Naposledy z Říma: Koloseum, Pantheon a střípky z procházek

Jediný předmět, kde jsem ráda bývala šprt byl dějepis. Už od základky, ale na gymplu ještě víc. 

A pak možná taky trošku čeština a němčina, ale dějepis mě bavil ze všeho nejvíc. Tam jsem si musela přidržovat ruku, aby mi pořád nevystřelovala do vzduchu. A jeden z nejoblíbenějších okruhů byl i starý Řím. Znala jsem nazpaměť všechny vůdce, první i druhý triumvirát, kdo s kým válčil, kdo koho zabil, vzorně nazdobený a několikrát přepisovaný sešit i hlava byly plné letopočtů.........a 4 roky po maturitě tam není NIC. 

Někde vzadu v mozku mi zůstala uložená veledůležitá a zcela osamocená informace "Caesar - 60 až 44 před Kristem".

No, škoda že už muže mám. Na tohle bych jinak stoprocentně někoho sbalila!

      A když jsem přemýšlela, co do posledního římského článku sepsat za zajímavosti, nenapadlo mě nic lepšího, než si vyhledat, kolik lidí a zvířat zemřelo během "představení" v Koloseu. (Vážně Markéto? Jako v Blesku? Vraždy, krev a senzace?!). 

Ale psát o krvi hned od začátku by asi úplně ideální nebylo, a tak vám radši jen ukážu poslední fotky z naší italské dovolené. Miloučkých fotek. Bez krve!

Po kdysi šprtovských znalostech dějin, za které jsem sklízela jednu jedničku za druhou, už nejsou ani památky. Sklouzlo to tak hluboko, že když se řekne Řím, nevybaví se mi žádná odborná literatura, jak by se možná ve skoro čtyřiadvaceti letech očekávalo, ale....sakra, tohle bych snad ani přiznávat neměla...vybaví se mi dva zdroje mých představ.

Tím prvním je knížka Andělé a Démoni, od krále všech konspiračních teorií, od Dana Browna.

A to druhé je.......Asterix a Obelix!

Jo. Je to venku. Caesara si doteď představuju na chlup stejně, jako vypadal v těch filmech, co jsem jako malá tak milovala. V mých představách vypadá přesně tak. S hlasem, s výrazy v obličeji, se vším.

 A Marcus Antonius? Ten taky!

A Pantheon je jednou ze staveb, kterou mám s tou Brownovou knížkou spojenou. Tady byl v knížce zavražděn chudák jeden ze čtyř kardinálů.
Teď už se tady ale nikdo nevraždí, maximálně tak dostanete před chrámem po hlavě jednou z mnoha poletujících selfie tyčí.
Tento antický chrám je jedno z těch římských míst, co mě překvapilo svou velikostí, ačkoliv jsem čekala, že malá nebudou. Zvenku, kde vidíte jen průčelí se sloupy to zdaleka nevypadá tak, že se uvnitř ukrývá tak veliký chrám.
Vstup je zdarma, což má výhodu i v tom, že nemusíte čekat žádnou frontu, a prostě jdete dovnitř, i když s houfem dalších lidí.
Náměstí před chrámem je dost malé, takže ho bohužel moc z dálky obdivovat nemůžete...
A pořád mi přijde neuvěřitelný, že už před nějakými 1800 lety dokázali postavit něco tak velkého, což ale na fotkách tolik nevynikne...


Když se procházíte Římem, jsou všude okolo krásné, a svým způsobem vlastně úplně obyčejné uličky, kde na mě místní dost často nechápavě koukali, proč si něco takovýho fotím. Ale mně přijdou krásný úplně všechny domy - stačí, aby to mělo ty typické okenice, a už mi ruka sahá po foťáku (a po dovolené mažu 76665 stejných fotek, klasika)

A tohle nejsem já v pomačkaným tílku s lehce spáleným čelem u zdi.

To jsem já v pomačkaným tílku s lehce spáleným čelem u Vatikánu!

Jsou to hradby, kterými je ohraničené celé miniměsto/stát. A tak fronta na Vatikánská muzea vede doslova kolem města.

(a kdyby se vám náhodou zdálo, že máme se sestrou stejnou sukni.....kufry u Wizzairu jsou drahý jak letenka samotná, no! #modniikona)

Jen málokoho nenapadne při zmínce o Římě Koloseum. A samozřejmě jsme ho navštívily i my. Vstupenka je jedna dohromady s Forem Romanem. Ale ROZHODNĚ běžte napřed tam. Vstupenku koupíte bez fronty a u Kolosea už jen vesele půjdete dál, zatímco se na vás budou smutně koukat lidi z nekonečně dlouhé fronty, čekající na vstupenky.

Na začátku jsem psala, že si odpustím krev, mrtvé gladiátory i zvířata.
Ale no tak!
To by nešlo! :D

Četla jsem, že údajně za celou dobu trvání akcí v Koloseu zemřelo 700 000 lidí, a podle některých zdrojů prý i dvakrát tolik, plus milion zvířat.
A to jen pro zábavu. Pro zábavu vládců a až 50 000 Římanů, kteří se do Kolosea vždycky přišli pobavit, ať už na gladiátorské bitvy, nebo i na veřejné popravy.
Podle toho, kolik toho ze starého Říma pochází, od právního systému a potrubí přes dálnice až po beton nebo kalendář a noviny, se dá říct že už v té době to byl hodně civilizovaný národ, ale tenhle styl zábavy tu iluzi trošku bere.
Je to tak krásná a působivá stavba, že mi dělalo docela problém si to spojit se všema těma hrůzama (asi protože jsem Gladiátora viděla už hrozně dávno:D), který si dokážeme jen stěží představit.
A zase se budu opakovat, ale i tahle stavba mě překvapila svou velikostí. Z venku to ani náhodou nepůsobí jako stavba, do které se kdysi vešlo až 50 000 lidí, kteří tam vstupovali 80 vchody (čekala jsem tak 4 vchody jako v Rondu :D).
Je to tak obrovský, že ti (předpokládám nejnižší vrstvy?), kteří seděli v hledišti úplně nahoře nemohli vidět absolutně nic. To není jak teď, když na sportovních akcích visí obrovské obrazovky, které všechno přiblíží do nejmenších detailů. Když jsme koukaly dolů z ochozu, lidi dole mi připadali maličcí jako mravenečci.
A existují u zdroje, podle kterých bývalo Koloseum občas za pomocí složitého systému potrubí zaplavováno i vodou, aby se tam mohly pořádat námořní bitvy. A podle jiných historiků je to naopak hloupost, že došlo k mýlce a lodní bitvy se konaly na vodní ploše někde kousek dál. No kdo ví, já bych taky spíš řekla že voda tam nebývala, neumím si to vůbec představit (ale já si ani neumím představit jak někdo dokáže postavit blbej bazén nebo chatu, takže nejsem úplně ta pravá:D), ale na druhou stranu - s tím vším, co Římané dokázali vymyslet a postavit bych se nedivila ani tomuhle.

Nedaleko od Colosea je, nebo spíš byl, Circus Maximus, veliké závodiště, kam se prý vešlo až 250 000 diváků (a mě zase napadá scéna z Asterixe, kde závodili na koňských drožkách, se Schumacherem v čele, achjo :D).

Teď jsme tam ale viděly jen jednoho sportovce. Bylo asi 40 stupňů, a pán, kterému bylo rozhodně přes 60, tam běhal v trenkách. A nám bylo zle i při pomalé chůzi!

V žádném z článků se neobjevila Fontana di Trevi. A ani neobjeví. Je totiž zrovna vypuštěná a schovaná za hnusným lešením a plexisklem.

A podobně to bohužel vypadalo i u Španělských schodů, a obrázky na lešení to stejně nezachrání.

A skoro nejvíc ze všech staveb se mi líbil památník Viktora Emanuela, který září do dálky na celý Řím. Není to ale žádná zázračně zachovaná antická stavba, jak by se možná mohlo zdát -  postavený byl až roku 1911 na oslavu sjednotitele Itálie.

A v Říme najdete dokonce i pyramidu - hrobku ze 12 stol. před Kristem, kterou si nechal postavit římský úředník Caius Cestius.

A taky mám pocit, že každá druhá stavba v Římě je kostel. Třeba jako tahle barokní dvojčata na Piazza del Popolo.

A kromě kostelů je tam i spousta obelisků s hieroglyfy.

Třeba jako na Piazza Navona, což má být údajně nejkrásnější římské náměstí. Pro mě je to ale spíš jediné místo, které mě trošku zklamalo a vypadalo jinak, než jsem očekávala. Čekala jsem ho o dost větší, a hlavně honosnější, jako by slavnostnější.

Abych náš výlet shrnula - od Říma jsem neměla nijak veliká očekávání, přeci jen to pro mě nebyl úplně splněný sen jako Paříž nebo Londýn, ale zvědavá jsem byla tak jako tak. Na nejoblíbenější evropské město jsem ho sice nepasovala (ahoj, Barcelono!), ale líbilo se mi tam moc. Památek je tam tolik, co asi nikde jinde, a město s delší a bohatější historií byste asi jen těžko hledali.

No a klidně bych jela znovu. Ale ne hned. Přecpané metro a povykující Italové jsou něco, od čeho si ráda dám pauzu. I když.....ta zmrzlina....a pizza....:D

A to už je z Říma úplně všechno. To ale neznamená konec cestovatelských článků - příští týden jedu do nejkrásnějšího Mikulova, o pár dní později na běžecký závod (ajajajaj čemu jsem se to upsala?!) Běhej Lesy v Lednici, a poprvé taky uvidím Budapešť. A na konci léta se znovu potkám s oblíbenou Barcelonou. 
Kam se chystáte vy?:)