Střípky z kuchyně

Hezký den!

Dnes společně opět nakoukneme do kuchyně.

Tedy kuchyň samotnou vám ukazovat nebudu protože jsem tam ještě ani neumyla nádobí, je maličká, průchozí, nijak moderní, prostě typicky paneláková, taková, jakou mají všichni, co bydlí v králíkárnách, postavených za dob soudruhů. Zdaleka ne podle mých představ.

Ideální kuchyně by podle mě měla být taková, jakou má Dita P. dostatečně prostorná, ve světlých barvách, s menším jídelním stolkem na společné stolování nebo popíjení vínka, s malou knihovničkou plnou kuchařek, a hlavně s dostatkem úložných prostor, abych mohla uspokojovat svou potřebu pořád a pořád nakupovat hrníčky, mističky a talířky. Toho není nikdy dost (obzvlášť když se na mě v obchodě směje něco světle růžového!).

Kromě toho, že bych si moc přála mít svou malou kavárničku plnou nemalých dortíčků bych si taky moc přála mít jednorožce i svou vlastní kolekci hrníčků a mističek. Protože taková mistička nebo talířek, to je veledůležitá věc. Jaké ráno, takový den, a tak si přeci nemůžete dát, i kdyby dobrou, snídani na hnusné nádobí.

Ale zpátky na do (ne tak růžové) reality, jdeme na to, co jsem v předešlých dnech nakládala na talíře (i když ne tak růžové).

Krabičkování + Střípky z kuchyně

Že stereotyp je největší nuda a hrůza?

S tím já až tak souhlasit nemůžu.

Možná je ve mě kousek Sheldona nebo Rain Mana. Sirup sice nemusí být na stole dřív než palačinky, ale ta stejná kaše na stole musí být skoro každé ráno už mnoho let. V tom stejném provedení.

Sportovní boty musí být růžové. V knihovně si sedám zásadně k oknu. Ve žlutém autobuse zásadně do první poloviny autobusu (no dobře, to je z chamtivosti - aby na mě zbyly lepší časopisy a kafe bylo dřív :D). Mám pár oblíbených kaváren, kam chodím stále na to samé. Několik měsíců či let.

Několikrát týdně dělám ten stejný sport. Několik let jsem si v iPodu neobnovila svůj play list. Několikrát už jsem byla v Paříži a nejspíš pojedu zase (a sedět budu ve předu!). Několikrát jsem si v HM koupila ten stejný model kalhot. 

.....a hlavně, k obědu si ve své růžové krabičce nosím stále to samé, jen s minimálními obměnami.

Jsou věci, které jsou totiž tak dobré, že není potřeba je nijak měnit. 

Třeba Paříž nebo kuskus.

Střípky z kuchyně

Hezký večer!

Maminka s Terkou se vždycky, při pohledu na naši kuchyň, vypadající jako po útoku teroristů, smějou, jak je možné že všechno vyfotím tak úhledně, jako by nikde okolo žádný bordel nebyl. A jako bych uměla vařit.

A takových fotek se mi zase nastřádalo víc než dost, což si říká o jediné - Sřípky z naší rozbombardované kuchyně!

(poslední domácí) Střípky z kuchyně

Krásný den i večer!

Jak už možná víte (měli byste, jsem s tím pěkně otravná:D), od zítřka po dobu 5 měsíců se stane mým domovem krásná Vídeň, kde budu navštěvovat místní univerzitu (i když ne zrovna obor, který by mě lákal :D), jak jinak než díky programu Erasmus. 

Vídeň jsem si zamilovala už před mnoha a mnoha lety, kdy jsem tam, ještě jako malé kuře byla poprvé na Vánočních trzích - okouzlila mě jak ta atmosféra, tak i celkově celé město - od krásných historických budov přes ty moderní až po útulné kavárny a srandovně vypadající staré tramvaje. A v té době jsem taky milovala Komisaře Rexe i všechny jeho páníčky, znala nazpaměť každý díl a chtěla být vyšetřovatelkou (s pistolí u pasu a k obědu jíst housky:D), takže to byl další bod pro Vídeň. A od té doby tam jezdím každý rok minimálně jednou, nejčastěji právě na ty kouzelné Vánoce (mmm ten jejich punč!), ale párkrát jsem tam byla i jindy, vždycky však jen na jeden den a pokaždé mi bylo líto, že se nezdržím déle. A pokaždé jsem si taky říkala, jak asi musí být krásné, žít tam. A teď se mi to splní - sice nebudu bydlet v nějakém starém domě s vysokými stropy v centru města, ale ve studentském kampusu na okraji, ale i tak...

A teď bych se podle všeho asi měla pořádně těšit (tak jako jsem byla natěšená poslední půlrok) a odpočítávat hodiny do odjezdu, ale prožívám pravý opak - vůbec se mi nechce, bojím se všeho od cestování až po vyřizování na úřadech, neumím si představit že tam budu najednou úplně na všechno sama (a to opravdu nejsem nějaký maminčin mazánek co si ani neuvaří oběd) a balení pasuji na jednu z nejhorších činností - obzvlášť pro někoho, kdo je tak nerozhodný jako já (jak mám sakra teď vědět, jaké tričko budu chtít nosit ve čtvrtek?:D). Nehledě na to, že se balím prakticky jen na týden, protože o víkendu za mnou přijedou rodiče s další hromadou věcí - asi bych nemohla jet někam, kde bych byla odkázána jen na hmotnost kufru. A asi by pro mě nebyl ideální ani ten Berlín, který byl původně v plánu - no profesionální balič kufrů ze mě asi nebude :D

Jedu sice jen do Vídně, která je k Brnu mnohem blíž i než třeba taková Praha a domů mám v plánu jezdit alespoň jednou za měsíc, ale už teď se mi začíná stýskat(jsem to ale citlivé děvče :D). Je tady zkrátka hodně lidí, věcí i psů (no dobře, pes jen jeden :D) co mi budou chybět. A musím se sama sobě smát - pořád jsem se jen těšila, ale teď bych nejradši nejela nikam...i když věřím, že zítra zase názor změním a budu ráda:)

Se změnami mého pobytu přijdou samozřejmě i změny na blogu - pravděpodobně se stane méně jídelním (i vzhledem ke společné kuchyňce na kolejích - tam by mi ten bordel, co při vaření zvládnu nadělat, asi neprošel :D) a více osobním - tedy ne ve smyslu, že bych si tady vylívala srdíčko a sdělovala vám všechny problémy a osobní věci, ale bude to víc z běžného rakouského života. (a třeba budu i méně psát na témata, která některým rýpalům vždycky tak hnou žlučí :D). Vůbec netuším, jak často budu přispívat, ale nějaký ten čas (a hlavně nálada) určitě bude.

Abych ale nemlela jen hlouposti o mém odjezdu (už mi to stejně nemyslí a v hlavě se mi honí jen pas-mobil-oblečení-nabíječky-pas), mám tady pro vás ještě poslední várku fotek z kuchyně - protože přidávat je až z Rakouska by už bylo trošku jako s křížkem po funuse.

Střípky z kuchyně + jeden jednoduchý recept

Krásný den!

Tak mi pan Nikon dneska řekl, že ho pořád trápím nějakým focením, ale už jsem sem fotky dlouho nedala, a tak je tedy čas tento zločin napravit a jsou tady další Střípky z kuchyně.

Já vím, v poslední době tahle rubrika už nijak originální není, pořád se tady objevuje skoro to samé (ještě aby ne, když taky pořád jím dokola to samé. Ehm..cuketa a cuketa:D) a inspirace je tu jen pomálu, ale nedá se nic dělat... tedy dá, mohla bych přestat psát a fotit úplně, a nebo vymyslet něco nového - ale zatím se mi nechce ani do jednoho :D A tak je tady další tradiční článek a když už nic, třeba z toho dostanete alespoň hlad. (haha jsem škodolibá!) A aby to bylo trošku pestřejší, na konci na vás čeká jeden extrémně jednoduchý recept na pudingové šátečky :) 

Střípky z kuchyně

Hezký den!

Opět je tu čas na nějaké ty střípky (obrazně řečeno - naštěstí!) z kuchyně!

Střípky z kuchyně

Krásnou ( bohužel ještě ne tak úplně jarní ) neděli !

Dneska odpoledne jdu s kamarádkou na fit box, tak jsem zvědavá jak to přežiju, po nemoci a týdenním necvičení mám pocit, že moje fyzička je na úrovni osmdesátileté babičky..

Na dnešní článek jsem si připravila jen pár fotek z týdne, prostě taková všehochuť :)

Střípky z kuchyně

Krásný slunečný den!
Dneska už je to skoro týden, co jsem bez cvičení a už si připadám jako rozteklej gumovej medvídek, kterýho někdo zapomněl na sluníčku. ( jak se asi cítí lidé, co necvičí celý život? :D ) Nedá se nic dělat, zdraví je na prvním místě a musím ještě chvíli odolat voláním Boba :D
Zítra jdu na svou první ( a možná taky poslední ) tiskovou konferenci, bude to na hradě Veveří, tak se alespoň i někam podívám :) Ale s diktafonem jsem v životě nepracovala a jak se znám, nahrávání se mi vypne po první  minutě a já si ničeho nevšimnu :D Technický typ asi nikdy nebudu... ( a o tom, že už mám v iPodu skoro rok ty stejné písničky které mi už lezou na nervy a nemůžu si nahrát nové, protože můj počítač nespolupracuje radši pomlčíme.. :D )
Dneska pro vás mám ale zase jeden článek z naší maličké kuchyně, takže pokud máte hlad, radši nekoukejte!

Střípky z kuchyně

Krásný den!

Ty střípky jsou myšleny pouze obrazně, nic jsem kupodivu momentálně nerozbila :D

Dneska ráno jsem vstala DOBROVOLNĚ v 6, protože jsem si chtěla zajít na ranní hodinu TRX. Ale přišla jsem do fitka, a dozvěděla jsem se, že to dneska není. To trošičku naštve..A co z toho vyplývá? Ponaučení : být moc aktivní se nevyplácí! :D Tak jsem si zacvičila alespoň doma s nenáviděnou i milovanou Jillian a zbytek dne strávila ve společnosti westíka (momentálně jí říkám prdeláč, ale přezdívky se ze dne na den mění :D) hezky v teple. Tu jednu hodinku ve škole snad ani počítat nebudu. :D

Dnešní článek bude takové bezvýznamné shrnutí o tom, co jsem si v kuchyni oblíbila a taky třeba upekla :) Obecně to nejsou žádné novinky, jen blondýna je holt občas trošku pozadu :D