pátek 26. června 2015

Moje zkušenost s jógou aneb Reebok Yoga Sensation

Sport, ve kterém jsem se našla by se dal popsat třemi slovy: krev, pot a slzy. Doslova.
Rozedřené dlaně, omlácené a do krve sedřené holeně, modřiny všech tvarů a barev.
Oblečení mokré jako bych ho dala pod sprchu.
A ty slzy? Bolestí mám někdy skoro na krajíčku. Jediné, co mě uklidňuje je, že by se to mezi kapkami potu ztratilo. "Jaký slzy prosím tě? Pot, neasi!"
Čím víc před tréninkem nadávám, že nic takovýho teda rozhodně dělat nebudu, čím víckrát mám pocit že už nezvládnu ani jedno opakování (v horším případě spíš že se tam opravdu pozvracím) a čím víc jsem po tréninku zničená, tím lepší mám po dokončení pocit i náladu.
(proboha, je to zvrácená záliba!)
Abych byla nejspokojenější, musí být trénink pořádně náročný, nebo jak říkám - bylo to tak hnusný, až to bylo skvělý. 
(a když to čtu takhle černý na bílým, znovu musím říct - proboha, je to zvrácená záliba!)
A přesně to je crossfit.
NEJLEPŠÍ tričko z jógové kolekce (když už jogín, tak pořádně!:D) od Reeboku
Dalo by se říct, že pravý opak jógy, kde se místo vzteklýho třískání činkama o zem a lapání po dechu soustředíte na správné dýchání a hlavně vnitřní klid.
Takže by se taky dalo říct, že nejspíš nic pro mě. "Eeeeh vždyť je to pomalý!" 
Ale nebojte, do hlavy jsem sice medicimbalem už dostala mnohokrát, ale tak zatemněný mozek, abych si myslela, že jen a pouze crossfit je ten správný sport, ještě nemám.
A taky v tomhle nemám předsudky.
A proto když se mi naskytla příležitost zúčastnit se veliké akce Reebok Yoga Sensation, nemohla jsem se dočkat až si zkusím zase něco úplně nového - a třeba i pochopím, co na tom miliony lidí po celém světě mají. 
Hodně mě na tom lákalo i to, že se mělo jednat o den plný jógy, ale v různých stylech - od power jogy, dynamičtějšího cvičení Les Milles kde se jóga kombinuje s pilates, až po klasickou (duchovní, nebo jak to nazvat?) jógu.
S power jogou už jsem zkušenost měla, dřív jsem na ni asi rok nebo dva pravidelně chodila jako doplnění k dalšímu cvičení, a líbilo se mi to, stejně tak pilates, které jsem dřív občas cvičila, a ráda bych se k tomu zase vrátila. Na protažení a srovnání bolavých zad nic lepšího není. 
Takže u těchto směrů jsem věděla, že zklamaná nebudu, ale byla jsem zvědavá, jaká pro mě bude klasická jóga, se kterou jsem zkušenost ještě nikdy neměla. 
A taky jsem byla zvědavá na Taru Stiles, světově známou instruktorku, kterou znal i takovej ne-jogín jako jsem já. (ale nevím, jestli mám přiznávat, že všechno co jsem o ní předtím věděla byly dvě věci - že je hezká, a že měla před pár lety svou hezkou jógovou kolekci oblečení :D)
Dalším důvodem, proč jsem se na tuhle akci tak těšila bylo i to, že byla v Praze.
Protože do Prahy jezdím moc ráda. A moc ráda jezdím na výlety. A Praha je pro mě výlet! Tak!
Musela jsem sice vstát v dost nekřesťanskou dobu, na které ale nakonec nebyl nejhorší ten čas, kdy zvonil budík, ale to, že bylo tak brzo, že se na nádraží ještě nedalo koupit kafe!
Ale jak je vidět na fotce, i místo, které není zrovna chloubou Brna může v tak nehezkou hodinu vypadat opravdu hezky. Ale to kafe, sakradoprdele!!!

Ve vlaku jsem alespoň posnídala ty nejlepší celozrnné mini mazance, co mi Terka (která se zachovala jako nejhodnější sestra, což je mi ještě teď nějak podezřelý!) předem upekla.
Na klín jsem si položila papíry, jako že se budu učit na přijímačky, ale samozřejmě jsem hned usla.
(a u přijímaček jsem bohužel štěstí neměla - ale nebylo to proto, že bych spala ve vlaku!:D)
Na nádraží jsem měla sraz s Blaničkou, kterou jsem přemluvila ať si jde se mnou protáhnout své malé tělíčko nějaký ten sval, a vydaly jsme se směrem k O2 areně, ke které mířily spousty slečen a dam s podložkami pod paží.
Hned jak jsme vstoupily do O2 arény, do "hlavního sálu" celé akce, mi skoro spadla brada, jak veliký to tam je. (Nepovídej?! Čekalas malou tělocvičnu, nebo co?)
Celá aréna byla plná podložek, na kterých už netrpělivě čekaly stovky lidí, až to celé vypukne. Všechno bylo krásně nasvícené, hrála hudba....prostě krása.
První lekce byla power joga se sympatickým lektorem Václavem Krejčíkem. Bohužel jsme ale musely odejít dřív, abychom stihly lekci s Tarou která byla v malém sále, ale i tak se mi to líbilo - a jak jsem psala, power joga je něco s čím už zkušenost mám a ráda bych to zase zařadila zpátky, jako protažení pro mé, crossfitem namáhané tělo.
Hned po prvních pár minutách jsem si totiž uvědomila, že jsem na tom FAKT ŠPATNĚ.
A to ve chvíli, kdy jsme si měli sednout do tureckého sedu a prostě rovně sedět a poslouchat úvodní povídání.
Nejen, že jsem zjistila, že ty nohy mi už zdaleka nejsou poskládat do sedu tak jako za mlada, ale uvědomila jsem si ten největší průser (já vím, já vím, ve spojení s jógou bych asi měla volit jiná slova) - vždyť mě bolí SEDĚT ROVNĚ! A tak mi hlavou běželo jen "no to seš teda frajerka, že hodíš nad hlavu 40 kilo, ale neumíš ani sedět!"
Kromě velkého sálu probíhaly současně i hodiny ve 3 malých sálech, a do jednoho z nich jsme se s Blankou přesunuly na hodinu se skvělou Tarou Stiles, která mě opravdu hodně překvapila.
Teda ne, že bych si myslela že bude nějaká nepříjemná, divná nebo něco takovýho, ale že bude až TAKHLE milá mě překvapilo. S každým se ochotně vyfotila, objala, nice to meet you, thank your for coming, pořád házela nějaký vtípky, vesele tam poskakovala, a byla taková energická, žádná éterická zamyšlená jogínka. Během celé hodiny hrála veselá hudba a známé písničky, spíš jako byste si pustili rádio, než nějaké klidné tóny, Tara všechny pořád chválila, radovala se, a byla prostě skvělá.

Lekce se jmenovala Strala Strong, což je cvičební program který Tara vymyslela, a bylo to dynamičtější, spíš jako power joga.
Další lekce měla název Les Mills Bodybalance, a předcvičovala to autorka tohoto stylu, Kristin Andersson, o které už jsem taky dřív slyšela a myslím že i viděla nějaká cvičící videa na youtube. Tohle byla pro změnu kombinace jógy, taiči a pilates, opět v trošku rychlejším tempu.
A to se mi taky líbilo. Ne teda tolik jako lekce s Tarou, ale bylo to fajn a ráda jsem si zkusila zase něco dalšího.
Už dlouho dopředu jsem byla s Mončou domluvená, že i spolu s jejím přítelem zajdeme mezi lekcemi na oběd. Na ten nejlepší oběd, co může být. Running sushi, které bylo hned vedle, v Galerii Harfa.
Bohužel nám ale bylo velmi ehm....sympatickým pánem z ostrahy u východu řečeno, že jestli musíme jít ven, tak ať si jdeme, ale ať už se nevracíme!
A že to jsme měli dávno vědět, že se z O2 arény během akcí nesmí chodit ven. Vždyť je to napsaný táááámhle na tom sloupu! 
A hlavně "tady nejsme žádná blbá diskotéka, abych vám dával nějaký razítka!"
Se smrtí v očích a kručením v břiše jsme se tedy museli vidiny sushi vzdát, a jít si stoupnout dolů do dlouhé fronty na jídlo.
Je mi jasné, že tohle není chyba organizátorů, ale přímo pravidlo O2 areny, ale přeci jen akce trvala od 9 hodin až do 5 odpoledne, a tak by alespoň chvilička na čerstvém vzduchu (kecám, jde o to sushi!:D) přišla vhod.
Fronta na jídlo byla v krátké obědové pauze dost dlouhá, ale naštěstí to odsýpalo rychle, a já jsem brzy měla na talíři....no, nevím co to vlastně bylo, ale bylo to výborný. Něco jako bruschetta s pestem, lilkem a parmezánem.
A to je další věc, co se mi na akci moc líbila - že tady byla jídla úměrná tomu, o jakou akci šlo. Takže žádné párky v rohlíku, jako jinak asi v O2 aréně bývají, ale jídla převážně zdravá a taková, aby si pochutnali i vegetariáni, něco i pro vegany. Těstoviny s rajčatovou omáčkou a zeleninou, opečené tofu s bramborovou kaší, saláty, tady ta dobrota s lilkem, nebo třeba lákavý mrkvový dortík co si dala Monča.
Další lekce, které jsem se zúčastnila se jmenovala chakra yoga s lektorkou Zuzanou Klingrovou.
Popis zněl "jóga v rytmu živlů, při které pocítíte sílu sebepoznání i intenzivního spojení se světem okolo sebe", a byla to přesně taková jóga, se kterou jsem zkušenost ještě nikdy neměla. Taková ta hodně emotivní, nebo jak to popsat.
"S prvním výdechem odpustíme všem lidem. S druhým výdechem odpustíme sami sobě. Se třetím výdechem budeme vnímat energii čaker..."
Pak jsme taky měli jednu ruku položit na srdce sami sobě a vnímat jeho tlukot, a druhou člověku vedle sebe (neměla bych to přiznávat, ale zaradovala jsem se, že vedle mě nikdo nebyl:D).
A nebo taky "rozvlníme boky do prava a doleva, a doleva a doprava, a budeme vnímat svou sexualitu. Smyslnost. Váááášeň, která nám proudí celým tělem!"
A ne.
Ačkoliv jsem se hodně snažila, do tohohle jsem se vžít nedokázala. Jen se mi potvrdilo, že na tuhle vlnu úplně naladěna nejsem a nejspíš nebudu. 
Ne, že bych byla nějakej mrzout co nenávidí celej svět, vstává s nasraným výrazem a usíná s tím, jak bylo všechno zase špatně. Ani náhodou. ALE jsou i věci, který jsou i na mě AŽ MOC pozitivní.
Třeba jako tento typ jógy.
Ty pomalé pohyby na protažení by pro mě samy o sobě byly jinak docela fajn, ale sílu energie, slunce i měsíce, jednotu těla, ducha i mysli jsem v sobě s tím pozitivním povídáním jaksi nenašla, a myslím že ani nejsem ten typ, abych si to do budoucna nějak zamilovala. 
"Nádech výdech. Spojení s přírodou."
Buď ten typ jste a nebo nejste. Já nejsem. Ale podle reakcí na facebookové události byla právě tahle lekce pro spoustu návštěvnic ta nejlepší a nejemotivnější, takže každému sedne něco jiného, a to je jedině dobře.
Každopádně jsem ale i za tuhle zkušenost neskutečně ráda, a alespoň vím, že některé typy jógy mi sednou, ale s jinými se asi neztotožním. I kdybych se na hlavu stavěla (což se taky dělá, ohoho!).
....a pak přišla ta zasloužená odměna! Blanička nás opustila už po první lekci protože spěchala jinam, a tak jsem na oběd šla jen s Mončou a jejím přítelem.
A že by mi snad vadilo dělat křena?
Vždyť okolo mě jezdily talířky sushi! V takovém případě jde okolní svět stranou!
Původně jsem se v Praze chtěla sejít i s kamarádkou Térou, ale byla jsem tak unavená (za to mohlo to ráno bez kafe!), že jsem si akorát skočila do Marks and Spencer pro nějaké dobroty, projít se z náměstí Míru na nádraží, a vlakem domů. Unavená, ale spokojená.

Každý jsme si také odnesli podložku (takže motivace, abych opravdu cvičila i doma!:D), na které jsme během celého dne cvičili, a do látkové tašky jsme si dávali věci, které jsme nechtěli mít v úschovně.
A celkově se mi ta akce moc líbila. Jak celkové prostory s různě barevným a měnícím se osvětlením, tak organizace, která byla (až na toho důležitýho protivu co nám odepřel sushi!:D) skvělá. Lidí sice bylo hodně, ale nikde se nikdo moc netlačil, žádné problémy.
Myslím, že to bylo dobré jak pro ty, co se józe věnují pravidelně, a takhle se alespoň mohli setkat s nejlepšími českými i zahraničními lektory a užít si den s lidmi se stejným zájmem, tak i pro lidi jako jsem já. Protože takhle jsem si alespoň mohla zkusit různé typy jógy, udělat si alespoň nějakou představu a třeba si ověřit, čemu se do budoucna věnovat, a naopak co mi nesedne.
Byla to první takhle velká akce na které jsem kdy byla, a ačkoliv i tak zůstanu u crossfitu (a třeba k tomu opravdu zase začnu s nějakou tou power jogou, ať nejsem ohebná asi jako pařez), příští rok bych klidně šla znovu.
A co vy? Cvičíte jógu? A jaký typ? A byli jste někdo taky?
P.S. Mnohem hezčí fotky pro lepší představu najdete na oficiálním facebooku, a další článek u Monči na blogu Food Inspire.
P.S 2. Tento rok je pro mě zatím rokem sportovních zážitků. Napřed Spartan Race, teď zase úplně jiný zážitek. Co bude dál?:)
P.S 3. Už vím, jak se asi cítí pařez mezi ohebným proutím.

18 komentářů:

  1. já jsem si cestu k joze našla asi před 2 lety.. to bylo takové to její slavné období, ale láská k ní mi zůstala do teď. Neberu jí ale taky jako workout dne.. u toho očekávám právě tu bolest, pot a slzy.. ale spíš´jako čas na to, odpočinout si od všeho :D

    OdpovědětVymazat
  2. Skvěle napsáno, den to byl opravdu parádní a zážitek velmi zajímavý :D Jo a ta naše fotka z running sushi...ta nás ted vážně rozesmála :D Ani si nepamatuji, že si nás fotila, ale nemá to chybu :D

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsané, docela jsi mě nalákala na příští rok! Já jsem józe přišla na chuť vloni v Asii a beru jí jako kompenzační cvičení k běhání... Ale cvičím jí ráda sama v klidu a bez hudby, takže se přiznám, že mě doposud ta "masovost" akce Yoga sensation trochu odrazovala :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dobře, tak ty rádoby čakry bych asi taky nesnesla..:D Je to na mě až moc "duchovní?" :D..

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že mám stejný přístup ke cvičení =D jóga není pro mě. Potřebuji cítit pot a "bolest", aby se pak dostavil ten pocit z dobré práce. Ale i já jsme jednou zavítala na power jógu a v jednom momentě jsem se přistihla, že se mi fakt zavírají oči a při jedné pozici na rukou jsem přepadla přímo na čumák =D a od té doby raději TRX, posilka, jumping ....

    OdpovědětVymazat
  6. Hezké shrnutí a pěkný článek. Mám to s jógou podobně, prostě chci ten pot a mokré tričko :-)
    Je mi líto, že žurnalistika nevyšla, ale Ty se neztratíš a uvidíš, že časem uznáš, že i to zlé bylo k něčemu dobré!
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc Ráďo! :)) A s tou školou nakonec až o tolik nejde - moc jsem na ten obor chtěla jít protože se mi tam zdály zajímavé předměty a asi by mě to bavilo, ale na pokračování oboru kde jsem byla na Bc., na Interaktivní média, jsem se dostala, takže do školy normálně ještě chodit budu :)

      Vymazat
  7. ja mám jógu veľmi rada a podľa mňa aj pri nej človek dokáže dosiahnuť pot a mokré tričko :) aj tá bolesť tam je, len je podľa mňa inak vnímaná.. svaly pália pri nejake ťažšej polohe napríklad, ale so správnym dýchaním a práve so sústredením sa na to dýchanie si to človek ani neuvedomuje a napoko sa cíti úžasne ponaťahovaný a so skvelým pocitom, veľakrát som mala svalovicu aj z jógy, aj z klasickej. páči sa mi, že nemáš predsudky, lebo mnoho ľudí to považuje za niečo ľahké pričom sa zaspáva.. s tým vôbec nesúhlasím, pretože zosúladiť dych s pohybom vôbec nie je také jednoduché :) super článok! :)
    http://bonesincouture.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To věřím, že i jóga dá pořádně zabrat :)
      A moc děkuju!:)

      Vymazat
  8. Moc krásný článek! :) Narazila jsem na tebe náhodou a určitě se sem budu vracet! krásný blog, zajímavé články :)

    www.gabrielaschejbalova.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Jóga taky není nic pro mě, ale nevadilo by mi, podívat se na takovou akci. :)

    OdpovědětVymazat
  10. přesně kvůli tomu souznění s přírodou a tlukotu srdce jsem se nikdy na jógu neodvážila jít :oD ale protáhnout se u youtube je v pohodě, tam je to stejně většinou englicky a půlce toho duchovního povídání nerozumím :oP a to tričko je naprosto parádní, mít na to postavu, tak takové nosím všude :o)

    OdpovědětVymazat
  11. Můžu se zeptat kam jsi dělala přijímačky? :)

    OdpovědětVymazat
  12. Já cvičím vinyásu. Oproti zde převládajícímu vidění si neodpustím poznamenat, že je občas na chcípnutí, žádné odpočívání. Vždycky záleží na konkrétním typu jógy a na učitelce(li).
    Na Reebook akci jsem nebyl, poněvadž mi přišla moc pro ženský. Myslím, že je ode mě dost odvážné vydržet přesilu bab na normálních hodinách, kam chodím. Zdálo se mi to taky příliš masové. Navíc jógamatka zdarma by mi byla na nic,jelikož by na mě určitě byla malá. Mám 191 cm a potřebuju velkou. Celkově to na mě působilo komerčně.
    Jedna holka z mojí jógy tam ale byla a říkala, že se jí to líbilo.

    OdpovědětVymazat
  13. Na chakry sice taky nejsem, ale když jsem jednou na střední na tělocviku dostala na starost rozvičku a udělala "uvolňování chaker" (převážně v leže) u spolužaček to mělo nemalý úspěch :D snad jen paní profesorka nebyla duchovní rozcvičce příliš nakloněna :)

    OdpovědětVymazat