Zdravé dobroty z Biosféry + střípky z kuchyně

Mám ráda a jídlo má rádo mě!

A když je to navíc ještě zdravý jídlo, mám ho ráda dvojnásob. Jednou za tu dobrou chuť, podruhé za ten budu nejzdravější=nejkrásnější pocit. (i když takovému cheesecaku ten druhý pocit velice ráda odpustím! Jo a o cibulových kroužcích mluvím už dva měsíce, od té doby co jsem měla svůj první a zatím poslední pravej burger).

A balíček plný radosti, tedy plný zdravých dobrot, mi dorazil nedávno i z e-shopu Biosféra, odkud jsem měla možnost si vybrat pár produktů. Už jsem tam objednávala 2x nebo 3x, a vždycky jsem byla spokojená - ještě aby ne, když je to jako prodejna zdravé výživy, kam chodím nejradši, jen v online verzi.

Tyčinky Lifebar jsem měla už několikrát, jsou přírodní bez přidaného cukru, se základem z datlí a oříšků. Můj největší favorit je kokosová, protože s kokosem mám nejradši úplně všechno. Ale lákala mě i takhle čokoládová s proteinem se semínky. Na první kousnutí je to docela nezvyk, ale na druhé už mi zachutnala - je hodně kakaová, vůbec ne přeslazená, a jako menší svačina docela zasytí. Biosaurus jsou BIO kukuřičné křupky, podle svého vzhledu očividně pro děti. Mají tvar malých dinosaurů (nununu, ta hlavička, ty nožičky!), z čehož dokážu být i ve svých 24 letech nadšená a možná jsem si to mohla nechat pro sebe. Prodávají se s příchutí kečupu, sýra nebo neochucené. Ty kečupové už jsem měla dřív ze zdravé výživy, a tentokrát jsem si objednala sýrové, a je to největší dobrota - třeba ke svačině, a nebo ještě lépe - k vínku místo chipsů a jiných nezdravostí! (ano, určitě jsou dinosauří tvary pro děti určeny přesně k tomu!)

I takováhle čokoládka klidně může být v článku s označením "zdravé dobroty". Zaprvé je 75%, a za druhé je vědecky prokázáno, že je čokoláda zdravá na mozek a proti stresu #takurčitě #somvědec #somtestovala. A za třetí je opravdu mini, takže klidně můžete sníst celou tabulku (spíš tabuličičku) jako nic.

Chutná o trochu jinak, než jiné hořké čokolády, co jsem doposud měla, což bude tím, že je raw, z nepražených kakaových bobů, jemně slaná, což je pro mě snad nejlepší zajímavá příchuť. 

A protože čokolády není nikdy dost, nemohla jsem zůstat u jedné. Kvůli tomu zdravýmu mozku, to je jasný. Vybrala jsem si ještě jednu od, opět malou, opět raw a opět Lifefood - 95% se skořicí. Špatná samozřejmě nebyla, ale 95% už je na mě asi moc, a taky mi vadilo že skořice tam byla hodně tvrdá - ne jako mletá, ale vyloženě kousíčky toho dřeva.

A aby těch hořkých čokolád nebylo moc, potřebovala jsem i něco z jiného soudku, ať si můžu ten život taky pořádně osladit. Hned od rána. Preventivně. Kostka do ovesné kaše je jistota.
Byla jsem zvědavá jak chutná čokoláda s rýžovým mlékem, kterou tedy mohou i vegani, protože nic takového jsem ještě neměla - a příchuť bílý nugát zněla lákavě......no a podle toho jak rychle padla za vlast se dalo snadno poznat, jak moc mi chutnala.

Další z věcí, co jsem virtuálně přihodila do košíku byl Super Snack od Iswari, směs z nepraženého kakaa a lucumy, se základem z pohankové krupice. Zalije se horkou vodou a vznikne z toho taková kaše. V kelímku je jedna porce, ale nakonec jsem si dala půlku do ovesné kaše, napůl s vločkami, abych měla zase nějakou změnu v těch klasických kaších. Je to hodně kakaové, spíš jako hořká čokoláda než něco sladkého, a jako zpestření jsem to ochutnala ráda.

Himalájská sůl  má spoustu výhod, a obsahuje mnohem více výhod než klasická sůl. Přiznám se, že napřed jsem ji ale objednala kvůli něčemu úplně jinému...........ano, protože je růžová :D 

O jejích kvalitách jsem si přečetla až potom. A taky mě překvapilo, že nevoní (dá se vůbec o soli říct že voní?) jako klasická sůl, ale skoro není cítit, a naopak solí mnohem více, tak jí stačí opravdu jen maličko.

A poslední věc z Biosféry, která je jen na úvodní fotce, je Marocký kuskus. Kuskus totiž jím několikrát do týdne, skoro až denně, když chci mít oběd na stole co nejrychleji, takže už mě to trošku omrzelo a chtěla jsem alespoň menší změnu, a místo kuskusu co si pořád ochucuji sama jsem si objednala přímo ochucenou směs.

Teda to jsem si myslela a věděla bych to, kdybych si pořádně prohlédla obal.  Což jsem udělala až když dorazil, a překvapila mě doba vaření 25 minut - pro mé kuskusové obědy naprosto nepřijatelné!:D Jsou to totiž dva sáčky, jeden s kuskusem a druhý se zeleninovou směsí a cizrnou, která se musí nejprve uvařit. 

A teď už je čas na střípky z kuchyně. Co jsem vařila, "vařila" a nebo spíš naskládala na talíř.

Třeba ta největší klasika, co mi připomněla můj půlrok ve Vídni, kdy bylo málo Eur a místa i chuti na vaření ve společné kuchyni na kolejích ještě méně - pohankové palačinky, šunka, sýr a sušená rajčata.

Mnohem častěji než naslano si ale pohankové palačinky dělám k snídani, což pro mě znamená jedině sladké. Tvaroh, banán, med......a krásně voňavé palačinky díky oříškovému nebo makovému oleji z Bohemia Olej, který teď používám skoro denně.

Třeba jako jedno ráno, když jsem ještě měla co číst. Není nic horšího, než když po dlouhé době najdete knížku, která vás tak nadchne, hltáte každou větu.........a najednou je po ní.

A není větší klasika, než ovesná kaše, banán, kousek čokolády a burákové máslo - tentokrát z Holandska, co dovezla Terka z cest (ne že by se tady koupit nedalo, ale tohle je JINÝ, ačkoliv jinak skoro stejný :D). A pro změnu jsem si v DM koupila sojovo-rýžové mléko, ze kterého jsem si pak dělala i banánové smoothie nebo ledovou kávu.

A tohle je pro změnu anglická snídaně pro mého muže, pravý opak té mé. Já bych si to klidně dala k večeři nebo obědu, ale bez sladké snídaně pro mě není den. Ale když mu to udělá radost, proč ne, není nic jednoduššího než hodit slaninu na pánev.
A protože se káva v hipserských kavárnách pije ze zavařovaček, nenapadlo mě nic lepšího než to dát do jediné sklenice neurčené k pití, co jsem našla - od medu. Hastag #somtraged je myslím na správném místě.
Pana Mopse, co jsem tu měla na hlídání, to ale očividně zaujalo.

Moje klasika není jen kuskus, ale taky tortila. Vždycky si plánuju, jak si upeču do zásoby domácí......a pak zas a znova házím salát a tofu na kupovanou. Tak snad příště!
Nejradši si tortilu namažu zakysanou smetanou nebo Lučinou, přidám ledový salát, opečené tofu (teď měli v Lidlu za 12 korun ojojoj!) nebo třeba tempeh, občas i sýr, a velice umělecky zabalím, jak jinak.

A další obědová klasika - na fotce, která by si stránku v časopise o jídle asi nezasloužila.
Těstoviny (proboha už zase ty"fitness" Markéto?!) opečené se sojovou omáčkou a k tomu seitan, což je spolu s tempehem moje nejoblíbenější "náhražka" masa, na které si pochutnám víc, než na mase samotném.

A další obědový oblíbenec - pečené batátové hranolky a rozpečený Hermelín nebo Camembert.

A tohle už žádná obědová klasika není, ale naopak - večerní dobroty k vínku (tentokrát Pinot Gris z Vinařství Nepraš v Pavlově). Napekla jsem domácí celozrnné Grissini, udělala hummus z cizrny a tvarohový dip s nivou, a k tomu výborná sušená šunka, kterou jsem koupila normálně v Bille, a překvapila mě jak dobrá byla.

Jedna z nejoblíbenějších svačin - nepečený tvarohový dortík ze samých zdravých věcí (no ano, ta hořká čokoláda na mozek!:D). Jen polotučný tvaroh, banán, med, holandské kakao, želatina na ztuhnutí a navrch strouhaná hořká čokoláda.

Když jsem jela do Harrachova, v obavách že tam budu trpět hlady #takurčitě jsem si přivezla 6 tofu paštik Patifu, v různých příchutích spolu s celozrnnými houstičkami z Marks&Spencer.
No a taky protože si z mládí pamatuju, že na hory jedině s paštikou a rohlíkem!
Hlady jsem samozřejmě netrpěla a 4 paštiky mi zbyly, ale chutnaly mi moc, a dokonce chutnaly i taťkovi, což zrovna milovník tofu a podobných věcí není.

Co za dobroty u mě patří do kategorie "za odměnu"? Třeba proteinové tyčinky!

Často si je kupovat nemůžu, a ani bych neměla čistý svědomí z takovýho utrácení, ale když se ta záminka k odměnám najde, okamžitě pro ně běžím. A můj favorit jsou tyhle My Bar Zero od My Protein, hlavně příchuť citronový cheesecake nebo karamel a arašídy, což chutná jako turecký med. Fakt lepší než kdejaká sladkost! (no a taky to stojí jako dortík v kavárně, bohužel).

A na závěr pro mě největší dobrota. V angličtině by pro to platil výraz guilty pleasure, v češtině by to asi bylo jakože když chci maličko hřešit, což je ale poněkud debilní výraz, kterej bych ze všech slovníků radši vyškrtla.

Ale zkrátka když bych si měla k snídani vybrat nějakou dobrotu, která není zrovna jak na titulní stranu fitness časopisů, byl by to vždycky kromě cheesecaku taky pletenec s pekanovými ořechy a javorovým sirupem! #skromnáholka