LONDÝN, část 3. - Mrakodrap Rozpalovač, cesta do pravěku a umění nebo "umění"

Jak jsem psala i v předchozím londýnském článku - Londýn je prostě drahej. Jídlo, hromadná doprava, bydlení, zkrátka všechno. Všechno vás tam bude stát pravděpodobně víc, než v ostatních evropských městech. 

Ale taky se říká, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. 

No, zadarmo vám v Londýně nikdo anglickou snídani nedá, scones k čaji o páté taky ne, a kdybyste chtěli jít nakupovat na Oxford Street, bez nějaké té Libry by to taky nešlo. Ale vidět zadarmo obrazy Andyho Warhola, tyranosaura Rexe v budově jak z Harryho Pottera nebo zahradu v oblacích? To už by šlo!

Procházet se po Londýně mezi starými cihlovými domy i moderními prosklenými budovami je něco, co se jen tak neomrzí. Ale vidět celé město úplně z jiného pohledu, hezky z výšky, má taky něco do sebe.

Napřed ale jedna veselá historka. Teda jak pro koho...

Představte si, že své drahé auto, Jaguára, zaparkujete v centru Londýna a na hodinku si odběhnete na oběd.

Po hodině se vrátíte, a vaše auto má zkroucenou karoserii, roztavené těsnění oken i zrcátko. A znak Jaguar se rozpouští jako svíčka z vosku.

A nebo že vám v kanceláři začne s ničeho nic hořet koberec, nebo třeba papír na stole. Jen tak.

To se v moderní londýnské čtvrti City stalo - což by neznělo nijak neobvykle, různí vandalové jsou všude. Jen tentokrát byl tím vandalem mrakodrap! (To zní tak blbě, že by to snad ani nikdo nevymyslel :D)

      Mrakodrap, kterému se kvůli jeho tvaru prý přezdívá vysílačka má tak zaoblený tvar, že způsobuje odraz slunečního záření směrem dolů - a to tak silný odraz, že za jeho pomocí novináři nějakého britského tisku dokonce usmažili vajíčko (taky jste si vzpomněli na Horsta Fuchse a jeho vajíčka na kapotě?:D).

A ještě vtipnější je, že architekt, kterému se tohle povedlo a má očividně zálibu v zaoblených tvarech, postavil už dříve v Las Vegas hotel, který jednomu z hostů u bazénu spálil vlasy. Shit happens.

Tak milý Mrakodrap Rozpalovač Podpalovač dostal černá stínidla, takže se problém s odrážením vyřešil a s podpalováním má útrum. I když toho architekta už bych už asi domy podivných tvarů stavět nenechala...

Naštěstí tahle budova ale není zajímavá jen podpalováním aut (i když - kdo jinej to má?:D), co rozhodně stojí za to je výhled - výhled ze Sky Garden, nejvýše položené zahrady v Londýně.

Vidíte tam opravdu na celé město, a to jak z vyhlídkového balkonu (kde ale šíleně foukalo), tak i hezky z tepla z jedné z mnoha laviček nebo židlí mezi nejrůznějšími rostlinami. 

A nahoře je i kavárna, kterou bych se nebála nazvat kavárnou s nejlepším výhledem - a co jsem koukala na ceny, nestálo to nijak výrazně víc, než ostatní kavárny dole. 

(Ale scones jim bohužel zrovna došly, takže smutek největší!)

Nejvíc pozornosti samozřejmě poutá mrakodrap The Shard, Střep - nejvyšší budova v Londýně i celé Evropské Unii. I tam je pár vrchních pater vyhrazeno pro vyhlídku, ale taky docela drahou vyhlídku - vstupné stojí kolem 30 Liber. Je to sice výš než Sky Garden, ale všechno je krásně z výšky vidět i odtud, a navíc zadarmo.

Za lístky na Sky Garden se nic neplatí, jen si musíte předem zarezervovat vstup na konkrétní čas, a dole u výtahu projít prohlídkou jako na letišti. 

Za mě rozhodně jedno z míst, které v Londýně prostě MUSÍTE navštívit! (a dejte si tam za mě ty scones!)

Jak už jsem psala, Harryho Pottera mi v Anglii připomíná kde co.

A tahle budova?

Jasný Bradavice!

Další z míst, které rozhodně stojí za návštěvu je Natural History Museum. Muzea jsou v Anglii zadarmo, takže peněženku můžete nechat v tašce i tentokrát (ale u vstupu mají kasičky na dobrovolné příspěvky, tak se hodí tam nějakou tu minci hodit).

Když jsem byla malá mini Markétka, dinosaury a všechno okolo nich jsem milovala. Film Cesta do pravěku byl jeden z mých nejoblíbenějších, a být archeolog a hledat zkameněliny a pak je čistit takovým tím štětečkem mi připadalo jako nejlepší práce na světě. A stejně tak jsem vyžadovala pravidelné návštěvy "na vycpaný zvířata" do Moravského Zemského Muzea.

Teď už se za nějakého fanouška zkamenělin, dinosaurů a vycpaných zvířat zdaleka nepovažuju, ale přesto se mi tohle muzeum moc líbilo. Zaprvé kvůli těm krásným prostorům, a za druhé proto, že Tyranosaura Rexe, obří mušle nebo pandu a lední medvědy jen tak někde nepotkáte, takže zajímavý mi to přišlo i přesto, že si po nocích Jurský Park už několik let nepouštím. 

Návštěva muzea by klidně mohla být na několik hodin nebo i celý den. K vidění je tam toho neskutečně moc, od expozice dinosaurů přes ryby a zvířata a rostliny a nerosty, až po část věnovanou lidskému tělu a nebo evoluci. Často je to interaktivní, každou chvíli se tam něco hýbe, na spoustu věcí si můžete sáhnout, zahrát si tam různé naučné hry nebo kvízy....My jsme si to prošli a sem tam si něco zajímavého přečetli, ale u každé cedulky s textem jsme se nezastavovali, to bychom tam stáli ještě teď ale za to chytří jak rádio!

Jo a v prvním patře je kavárna, kde mají kromě spousty jiných dobrot a dortíků taky scones!

Jak možná víte, milovník děti zrovna nejsem (vlastně ve mě mnohem víc emocí dokáže vyvolat vycpaná veverka než živý dítě v kočárku:D), a tak jsem se docela bála, aby to tam nevypadalo jako jedna obří mateřská školka. Ale byli jsme tam ve všední den kolem poledne, a tak jsme asi měli zrovna štěstí, ale lidí tam vůbec nebylo moc, a dětí taky ne.Vlastně jediná skupina dětí co tam chodila byli kluci a holčičky ve fialových mikinách a čepičkách, kteří tam měli zrovna nějaký naučný program. Skoro všechno to byli malí černoušci, a ti mi v těch čepičkách připadali neskutečně roztomilí (a to je vážně co říct!:D).

Každopádně o víkendu to tam asi vypadá jinak...

A do třetice ještě úplně z jiného soudku. Budova, která se spoustě lidí vybaví, když se řekne moderní umění.  Tate Modern.

A pokud se vám při slovech moderní umění vybaví třeba něco, co byste za umění sami nikdy neoznačili, tak to je taky přesně ono.

 Bílej flek na zdi? Fotka prstů? Plechovky poskládaný na sebe? Klacek namočenej v betonu? Televize ve které se promítá záběr vejce? Jo, přesně tenhle styl. 

U takových věcí často přemýšlím, jestli jsem moc nevzdělaná na to, abych v tom dokázala najít smysl, nebo jestli ten klacek v betonu fakt smysl nemá. Někdy se v tom naopak snažím něco víc najít a při troše snahy dokážu i uznat, že na tom něco bude. A někdy mě takový věci prostě jen pobaví, což se snažím před lidmi s výrazem jsem odborník, rozumím tomu, klacek v betonu je umění nedávat najevo. 

Stejně jako v National Museum History by návštěva mohla klidně vydat na celý den. I v Tate Modern je několik různých částí, takže tu najdete jak úplně abstraktní instalace, tak i krásné obrazy a fotky, nebo i díla známá natolik, že je pozná i největší ignorant - třeba Marylin od Andyho Warhola.

Nam June Paik mě při učení na státnice dost potrápil, a tak jsem byla nadšená, že jeho videoartová díla konečně vidím i na živo, když jsem ti to všechno do hlavy cpala tak dlouho...

Kromě toho, že něco se mi líbilo moc, něco vůbec a u něčeho jsem vůbec nevěděla, co si myslet, se mi moc líbila budova - bývalá elektrárna, kam to všechno krásně zapadá.

A ono vlastně i to místo nakonec dělá nejvíc - když umístíte pisoár do velké výstavní haly, podepíšete ho a řeknete, že to je umění, tak to umění prostě asi (možná? vůbec?) je...

I kdyby vás moderní umění nezajímalo ani trochu, stejně se hodí si do Tate Modern zajít a alespoň kousek si projít - třeba najdete něco, co vás zaujme. A kdyby ani to ne - alespoň si užijte parádní výhled z horního patra, kde je i kavárna.

Přímo od Tate Modern vede Millenium Bridge (ano ano, ten co ho zničili Smrtijedi) k St. Paul Cathedral, což je spolu s promenádou podél Temže na Bankside taky moc pěkná procházka.

Když jsme plánovali cestu do Londýna, bylo jasné, že se podíváme i sem...

Já bych to popsala asi jako dlouhou předlouhou cestu metrem na konec světa s cílem postávat v dešti před zavřeným stadionem, ale tížilo mě svědomí z čekání na tom přiblblým nástupišti 9 a 3/4 abych mohla jet do Bradavic, tak jsem mlčela a byla hodnou ženou :D

U stadionu i dlouho před ním jsem samozřejmě strašila peklem v podobě nákupů na Oxford Street a okolí.

Žádné nákupní šílenství se ale nakonec nekonalo - nevím, jestli je to tím že už jsem moudrá (haha určitě) a nemám potřebu zbytečně utrácet, tím že je Libra za nechutných 38 korun a nebo tím, že se mi nikde nic nelíbilo víc, než to co je k sehnání u nás,a dost možná i proto že jsme měli jen jeden kufr dohromady,  ale.........ne, určitě je to tím že už jsem moudrá.

Nějak nevidím smysl v tom, táhnout si z Primarku obří tašku plnou věcí jenom proto, že byly levný, když to v závěru vydá třeba i za cenu parádních kvalitních bot a dvou pořádných svetrů. Oblečení je tam sice levnější než jinde, ale když se toho nakoupí moc a skříň je pak plná věcí, co se stejně tolik neunosí? Radši si koupím jeden kousek oblečení, co se mi líbí opravdu MOC, než pět takových, co se mi líbily proto že "za 8 Liber dobrý".
Každopádně ale neříkám, že tam na každém výletě s radostí nespěchám a nic si nekoupím - naopak, třeba na jednoduchý věci jako jsou obyčejný trička, tepláky, mikiny, legíny je to super, a obzvlášť na ty nejroztomilejší pyžama, ponožky, bačkory nebo spodní prádlo.
Tentokrát jsem se ale krotila a nakoupila toho až podezřele málo. V Primarku jen nejhezčí krabičky na jídlo (obě dohromady za 2 Libry), samozřejmě dospělácké ponožky, dva tenké řetízky, kalhotky....a v New Looku jsem neodolala tričku na trénink (přestože pozdě nechodím, ale třeba se mi to někdy povede...:D) a můj muž mi koupil růžovou taštičku, když viděl jak mi září oči.

A teď taky lituju, že jsem v New Looku nechala tohle tričko...

Tak, a jednorožci zavírají i poslední článek z Londýna. Tyhle cestovatelské píšu stejně ze všech nejradši, tak už se těším, až zase budu balit věci do malého červeného kufříku - i když to vypadá, že si na to teď několik měsíců počkám :)