neděle 8. listopadu 2015

Poprvé na závodech - Bestie Open

Bestie Open, série crossfitových závodů, slovy organizátorů určena začínajícím a hobby atletům s cílem užít si sport. Bestie se koná několikrát do roka, v různých městech, zpravidla v crossfiových tělocvičnách. A letos to bylo poprvé v Brně, na výstavišti v rámci veletrhu Sport Life.
A to se mi hodilo. 
Už je to nějaký ten měsíc, co skoro denně dřu mezi osama, ketltlebellama a hrazdama, a i když vím, že mám ještě strašně moc slabin, na kterých musím zapracovat, rozhodla jsem se to alespoň zkusit, a tak se zdál závod určenej začátečníkům přímo ideální. 
A tak jsem před pár týdny přemluvila (bez použití násilí, fakt!) kamarádku Kristy, Lucku a našeho parťáka Doda, a společně jsme se začali střídavě těšit a bát. A řešit, co si vezmeme na sebe.
A musím říct, že už samotný poslání startovnýho je pořádná motivace. 
Věděla jsem, že třeba takový double unders neboli dvojskoky přes švihadlo jsou základ, bez kterýho se většina závodů neobejde, a taky jsem věděla, že v mým podání jsou docela průser. Nohy věčně zamotaný do švihadla, na rukou šrámy někdy skoro až do krve (jo, tím ocelovým to fakt bolí), a počet opakování, kterej by se dal počítat na prstech. A protože jsem tam samozřejmě nechtěla být za největšího tragéda, na poslední chvíli se mi je podařilo relativně dobře natrénovat (a nakonec se ukázalo, že problém nebyl JEN v mé neschopnosti, ale hlavně v krátkým švihadle:D)
S vidinou závodů jsem si taky zlepšila kliky ve stojce, box jumps a snažila se líp vypilovat toes to bary neboli špičky k hrazdě, a na tréninku jsem se vždycky pokoušela odjet WOD s oficiální předepsanou váhou, která pro mě sice často bývá ještě pořádně těžká, ale je to nejlepší způsob, jak se posunout.
Dlouho jsem se na to moc těšila a uklidňovala se tím, že jsou to přeci jen malý začátečnický závody, žádná věda. Čím víc se ale sobota blížila, tím víc se mi hlavou honily myšlenky:
- Co když všichni odhalí, že jsem vlastně úplně mimo, nic neumím a ani po tři čtvrtě roce nemám na závodech co dělat?
- Co když po mně budou chtít cviky, který prostě NEUMÍM? Do jakýho kouta se schovám, až se bude chodit po rukách?
- Co když zapomenu všechno, co jsem se za ty měsíce naučila? (ano, přesně jako před zkouškou)
- Budou tam hrazdy na který nejsem zvyklá. Co když na nich neudělám ani jeden pitomej shyb?
-  Co když prostě budu největší tragéd, ostuda a veselá postavička, kterou budou všichni sledovat pro pobavení?
Závody se konaly na výstavišti přímo v pavilonu A2, což se nakonec ukázalo jako docela nešťastná volba. Skoro žádné zázemí pro závodníky, jen v rohu na zemi měkké podložky - bohužel přímo u vchodu, kam táhlo s každým otevřením dveří. A studenej vzduch přímo na zpocených zádech? #tochceš
Prostor kde se cvičilo byl za zábradlím, kolem kterého ale nebylo skoro žádné místo pro diváky, a procpat se z jedné strany na druhou, abych mohla fandit kamarádce, dalo docela zabrat.
A taky jsme byli trochu zklamaní, že jsme za 500 korun nedostali ani závodní tričko na památku (který jsme pak chtěli pyšně nosit před těma, kteří by neměli ani ponětí o bídným umístění, to je jasný! :D), ale jen šejkr, dvě tyčinky, vodu a banán. 
Hned po příchodu jsme okamžitě zkontrolovali závodní stanoviště. První nás do očí praštily vesla, který nejsou zrovna můj nejlepší kámoš, ale s každým dalším veslováním se naštěstí zmenšuje i můj odpor k tomuhle způsobu týrání. 
Naložené osy s kotouči byly záblesk naděje, protože ze vzpírání mám ráda skoro všechno (až na thrustery!) a hlavně to bylo jen 30 kilo, se kterýma se dá zvládnout prakticky cokoliv.
Hned nám taky došlo, že neoblíbené wallbally (házení 6-9kg medicimbalu o zeď) nebudou, protože by nebylo kam házet, a rozloučili jsme se taky s myšlenkou na kliky ve stojce, protože to bez volné zdi nebo desek namontovaných na hrazdy taky nešlo. A ulevilo se nám, když jsme si uvědomili, že nikde nevidíme bedny na box jumps, tedy žádné rozsekané holeně a spousta krve! #juhuuu
První WOD se mi docela líbil. Tedy alespoň prozatím.
AMRAP (as many reps as possible) na 6 minut:
- 10 kalorií na vesle
- 8 burpees přes osu
- 6 trhusterů
- 4 shyby
Na řadu jsem šla až v sedmé skupině, a tak jsem zatím fandila kamarádům, kteří byli přede mnou. Kromě toho, že jsem si úplně vyřvala hlasivky mě docela děsilo to, jak vypadali po tomhle pro-mě-podle-popisu-docela-dobrým WOD. 
Když jdete mezi prvníma, od všech slyšíte podporu v podobě "to bude dobrý, to dáš jak nic!", protože ještě nikdo neví, jaký peklo se z toho vyklube. Já jsem bohužel slyšela jen "Hnus. Hnus. Hnus. Strašný. Umřeš u toho. Odporný. Fakt zlý!".
Na veslo jsem sedala vystresovaná skoro jako by mě čekaly minimálně státnice a cvičit v prostředí, který je pro mě úplně nezvyklý a ještě k tomu před tolika lidma mi najednou připadalo nepředstavitelný. (Vždyť normálně mám i "svou" oblíbenou hrazdu, "svou" oblíbnou vzpěračskou plošinu! I když jsou i tací, co před tréninkem hladí osy, aby si vybrali tu svou oblíbenou hladkou - Ahoj Luci! :D)
Hned u veslování a angličáků jsem samozřejmě udělala to, čemu jsem se měla vyhnout. Přepálila jsem start, a hned z několika stran jsem slyšela křik "Dýchej! Nezapomínej dýchat!".
No, zapomněla jsem. 
A už u thrusterů (dřep a výraz činky nad hlavu) už jsem chtěla umřít. Thrustery zrovna v lásce nemám, ale 30 kilo pořád není až tak pekelná váha. Za normálních okolností.
Po tom vesle a burpees mi ale připadalo, že to musí vážit mnohem víc!
Pak přišly na řadu shyby. Crossfitový shyby jsou kámoš. Za běžných okolností. Tentokrát jsem měla ale tak unavený ruce, že jsem měla pocit, jako by jich místo 4 bylo 40. V dalším kole už jsem pomalu nemohla dýchat, a jediný co jsem chtěla byl konec.
Nakonec jsem během 6 minut stihla 2 kola a ještě pár kalorií na vesle, takže jsem byla v rámci možností docela spokojená. S pocitem, že mi umřely plíce a radostí, že jsem nakonec žádnej tragéd nebyla, jsem padla na podložku.
Po prvním WOD jsem byla docela spokojená, v průběžných výsledcích za mnou bylo několik jmen, spadl ze mě strach a už jsem byla klidnější, když jsem viděla, že to tak nějak jde. To jsem ještě netušila že v další části přijde sranda, která mě posune na úplně poslední místo ze všech žen.
Když jsme viděli, jak organizátoři skládají na zem kotouče, mysleli jsme si, že za chvíli donesou osy, naloží je, a bude se vzpírat. Modlila jsem se, ať přijdou push pressy, cleany, nebo něco oblíbenýho.
Nepřišlo.
Na kotouče se skákalo. Je pravda, že pod crossfit může patřit prakticky cokoliv, od gymnastiky až po plavání, ale zrovna tohle bych nečekala.  
(a podle fotky jsem asi chtěla přesvědčit rozhodčího, jestli je tohle fakt nutný :D)
Když jsme si všimli kluka co vytáhl švihadlo a začal skákat pozadu, nechápali jsme, proč dělá kraviny a netrénuje radši normální dvojskoky, na který určitě přijde řada.
Když ale to stejný začalo dělat dvacet dalších lidí, došlo nám, že to nebude sranda. 
Pohled na hromadu lidí, co se v dešti motají do švihadel se slovy "to si snad dělaji prdel?" nebo "tohle má jako doprdele být crossfit?" musel být zvláštní.
V tom dešti jsem naštěstí zjistila, že to ale i pozadu tak-nějak-alespoň-trochu jde, ale nadšená jsem z toho nebyla ani trochu. Těšila jsem se na pořádnou dřinu, osu, ketlebelly, na to jak si sáhnu znovu na dno......a ne na tuhle šaškárnu.
Ale jak prohlásil kdosi za náma - "jo, kámo, i tohle je crossfit, máš umět všechno!" 
WOD 2 se tedy skládal ze 4 částí, každá (alespoň myslím?) po minutě:
- skákání z kotouče na kotouč
- skákání přes švihadlo pozadu
- Jacíkův test (leh na záda, leh na břicho)
- skákání přes jeden kotouč
U skákání přes kotouč jsem měla minimálně 15 no-reps, protože jsem to asi nějak blbě pochopila, a skákala jak koza bokem, ne s nohama rovně. 
Podepsala jsem svoje bídné skóre....najednou spadlo moje jméno v tabulce úplně dolů. 
Za žádnou cenu jsem nechtěla být úplně poslední, a už vůbec ne být poslední kvůli něčemu takovýmu, jako je jakýsi skákání po kotoučích. 
Kdyby to bylo alespoň kvůli něčemu pořádně těžkýmu! Ale být poslední kvůli tomu, že jsem blbě skákala přes kotouč? To můžu fakt jenom já :D
V posledním WOD jsem se rozhodla pořádně zabrat, abych dohnala ten kotoučovej průser předtím.
Jenže naše oblíbený heslo "....to doženem na snatchích" jsme tentokrát použít nemohli. Osa i kotouče už byly někde uklizený, ale vesla stále stála na místě. A k tomu se přidaly sandbagy. Těžký 15kg pytle, který se sakra blbě chytají, a se kterýma jsem se ještě během crossfitových tréninků nepotkala. Nevěděla jsem, co od toho čekat. Teď už vím, že to mám nesnášet.
WOD 3
- 1500m veslo (limit 7 minut)
- minuta pauza
- 40x přehození sandbagu přes hlavu
- 20x burpee toes to bar (angličák a pak vyskočit na hrazdu - špičky k hrazdě)
(a kdo během dalších 6 minut stíhal, tak ještě další kolo se sandbagem i burpees)
Tentokrát už jsem se snažila u vesla pořádně dýchat si tempo, i když moje technika by si jedničku nezasloužila. Dojela jsem dost na těsno, 20 sekund před vypršením limitu, a během minutové pauzy jsem se jen pokoušela nadechnout, což se mi s úplně vyschlým krkem skoro nedařilo.
Pak přišel ten pekelnej pytel. Nešlo mi to pomalu ani chytnout, natož přehazovat přes hlavu, a během těch 40 opakování se mi v hlavě (snad jen v hlavě:D) honilo i stejné množství sprostých slov.
U burpees-toes to bar na mě nezbyla nižší hrazda, takže jsem jako jediná holka musela vyskakovat hodně vysoko, z čehož jsem byla dost zoufalá, protože jsem nikdy neměla jistotu, že když vyskočím, tak se i chytím a nespadnu na zadek jak shnilá hruška. Takže mi to trvalo dvakrát dýl, než kdyby pro mě taky bylo místo na nižší hrazdě, ale nedá se nic dělat.

Nakonec jsem byla s tím, jak jsem celý WOD odjela, docela spokojená - věděla jsem, že jsem do toho dala maximum, a kdybych líp dosáhla na hrazdu, bylo by to ještě lepší. V obou případech za mnou v tabulce několik jmen bylo, což pro mě byl úspěch - vzhledem k tomu, že to byly oficiálně závody pro začínající crossfitery, ale ve skutečnosti tam bylo mnohem víc lidí, kteří už za sebou mají mnohem větší závody, takže jsem se jim nemohla rovnat ani náhodou. Někteří i s dost dobrým umístěním - třeba na Czech Beast nebo FitMonsteru.
Tu prostřední část jsem sice pokazila natolik, že jsem to ani při dalším WOD nedohnala a moje umístění tak dobrý nebylo ani náhodou, organizace nebo spíš místo mělo dost nedostatků, a místo skákání pozadu bych si mnohem radši dala "něco víc crossfitovýho" (i když je samozřejmě možný, že bych to pokazila, ať už by šlo o wallbally nebo angličáky na čas), stejně jsem MOC ráda, že jsem do toho šla. Zkušenost i motivace to byla parádní, a hlavně jsem si užila den s kamarádama, kteří byli nejlepší podporou! 
Kristy bojovala statečně a předvedla krásný kippingový shyby, který se bez dopomoci naučila teprve nedávno, Lucka se nechtěla vzdát ani přes horečku (ale naštěstí jsme ji před posledním WOD přesvědčili ať toho nechá) a náš Dodo si odnesl krásný 35. místo ze 70. namakaných kluků. 
A hlavně jsme si to spolu všichni moc užili. Děkuju! 
A už teď se nemůžu dočkat dalších závodů. A že dlouho čekat nebudu!
Jestli jsem tady měla pocit, že je něco "málo crossfitový", tak se mi to brzo vrátí a já budu brečet, že bych dala cokoliv za přeskakování kotouče.
Přesně za dva týdny nás totiž čeká CFT Battle v Brně, tentokrát v týmu.
Soudnost jsme asi někde po cestě ztratili, protože obléknout si stejné závodní tričko (joo, teď už budou trička!:D) jako česká crossfitová elita je asi dost nerozumný, obzvlášť když do toho jdeme s tím, že tam může být opravdu cokoliv.....ale hlavní je to dělat pro radost. Pro vítězství až časem, hohoooo!
P.S Lucka, ta kočka ve fialovým, teď úplně čerstvě taky píše blog, takže kdybyste si chtěli přečíst o závodech i z dalšího pohledu, určitě to u ní brzo najdete:)
Boty Reebok Nano 5 mám teprve chviličku, ale už teď bych neměnila - a hlavně nechápu, jak jsem mohla tak dlouho trénovat v běžeckých botách nebo botách do fitka, moje kolena i kotníky mě za to dost nesnášely.

30 komentářů:

  1. Omlouvám se, když já ti ale nechtěla lhát, jak to wodko bylo super když to byl hnus a ještě jednou hnus! :D
    A souhlasím s tím, že cena 650,-! Opravdu neodpovídala podmínkám pro závody.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A Dodo to popsal ještě hůř než ty!!

      Svítivě růžový trička nám to snad všechno vynahradí! :D

      Vymazat
  2. super článok, skvelé čítaníčko. celý čas som bola zvedavá, ako to dopadne :D no dopadla si podľa mňa super, už len tým, že si to celé zvládla. fakt odvaha ísť do takýchto vecí a celkovo do crossfitu :)
    http://bonesincouture.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  3. Marky, úžasnej článek! A pobavila jsem se (především u svého hlazení os:D). Moc děkuju za skvělý závody a za podporu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuju!

      Haha a pozor ať tě v Praze hned neodhalí, že jsi úchyl osahávač!:D

      Vymazat
  4. Dost drsný. TAk bych to asi vyjádřila. Myslím, že jsi dost dobrá, že jsi to celkově dala, mám takový pocit, že já bych prostě umřela a konec :D Ta cena je poněkud přemrštěná, ale.. no, celkově se to snaž brát z té lepší stránky. Máš něco za sebou a ty další půjdou už určitě lépe! ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Ježiš já tě tak strašně obdivuju!! Hlavně teda že se zapisuješ do všech těch závodů a i když jsi nedopdla tak dobře, tak jsi pro mě a určitě i ostatní čtenáře stejně hvězda :)

    OdpovědětVymazat
  6. Vyzerá to fakt zabijácky ! :D veľmi ťa obdivujem. Ja by som to určite nedala :D
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  7. Market, zajímavá reportáž, líbí se mi, že se nebojíš psát i kriticky, když se Ti něco nelíbí. A z pokaženého 2. kola si nice nedělej, pro mě jsi i tak hvězda :-)
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. Jsi hvězda Markét! :3 Je úžasné jak ses vypracovala :)

    OdpovědětVymazat
  9. Skvelé, obdivujem ťa za to, že do toho ideš aj s vedomím, že nebudeš asi prvá ani druhá a hlavne si to užívaš :)
    Inak by ma zaujímalo prečo sa crossfiteri tak prehýbajú v spodnej časti chrbta akoby až do hyperlordózy? Pomáha to nejak byť dynamickejší pri vzpieraní alebo zapájať core? Prepáč ak je to odveci otázka ale crossfit som nikdy ani len neskúšala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U vzpírání a podobných silových cviků by záda takto prohnutá samozřejmě být něměla. Výjimkou jsou kipové shyby, špičky k hrazdě, angličáci a podobně. Na závodech se často stává, že holt křivá záda jsou stranou, což samozřejmě není správné.. Omlouvám se, že odpovídám za Markét, ale snad jsi našla svou odpověď. :) Kristy

      Vymazat
    2. Nini moc děkuji za komentář:)
      A přesně jak píše Kristy, záda by se prohýbat neměla, ale v té snaze o určitou rychlost se to občas stane. I proto nosí spousta lidí vzpěračské pásy - to sice až s většíma váhama, protože při nižší váze by každý měl zvládat záda zpevnit sám, ale někdy to "ujede"..

      Vymazat
  10. To je skvělý článek a musel to být i takový zážitek :D !n Jsi fakt dobrá :D !

    runeatandtravel.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  11. Haha, uplně mě to čtení pohltilo (jako vždy) a byla jsme nervozni, když jsem četla průběh každýho WODka a pak si oddechla, když to bylo za tebou :D prostě, píšeš fakt skvěle! :) Takový pocity mám jen u fakt dobrejch knížek :) Jo a furt ti fandím! A navíc se mi dneska zdálo o tom, že jsme začla chodif na crossfit, no ale to je pro mě ještě dost vzdálená budoucnost :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je úplně nejlepší pochvala, moc a moc děkuju!! :)

      Haha a s tím snem je to znamení, měla bys to zkusit! :D

      Vymazat
  12. Uf, uf! :D ja by som sa asi rozklepala od nervozity a crossfitových nedostatkov! :D Sranda, ako si hovorila o skákaní po tých kotúčoch, presne to sa mi stalo na tréningu minule heh.. :D

    OdpovědětVymazat
  13. Kdybych měla klobouk, tak nejen smeknu, ale rovnou ti ho pošlu do Brna! :D máš můj obrovskej respekt! A taky ti to moc slušelo ^^

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za další super článek, ty umíš i ty závody popsat tak, že to bez problémů přečtu do konce, i kdyby to bylo sebedelší :) Jseš fakt skvělá, že jsi to dala!

    OdpovědětVymazat
  15. Určitě to byla pro tebe skvělá zkušenost. Přeji hodně úspěchů při dalších podobných závodech.

    OdpovědětVymazat
  16. Závody jsou vždycky skvělá motivace. Máš můj obdiv, crossfit je masakr a já bych to nedala. Držím moc palce na další závody

    OdpovědětVymazat
  17. Ta hesla se budu muset naučit. Samá cizí slova. Fotky super.

    OdpovědětVymazat