Střípky z kuchyně: Jak nevařím, jak jsem si oblíbila zeleninové šťávy a nejčastější obědy

Lidé mají v životě různá období. A já mám už delší dobu období, kdy nevařím.

Teda ne, že bych jedla od rána do večera jen po restauracích a kavárnách (kéž by!), že bych na vyvařování měla lidi, nebo snad že bych se vždycky po cestě stavila někde v Mekáči pro kousek čehosi v umaštěným papírku, nebo pro bagetu s oschlou šunkou z automatu (proboha proboha!).

Snídaně, obědy, večeře i svačiny si sice dělám, ale úplně bych tomu neřekla, že vařím. Prostě jen na ten talíř dám něco, co mi chutná, zasytí to, a je to v rámci možností mého mlsného jazyku zdravé. A hlavně je to HNED.

S minulým létem, kdy jsme doma měli denně jinou krémovou zeleninovou polévku, k tomu čerstvý domácí chléb, na snídani často nějaké ty domácí celozrnné loupáčky nebo nějaký koláč či dortík, a ke svačinám třeba domácí jáhelník nebo nějaké zdravější muffiny, se to nedá srovnat.

Není to tím, že by mi ta jídla nechutnala, že by mě to nelákalo, nebo že bych na to snad neměla čas.....jen jsem na to v poslední době nějak líná, a radši si udělám během tří minut kuskus (a pak fňukám, že jím pořád to stejné) než zkoušet něco nového. A to mám doma tolik nových kuchařek se záložkami značícími "to udělám". Prostě jen asi nějaké nevysvětlitelné líné nevařící období. (ale jak o tom tak píšu, mám chuť to okamžitě změnit, popadnout novou Ditu a nevařící období okamžitě změnit ve vařící, plné nových receptů).

I když.....tomuhle by se možná s přimhouřenýma očima dalo říct třeba i vařit nebo péct.

Dvě nejoblíbenější svačiny poslední doby. 

Banánová palačinka ze 2 vajíček a jednoho rozmačkaného banánu (a vzadu se schovává Ugova šťáva) nebo nepečený tvarohový dortík ze samých zdravých a dobrých věcí - tvaroh, banán, slazeno medem, a místo korpusu domácí celozrnné piškoty. A na ztuhnutí želatina. Vždycky dělám jednu polovinu s banánem pro mě, a druhou s jahodama nebo jiným ovocem, pro mamku s Terkou.

Ugovy čerstvé šťávy jsme doma měli pořádnou zásobu, jak v malých praktických lahvičkách, tak ve velkém domácím litrovém balení. Jsou ošetřené vysokým tlakem a bez chemie, takže jsou v nich zachovány všechny prospěšné látky a vitamíny, takže je to podobné, jako byste si šťávu právě čerstvě vymačkali. Ochutnala jsem spoustu kombinací, a to:

- meloun, pomeranč, jahoda

- pomeranč a mrkev

- mrkev a jablko

- okurka, jablko, citron

- jablko a červené zelí

- jablko a celer

Tak, jako jsem i očekávala, ze všeho nejvíc mě zaujala kombinace okurka, jablko a citron. Ledově vychlazená pro mě byla jako nejlepší letní osvěžení ze všech. Nejradši bych to pila několikrát denně (a měla pocit, jak jsem s každým lokem zdravější :D). 

Jablka se zelím jsem se bála jako čert kříže a ochutnání taky pořádně dlouho oddalovala, ale nakonec mě to hodně mile překvapilo. Až tak moc, že jsem o tom dokonce dokázala říct, že mi to fakt chutná. 

A ještě větší strach jsem měla z jablka s celerem. Tady se žádná láska nekonala ani na první, ani na druhé ochutnání, a nenapadala mě jiná slova než odporný a hnus. Pak jsem  ale přišla na to, že mi vůbec nevadí ta chuť, ale vůně (hahaha) celeru, a tak jsem se to snažila pít tak, abych to necítila. No prostě princezna se zacpaným nosem. A teď už to zvládám pít jakkoliv, a ačkoliv to největší favorit nebude, parádně to osvěží, a skoro by se až dalo říct, že jsem si oblíbila i tuhle kombinaci. Láska na první ochutnání to ale asi nebude pro nikoho.

U nás doma měl největší úspěch pomeranč s mrkví a taky kombinace s melounem, která mi taky chutná, ale na letní okurkovou to nemá.

Tady už je šťáva jako klasická součást tradiční kašové snídaně, a na druhé fotce pro změnu snídaně v podobě "večerního chlebíku" (což je pečivo s vysokým obsahem bílkovin a nejhorším názvem na světě:D) od Penamu s nejlepším máslem z Marks&Spencer - arašídové s pekany a javorovým sirupem!

Moc stará na Kinder čokoládku? Neznám takový věci!
Znuděná ovesnou kaší? Neznám takový věci!
Moc brzo na snídani? Ani o půl šesté neznám takový věci!
Málo natěšená na výlet? Neznám takový věci! (už ve středu budu snídat v Budapešti, juhuuu!)
Lívance jsou vždycky dobrá volba, když je nálada na něco "slavnostnějšího".
V obou případech jsem se řídila nejlepším receptem od Kitchenette, takže jsou z kynutého těsta s ovesnými vločkami a chia semínky. Těsto jsem si připravila večer, přes noc v ledničce pomalu nakynulo, a ráno jsem je měla během pár minut hotové. A nejradši je mám s tvarohem, banánem a medem nebo javorovým sirupem - tak, jako jsem je dělala když měl můj muž narozeniny.
Když jsem psala že nevařím, myslela jsem tím něco takového.
Za 8 minut uvařené těstoviny (tady zrovna ty fitness těstoviny s 25% bílkovin, za které doma sklízím posměch, a ani se tomu nedivím), na první fotce s uzeným lososem, což je pro mě vzácnost a nejlepší jídlo světa, a na druhé fotce oběd z jednoho mopsího hlídání, kdy jsem si je dala v oblíbené kombinaci camembert-žervé-sušená rajčata.
A když jsem psala že nevařím, myslela jsem tím i tohle.
Kuskus mám minimálně 4 dny v týdnu, a to nejčastěji s tempehem, seitanem nebo tofu, k tomu sušená rajčata a jedno nebo dvě rozmíchaná vajíčka. Škaredý jak noc, ale mám to ráda.
A poprvé jsem ochutnala i něco, u čeho odmítám komentovat název - Štíhlé nudle od Šmakouna. Což jsou nudle z vaječných bílků a bramborového škrobu, s vysokým obsahem bílkovin a minimem sacharidů. Zvědavost byla silnější než já, a tak jsem to musela ochutnat. Dala jsem si to se seitanem a sušenými rajčaty, opečené na lžičce oleje.
Jako nudle nebo něco podobného to nechutná ani náhodou, polovina balení pro mě byla málo a moc mě to nezasytilo, ale asi bych si na to dokázala zvyknout. Ale vzhledem k té ceně se o to pokoušet asi nebudu.

Proteinové tyčinky aneb radost schovaná do malého balení.
Všechny tyhle tyčinky mám moc ráda, za prvé mi to opravdu moc chutná, parádně to nahradí nějakou sladkost a na čokoládu si pak ani nevzpomenu......a pravděpodobně to mám ráda i proto, že mám pocit, že jsem pak děsně fitness, největší sportovec, štíhlounká a svalnatá, a tak. #somtraged
Jen ta cena není úplně příznivá, ani pro moji peněženku, ani pro moje svědomí, a tak to zůstává v kategorii "za odměnu" nebo "ale tak, když mám ten svátek....".
My Bar Zero prohlašuji za jednu z nejlepších věcí světa, obzvlášť tu s příchutí cookies, nebo karamelovou s arašídy, která chutná jako turecký med. A nová S´mores Quest tyčinka je dobrá, ale na můj vkus možná až moc sladká (cože?!!). A nejnovější čokoládovo-mátovoujsem dostala od Toma, přivezenou z Anglie a koupenou v době, kdy u nás ještě nebyla k sehnání (děkuji děkuji!). Na to, že největší milovník máty úplně nejsem mi chutnala moc, ta čokoládová část byla jako brownies! Ale největší favorit je pro mě stále Oreo nebo malinová s bílou čokoládou.
Ať už je tady záminka "ale tak, když mám ty narozeniny....", ať si zase můžu něco koupit.

 A na závěr sladké okénko.
Měla jsem svátek, a tak o čokoládky nebyla nouze a dostala jsem pořádnou zásobu - třeba jako bílou nebo strouhanou (která bude ideální na kaše!) z pralinkárny Koruna, a nebo tuhle hořkou s mořskou solí (pro mě nejlepší příchuť ze všech!) s nejkrásnějším obalem od přítele, která je vyrobena přímo v Brně. Vůbec jsem netušila, že je v Brně čokoládovna. No každopádně si to teď představuju jako továrnu Willyho Wonky, kde pobíhají Umpalumpové a marcipánové labutě se tam prohánějí po čokoládové řece!
 A jestli se Ajala vyrábí jinak, tak mi to v žádným případě neříkejte!