sobota 9. května 2015

Od country tanečků ke crossfitu - část druhá.

Pokračování článku o tom, co za sporty jsem si vyzkoušela mezi country tanečky někdy těsně po školce a crossfitem, ze kterého si nosím modřiny a namožené svaly teď.

I Rocky by se mě bál...
Na Slevomatu jsem objevila levný vstupy na fitbox, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet. Strašně jsem se bála, že to nezvládnu, a ještě horší pocity jsem měla během hodiny, kdy jsem si myslela, že ty plíce opravdu vyplivnu. 
Jediná má zkušenost s čímkoliv boxovacím bylo jedno z videí od zmíněné Jillian. Cardio Kick Box. Poskakovalo se u toho a ve vzduchu máchalo rukama.
No, během prvních 10 sekund mi došlo, že to s žádnýma úderama nemá absolutně nic společného a že jsem úplně, ale Ú P L N Ě  mimo. A tak jsem se učila hezky od úplných začátků - přední údery, háky, zvedáky, front kick, low kick...
Moc mě to bavilo, náročností to bylo skoro na hranici mých možností, a to mě motivovalo nejvíc. 
Vždycky jsem se hrozně těšila, až si omotám ruce bandážema, kopnu si do pytle, vymlátím ze sebe všechny starosti...
TRX
Ano ano, pokud čtete můj blog už nějakou chvilku, tahle tři písmena jste tu museli vidět minimálně 55678755x.
Ve fitku, kam jsem chodila na fitbox, bylo totiž i TRX, tak jsem se rozhodla to vyzkoušet, Bylo to pro mě ještě náročnější než fitbox, při prvních hodinách se mi chtělo brečet a umřít (na pořadí nezáleží), ale hrozně mě to chytlo.
A asi 2 roky, kdy jsem na těch pásech visela minimálně 3x-4x týdně, nepustilo.
Vždycky jsem odcházela absolutně zničená = spokojená a šťastná.
To jsem měla hodně ráda, hodně dlouho.
Sporttreiben in Wien
Od září do ledna minulého roku jsem byla na Erasmu ve Vídni, a sportovat jsem samozřejmě chtěla i tam. 
Rakušáci jsou velcí sportovci, a já se jim ani nedivím - cyklostezek je tam pomalu více než chodníků, krásné parky, hodně zeleně, a hlavně Dunaj. Protože u vody se hned sportuje líp.
V té době jsem už dávno byla zamilovaná do TRX i fitboxu, ale vzhledem k cenám jsem si to tam dovolit nemohla, a do klasického fitka jsem taky chodit nemohla, protože v žádném nebylo možné si koupit permanentku třeba jen na měsíc, ale muselo to být rovnou na rok.
Ale na kolejích jsme naštěstí maličkou posilovnu měli, respektive dvě - dámskou a pánskou zvlášť. Pánové tam měli spoustu činek, nakládací osy a hrazdu, ale my ne, což mi ale v té době ještě nijak nechybělo.
Ladies gym byla plná běžících pásů a rotopedů, k tomu tyč na poledance (kterou jsem v té době využívat neuměla, ale o půl roku později bych z té možnosti skákala radostí do stropu), bossu a nějaké menší činky a balony. Stálo to 30 euro na celý semestr a cesta z pokoje mi tam trvala asi minutu, takže jsem byla šťastná. Chodila jsem tam pořád, vždycky jsem se rozběhala na pásu, a potom cvičila podle aplikace na mobilu - Nike Training Club, a žádná flákárna to nebyla. To jsem dělala skoro celou zimu, ale na podzim by byla škoda nevyužít krásného počasí, a neběhat radši venku. A tak když to šlo, obula jsem běžecké tenisky a vyběhla- podél Dunaje nebo menšího dunajského kanálu co jsem měla přímo u kolejí, do Prateru, do centra Vídně.....no nemilujte to, když to tam vypadá tak jako na fotce!
V rámci školního tělocviku jsme si tam mohli zvolit i zdarma nějakou lekci, kterou jsme mohli navštěvovat jednou týdně - výběr byl veliký, a já jsem si vybrala body styling, v luxusní posilovně na kraji Prateru. Nebylo to pro mě sice až tak náročné jak bych ráda (to je zvrácený, já vím:D), ale byla jsem za tu možnost moc ráda. Většinou. Ale třeba jednou jsme tam třeba po kruhovém tréninku měli všichni držet v planku, ve vzporu, tak dlouho, dokud jeden z nás nevyjmenuje 10 druhů cukroví. Tolik cukroví neznám snad ani česky, natož německy, a tak si asi umíte představit, jak dlouho tam všichni museli kvůli mě držet - cítila jsem, jak mě probodává vražedným pohledem minimálně 20 očí! (byla jsem skoro tak oblíbená, jako když jsem minulý týden přišla na crossfit ve svém oblíbeném tričku s nápisem "burpees hate you too" a tím jsem pro všechny vysloužila pořádnou porci angličáků navíc:D)
Kromě tělocviku zdarma jsme si ale mohli vybrat i další lekce - sice placené, ale na semestr to vyšlo asi na 30 Euro, takže mnohem méně než v jakémkoliv fitku. A protože jsem toho chtěla dělat hodně, vybrala jsem si tae-bo. Podle popisu to měla být kombinace bojového umění a aerobiku. 
Každá lekce měla trvat hodinu a půl..........a já už jsem hned při té první utekla po 50 minutách.
A bohužel ne proto, že by to bylo moc náročný. Kéž by.
Šedesátiletá dáma s čelenkou jako cvičitelka aerobiku v 90. letech, k tomu trikot jako Madonna v jednom svých videoklipů a veselé "uuuuu eins zwei, uuuuu drei vier" k tomu. Nejnáročnější pohyb byl asi krok ze strany na stranu, a ty prvky bojového umění spočívaly asi v tom, že jsme občas zlehka natáhly ruku dopředu. Za těch 50 minut jsem se na hodiny podívala minimálně 150 (musely se zastavit, jinak to není možný!), nenašla jsem na sobě ani kapku potu, a musela utéct. 
Hrdina.
A tak jsem šla na obchodní centrum školy, jestli bych si to nemohla vyměnit za jiný sport. Prošlo to, a tak jsem si vybrala step aerobik. Pamatovala jsem si z dřívějška, že mi to dávalo docela zabrat - ale bohužel v tomhle případě to tak nebylo. "Uuuu" a "Ou jeee" se tam ozývalo úplně stejně, s výjimkou toho že to nebylo i s trikotem.
A tak jsem toho nechala a spokojila se s během, což byla stejně ta nejlepší možnost, a cvičením v té malé ladies gym.
A jednou jsem šla vyzkoušet kickbox - v jednom kickboxovém studiu totiž měli akci na první hodinu zdarma, a tak se nezapřela moje česká povaha a šla jsem tam, i když jsem věděla, že příště už za těch 20Euro nepřijdu. 

Strach o zuby a smradlavý rukavice
Po návratu domů jsem se vrátila na školu v Brně a i tady jsme měli možnost vybrat si tělocvik, a tak jsem si k pravidelnému TRX a fitboxu přibrala ještě kickbox.
To, že mám ráda růžovou a jsem princezna neznamená, že bych vyhledávala jenom taková ta čistě dámská cvičení jako "tvarujeme problémové partie" a "chystáme bříško a zadeček na léto", to ani náhodou. Mám ráda sporty, kde se pořádně maká, ale má to určitou hranici, jak jsem zjistila. Mlátit a kopat do pytlů na fitboxu mě bavilo moc, ale když někdo mlátil a kopal do mě, to už se mi tolik nelíbilo. Nejsem pytel!
Au. Můj nos!
A moc tomu nepřidával ani fakt, že jsme u toho nosili boxerský rukavice. Což by bylo fajn, protože bych si u toho mohla připadat drsně, kdyby nebyly úplně mokrý zevnitř! Jo, jsem princezna.
A tak jsem po půl roce dostala jeden školní kredit a moje boxerská kariéra skončila.

Tyče a modřiny
Když jsem pole dance někde viděla poprvé, připadalo mi to laciný a sprostý. Možná to bylo i tím, že slečna na fotce měla průhledné plastové boty s půlmetrovou platformou jak z porna a na sobě jen maličkej lesklej proužek jako-že-podprsenky (no bůhví, odkud ta fotka byla:D). 
Ale postupem času se to začalo šířit víc a víc, chodila na to i moje sestra a neměla boty z porna, domů pokaždé nosila nové a nové modřiny a já už jsem dávno věděla, že místo sprostý a laciný je to jen pořádná dřina a námaha.
A tak jsem začala chodit taky. Moc mě to bavilo, těšila jsem se z každého pokroku, i když jsem u toho vypadala elegantně asi jako medvěd lezoucí po stromě...
Ale bohužel jsem člověk, co pro tohle nemá hned dva předpoklady - nejsem ani trochu ohebná, ale naopak největší dřevo. A hlavně - když jsem se měla pověsit hlavou dolů, strašně jsem se bála, že spadnu a umřu. Na místě!
Vím, že na té ohebnosti by se dalo pracovat, kdybych tomu věnovala dost času (ale s dalšími sporty jsem stejně kvůli času i penězům nemohla chodit častěji než 1x-2x týdně), ale.....vždyť jsem mohla spadnout a umřít, sakra!!
Chodila jsem do 1. a pak 2. levelu a tam se ty cviky ještě zvládat daly, ale věděla jsem, že později by přišly prvky, kdy bych visela hlavou dolů a nedrželo by mě prakticky nic, což bych se svou povahou největšího strašpytla nezvládala, a stejně bych se nemohla posouvat dál.
Jsem moc ráda, že jsem si to zkusila, půl roku se tomu s radostí věnovala, ale teď už radši jen poslouchám od sestry která to nevzdala, co všechno dělají....a jak mohla spadnout a umřít.
Ale když se to umí, sport je to krásný!
Alenka v říši Divů (a činek)
Já a posilovna? Nějaké první rande už proběhlo kdysi dávno, v tom děsivém zumba období. S kamarádkou jsme tam chodily tak 2x týdně, a já pak často i sama. Bylo tam ale jedno velký ALE.
To cvičení bylo tak strašně neefektivní! Vůbec v tom nebyl žádnej systém - pár minut na páse, pár pohybů na stroji co vypadal jako křeslo u gynekologa, pak teda nějakej ten pohyb s dvou kilovou činkou, nějakej ten dřep, legpress, rotoped a pak zase nějaká ta sklapovačka.
Nevěděly jsme o tom nic, ale.....chodily jsme do fitka. To se asi počítalo.
Taky jsem si všimla, že mám nohy hodně svalnatý, na stehnech jsem měla takový boule a připadalo mi to vyloženě hnusný, byla jsem nešťastná že místo hubených nožek mám nohy velký.
No, kdyby to bylo teď, v době kdy jsou všichni děsně fitness a instagramy jsou plný holých zadků, břich, bicepsů a stehen, věděla bych, že jsou to kvadricepsy a že jsem vlastně strašně cool a drsná. Vyfotila bych si selfíčko, sklidila fitness lajky a bylo by.
       Pak jsem tam v průběhu let a střídání cvičení pokaždé na nějaké krátké období chodila, ale vždycky to přibližně vypadalo stejně. Činky mi moc neříkaly, a o nějakým mrtvým tahu jsem neměla ani ponětí (kromě toho, že se to dělalo v jednom videu od Jillian - s dvou kilovýma činečkama:D)
Až to tohoto podzimu.
O tom už jsem psala i tady na blogu. Dřela jsem pořád a hodně, sportovala minimálně 5x týdně, do fitka na TRX jsem se mohla pomalu nastěhovat, bavilo mě to....ale pak už mi bylo trošku líto, že tak dřu - i když i pro radost, ale vidět to na mě tolik není.
Jasně, tlustá a měkká jako marshmallow jsem nebyla, ale....pořád jsem měla dost hubené ruce, zadek nebyl úplně jako z oceli, něco jako ramena jsem znala jen z obrázků, a pekáč buchet jsem vídala v troubě, ne na břiše...
A tak jsem pochopila, že je potřeba změna, ať chci nebo ne, protože moje tělo si na ten stejný druh pohybu za tak dlouhou dobu zvyklo.
A tak jsem začala chodit do klasické posilovny. Žádný tréninkový plán ani trenéra jsem neměla (a asi to podle toho i vypadalo :D), snažila se vystřídat strašně moc cviků, mezi tím tam angličákovala a poskakovala jak splašená koza, protože jsem měla pocit, že když budu jen stát na místě s činkou, budu jak nějakej línej zadek. No, po několika hodinách tímhle stylem, kdy jsem pak padla úplně vyčerpaná, mi došlo, že méně je někdy více, a trošku jsem se zklidnila.
Na začátek jsem si vždycky na pár minut zaběhala na pásu, protáhla se, a pak už cvičila. Teď už klasicky s činkama, s dopomocí se snažila přiblížit ke shybům, dřepovala, a s kamarádkou jsme si tam ve volné místnosti taky dělaly takové malé rychlé kruhové tréninky - box jumps, angličáky, výpady se zátěží, cviky na břicho....
Bylo to fajn, snažila jsem se, aby to pro mě bylo náročný, abych si to tam jen tak nepřišla odbýt, nějaké ty svaly na rukou jsem nabrala.....ale pořád to "nebylo ono". Chodila jsem tam pravidelně a poctivě, ale kromě toho pocitu, že pro sebe něco dělám a nějakých těch endorfinů mi to nedávalo nic navíc - pořád to byl primárně pohyb jen za cílem, abych nějak vypadala.
A to je jasný, že chci být kočka kočičkovatá s parádní postavou, ale potřebuju aby mi ten sport dával i něco navíc.
A to mi teď dává crossfit.
Ale to už by bylo na několik dalších článků.
A taky že bude.

31 komentářů:

  1. Bozi clanky, fakt koukam jak jsi vsestranna! Ja delala 8 let vodní turistiku, to byly spis takovy vylety na lodickach, pak závodně volejbal, kterej hraju s vyslouzilejma hrackama jednou tejdne dodnes a jinak nejaky domaci posilovani (ntc, darebee.com) s 3kg cinkama (ale me z toho ty moje spejlicky fakt bolej!:D) ses dobra a mas muj obdiv! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju - ale obdiv si rozhodně nezasloužím!:D

      Vymazat
  2. Článkz sú oba skvelé, je to moc fajn prečítať si takéto niečo, zase vieme o tebe niečo viac :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tyhle články mě hrozně baví :). Jen mě trochu děsí to, že se pokaždé dočtu, že to co dělám já vlastně nikam nevede :D...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ne, tak to není!
      To že to nikam nevedlo pro mě v žádným případě neznamená, že to platí obecně:) Každej si prostě musí najít to svoje, a pro někoho to bude třeba i ta zumba, která mě nebaví, pro jiného zase běhání, jóga nebo horolezectví:)

      Vymazat
  4. mrzí mě že článek skončil :(:D

    OdpovědětVymazat
  5. nádherný článok,teším sa veľmi na ten o crossfite! dúfam, že bude čoskoro :)

    vikibatalik.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  6. Asi se dám na crossfit :D Taky mi přijde, že ať se snažím jak se snažím, furt mě ten sport neposunuje dál kam bych chtěla. A když říkáš, že v tomhle směru vzal crossfit za své, tak je je to pro mě velká motivace. Děkuju za článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuju!:) V tomhle jsem se tak nějak našla (proboha, to je hrozný klišé:D), ale dřív mě taky hodně bavilo i to tancování nebo TRX, ale bylo potřeba se posunout:)

      Vymazat
  7. Zajímalo by mě, co za éru přijde po crossfitu a jak o něm potom budeš psát :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No něco dalšího přijde určitě - dokud mi to zdraví dovolí, sportovat budu:)

      Vymazat
  8. Super super super! Tyhle články mě moc baví, hrozně moc Ti závidím ten rok ve Vídni, zkušenost to musela být fantastická, já bych chtěla taky na rok studovat do zahraničí, co si myslíš, že jsi na celém tom pobytu docenila nejvíc (úžasné Vitalis a různé další vídeňské mňamky nepočítám:D)? Jak ti to pomáhá v dnešním životě? Dostala jsi díky tomu nějakou pracovní nabídku/pomohlo Ti to při nějakém pohovoru? :)
    tribanany.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, to mě těší! :)
      A já si teď už taky závidím, hned bych někam zase takhle jela! :D
      Na žádném pohovoru mi to nikdy nepomohlo, ale to je i moje blbost a můžu si za to sama - od té doby jsem totiž němčinu zase nepoužívala, a tak zapomínám a zapomínám - i když mám milion předsevzetí :D

      Ale hodně mi to pomohlo osobně, je to snad nejlepší zkušenost, co jsem kdy zažila - vždycky jsem měla Vídeň ráda, a takhle se mi splnil takovej malej sen že jsem tam mohla žít, chodit denně tam, kudy chodí místní, navštěvovat tu školu a zkusit si takovej "vídeňskej život" a jsem za to hrozně ráda. A taky mi to dalo určitej nadhled, že vidím, že ani za hranicema není všechno se zlata a má to tam i svoje nevýhody, není to tak jak Češi pořád nadávají že "tady nic není" a vážím si teď i všeho doma:)
      Ale dost mi dala a škola tam - zaprvé to, že zvládnout se dá všechno, i když jsem si ze začátku neuměla představit jak zvládnout zkoušky v jazyku kterej AŽ TAK dokonale neovládám. A ze znalostí z jednoho předmětu (Culture studies) jsem čerpala snad v 5 předmětech tady doma, v každém se objevilo něco co jsem už znala a uměla, tak se mi to pak moc hodilo:)

      (achjo, to je zase slohovka:D)

      Vymazat
  9. Milujem spôsob, akým píšeš články! :)

    OdpovědětVymazat
  10. I pokračování jsem slupla jako malinu, pěkně píšeš, krásně se to čte a já se těším na další články ;) Líbí se mi tvůj přístup ke sportu a naprosto sdílím tvůj názor, nechci si ten sport jen tak odbýt, chci si ho užít a cítit ho v každém kousku mého těla :) bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju Baru! :)
      Ať je to vždycky jakýkoliv sport, měla by z něho být převážně radost:)

      Vymazat
  11. Dakujem za tento clanok ! :) Vzdy som bola ohromne sportove nemehlo az kym mi nedoslo, ze bez pohybu to proste nejde. Uplne sa vidim v tom, ako si si hladala cestu k sportu, tiez som poskusala kadeco. Vzdy som samu seba presviedcala, ze mna ten beh kazdy den fakt bavi :D Posledne dva mesiace tiez bojujem v New parku, vzdy posledna, vzdy s najmensimi vahami, ale konecne mam pocit, ze ma nejaky sport skutocne bavi a od rana sa vzdy tesim, ako si navleciem kompresne leginy :D :) Zmenil sa moj postoj k jedlu a to prekonavanie samej seba na treningoch mi pomaha byt silna aj v beznom zivote :) Kazdopadne si mi motivaciou, nech sa ti dari aj dalej :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuju!:)
      Taky v NewParku? To je super, byly jsme i spolu někdy na lekci?:)

      Vymazat
    2. to si prave nemyslim, ja chodim vacsinou na posledne lekcie :)

      Vymazat
  12. Moc hezký pokračovací článek. Těším se na článek o CF.
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  13. Super shrnuti vseho mozneho i nemozneho :-) Ja jsem byvala desne nesportovni, moje jedina aktivita byl povinny telocvik. Kdyz i ten skoncil, uvedomila jsem si, ze ponekud "zahnivam" a chtelo by to zacit neco delat. Zkusila jsem beh a zjistila, ze me ohrome bavi prekonavat sama sebe a zvladat veci, ktere pro me byly jeste nedavno nepredstavitelne. Momentalne strasne ujizdim na lezeni. Da se u toho paradne znicit a taky je to hodne o posouvani hranic, jeste nedavno bych treba neverila, ze nekdy polezu po strope a hele, ono to jde :-) A proc tohle cele pisu, kde se prosim da sehnat tricko "burpees hate you too"? Ja jich minuly vikend na spartan race dala 150 a ted ho nutne potrebuju :-D Diky za odpoved :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:)
      To tričko mám z of.cz, tam si můžeš navrhnout svůj vlastní potisk a text na cokoliv:) A Spartan race běžím za měsíc, tak už asi vím, co si vezmu na sebe:D

      Vymazat
  14. Krásné shrnutí. Četlo se to samo. :)

    OdpovědětVymazat
  15. Jé, moc jsem se těšila na pokračování! :) Píšeš zábavně a tak prostě..lidsky, naplno, upřímně, a to se mi líbí.
    Naprosto s tebou soucítím u toho Pole dance být hlavou dolů? Tak to ani náhodou!Smrt je jistá! :D A běhání okolo Dunaje ti trochu závidím, lepší než tady u nás okolo Bečvy :D
    Ty jsi do posilovny chodila vždy s vlastním plánem? Nikdy ti žádný trenér neukázal jak na to a tak? :) Jen se ptám..

    worldaroundmissnothing.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  16. Moc hezký článek :-) Chodím každý den kolem pole dance studia, tak se chystám to vyzkoušet. Z toho crossfitu jsou teď všichni nadšení, ale mě to zatím docela míjí. Zrovna včera jsem byla na atletickém tréninku a na stadionu zároveň trénovali crossfiťáci, tak jsem je chvíli pozorovala. Chlapi to byli moc hezcí :-D A pak jsem si říkala, vždyť je to stejné jako to, co jsme dělali během letní přípravy na házené - činky, pak pár sprintů, s válcem naplněným vodou vyběhnout schody, pak kliky, angličáky... Takže crossfitu asi taky časem podlehnu :-D

    OdpovědětVymazat
  17. Máš boží články :) No, já taky nejsem na ty "ženské treninky" :D Miluji prostě železo :D Na mém blogu jsem se o tom už zmínila :) Miluji tu bolest po treninku :D
    www.wendy-lifts.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat