bych svým zjevem mohla strašit děti a barvu by mi mohly závidět všechna rajčata světa.
Původně jsem chtěla vyfotit dvě fotky, before a after. (jakože rozdíl 10 kilometrů a velká sranda hohooooo).  No ale trošku mi to nevyšlo. 
Po vyfocení before selfíčka jsem se napřed vyděsila a pak usoudila, že tohle asi není to pravé, jak předvést, že před během vypadám k světu.
Jak se říká "bad hair day", tak já jsem asi měla zrovna "bad face day".
A ve stejně špatné kondici byl i můj kotník. 
Předešlý den na TRX jsem asi nějak špatně došlápla (beztak to bylo při dřepech na jedné noze s výskokem na bossu, nebo nějaké podobné šílenosti) a kotník pak docela bolel. Přemýšlela jsem, jestli si ho alespoň neolepit tejpovací páskou profesionálně zakoupenou v Lidlu, ale nakonec jsem usoudila, že se to rozběhá.
Nerozběhalo.
Nečekaně.
A průběh závodu vypadal asi takhle.
1. kolo - To bych nebyla já, abych nevymyslela něco geniálního. Třeba to, že až se ozve start, vystřelím jako raketa. A poběžím NESKUTEČNĚ rychle. Budu tak, ale TAK strašně rychlá, že poběžím s tou první skupinkou. A taky uběhnu svůj rekord. A možná i rekord všech ostatních. A budu mít tak perfektní čas, že se budu do konce života plácat po zádech.
.....a asi ani nemusím říkat, že tohle tempo mi vydrželo asi 200 metrů. Potom mě začalo píchat v boku, nemohla jsem se nadechnout a při představě, že musím uběhnout ještě 9 kilometrů a 800 metrů se mi chtělo brečet. 
2. kolo - Krize. Přišla ještě dřív, než jsem čekala. První kolo se mi zdálo až moc dlouhé na to, že mi jich má zbývat ještě 6. A kotník mi začal nadávat. A mám pocit, že ti svalovci ve svítivých tričkách už kolem mě už jednou běželi! 
Říkám si, že už nikdy nechci jít běhat.
3. kolo - Už znám nazpaměť celý okruh. Záchytné body - start,  povzbuzovači, hospodská zahrádka a na ní čumilové, bezdomovci na lavičce...
Krize. A deprese z toho, že několik svítivých triček už vidím podruhé. 
Kašlu na svoje předsevzetí, že poběžím v kuse, a poprvé si beru kelímek vody. 
Říkám si, že už nikdy nechci jít běhat.
4. kolo - Malý záblesk naděje při pomyšlení na to, že jsem za polovinou. A deprese z toho, že musím uběhnout ještě jednou tolik.
Říkám si, že už nikdy nechci jít běhat.
5. kolo - Začínám páté kolo a vidím, jak nejrychlejší běžec odchází s cílovou páskou přes rameno.
Říkám si, že už nikdy nechci jít běhat.
6. kolo - Další záblesk naděje, že už se to blíží. A záblesk paniky, že budu poslední. A kotník mi dává jasně najevo, že tohle teda ne.
Říkám si, že už nikdy nechci jít běhat.
7. kolo - To nejlepší ze všech kol. A na obyčejnou vodu jsem se snad ještě nikdy takhle netěšila.
Říkám si, jak miluju běhání! 
A nakonec to dopadlo dobře - celkový čas 70 minut. Není to sice žádný rekord, ale ani ostuda - na to, že jsem v poslední době neběhala skoro vůbec. Je to můj nejrychlejší čas (což bych asi neměla přiznávat), za který jsem kdy 10km uběhla, protože takovou trasu jsem běžela snad jen 3x nebo 4x, jinak jsem vždycky běhala spíš tak 6-7km.
A kromě toho, že jsem si odnesla bolavý kotník, ponaučení, nachlazení a hromadu endorfinů, mám i milion nových, běhacích předsevzetí. A rozhodně to nebyl můj poslední závod!
 
P.S Někdo musí být nejrychlejší, někdo zase nejrůžovější.
P.S 2 A napište mi, jak jste na tom s běháním vy. Byli jste na nějakém závodě?

29 komentářů:

  1. Markét, super, moc jsi mě pobavila, všechny hlášky, kterým jsem se smála, tu vypisovat nebudu, bylo by jich dost:)

    OdpovědětVymazat
  2. Máš můj obrovský obdiv Markét! A je super, že akce pomohla na něco dobrého :)

    OdpovědětVymazat
  3. Když jsi tady někdy začátkem září psala, že se na tento závod chystáš, naprosto mě to nadchlo a chtěla jsem jet taky! Hned druhý nebo třetí den (nejsem si jistá s nechci kecat) jsem se vydala na krátký běh, jako že budu pilně trénovat, abych uběhla 4,5km (na 10 jsem si ani náhodou netroufla) v kuse. Bohužel jsem zrovna v té době nachladla a asi po týdnu jsem si řekla, že bych to tím běháním jen zhoršila. A to je prosím konec pohádky. Běh jsem odložila na další rok. Ale dalo mi to alespoň těch pár trénovacích běhů a motivaci na příští léto! :) Jinak, já mám po běhání vždycky tak neskutečnou barvu, že se mě občas i maminka ptá, jestli mi něco není, ačkoliv jsem jí několikrát vysvětlovala, že takhle já prostě zrudnu a nic s tím nenadělám... D A je teda fajn, že alespoň to poslední kolo sis užila! :)

    OdpovědětVymazat
  4. ty jsi dobrá!:)) Vždycky mě tyhle soutěže hrozně namotivujou, jakože chci taky začít běhat, No a pak jdu...a nejdu:DD Ale myslim že kdybych se k tomu donutila tak by mě to určitě bavilo:DD!

    OdpovědětVymazat
  5. Šikula! Máš můj obdiv. Já mám vždy takový zkrat, kdy vyběhnu ven, prohlasím "Back on track!", naslibuju si, že od teď běham denně a zase měsíc, dva,.... nic :-D Moměntálně denně prší, takže mám skvělou výmluvu a když zrovna neprší, tak se k dešti přece schyluje a mohla bych zmoknout, no ne? :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem byla na we run prague a 2x na runtour, ted jsem byla přihlášená ještě na pražskou, ale bohužel to nevyjde. Jinak časově to mívám vždycky 55-60min, ikdyž běhám, tak běžec nikdy nebudu :D

    OdpovědětVymazat
  7. Parádní článek, gratulace, že si to vůbec uběhla! :) Máš můj obdiv:))

    OdpovědětVymazat
  8. Máš můj obdiv! Já se zatím na závody bojím :) 10 km jsem vlastně ani nikdy neuběhla, moje maximum je 8, jinak běhávám tak kolem těch 6...

    OdpovědětVymazat
  9. ano, raz som bola na zavoda...ked som mala asi 8 rokov. minule som chcela zistit, kolko zvladnem zabehnut. a zistila som ze asi tak 400 metrov :D

    OdpovědětVymazat
  10. Popis ma moc pobavil. :D Gratulujem k ubehnutiu. :) V lužánkach som bežala beh lužánkami a tie koliečka sú naozaj nekonečné!

    OdpovědětVymazat
  11. Říkala jsem si, jak začnu teď na podzim běhat. Asi po druhém běhu se mi rozbil telefon, a bez hudby a měření se mi běhat moc nechce... takže v budoucnu? Možná :D

    OdpovědětVymazat
  12. I read this paragraph completely on the topic of the resemblance
    of most up-to-date and preceding technologies, it's amazing article.


    Here is my page; Facebook Fortune

    OdpovědětVymazat
  13. :DD můj popis by asi byl podobný, KDYBYCH někdy něco běžela ... Martin mi pořád tak nějak připomíná, že příští rok s ním běžím We run Prague, ale já neuběhnu ani 10 minut na páse, jak mě to strašně nebaví, a venku už bude zima (a ráno o šesté, kdy mám jedině čas, i pořádná tma ^^), takže do trénování se budu muset hoooodně přemlouvat ... Když mě ale láká to tričko, co k tomu každý dostane ..... :D (ano ano, správná motivace je nejdůležitější ^^)

    OdpovědětVymazat
  14. Spot on with this write-up, I truly believe this amazing site needs a lot more attention. I'll probably be back again to read more,
    thanks for the information!

    my webpage - True Cleanse Complete Review

    OdpovědětVymazat
  15. Závod jsem bežela jen párkrát, ale to jsem byla ještě dítě a bylo to jen 6-8km a čas si nepamatuju, jen vim, že to uteklo a když mě honili koně, tak to moc legrace nebyla :D Ale teď mě strašně láká nějákej půlmaraton nebo tak, ale vim, že bych byla asi tanejčervenější věc v cíli strááášně daleko za ostatníma, tak nevim :) A ty jsi fakt dobrá a růžová na závod musí být!

    OdpovědětVymazat
  16. Ty pocity, kdyz jsi v půlce trati znám :D opět jsem se u tvého článku pobavila. Já jsem byla na Avon predbehu a pochodu, bylo to jen 5km, ale v hodně pohodivem tempu a moc jsem si to s ostatními užila. Příští rok plánují werunprag, tak se tam třeba potkáme ;)

    OdpovědětVymazat
  17. Běhám pravidelně, na závod se ale chystám v sobotu poprvé. Respektive, o závodění mi nejde, těím se, že poběžím krajským městem...to by se mi normálně bez provozu aut nepodařilo .

    OdpovědětVymazat
  18. Tak seš úžasná, žes to tak skvěle zaběhla :). To já jsem ještě nikdy na takovým dlouhým běhání nebyla
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
  19. Plác, plác po růžových zádech, pašačka! A posílám i jedno pofoukání na kotník... Teď už můžeš vyrazit... no já nevím, že by třeba na Velkou kunratickou, co? :-D

    OdpovědětVymazat
  20. Popis průběhu závodu nemá chybu :D a gratuluji k zdolání maratonu :))

    OdpovědětVymazat
  21. Markétko, jsi uzasna!! Moc si me namotivovala, nevis o nekjakem blizsim behu nekdy nekde (jen ne Brno, jsem z Usti :D)

    OdpovědětVymazat
  22. Na takové ty hobby závody jezdím vcelku pravidelně. Letos jsem jich stihla už 8 (a na čtyřech si udělala osobáčky, juhuuu) a dva mě ještě čekají.
    Jsem ráda, že sis ten závod užila!! Vlije to novou krev do žil! Tak se třeba na nějaké potkáme a budeme dvě rajčata! :D)

    OdpovědětVymazat
  23. Já byla v sobotu na závodě Praha Night Run, akčně na 10 km trať (přeci nepudu jen na 5 km pche). Na závod jsem se přihlašovala snad někdy na jaře, trénovat jsem byla.. párkrát... 10 km jsem do té doby uběhla jen jednou... byl to zážitek. Přesně stejná první chvíle - pořádně makám a držím se první skupiny... pak zpomaluji, všichni mě předbíhají... kolaps, zvracení... ale nakonec to zvládám, nejsem poslední (za mnou ještě cca 100 lidí) čas 1 hodina, 2 minuty... Jsem šťastná a už to nikdy nechci zažít :D

    OdpovědětVymazat
  24. Já na svoje závodový poprvé ještě čekám, bohužel mám teď takový problémy se zádama, že jsem ráda, že chodím. (A to je mi jednadvacet... Achjo.) A Tvůj článek mě k tomu tak pěkně nakopnul! (Taky musím bejt nejrůžovější. Co se sportu týče, tak vždycky. Na druhou stranu, sežeň si v obchodě sportovní oblečení, který je boží a není růžový.)

    OdpovědětVymazat
  25. Běhám dost pravidelně na páse, já vím, vím, není to to samé, co venku, ale na to nemám nervy... pokaždé, když se trošku ochladilo a já vyběhla ven, tak jsem onemocněla, protože opravdu v kuse bez přestávek několik kilometrů prostě běžet nevydržím.. Ale ty jseš teda dobrá!! ;)

    Sororessa
    A.

    OdpovědětVymazat
  26. Hi there, I found your web site via Google at the same
    time as looking for a related topic, your website got here up, it
    appears good. I have bookmarked it in my google bookmarks.

    Hello there, just became aware of your blog thru Google, and located
    that it is truly informative. I'm gonna watch out for brussels.
    I'll be grateful in the event you proceed this in future.
    Lots of folks will probably be benefited from your writing.
    Cheers!

    Here is my web blog - derma youth pro Reviews

    OdpovědětVymazat
  27. It is appropriate time to make some plans for the future
    and it is time to be happy. I have read this submit and if I may
    just I desire to counsel you some fascinating things
    or advice. Maybe you can write subsequent articles relating to this article.

    I wish to learn more things about it!

    Feel free to surf to my webpage - Dean Grazios reviews

    OdpovědětVymazat
  28. Jsem běžec začátečník, ale i tak vidím malé postupy dál a dál, to co jsem předtím neuběhla, teď už uběhnu a pomalu si přidávám ;-) Tak si teď říkám, že bych se mohla odměnit nějaký oblečkem na podzim na běhám, hmmm :-D bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
  29. :D :D jsi hrozně šikovná! Myslím že jsi to zvládla parádně;)

    OdpovědětVymazat