pondělí 27. července 2015

Běhej Lesy. Tak jsem běžela.

V životě mám několik různých fází vztahu k běhání.
1) Miluju běh. Je to nejlepší pohyb a ideální způsob, jak si užít pobyt venku. A hudbu k tomu! Juhuu!
2) NENÁVIDÍM BĚH. Je to hrozný, otravný, odporný, nudný, nemůžu dýchat a bolí mě všechno, od kotníků přes kyčle až po kolena. Hnus je to! A už nikdy to nechci dělat!
3) Ale tak docela to ujde. Hezká příroda, dobrý počasí...ale jo, třeba to můžu mít i ráda.

A jak často se u mě ty fáze střídají?
Asi tak 655460556x během jednoho běhu.
A jinak tomu nebylo ani tentokrát, na závodě Běhej Lesy v Lednici.
V cíli - největší štěstí a výraz dojetí, jako kdybych si šla minimálně pro Oscara :D
Na závod jsem se přihlásila s jasným cílem. Znovu najít motivaci k běhání (a nejlépe si to i okamžitě zamilovat:D). Náročné tréninky crossfitu mám skoro denně, rozhodně nás tam nešetří, ale sama cítím, že moje fyzička není zrovna na jedničku, a když už běhám, tak je to z donucení během tréninku, pár koleček kolem hrazd a vesel. A vždycky u toho chci umřít! Stačí, abych ráno přišla na trénink, na tabuli si přečetla co nás čeká, a jakmile je tam nějaký ten běh, okamžitě házím výrazy jako by mi někdo vyvraždil celou rodinu. Nebo alespoň stádo koťátek!
Ale to neznamená, že bych běh vyloženě neměla ráda.
Teoreticky běh miluju. Opravdu. Je to krásnej sport (ještě kdybych u toho tak vypadala, jako ty slečny z reklam na sportovní oblečení!:D), ideální způsob jak být venku, nestojí to čas ani peníze, dá se u toho poslouchat oblíbená hudba, poznávat nová místa a nebo běhat na těch starých známých, oblíbených. Krása krása, a večer při západu slunce obzvlášť!
Prakticky tyhle představy ale trošku pokulhávají. Nemůžu dýchat, pak zase fouká otravnej vítr, jindy je zase dusno, pak zase moc vedro.....potom mě bolí jedna noha, pak zase druhá, pak neubíhají kilometry, zrudnu během prvních pár metrů....a říkám si, že už to nikdy dělat nechci.
Ale jakmile doběhnu, okamžitě se přepnu do fáze "miluju běh".
Nevím, jestli zrovna přemýšlím o tom, jak moc nenávidím běhání, nebo je to jenom "slzy na krajíčku" výraz :D
A s vidinou toho, že budu mít důvod proč běhat víc, užít si krásnou krajinu kolem Lednice, a jistojistě si to oblíbit, jsem klikla na tlačítko zaregistrovat se, i když dost na poslední chvíli, zhruba tři týdny předem.
Plán chodit pravidelně běhat a něco natrénovat byl s čistými úmysly, ale ráno chodit na crossfit a večer běhat mi spíš nešlo než šlo. Vyběhla jsem párkrát, ale pak jsem si na tréninku šikovně rozsekla a narazila holeň o bednu. Krve jak z podřezanýho prasete a hlavně bolest při každým kroku. A sbohem běhání.
Ale brzo se díra do nohy zmenšila, naražená kost uznala že už bolet nemusí, a tak jsem zase párkrát (ehm...a pár jsou dva..:D) vyrazila. Se smrtí v očích, že s tímhle tempem budu ten největší tragéd, a že 11 kilometrů nezvládnu ani ve snu.
Na závod jsem se ale kromě obav taky dost těšila. A tak jsem v sobotu v doprovodu Terky, která se zrovna rozhodla být hodná sestra, vyrazila vlakem do Lednice.
Start byl až ve tři hodiny odpoledne, což znamenalo vedro a hlavně neskutečné dusno, ale to bohužel nikdo neovlivní.
Do sluchátek jsem si nachystala oblíbenou hudbu (v kombinaci, za kterou se snad i stydím - od Roba Baileyho přes Maroon 5 až po Nicky Minaj) a v davu plném lidí s hubenýma svalnatýma nohama v zářivých běžeckých podkolenkách vyběhla. 
I když bez těch hubených svalnatých noh v zářivých běžeckých podkolenkách.
Myslela jsem si, že se to po pár metrech rozprostře a poběžím úplně sama, ale bylo nás tam tolik, že jsem před sebou i za sebou neustále někoho měla, tak s rozestupem dvou metrů, někdy víc.
Což se mi kupodivu líbilo, nutilo mě to držet si přibližně stejný tempo (přeci se nenechám všema předběhnout!) a hlavně jsem měla pocit, že nejsem až takovej tragéd, když běžím stejným tempem, jak ti běžci s hubenýma svalnatýma nohama v zářivých běžeckých podkolenkách. 
Protože kdo má hubený svalnatý nohy a zářivý běžecký podkolenky, to je běžec, kterej má jistě něco naběháno! #teorie #somodhalila
Nejlepší ale bude shrnout závod do několika bodů s tím, co se mi honilo hlavou:
-- Měla jsem pocit že už běžím celou věčnost. Petstotisíc kilometrů, minimálně. Kolem celé tratě stáli s rozestupy organizátoři, tak jsem si říkala, že se někoho z nich zeptám kolikátej kilometr už to je. Už jsem se k tomu odhodlávala, když jsem najednou spatřila ceduli se šipkou směrem k místu, odkud jsme vyběhli. Lednice 1,5 km. No, ještě že jsem mlčela.
-- V tu chvíli jsem propadla v největší paniku. Tak dlouho jsem běžela, a žádný kilometry. Proboha! Je to nekonečný, nezvládnu to, nedoběhnu to, panika!
-- Viděla jsem spoustu fotografů, jak na mě mířili objektivem. Představovala jsem si sama sebe přesně tak, jak vypadají ty slečny v reklamách. 
Dlouhé nohy co vypadají že se nad zemí zlehka vznáší, zářivý úsměv, dlouhé husté vlasy vlající dozadu, jemně zbarvené tváře do růžova, co vypadají spíše jako po doteku tvářenky, ruce s jemnými svaly, bronzově opálené nohy stejně tak....a.....a realitu vidíte na fotkách. A to jsem ještě provedla cenzuru, a foťák i filtr trošku rudé barvy v obličeji smazal. Ne že by to pomohlo.
A ne, to  že na žádné běžící fotce nemám nohy není náhoda. Jen prostě při běhu vypadám, jako bych o vlastní nohy zakopávala.
-- Voda nikdy nechutnala tak dobře, jako ta z kelímku na pátým kilometru! Musela jsem vypadat, jako bych v životě neochutnala vodu a hamižně jsem do sebe lila jeden kelímek za druhým.
-- Tři Grácie jsou krásná stavba. Kdybych neměla pocit, že to bude to poslední, co v životě uvidím, užila bych si to ještě víc.
-- Když jsem někoho náhodou předběhla, měla jsem okamžitě nos nahoru a myslela si, že jsem nejlepší běžec světa!
-- Když někdo předběhl mě, snažila jsem se to ignorovat a dělat, že se to nestalo. Což bylo asi 76654x.
-- Panika "proboha, běžím nekonečně dlouho a kilometry neubývají" zmizela ve chvíli, kdy se přede mnou objevila cedule 6km. Nejšťastnější okamžik v životě! Jsem za polovinou! Miluju běhání!
-- Mnohem větší panika ale přišla okamžitě potom, když jsem si všimla pod nápisem 6km textu "dlouhá trasa". Zároveň se totiž běželo i 22km a závodníci na delší trasu se měli oddělit až po nějaké vzdálenosti. 
Proboha! Zabloudila jsem a běžím dlouhou trasu! Půlmaraton! Proboha proboha! Nebudu se moct vrátit a umřu tady! Aaaa.
-- Blbá blondýna si nevšimla druhé cedule hned na druhé straně cesty. Krátká trasa, všechno v pořádku.
-- Cedule 8km? Miluju běhání! Jsem nejlepší! Krásně to zvládám! Ubíhá to rychle a je to skvělý!
-- A jakmile jsem před sebou zahlédla cílový oblouk, okamžitě mi hlavou běželo jen to, jak je běhání skvělý, jak to budu dělat pořád,  a jak chci běžet další a další závody.
-- V cíli si sundávám sluchátka, slyším hlásit svoje jméno s časem 1:16, potlesk (rozhodně jenom pro mě!), úsměv od ucha k uchu a v očích výraz jak kdybych právě dostala Oscara, Nobelovu cenu nebo minimálně Českého Lva! 
Kolem zámku se neběželo, tam jsme se šly projít až po závodě.
Vím, že ten čas není nic okouzlujícího, a že jste po přečtení pravděpodobně nepopadali ze židlí, ale pro mě je to úspěch. Neměla jsem natrénováno, nejsem běžec (zatím, hohooo!) a taky to bylo mých úplně prvních 11km v životě.
Říkala jsem si, že jestli to uběhnu za hodinu a dvacet minut, tak budu moc šťastná. A překvapila jsem sama sebe, tak jsem byla šťastná dvojnásob.
A když bych měla celý závod shrnout? Největší plus pro mě bylo:
+ krásná trasa Lednicko-valtického areálu, tam byla radost běžet (a ze série Běhej Lesy už se běželo i okolo krásného Karlštejna, a další na pořadí je Bílá v srpnu, kdyby vás to lákalo, nádherná příroda a jízda lanovkou na vrchol k tomu!:)
+ délka trasy. Na výběr 22km (proboha!) a 11km, což je podle mě ideální - není to málo, aby to postrádalo motivaci, ale není to ani natolik moc, aby to zvládla jen hrstka těch nejlepších.
+  úschovna, šatna, pití, banány, meloun, Corny tyčinky, ideální servis
+  hned po doběhnutí nám přišla sms s časem, v cíli za potlesku hlásili naše jména (prostě sláva!:D)
+  každý závodník má v systému fotky (i když, nebýt některých, moje ego by tak neutrpělo:D)
+ skvělá atmosféra, během závodu se všichni usmívali, s dobrou náladou
A když bych měla najít nějaké mínus?
- Nebyly závodní trička! Každej přeci rád dostává trička! Trička na památku! Ne? Kdo by neměl rád trička?! Trička trička trička! 
No dobře, tak možná je to jen moje úchylka, ale líbí se mi, když všichni běží ve stejném, jako jsem viděla třeba na fotkách z WeRunPrague, nebo když můžete pyšně nosit tričko s nápisem Spartan Race - FINISHER a plácat se po zádech, že jste to zvládli.. Takový jasně růžový....a nebo teda zelený v barvách závodu, to by bylo hezký! 
(ale prvních 300 zaregistrovaných dostalo čelenku Eleven, to zase jo!)
Po závodě jsme si ještě zašly na kafe, a vydaly se zpátky do Brna. Já navíc s pocitem, že miluju běhání!
P.S. Včera mě to zase trošku přešlo - plná nadšení a odhodlání jsem po hodině vzpírání všem s velkou slávou oznámila, že jdu ještě běhat. Ani jsem se nepřevlékala, a v tom stejným sportovním hned vyrazila.
"Běhat v takovým vedru? Ses zbláznila? V tomhle dusnu? Nedá se tam dýchat!"
"Ale prosímtě! V pohodě, to bude dobrý!"
.....a po 4km jsem se vrátila jak zpráskanej pes. A nebýt mých řečí o tom jak to bude v pohodě, vrátila bych se po 3 metrech. Nejhorší 4km v životě! :D

30 komentářů:

  1. Markétko, já náhodou po přečtění ze židle málem spadla :) Opravdu smekám. Já taky umírám po 3 kolečkách ale to jako fakt a dost silně pochybuji, že by se mi 11 kilometrů běžělo líp :D
    PS: Vítej v klubu odřených holení. I když to asi není nic, čím bych se měla chlubit :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Kristy! Kolečka kolem "gymu" jsou nejhorší, nenávidím to SKORO jako angličáky, protože jsem vždycky minimálně o kolo pozadu za ostatníma:D

      Haha a ta holeň dřív nebo později prostě musí potkat každýho :D (a od té doby se bedny bojím!)

      Vymazat
  2. Ty o tom umíš tak psát, že mě až mrzí, že mám s běháním problémy - uběhnout bych asi něco uběhla (v souboru dobrou hodinu běháme dokola tanečního sálu a prokládáme to různýma kreacema, bez problémů), ale mě při běhání venku začnou vždycky svědět nohy, nedá se to vydržet, vždycky když jsme vyběhla, musela jsem přejít do chůze a skončila jsem tím že pomalu se slzama na krajíčku si škrábala nohy do krve :D
    Musím zjistit, čím to je, četla jsem že alergie, ale to se mi moc nezdá, dělá mi to i mimo sezónu. A taky prý pomůže to překousnout a pak to odezní, a to teda nedám. Ach jo.
    A ta Bílá by lákala! Mám to kousek, je to tam krásné, mám to tu ráda! Tak zas nic, pojedu se tam projet na kole, pěkně po té hřebenovce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zvláštní, nikdy jsem nic takovýho neslyšela, ale musí to být teda hrozný:(
      Tak snad si zatím užiješ alespoň procházku, než se přijde na to z čeho to máš:)

      Vymazat
    2. Já myslela, že se to děje jen mně :D taky mě někdy z běhání šíleně svědí nohy až se to nedá vydržet a nevím čím to je :D

      Vymazat
    3. Sakra, a já jsem čekala, že se třeba ozve někdo, kdo by věděl, čím to je :D

      Vymazat
  3. Souhlasim souhlasim! Trickaaaa a nejlip i podkolenky! :D jinak ses skvela a ta fotka je nejlepsi :D

    OdpovědětVymazat
  4. Dumám, proč jsou Lesy s velkým L? (to to neuběhnu :-)...)
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že proto, že se na tom podílí Lesy ČR, ale nejsem si jistá:)

      Vymazat
  5. Úžasný článek :DDDD Jsi moc dobrá! Taky bych se nějakého takového závodu ráda zúčastnila, ale vše se koná mimo mě :/ No, alespoň pak můžu obdivovat jiné odhodlance :)

    OdpovědětVymazat
  6. Gratuluju k dobehnuti, jsi sikula! Minus je zcela opravnene, me by to tricko taky nastvalo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju! :)
      žejo, kdo by neměl rád trička!! :D

      Vymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Já si každý rok říkám, že se na nějaký závod taky konečně přihlásím. Ale vždycky to ztroskotá na tom že se bojím, že budu nejhorší/poslední/případně to vůbec nedokončím/všichni se mi budou smát... a tak :) Takže tě vážně obdivuju, že se prostě zaregistruješ a běžíš! Musel to být moc fajn zážitek :)

    OdpovědětVymazat
  9. :D super článek, hele, tak to musím teda začít běhat taky pořádně, protože se mi v hlavě vždycky promítají hrozně podobný scénáře! :D
    Gratuluju! :O

    OdpovědětVymazat
  10. Jsi fakt dobrá :) já se pořád snažím přijít běhu na chuť...tak nějak mě to pořád nebaví a hlavně jsem total amatér a nemám žádnou fyzičku, o to je to horší :D ale jednou se třeba taky přihlásím na nějaký závod..no..i když nevím teda :D

    OdpovědětVymazat
  11. Úžasný článek, jako vždy Markét :) Při běhu se cítím uplně stejně, jsem ráda, že nejsem jediná :D Každopádně, máš můj obdiv, že jsi to dala :)

    OdpovědětVymazat
  12. Náhodou, seš fakt dobrá. Já jsem poprvé vyrazila na brusle s měřičem vzdálenosti a ještě jsem se plácala po ramínku, když jsem ubrusila něco přes 10 km za 50 minut :D A to bylo posledních deset minut dost o přemlouvání, protože jsem s sebou neměla žádnou hudbu, a tak mě to přestalo bavit dřív, než obvykle. :D Ach bože.
    Pravda, nejsem žádná sportovkyně, nikdy jsem nebyla a asi ani nikdy nebudu. Ale je to fajn dávat si nějaké cíle a v tvém případě mi přijde úplně nejbožejší, jak s nadhledem to všechno bereš. :) Mám ráda tvoje články! Přiznávám - trošku víc ty o jídle než ty o sportu. :D Ale to jen souvisí s faktem, že jsem příležitostně sportující lenora a vlastně ti děsně závidím, že máš tu motivaci vstávat každé ráno tak brzo, abys stihla crossfit a nebo chodit na šílené závody. :) Tak se snažím se taky aspoň občas k něčemu dokopat...

    OdpovědětVymazat
  13. Gratuluji Markét, v tom vedru to musela být výzva :)!
    Mám běhání ráda (i když přim samotném běhu se ve mně taky mele dost různých nálad :D), nejvíc jsem uběhla něco přes 10 km, tak si říkám, že bych těch 11 km taky ráda zkusila.. A alespoň to poslouží jako motivace k tréninku..Takže děkuji za tip!
    Kamča

    OdpovědětVymazat
  14. Pokaždé se u tvých příspěvků nasměju, jsou skvělé!. Mám úplně stejné pocity při běhání a v každé fázy, kterou jsi popsala jsem se našla. :D Tak jsem moc ráda, že v tom nejsem sama :D Jinak gratuluju k uběhnutému závodu, je to super pocit proběhnout cílovou páskou :)

    OdpovědětVymazat
  15. Koukám, že panikaříš stejně jako já v jakékoli situaci. :D
    Každopádně gratuluji k doběhnutí, jsi super! :D)

    OdpovědětVymazat
  16. Jé, teď jsi mě úplně na Běhej lesy navnadila. Jen je škoda, že závod na Bílé, kterou mám blízko, je už za týden a já jsem s běháním teprve začala a uběhnu jen 3.5 km :D Takže za týden to stihnu natrénovat těžko... Ale třeba mi to příští rok už vyjde:) a gratuluji!

    OdpovědětVymazat
  17. Seš fakt dobrá! Sice běhám více méně asi rok a půl, ale momentálně spíš méně než více, ale chtěla bych se k tomu nějak aktivnějš vrátit, třeba dnes jsem měla fakt chuť, dala jsem si jógu, vyvenčila psa a vrátim se domů, s tim, že vyrazim, ale u nás se začalo mezitim grilovat, takže to dopadlo tak, že jsem se slušně přejedla :D jednou bych ráda zkusila i nějaký závod, ale nejvíc jsem běžel jen nějakých 8km a běžně dávám tak 6km když jsem na tom líp, tak nevim nevim

    OdpovědětVymazat
  18. Super fotky,gratulujuuu :D !
    Skoda,ze to nebylo bliz,je to vzdalenost idealni uplne pro me :D a taky bych te chtela potkat :D !

    OdpovědětVymazat
  19. My chceme trička!! Ehm, jo :D Sbírám ráda suvenýry :D Ale byla jsi krásně vystajlovaná, fakt krása :) a čas taky výbornej!! Chci se zeptat odkud jsou sluchátka? Scháním takové na běhání a cvičení a nemůžu je nikde najít :( Děkujuu

    OdpovědětVymazat
  20. Hehe ty jsi fakt úžasná :D :D opět se směju. Myslím, že čas je parádní!! jsi dobrá ;) Musela to být krása běžet tou krajinou, Lednice je nádherná. Jednou to taky zkusím! :D S během pořád tak nějak začínám..už druhej rok :D Můj zatím první a jediný pokus o závod byl na 10km o Velikonocích, jen po rovince. V půlce jsem už myslela že umřu. Ani nevím jak jsem to doklepala do cíle. Sice skoro poslední (myslím že předposlední :D), ale měla jsem to za 1:04 což jsem čekala daleko horší! Ty tvoje pocity a fáze toho běhu mě dostaly :D Mám to naprosto stejně :D Nejdřív paráda, pak začne panika, už běžím dlouho, neubíhá to, už je to aspoň 2km? omg to nedám už nemůžu.. :D Pak se blíží cíl a nejlepší pocit světa :D
    A máš naprosto boží outfit!! :P

    OdpovědětVymazat