čtvrtek 15. prosince 2016

PRVNÍ.

Jak se pozná dospělost?
Je to v okamžiku, kdy jste schopni sami platit všechny svoje účty řádně a včas? (zdravím UPC i Vodafone a slibuju, že jednou to bude i bez těch upomínek!) 
Je to ve chvíli, kdy bydlíte sami v bytě 3+1 a všechno zvládáte s prstem v nose? Máte uklizeno jako ze škatulky, nestane se vám, že byste zapomněli koupit toaletní papír (ahoj, kapesníčky s kytičkama!) nebo sáčky do koše, a když vám praskne žárovka, nečekáte do dalšího dne s baterkou jen proto, abyste se zeptali kamaráda v práci, jestli u té výměny musíte vypnout pojistky? (ano, jsou dotazy, na které i Google odmítá odpovídat!).
Nebo je to snad ve chvíli, kdy jste natolik moudří, že žehlíte a myjete nádobí pravidelně, abyste se vyhnuli naříkání (no dobře, spíš kurvahajzlnasratdoprdeleserunato) nad tou obří hromadou?
A nebo je to ten okamžik, kdy víte, že s vínem se pije i voda? Ve stejném množství.
Nebo naopak to, když rozeznáte víc druhů toho vína, než bílý-červený-sladký-suchý? A ano, růžový!
No...a nebo ta fáze, kdy si kupujete boty a oblečení podle toho, jak pohodlné a funkční to je, a ne podle toho, jak to vypadá (no co, ty stříbrný polobotky jsem fakt potřebovala!) nebo jak červená cedulka z toho visí?
Když máte víc rozumu než štěstí? Když je vaše lednička plná? Plná jídla? A ne ve stylu rajčatová omáčka-víno-sýr? 
Nebo když víte, že talířek se zlatým okrajem do mikrovlnky nesmí? 
Že boiler není karma? Že imbusák není šroubovák? Že se do panelu blbě zatloukají hřebíky?
Nebo když si zvládnete sami, se vší elegancí a úrovní, složit IKEA postel?
Nebo když........
No dobře, Čistý svědomí zrovna nemám. a ruku do ohně za to, že jsem mladá dáma a ne zmatený kuře, bych rozhodně nedala.
Ve skříni mám sice spoustu košilí, jedny z nejnavštěvovanějších stránek v mém prohlížeči jsou Lidl (máte pravdu, to je k zamyšlení!) a LinkedIn, a nedávno jsem měla upřímnou radost z nákupu nových utěrek, hader, vůně na záchod a voňavého přípravku na nádobí.
Ale taky jsem si o půlnoci zalomila klíč v zámku, nachladila se jen proto, že neumím odhadnout počasí, ztratila důležitou součástku od mlýnku na kávu, takže teď na ty zrnka jen smutně koukám, a pravidělně zahazuju důležité účtenky. 
Jo, o té dospělosti by se fakt dalo diskutovat.
Ale přesto si připadám alespoň tak dospělá a svéprávná, abych se dokázala rozhodnout, JESTLI a CO budu do konce života nosit na ruce.
A tak jsem se rozhodla.
Teda.....díky bohu, že až teď. Když jsem o tetování přemýšlela poprvé, bylo to v Chorvatsku asi před 12 lety. To se mi jako ten nejlepší motiv zdál zajíček Playboy a nejlepší místo těsně nad křiklavě růžovýma plavkama. A tak jsem si to veledílo nechala alespoň na pár dní zvěčnit hennou a připadala si jako hvězda celé Makarské i okolí.
Podruhé mě to lákalo o pět let později, kdy si moje tehdejší nejlepší kamarádka nechala udělat obrázek na boky. Tenkrát v mých očích byla jako největší frajerka a ten klikihák jakože-znamení-zvěrokruhu byl přesně to, co každá mladá slečna potřebovala.
Potom mi během let proběhlo hlavou ještě pár, naštěstí už ne tak debilních nápadů, ale vždycky z nich sešlo. A až zhruba v posledním roce jsem byla rozhodnutá napevno. Až budu mít první pořádnou práci, až budu bydlet sama, až se osamostatním, splním si i tohle přání, které by se doma s velkým pochopením  nesetkalo.
S rodičema mám sice dobrej vztah, ale ne ze všech mých rozhodnutí bývají nadšení, a tak jsem s tím musela vyčkat #stejněměbudoumítrádi #takybychmohlabrátdrogy
Ale sakra, utajit to před Terkou (protože to znamená před mamkou) a nepsat denně na Facebook a Instagram, jak se na tu kérku těším, mi dalo pořádně zabrat! :D #omgmarkéto
Od spousty lidí jsem si  při ukazování návrhu vyslechla takovou tu klasiku ve stylu "a víš, že to je na celej život?", zvednutý obočí a "...a to jako vážně tohle?" nebo nesmrtelnou větu o tom, jak budu stará a seschlá.
Ale právě i tohle je důvod, proč jsem se rozhoupala - protože jsem se KONEČNĚ naučila být trošku víc odhodlaná, občas sebrat koule,  nebýt ze všeho tak připosraná, a zkrátka se rozhodovat sama tak, jak opravdu chci a tak, abych z toho měla radost. Bez ohledu na to, jestli mě v tom někdo podpoří, a nebo ne. A to jsem se alespoň trošku naučila až tento rok #volejteslávaatřidnyseradujte 
Jde o to, všechno tak nějak míň řešit - v životě, i v otázce kousku kůže na předloktí.
Tenhle rok mi toho dal tak moc, že jsem to všechno chtěla mít zaznamenaný i v podobě obrázku.
V podobě obrázku, kde je jeho vizuální význam až na další koleji. 
A nebo taky ne?
Třeba je to symbolika origami jeřába z japosnkých tradic....
Třeba je to ptáček, kterej konečně letí nějakým směrem...
Třeba je to ptáček, kterej konečně roztáhl křídla...
Třeba je to jenom jako iluze, Je to přece poskládaný z papíru...
Třeba to znamená plnění přání, jako je v té japonské pověsti, Když jich složíte tisíc...
Třeba je to pěkně falešnej papír, kterej si hraje na ptáka..,
Třeba je to spousta geometrických obrazců, kde má každej svůj význam...
Třeba tam má svůj smysl každá čára. Jejich počet. Seskupení...
Třeba.........a třeba je to prostě jen obrázek z Pinterestu. A třeba pak vypadám jako úplně tupá nesvéprávná blondýna, když to někomu takhle vylíčím. Třeba...

Tím ale moje tetovací story zdaleka nekončí, Spíš začíná.
O tom, že si nechám vytetovat origami těsně pod loket jsem byla přesvědčená už pár měsíců, ale stále jsem neměla koule na to, konečně se opravdu objednat. Na jednu stranu jsem pořád měla trošku pochyby, a na druhou stranu....pro někoho, kdo se stydí volat i k sestřičce na preventivní prohlídku byla představa cesty do nějakého tetovacího salonu (v mých představách samozřejmě černé doupě plné lidí jak z metalových koncertů) s ušmudlaným obrázkem ptáčka v ruce, kde bych měla potetovanému chlápkovi svým jemným hláskem vykládat, jak to bude moje první, opravdu děsivá.
Ale před dvěma měsíci mě něco naštvalo. Teda nasralo, samozřejmě, Teď už ani přesně nevím, co to bylo, ale v tu chvíli jsem si řekla "seru na všechno, teď už se fakt objednám!", a po práci jsem konečně zajela na Svoboďák, kde je v domě Pánů z Lipé Tattoo Dragoon. Protože to je jediné tetovací studio, co jsem jako úplná inkoustová panna, znala. Logika.
A ani to nebolelo. Zatím, Asi o minutu později už jsem odcházela s vizitkou, a do mobilu si rychle zapisovala datum.
V práci jsem o tom mluvila zhruba 3x denně (ano, jsem oblíbená!) a odpočítávala dny.
Jenže těsně před termínem mi zvonil telefon, že moje tatérka onemocněla.
A pak ještě jednou, den předem před náhradním termínem!
To už jsem si říkala, jestli to není znamení, že toho mám nechat, ale nedala jsem se,
A tohle úterý jsem se konečně posadila do černého křesla. Od spousty ostřílených potetovaných kriminálníků jsem slyšela, že to není vyloženě bolest, ale spíš takový škrábání. Píchání. Divnej, nepříjemnej pocit, ale ne bolest.
A ti, co mi říkali, jak to bolí? V duchu jsem jen obracela oči v sloup a říkala si, že mě přece nic nerozhodí. Vždyť můžu dělat shyby se strženýma dlaněma, plazit se pod ostnatým drátem, tahat těžký činky a vůbec, na bolest jsem přece zvyklá.
Hahaha.
To byla TAKOVÁ bolest, 
TAK MOC to bolelo, že jsem protrpěla každičkou z té sekundy, co jsem tam, se zatnutou pěstí, seděla. A kdyby v místnosti nebyly ještě další 3 tatérská křesla a na nich mnohem statečnější zákazníci, asi by i ta slzička ukápla. Nebo alespoň lítostivá větička.
Celou dobu mi hlavou běžely tři věci. 
"Sakra Markéto! Ty seš ale sráč! To vážně nic nevydržíš?!"
"Proboha, vždyť je to jen pár čar! Co když má někdo celej rukáv? Nebo celý záda? To jsou hrdinové!"
"Mysli na Blaničku a její povídání o děsivé brazilské depilaci! Tohle je JEN ruka a JEN pár jehliček! Mohlo by TO být mnohem horší!"
Strašná, strašná půl hodina. Pocitově to totiž bylo tak 10 hodin. N-E-K-O-N-E-Č-N-Ý!
Ale jedno je jasný i přesto.
Jak se říká, že jedním to nekončí.....tak ano, plány samozřejmě mám!
P.S. Byla jsem v Tatoo Dragoon na Svoboďáku. 2x mi zrušili termín a další byl až za delší dobu, v ten den jsem hodinu musela čekat bez nějaké omluvy, a nikdo mi nevysvětlil, jak to bude probíhat, ani jak se o tetování starat - to jsem jen dostala na maliličkým listěčku o velikosti jízdenky. Toť vše. Takže další tetování ano, ale jinde.

12 komentářů:

  1. K narozeninam mi pritel origami jeraba poskládal a ted si delava srandu, ze mu jich chybi jeste 999. Hezke tetovani, jsem zvědavá jake mas plany na dalsi.

    OdpovědětSmazat
  2. Mluvíš mi z duše, jak já se takhle od září odhodlávám k tetování taky :D a když už konečně vím i co a kam, tak prostě ne a ne zvednout ten telefon a zavolat... na druhou stranu, nechat si to jako opening nového roku je taky dobrej plán! :)

    OdpovědětSmazat
  3. Mam na lopatce koi kapra co trval 4hodiny, na zadech na boku tygra co trval 8hodin..ta bolest byla pekelna. Na predlokti si ovsem umim predstavit ze i pul hodky byl masakr! Ta kuuuzicka jemnoucka...a obrazek mas krasnej, originalni stejne jako umisteni!

    OdpovědětSmazat
  4. No, jo ... Markétka je asi fakt dospělá (kde je ta tanečnice country tanečků a posedlá dietářka chroupající rýžový chleba na školním výletě místo koblihy???).
    "Šmíruju" Tě už dlouho a vždy jsem Ti fandila. Přiznám se, že jsem moc nesouhlasila, když jsi odešla ze školy. Ale ... i já jsem to kdysi dávno udělala a dodnes (zkušenost pocházející z minulého století) jsem toho nikdy nelitovala. I když pak jsem si dálkově při práci VŠ dodělala, moc mě to bavilo, ale bylo to fakt náročné.
    Z Tebe teď vyzařuje neskutečně pozitivní energie a přijde mi, že jsi šťastná a spokojená. A o tom život je. Jen tak dále.
    A rozchod s mužem? Asi bych to neměla psát, nic o vás nevím, nevím proč a jak jste se rozešli a hlavně nic mi do toho není ... neseděl mi, nebyl mi sympatický, ale to je můj subjektivní názor. Přeji Ti, aby sis našla svého prince (a taťku pro Albuse) a byla šťastná.
    Bohužel nemám Instagram účet (a mít nebudu ... jsem stará generace) a teď z blogu se na fotky nedostanu, takže doufám, že budeš hodně psát i sem.
    Držím palce, Ráďa

    OdpovědětSmazat
  5. Tak teď na tetování už nepůjdu nikdy :D Stačí mi piercing a taky jsem to prožívala, ale na rozdíl od tvé půlhodiny, u mě to trvalo jen vteřinu :D Držím palce a origami jestřáb se mi moc líbí! Těším se na další! :)

    OdpovědětSmazat
  6. Taky jsem byla v Tattoo Dragoon na svém prvním tetování a mám naopak pozitivní zkušenost, všechno mi ochotně vysvětlili a zodpověděli mých tisíc otázek. :-)
    Souhlas, že první tetování je teprve začátek. :-D

    OdpovědětSmazat
  7. Jéé! Taky se chystám na svoje první tetování, snad už se konečně brzy dokopu.. A snad teda budu mít lepší zkušenost než ty, s tou bolestí jsi mě teda trochu vyděšila :D

    OdpovědětSmazat
  8. Veľmi pekné tetovanie! Dobre si sa rozhodla :) neviem či je to známka dospelosti, ale určite to bude dôkaz slobody a nezávislosti :) prajem ti aby ťa nikdy neomrzelo a mala si z neho navždy radosť! veď o to predsa ide.

    www.dazzlera.blogspot.sk

    OdpovědětSmazat
  9. Tetovanie je krásne, tiež som ako mladsia chcela zajacika playboya :Dd

    OdpovědětSmazat
  10. Vidíš, já mám tetování spoustu (teda, to zatím ne, ale tak 11) a kdysi ještě v Brně jsem byla na dvou právě v Dragoonu, u Anety, a s ní a její prací jsem byla maximálně spokojená, ale jinak studio podle mě podprůměr, žádná vlastní kreativní práce, ted už bych tam nešla. Ale Brno je v tomto ohledu dost hrůza, myslím, že tetování stojí za ty 2 a půl hodiny vlakem do Prahy :) Ještě si můžeš dát potetovací dávku cukru v nějaké nové kavárně.:)

    OdpovědětSmazat
  11. Haha, přesně tyhle pocity jsem měla taky před prvním tetováním :D A je fakt, že se z toho okamžitě stane závislost a máš strach, že za rok budeš potetovaná od hlavy až k patě.
    Co se týče brněnských tatérů, můžu ti doporučit Lucku z Marda Tattoo Company - bohužel teď je zabookovaná na tři roky dopředu a objednávky nepřijímá, ale myslím, že v Brně je to fakt největší hvězda a stojí si za to počkat. Mám od ní už dva kousky, zkoukni ji na FB :)
    Pak jsem byla u Mafis a u Denyho, žádnej problém jsem s nima neměla, ale prostě to nějak nebylo ono. Jsou oba moc milí, poradí ti a tak, ale Lucka mi tak nějak přijde, že to víc dělá od srdce, popovídáš si s ní, řekne ti, na který místa je blbost cpát detailní tetování a tak. A hlavně je neskutečně talentovaná (většinou dělá vlastní freehand návrhy). Jen ta čekací doba, no, ale vzhledem k tomu, že to tetování budeš mít po zbytek života, tak tři roky nejsou tak dlouho.
    No, přeju hodně štěstí s příštím výběrem! Ale zpracované to máš moc pěkně, tak aspoň, že vázla jen komunikace a ne práce tatéra, to už by bylo horší :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju ! :)
      A zrovna teď jsem ve vaně přemýšlela o dalším, tak uvidíme, za jak dlouho (=brzo?) to bude:D

      Smazat