úterý 19. ledna 2016

Zápisky z tréninků

Už jsou to dva měsíce, co jsem vyměnila brněnský CrossFit New Park za CrossFit Destiny. 
Nové prostředí, noví trenéři a noví lidé, a tak mám pocit, že mě to jako takový nový začátek ještě víc nakoplo a zase o kousek posunulo. Dost možná je to i tím, že tam teď bývám na lekcích skoro nejslabší, není výjimkou, že jsem jako jediná holka mezi klukama (ale množství růžové na mých oblečcích vydá minimálně za tři :D), a předepsaná RX váha na jednotlivé WOD bývá kolikrát moje maximálka. Maximálka na jedno opakování. Ne třeba na 70!
Ale spousta věcí zůstává při starém, třeba jako dvě pravidla:
1) Pokud během tréninku nechceš končit s crossfitem, nebyl to dobrej trénink!
2) Pokud si po WOD nelehneš na zem, tak se to nepočítá!
A tak stále končím s crossfitem a válím se po zemi zaprášené křídou minimálně 5x týdně. 
Zničená, omlácená, s modřinama po celým těle a rukama horšíma než 5 dřevorubců dohromady, ale po tréninku vždycky nadšená a natěšená na další.
A v čem je crossfit nejlepší? Je pořád kam se posouvat, v čem se zlepšovat, a nikdy to nebude dost. 
I když někdo umí zdánlivě všechno, od gymnastiky přes vzpírání až po veslování v perfektním čase, stejně je stále co zlepšovat, zdokonalovat, posouvat váhy výš a výš. A co teprve když ani zdaleka neumíte všechno, je spoustu cviků, co neumíte udělat ani jednou, natož za slušný čas v mnoha opakováních, fyzička zdaleka není na jedničku, a váhy na vzpírání taky ne. A to je přesně můj případ. Zvládám toho sice opět víc než před půl rokem i před měsícem, ale zdaleka to nestačí. 
A protože "slow progress is better than no progress" a počítají se i mini krůčky dopředu, dneska to bude o tom, co se mi v poslední době povedlo a z čeho mám radost. 
Když se mi něco podaří, hned je svět krásnější a já mám chuť tančit oslavné tanečky. A je úplně jedno, jestli to bylo třeba to, že jsem si konečně přidala na nějaký cvik o mini pidi kotouč navíc, že se mi něco povedlo úplně poprvé, nebo že jsem ve WOD měla lepší skóre než pár dalších (ale jinak vůbec nejsem soutěživá, haha).
A když se mi naopak vůbec nic nedaří, jsem slabá jak mimino a prostě to nejde? To jsem pak na sebe strašně nas...štvaná, sprostá (myslím, že jen v duchu, ale nejsem si jistá..), a samozřejmě končím s crossfitem. Vždycky říkám, že je blbost se porovnávat s někým jiným, že by se každej měl soustředit na to, co je těžký pro něho samotnýho, bez ohledu na to, jaký to je pro ostatní. Porovnávat se jen sám se sebou, ne s někým jiným a radovat se z toho, co před nějakou dobou nešlo a teď už to jde.
To je teorie. V praxi mi to občas nevychází, a když mi něco nejde, samozřejmě se hned porovnávám s někým komu to jde jak nic, a ne s někým, pro koho je to, co umím já jak nic, těžký. Klasika.



- Gymnastika - do roku 2016 jsem si dala předsevzetí, že začnu hodit alespoň jednou týdně na gymnastiku. Na crossfitovou gymnastiku. Zaprvé proto, že skoro nic z těch gymnastických prvků neumím, a za druhé proto, abych tím proložila hodně silové tréninky a nevzpírala tak několik dní v kuse a svaly se tak zvládly alespoň trochu zregenerovat. (protože snatchovat třeba 4 dny po sobě? fuj!)
Hned první týden v lednu se mi STRAŠNĚ nechtělo a přemýšlela jsem o milionu důvodů, proč nejít, proč zrovna teď ne, a jakou výmluvu bych mohla sama sobě namluvit. Nakonec jsem se nějak donutila....a teď chodím nadšeně dvakrát týdně.
Jsem totiž přesně ten případ, co si na základce zapomínal úbor, nachlazení sem, bolest břicha tam, jen aby se nemusely dělat stojky, výmyky a podobný hrůzy. Takže je jasný, že jsem stojku v životě neuměla (nebo alespoň bez tělocvikářky a spolužačky, každá za jednu nohu!), ani na hlavě, na rukou, ani žádným jiným způsobem a vždycky to pro mě bylo něco úplně děsivýho. A proto pro mě bylo velký překvapení, když jsem zjistila, že stojku na hlavě vlastně umím a že to nic těžkýho ani děsivýho není. A přitom stačilo jen to, že moje výmluva "to dělat nebudu, neumím to a radši půjdu dělat stojky o zeď" neprošla a prostě jsem to musela zkoušet.
Ještě větší radost pro mě byly první mini krůčky po rukou. Jejich počet by se sice dal spočítat na prstech jedné ruky, a to i kdybych přišla o malíček i palec, ale největší úspěch je pro mě vůbec to, že jsem se konečně přestala bát a začala to zkoušet. Zdaleka se ještě nedá říct, že by to byla chůze nebo snad že by to šlo, ale už teď začínám věřit, že to předsevzetí "do léta budu chodit!" je reálný.
Další z věcí, co chci umět jsou butterfly pullups (takový zvláštní shyby), a tak mi udělaly radost i první ušmudlaný dva. A pak taky muscle upy, na hrazdě i na kruzích. Na kruzích jsme zatím nacvičovali houpání a na zemi přemístění kruhů (no, na zemi to šlo krásně, teď už to bude mnohem horší) a na hrazdě jsem se tam s vypětím všech sil poprvé vyškrábala s pořádně tlustou gumou jako dopomoc. Nejde to, je to těžký jak prase, ale tak co....Řím taky nepostavili za jeden den. 
I když stavět Řím mi momentálně připadá reálnější, než dělat muscle upy.
- Vzpírání a síla - hned 1. ledna se mi podařilo přidat váhu na clean (přemístění na ramena) a dostat se konečně na 60kg, což už je váha, ze které mám opravdu radost, a postupně se taky snažím zlepšovat maximálku na přední dřepy. Protože jestli mi něco opravdu nejde, jsou to dřepy. Dřepy a mrtvý tahy. Základní cviky, pro spoustu lidí ty nejoblíbenější, ale pro něco, co mě radostí zrovna nenaplňuje. Moc mě nebaví, ale vyhýbat se tomu nemůžu, a tak se snažím každý týden přidávat o dva mini kotouče (2,5kg) a časem se snad dostanu na slušnou váhu.
Spoustu věcí mám tak nějak naopak (aneb vždycky musím mít něco extra:D). Pro většinu jsou power snathe (trh do pokrčených nohou) lehčí než do dřepu, já do dřepu padám hned a automaticky, ale power mi tolik nejde. Pro většinu je těžší jerk než clean, já bych klidně jerkovala pořád, kdybych to předtím nemusela pracně dostávat na ramena. Overhead squaty (dřepy s činkou nad hlavou) většina nesnáší, mně jsou milejší než ty klasický zadní. A těžší cleany spousta lidí (hlavně holek) dělá mnohem radši do dřepu, zatímco já budu radši všechno tahat trapézama, jen abych nemusela dolů :D
No, už se těším, až budu psát další článek, kde budu popisovat, jak dělám muscle upy s tenčí gumou, jak jsem na clean přidala další kotouče, jak už jsou dřepy i mrtvý tahy lepší kámoš, a jak jsem se konečně u snatchů přehoupla přes těch zakletých 40 kilo. Už by to bylo!
A co se v poslední době podařilo vám? Z čeho máte radost?:)

9 komentářů:

  1. Hahaa taky radši jezdím snatche do dřepu :D ale i cleany..příjde mi to lehč, prostě pod to spadnout a pak se jen zvednout :D

    Já si o svých pokrocích radši pomlčím...momentálně je to každý týden něco, takže se budu chlubit až se mi podaří něco, o co se budu snažit déle než pár dní :D Akorát že momentálně se soustředím spíše na činku noo...ale taková hrazda, kruhy, chůze po rukou..to bych taky potřebovala! :/ jen kde na to brát ten čas, to netuším :D snad to nějak postupně dopiluju, zatím mě čekají závody ve vzpírání tak se soustředím hlavně na to :)

    A gratuluji k tvým krásným pokrokům!

    Nechystáš se ted na nějaké závody?? Vím že má být brzy Bestie nebo nám říkali ve fitku ještě něco o soutěži na Slovesnku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechápu, že u snatchů jdu dolů jak nic, ale u cleanů se tomu vyhýbám...no, možná to bude i tou váhou,která je dost rozdílná:D
      A tvoje pokroky jsou boží, piš o nich,ráda si to vždycky přečtu (i když mě tím štveš haha)

      Na Bestii ne, ta mi jednou na vyzkoušení stačila, a koukala jsem že na Slovesku je to jen pro 15 žen, takže úplně maličký závody, tak tam to ani zkoušet nebudu:( Vypadá to asi nejdřív až na FitMonster v květnu v Brně....to je dlouhá doba, ale alespoň bude pořádně natrénováno:)

      Vymazat
  2. Tyhle crossfitový články zbožňuju, týden od týdne děláš ohromný pokroky a to mě strašně motivuje, že až se jednou dostanu k činkám, nebudu navždycky ten největší lempl :P :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. haha jako že já jsem byla lempl a teď už tolik nejsem, nebo jak?! :DD

      Vymazat
    2. Tak jsem to úplně nemyslela, ale ok :D Každopádně to byl kompliment, to jsi z toho snad pochopila :D :D

      Vymazat
  3. Market, mám ráda Tvé cvičící články a musím říct, že jsi fakt dobrá. Obdivuju Tvé nadšení, vůli a vytrvalost a z článků je cítit, jak moc Tě to baví a naplňuje. Jen tak dále, princezno :-)
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Nechci srovnávat crossfit a jumping. Věřím, že crossfit je milionkrát těžší než jumping. Ale jak jsi psala na začátku, taky jsem byla vždycky na všechno levá a nikdy jsem nenašla sport, který by mě bavil a šel. Jumping to ale změnil. Neříkám, že po 6. lekci jsem stejně dobrá jako holky, které tam chodí 3-4 roky. Ale šíleně mě to baví. :))) Pro mě znamená jumping - odreagování a dobrou náladu. I když je den blbec, po jumping je blbá nálada ta tam, a když jdu domů chce se mi tancovat a zpívat. :D Když si vzpomenu na svoji první lekci, jak jsem měla strach udělat výskok a dřep, abych nespadla. Teď už konečně vím, jak na to a to mě moc těší. :) Pořád mě ještě láká TRX, ale nemám odvahu. :/

    Luciána

    OdpovědětVymazat
  5. Markét, Ty seš prostě nejvíc nejlepší! Ano, taky znám ten pocit hlavou dolů - spadnu, umřu :D a taky jsem byla ta, která si na základce zapomínala schválně cvičky a omlouvala se z těláku jak jen mohla :D Musím nás pochválit, že jsme to překonaly :D :D

    Včera se mi zrovna povedla první boulderová cesta těžší obtížnosti, která končí na stropě, takže jsem se poplácala po rameni (a po trapézech, kterejma jsem ten konec vytáhla).

    Gabča

    OdpovědětVymazat
  6. chození po rukou.. to mi nepřijde normální :D :D

    OdpovědětVymazat