BUDAPĚŠŤ, část 2. - kde nám chutnalo a kam jít večer

V Budapešti jsme strávili 36 hodin,ze kterých jsme navíc asi 8 hodin spali.

A to je zatraceně málo času. Ale dost na to, abychom si to tam stihli pořádně oblíbit.

Nestihli jsme navštívit všechno, co bychom rádi, Třeba Markétin ostrov (a to má zrovna tak pěkný jméno!), nevylezli na Citadelu, nenamočili se v žádných lázních, nepůjčili si kolo ani šlapadlo, kolem muzeí jen procházeli.......a taky jsme zdaleka neochutnali všechno, co bychom chtěli. A ačkoliv jsem vůči kofeinu očividně dost imunní (kafe v 10 večer a v 11 spát jak zabitá? Není problém!), ochutnávání kávy ve všech sympatických kavárnách by položilo i mě.

I za těch 36 hodin jsme ale pár pěkných podniků navštívili. Některé tipy jsem si do vytisknuté mapy umělecky zakreslila zvýrazňovačkou podle článku na blogu Minty Finty, spoustu tipů jsem dostala i od některých z vás na facebooku. A pokud se do Budapešti chystáte, koukněte i na kavárenský článek k Biting Hanah. 

I kdybyste si však předem žádná místa nevyhledali, stačí projít ulici Király a obzvlášť Madách Imre v Židovské čtvrti, a hned budete na výběr spoustu možností, kam si sednout.

Hummus bary jsou řetězec, který je po celém městě dobře známý a chválu jsem slyšela/četla z mnoha stran, nezávisle na sobě. A není se co divit, byl to snad nejlepší hummus, co jsem kdy jedla. Je jiný, než všechny hummusy, co jsem dřív měla, o dost řidší, než běžně bývá. A i porce je o dost jiná, než obvykle - pokud nejste  úplně Otesánci (a to já zase jo!) tak by vám možná stačil jeden talíř s velkou plackou ve dvou....ale zase berte na vědomí, že tak dobrej si dlouho nedáte!

Základ je vždy talíř hummusu, na který si můžete vybrat i něco na víc - třeba nejlepší falafel, mleté hovězí a jehněčí maso, houby, vařenou cizrnu nebo třeba tahini pastu. Napřed jsem měla hummus s falafelem a přítel s mixem různých přísad, a.....ano, je to tak, museli jsme tam trapně jít i druhý den, protože jsme nemohli odolat. Podruhé jsem měla s mletým masem, a taky dobrota. No a ty placky?Čerstvě upečené, úplně horké.....aaaa!

A ceny jsou taky slušné, pořádná porce  hummusu s falafelem a s plackou vyjde na naše koruny kolem stovky, s masem o trochu dráž.

Jak už jsem psala, na ulici Király není o nejrůznější restaurace (hlavně burgery na každým rohu!) nouze, ale protože jsme byli zrovna nacpaní z Hummus Baru, nemohli jsme nic ochutnávat, a tak jsme si řekli že si dáme alespoň ledový kafe - v první kavárně, co nás zaujme.

A hned po pár metrech jsme narazili na  Goamama, kavárnu spojenou s prodejnou doplňků do bytu, přesně ve stylu co se mi tak líbí.

Na výběr měli spoustu koláčů, sušenek a dobrot (dokonce i paleo dortík a něco pro vegany).

My jsme si ale objednali jen dvě ledové kávy, a shodli jsme se, že je to snad nejlepší ledový latté, co jsme kdy měli!

A protože nám po chození městem bylo pořádné vedro, chtělo to něco dalšího na osvěžení.
A taky jsem chtěla navštívit kavárnu My Little Melbourne, na kterou jsem četla tolik chvály.
Je to hipsteřina nejvyššího levelu, a to nejen prostředím, ve kterým se nachází. Židle z krabic od hipserské limonády asi mluví za vše. A svoje kouzlo to má.

Ačkoliv je tam káva prý vyhlášená, kofein nám v krvi ještě koloval a bylo snad 40 stupňů, tak jsme si dali jen něco studeného, i když úplně nemaďarského. Ale kokosovou vodu miluju vždy a všude, a přítel alespoň poprvé ochutnal tuhle německou hipster-colu.

A večeře?

Na tu jsem se těšila do židovského bistra Dafke protože prý "Jewish is tasty". A mimochodem je hned vedle My Little Melbourne (ale mezi tím jsme měli delší procházku, opravdu! :D)

Jak někde vidím bagel s uzeným lososem, mám okamžitě jasno, a zbytek nabídky si prohlížím jen tak ze zvyku. U Lukáše to nikdy tak jasný není, a tak vybíral o trochu déle, ale i jeho sendvič s vajíčky a masem byl na jedničku.

Kromě poznávání nových míst na cestování nejvíc miluju snídaně v nově objevených kavárnách. Pořádný a sladký, ať je dost energie na poznávání města.
A ráno volba padla na Blue Bird Cafe, kde měli jak snídani kontinentální, která hned zaujala mě, tak anglickou, která naopak lákala mého muže.
Za 1200 Forintů, což je nějakých 96 korun, jsem dostala čerstvý croissant, marmeládu, capuccino a pomerančový držus, a hlavně - nejlepší banánový chlebíček! Úplně jiný, než všechny co jsem kdy měla, krásně nadýchaný jako perník, a navíc s rebarborou, která to dost ozvláštnila. N E J L E P Š Í ráno!
A Lukáš vypadal se svou anglickou snídaní tak spokojeně, že nemluvil až do chvíle, než zmizel poslední kousek klobásky. A pak hodně dlouho mluvil jen o tom, jak to bylo nejlepší. 
A poslední z dobrot, co jsme v Budapešti měli (pečivo a šunku z Tesca na cestu vidět nemusíte:D) byly krásné a hlavně výborné zmrzliny Gelarto Rosa u chrámu Sv.Štěpána, kde je mají jak v okénku, kde bývají nekonečné fronty, tak o pár metrů dál v krásné zmrzlinárně-kavárně, kde nebyl skoro nikdo.
Já jsem si dala slaný karamel a kešu, a byla jsem neskutečně nadšená. Slaný karamel opravdu chutnal jemně slaně, a ne jen karamelově, jako to u těchto příchutí často bývá.
A Lukáš si dal jahodovou, oreo a bílo-čokoládovou s levandulí, která byla obzvlášť výborná.
Dva "kopečky" vyjdou cca na 55korun, a jsou to ty nejlíp utracený peníze.
A nejlepší je si se zmrzlinou sednout přímo na náměstí u chrámu Sv.Štěpána, kde je opravdu krásně.
A s jídĺem souvisí i velká slavná tržnice, která je pro Budapešť typická. Tam jsme kromě paprikového koření nekoupili nic, aloe rozhodně to stojí za návštěvu, už jen kvůli té krásné budově.
Není tam sice tolik lákavých dobrot jako třeba na vídeňském Naschmarktu, spíš převážně maso, ovoce a paprikové koření a pasty, ale naopak ta stavba se s prostředím Naschmarktu srovnávat nedá.

Ani večer jsme nechtěli trávit čas v hostelu, a dostali jsme chuť na nějakou tu skleničku. Původně bylo v plánu jít do známého Szimpla Kert, prvního ruin baru v Budapešti.
Ruin bary jsou podniky v polorozpadlých nebo zchátralých domech, a stávají se budapešťským fenoménem.  Do Szimpla jsme se šli podívat, ale po pravdě jsem od toho čekala něco o trošku jiného, víc ošuntělého a rozpadlého, a navíc to tam spolu s hlasitou hudbou vypadalo spíš jako místo pro párty, ne klidné posezení, tak jsme šli zase pryč. Na party už jsme asi staří, nebo co.
Procházeli jsme kolem spousty barů. wine barů a kaváren, ale nakonec jsme se rozhodli že posedíme radši venku, když je tak krásně, a vrátili jsme se na Erzsébet Tér, náměstí, na kterém jsme si chladili nohy už odpoledne.
Večer to tam pořádně žije, spousta lidí posedává na zahrádkách stánků s jídlem, pitím a zmzlinami, ostatní sedí s vínem/pivem/ciderem jen tak na trávě, a další popíjejí s nohama ve vodě. Má to tam parádní atmosféru a takhle nějak si představuju ideální letní večery.

A ještě větší kouzlo to tam má úplně za tmy.

A asi nikoho nepřekvapí, že nejkrásnější je to večer i u Dunaje, s pohledem na Hradní Vrch nebo mosty. Kdyby nás nohy už tolik nebolely, vyšlápli bychom si to i na kopec, ale s puchýři ze všech stran jsme se spokojili s pohledem zespodu.

Už několikrát jsem zmiňovala Židovskou čtvrť Erszebetváros, kde je nejvíce míst, kam jít na něco dobrého, včetně My Little Melbourne, bistra Dafke nebo Blue Bird cafe.

U Dunaje, na širokém bulváru Andrássy, u krásných mostů nebo muzeí je Budapešť vyloženě krásná, taková slavností, s atmosférou bohatých časů Rakousko-Uherké monatrchie a historie.

Ale ve čtvrti Erszebetváros a okolí to vypadá úplně jinak. O většině domů se tam nedá říct, že jsou nádherný a vyloženě krásný. Některý jsou spíš dost zchátralý, šedivý a nehezký, jak nějaký činžáky u nás. Nebo jako ve východním Berlíně.

Třeba jako tady, na Madách Imre. O tom byste asi těžko řekli, jak nádherný stavby to jsou. 

A přesto je to jedno z míst, co mě v Budapešti zaujalo úplně nejvíc.

Je to totiž místo, kde je všechno to, že domy nejsou zrovna nejmodernější a ani historický, a že to není architektura jako ze žurnálu, přetočeno ve prospěch toho místa. Na každém kroku tam je nějaká kavárna, která svým hipsterstvím přímo zapadá do prostředí. Pití ze zavařovaček, sezení na paletách nebo přepravkách od limonád.....a všechno to do sebe tak krásně zapadá, že to vypadá stylově a dohromady tvoří skvělou atmosféru, obzvlášť večer kdy jsou zahrádky plné lidí.A okolo narazíte na spoustu míst, která to těch ulic krásně zapadají.

A na závěr pár nesouvisejících bodů.
- Jestli je na Maďarsku něco příšerný, je to ten jazyk. A ta měna. 100 Forintů je cca 8 korun, což se přepočítává sakra blbě. A taky si můžete připadat že jste strašně bohatí, když platíte 4000 za snídani jako by nic. A nebo si naopak můžete říkat "600 za za kafe? To bych asi neměla takhle utrácet!", než vám dojde kolik to je.
- Když ale vaše matematické schopnosti nejsou tak k pláči, jako ty moje, během pár vteřin zjistíte, že jsou tam ceny stejné, a mnohdy i levnější, než u nás. Jídlo, jízdenky na metro, kafe v kavárnách....nic z toho vaši peněženku až tak nezabolí. Jenom alkohol je tam o dost dražší, a to i třeba pivo nebo cider ve venkovním stánku.
- Jeli jsme s autobusem Student Agency, z Brna za 5 hodin a zpáteční za 350 korun, což je slušný. Jediná nevýhoda byla v tom, že jsme vyjížděli o půl druhé v noci, ale alespoň jsme měli před sebou celý den. Další autobus by tam byl až kolem druhé, a tím bychom přišli o spoustu času, když jsme jeli jen na jednu noc. A trocha únavy není nic, co by velký kafe a dobrá snídaně nezachránily.
- Příště by to chtělo ale minimálně dvě, spíš tři noci, protože na vidění (a ochutnávání:D) je tam toho spousta.
- Měla jsem trochu obavy jak se domluvíme, ale s angličtinou nikdo neměl problém. Dokonce i postarší prodavačka v Tescu rozuměla (i když jsme teda chtěli jen sáček navíc :D).
- Žebráci i bezdomovci tam samozřejmě jsou, ale ne v takové míře jako v jiných hlavních městech.
- A turistů tam pochopitelně jezdí taky dost, ale třeba s tlačenicí na Karlově mostě se to srovnávat nedá ani z poloviny.
- Jsou tam i obchody, které u nás nemáme. Třeba drogerii Müller, kterou jsem si tak oblíbila v Rakousku, hlavně pro výběr sladkostí a zdravé výživy, které v jiných obchodech ani běžně k sehnání nejsou.
- Většina se dá krásně prochodit pěšky, ale když tak se přímo v automatech v metru dají koupit jízdenky jak na jednu cestu, tak v balíčku po 10 nebo na 24 hodin. Určitě si ale projeďte alespoň kousek trasy 1, což je nejstarší linka s krásnými historickými zastávkami.
- A moc se mi líbí způsob placení a dávání dýšek. Vždy vám donesou účet na talířku/v hrníčku/v knížečce, vy tam vložíte peníze, oni vám přesně vrátí, a vy tam necháte dýško až poté, takže nemusíte říkat nic, a necháte podle vlastního uvážení a spokojenosti. Takže kdyby byla servírka protivná jak prdel, na talířku by pak nic nenašla :D (což se nám ale naštěstí nestalo, celkově byli všichni milí).

A na konec ještě jedna fotka, protože já mám radost i z takových kravin jako.....jako voda v sáčku, co tam rozdávali na ulici :D 

Vlastně ani nevím jestli to byla nějaká reklama/politická propaganda nebo jen snaha města o to, aby jim tam lidi nekolabovali. Ale připomnělo mi to mlíko v sáčku, takže dětství a retro srandy.