Letní recept : rajčatovo-cuketová polévka

Budete potřebovat: 
2 rajčata (olopuaná a pokrájená na kousky)
1 cuketu (nakrájená na kolečka - loupat není potřeba)
plechovku drcených rajčat
100ml smetany
2 lžíce oleje
1 cibuli
2-3 stroužky česneku
Postup je prakticky stejný jako u všech krémových polévek. Nejprve v hrnci na oleji orestujte na jemno pokrájenou cibuli a česnek a do varné konvice si dejte vařit cca litr vody. Do hrnce k cibuli a česneku dejte všechny ostatní ingredience, zalijte horkou vodou a vařte dokud nebude cuketa měkká. Poté už stačí jen polévku rozmixovat tyčovým mixérem, přidat smetanu, osolit a případně přidat koření podle chuti.

A podávat nejlépe se strouhaným parmazánem a celozrnným domácím chlebem se sušenými rajčaty. Když už rajčatový oběd, tak pořádně! :D

Přihoďte do nákupního košíku

Krásný den!

Dneska je neděle, a v neděli se nic nedělá. A já jsem to vzala úplně doslova. Celý den nedělám absolutně nic, jediná činnost, kvůli které jsem se zvedla bylo umývání chodby, a hned potom jsem se zase vrátila k ukázkovému nicnedělání. Teda vlastně něco dělám....jím, jím a jím (náhodou dobrá zábava, zkuste to:D). Skoro přemýšlím, jestli bych kvůli tomu neměla mít špatné svědomí, ale v zápětí takové myšlenky hned zavrhnu a odůvodním si to tím, že jsem poslední dny pořád někde lítala, pořád cvičila i přes vyčerpání a bolest celého člověka. A tělo přeci ten odpočinek taky někdy potřebuje, stejně tak jako doplnit zásoby cukru (mmm kde mám tu čokoládu?:D) a energie. Tak! 

Prosím, řekněte mi, že taky někdy máte dny, kdy jste líní jak to nejlínější prase z celého chlíva a nechce se vám vůbec nic, kromě přemýšlení o tom jestli si jít pro bílou nebo hnědou čokoládu :D (bílou, je rozhodnuto!)

A z kuchyně už cítím vůni cheesecaku, který mi peče moje hodná sestřička k narozeninám. Původně jsem si ho chtěla upéct sama, ale naštěstí se Terka vrátila z dovolené a vrhla se do pečení, čímž mě zachránila od toho být tak úchylná, že bych pekla dorty sama sobě. (ale zítra si stejně asi zajdu do Zary a nějaký dáreček si sama nadělím, i přes to jak úchylné to je... Pamatujete si ten díl Mr.Beana, jak posílal sám sobě blahopřání? :D). 

Ale proč to vůbec píšu - samozřejmě že nejde o cheesecake, byla to jen mazaná záminka, jak vám sdělit že budu mít narozeniny a očekávat tak stovky blahopřání a darů :D

Cuketový speciál

Krásný den!

Pokud jste na tomhle blogu přečetli více než dva články (a nebo viděli na Instagramu více jak dvě fotky:D), určitě víte, jaká zelenina je moje nejoblíbenější.

Správně, cuketa. A jak už jsem několikrát psala, nikdy dřív by mě nenapadlo, že si zrovna něco "tak hnusného a slizkého jako je cukína" oblíbím natolik, že si ji budu sama dobrovolně jíst. Dobrovolně jíst několikrát týdně. Dobrovolně jíst i několikrát denně. Cpát ji do všeho. A dokonce z ní péct i buchty. A hlavně...že ze všech těch jídel budu tak nadšená :D

Jednou z velkých výhod cukety je taky to, že jí můžete sníst jakékoliv množství, protože je to zelenina plná vitamínů, ale taky s minimálním množstvím kalorií (ne že bych je počítala, ale přeci jen mít narvaný dřevorubecký talíř jen samou přílohou a masem by asi ideální nebylo:D). Kdybych si třeba dělala kuskus jen samotný a dala si jednu normální porci, bylo by toho na talíři málo, a já mám ráda, když mám jídla hodně, když mám plný talíř (snědla jsem mámu, snědla jsem tátu a vás taky sním!) - a tak si ten kuskus nastavím orestovanou cuketou, je toho třikrát tolik a navíc si pochutnám :D Asi jsem musela být v minulém životě dřevorubec, protože opravdu ráda jím, a opravdu ráda jím hodně, nejsem z těch slečen, co si třikrát zobnou, dají si dva plátky toustu nebo kousek melounu a už jsou straaaaašně plné. Ne ne, já bych jedla a jedla! :D A přesně proto je pro mě cuketa ideální, nejen že mi MOC chutná, ale hlavně ji můžu sníst hromadu, zasytí to, a hlavně do sebe dostanu i pořádnou porci zeleniny.

Ale dost řečí o tom jaký jsem Otesánek, radši vám ukážu, jaké jsou mé oblíbené variace z cukety :)

Moc ráda ji mám třeba k večeři jen tak jendoduše pokrájenou na kolečka, orestovanou na trošce oleje (použávám olej co mi zbyl od sušených rajčat, krásně voní),osolím a posypu sušeným oregánem,a dám na ni dám jakýkoliv sýr, - tady zrovna Mozarellu light z Lidlu, a k tomu třeba ještě nějakou zeleninu a šunku nebo další sýry. 

Rána i večery na Montmartru

Krásný (ale taky pořádně horký!) večer,
dneska je tady další pařížský článek, tentokrát o místě, kde to mám z celé Paříže (a skoro i z celého světa...i když, nejradši mám stejně to pole a kopec kousek od domu:) úplně nejradši, (a moc ráda mám i ten film o Amélii, která ráda rozbíjí krustičku na creme bruleé lžičkou :D) a také jsme tam trávili snad nejvíce času.
Montmartre, čtvrť na nejvyšším vrcholku Paříže (jinak je úplně placatá) s úžasnou atmosférou, dříve sídlo bohémských umělců, kavárny se zahrádkami doslova na každém kroku, pekárny s vonícím pečivem i bary, úzké ulice, staré dlažební kostky....a nahoře (chtěla jsem napsat okouzlující, ale to je divný přídavný jméno pro budovu, že?:D) bazilika Sacre Coeur, která je podle mě jednou z nejhezčích staveb vůbec. Vypadá hodně staře, ale je mnohem mladší, než se může na první pohled zdát, dokončena byla až roku 1914. (To jsem si samozřejmě přečetla v průvodci. A pak jsem to zapomněla. Tak jsem si to teď znovu našla na Wikipedii, abych dělala chytrou :D)

PARIS

Paříž, to jsou krásné domy, široké bulváry, nablýskaná Champs Elysées i malebné úzké uličky Montmartru. Památky na každém kroku. Makronky. Muzea nacpaná uměním z celého světa. Voňavé croissanty. Elegantní Eiffelovka i moderní La Défense. Výborné palačinky. Styloví Pařížané. Příjemné kavárny. Dobré víno nebo cidre. Kouzelná atmosféra. Luxusní obchody i malé stylové butiky. Monumentální Vítězný oblouk.
Ale taky špína. Pach moči. Povalující se odpadky. Povalující se bezdomovci. Potom také objekty, u kterých si nemůžete být jisti, zda jde o povalující se odpadky nebo povalujícího se bezdomovce. Žebráci. Posprejované fasády. Dotěrní prodavači suvenýrů, kteří vás doslova chytí a nepustí. Davy lidí. Špína, špína a smrad.

Cuketový quiche z celozrnné mouky

Krásný den!
Ještě než odjedu do Francie, mám tady pro vás jeden recept, lehce tématicky laděný.
Jde o slaný koláč Quiche, tentokrát s cuketou, sýrem a sušenými rajčaty. Před chvílí jsem ho vytáhla z trouby a měla ho k obědu, ale recept vám sem musím dát úplně čerstvý hned, protože je TAK dobrý!
Toho, jak mám ráda cukety jste si už možná všimli, v poslední době snad není den, abych minimálně jednou neměla něco z cuketového - nejčastěji ji cpu do mého oblíbeného kuskusu, ale ani takovou cuketou zapečenou s mozarellou nebo opečenou jen tak na pánvi nepohrdnu. No a včera jsem ji měla dokonce dvakrát (to už asi bude nějaká úchylka:D), opečenou k obědu s rýžovými nudlemi, a k večeři jako přílohu k sýrům a šunce. Myslím, že tahle zelená krasavice by si zasloužila i svůj vlastní cuketový speciál!
Díky bohu, že teď je ještě cuketová sezóna a cukety jsou k sehnání všude - buď domácí ze zahrádky, a nebo ze supermarketu, kde jsou jen za malý peníz. V zimě je to horší, to potom milovník cukety jako já trpí....nebo trpí spíš peněženka, protože občas jí neodolám, ani když za ni chtějí stovku za kilo.
Kdo by to řekl - jako malá jsem cuketu (u babičky "cukínu") nenáviděla a nesnědla bych to ani kdyby mě mučili, byla to pro mě jedna z nejhnusnějších věcí na světě....no a teď bych se jí nejradši cpala od rána do večera.
Ale radši dost o cuketách (i když bych o nich dokázala psát romány a ódy na stovky stran :D) a jdeme na recept!

Střípky z kuchyně

Hezký den!

Zase se mi ve foťáku nastřádalo pár jídelních fotek (ještě aby ne, když pořád všechno fotím jako šílená:D) a tak je opět čas na Střípky z kuchyně, dnes bych jim mohla říkat třeba česko-anglické. Tentokrát k nim totiž přidám ještě pár londýnských fotek toho, co jsme si dovezly domů. Ale žádné hromady jídla nečekejte, měly jsme bohužel jen jedno zavazadlo a tak jsem musela utřít slzu a všem burákovým máslíčkům i ovesným kašičkám zamávat.

Dneska už se konečně trošku ochladilo - na to jsem se v těch nekonečných vedrech těšila (ne že bych neměla ráda teplo, ale po těch dlouhých týdnech jsem toho měla plné zuby. A když cvičíte ve fitku kde je větší vedro jak v sauně, není to taky nic moc..), jen je to dnes jeden jediný den, kdy se mi zima ani déšť nehodí. Večer totiž máme jít s přítelem na hrad Špilberk na Shakespearovské slavnosti, a nevím jak to nakonec dopadne - v pláštěnce se mi tam sedět nechce a beztak by se to za deště zrušilo. Naštěstí máme ale i plán B, a tím je nový cider Kingswood (je to teď novinka od Plzně, kterou čepují v hospodách i kavárnách) v jedné brněnské kavárničce :D

A abych nezapomněla - když už je teď chladněji, tak šup šup cvičit, žádné výmluvy na počasí dneska neplatí! :D I když jak to tak někdy pozoruji, výmluvy na počasí jsou hodně oblíbené - v zimě a na podzim je šedivo a to se každému chce jen ležet doma v teple, v létě je zase vedro...pokaždé něco. Neříkám, že máte být tak blázniví jako já a každý den se mučit v tělocvičně bez klimatizace kde je 40 stupňů, ale jednou za čas se pohnout neuškodí nikomu. Však jak se říká - Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce hledá důvod..

Střípky z víkendu

Krásný den!
Tak vás zdravím po víkendu, který jsem strávila na chalupě u babičky v Klášterci nad Orlicí v Orlických horách (teď by měla zpozornit Téra, protože se snad poprvé zmíním o jejich krásném kraji jinak než o prdeli konci světa :D). A musím říct, že vypadnout jednou za čas z města a užít si tu krásnou přírodu a klid je k nezaplacení. Vám, co žijete na vesnici to asi tak nepřijde, když přijedete někam na venkov, kde je úplný, ale úplný klid a hlavně TICHO a neslyšíte nic jiného než zpěv ptáků (letos jsem dokonce neslyšela ani krávy a ovečky a jejich můůů a bůůů, na které jsem se tak těšila!:D), je to hodně zvláštní pocit. A nebo když se jdete projít na kopec, odkud vidíte jen pole, louky a lesy a sem tam nějakou malou chaloupku, ale nikde žádný bytový dům, panelák, nebo nedej bože Kaufland :D (To víte, z toho je holka z paneláku nadšená :D). Asi už stárnu, ale ke štěstí mi stačí tak málo, jako třeba vidět balíky sena na rozlehlé louce (to jsem asi neměla přiznávat:D), a čím jsem starší, tím víc se umím radovat z maličkostí.

 Do Klášterce jezdím o prázdninách už 21 let, a když jsem se sem tento víkend opět vrátila, vybavily se mi všechny vzpomínky na dětství, na to kde a s čím jsme si jako malé se sestrou hrály,  kde všude jsme lezly, kam jsme chodily každý rok na procházky….a taky jsem víc než kdy jindy byla nadšená ze všech těch retro věcí :D Nábytek a nádobí z IKEA jsou sice super (a na svůj hrneček s cupcakama nedám dopustit :D), ale na předměty, které mají nějaký příběh a nějaká léta (i režimy:D) za sebou to prostě nemá. Od hrnečků přes vypínač světel až po skleničky od hořčice, ze kterých jsme odjakživa pily výbornou domácí šťávu.

A tak doufám, že vám nebude vadit, když vám ukážu sbírku fotek předmětů, které by dokonale mohly sloužit jako rekvizity pro seriál Vyprávěj :D

A abych nezapomněla, kdyby (čistě náhodou:D) někdo neměl dost mých bezvýznamných fotek tady, můžete mě sledovat i na instagramu, kde mě najdete pod trapnou přezdívkou blondynazlondyna. Konečně už mám i já chytrý telefon (bojím se, že je chytřejší než já:D) a tak jsem si stáhla i aplikaci na cvičení Nike Training Club nebo Runtastic na běhání. Měla jsem v plánu to o víkendu poprvé vyzkoušet, ale nečekaně jsem se toho ani nedotkla….no nevadí, slečny nožky i pan pupek si po celém týdnu, kdy jsem je zase mučila stejně zaslouží odpočinek :D

Jak blondýna v Londýně utratila pár Liber

Hezký večer!

Tak dneska jsem tady opět z dalším článkem z londýnské série (a to stejné čekejte za pár dní, akorát z Paříže :D), tentokrát o tom, co jsem si z Londýna přivezla....no prostě samé důležité informace, bez toho, aniž byste věděli kolik nových kalhotek mám, se nedá šťastně žít :D

A na začátek jeden tip - pokud budete chtít někoho potrestat, pošlete ho v sobotu odpoledne nakupovat na Oxford Street. Větší peklo si představit neumím! Holt jsme nebyly jediné, kdo měl tak dokonalý nápad, jít se o víkendu podívat po obchodech, navíc v období slev :D Tolik lidí najednou (a tolik ran do žeber loktem) jsem snad ještě nikdy neviděla (a doufám že ani neuvidím:D). Ve všech obchodech bylo sice krásné, a dokonce i hodně hodně zlevněné zboží, ale vypadalo jako po výbuchu atomové bomby - oblečení poházené všude po zemi, regály narvané k prasknutí a všude stovky tlačících se lidí. A jinam (no jo, byl to Primark:D) se nedalo pomalu ani vstoupit, jinak by nás slev chtivý dav ušlapal. Takže první den jsme všechny obchody jen tak rychle proběhly a zhnuseně odešly - a to je co říct, když i já odcházím s prázdnou! :D Znovu jsme se tam vydaly ale ve všední den a navíc dopoledne, a to už bylo moudřejší - bylo tam dokonce místo na to, abychom si oblečení prohlédly, takový luxus! :D A jeden Primark byl i v naší (ne zrovna nejlepší, jak už jsem psala:D) čtvrti. Sice menší, ne na 4 patra na Oxford Street, ale i tak se nám rozzářily očička, když jsme to uviděly :D U kabinek žádná (a už vůbec ne půlhodinová) fronta, žádné rány do žeber, žádné věci na zemi. No a tak jsme si samozřejmě odnesly velkou papírovou tašku s pár věcmi :D

A tak vám teď ukážu, co se v těch kouzelných taškách skrývalo :D A taky musím říct, že jsem tam až tak moc neutrácela za zbytečnosti (ano, bez pyžama s buldočkem bych nemohla žít:D), koupila jsem si toho relativně málo, i když to je asi věc pohledu :D V Primarku a dalších obchodech jako je River Island nebo New Look je dost těžké nepodlehnout vždyť-to-stojí-jen-5-liber mánii a bezhlavě nenakupovat úplně všechno, jenom protože je to levné (což by stejně v závěru dalo docela pořádnou částku). A za to se musím pochválit, tohle se mi celkem povedlo a lákavým cenovkám jsem docela odolala - ale ne že by to nedalo zabrat, měla jsem sto chutí to všechno hrnout do košíku :D

LONDÝN, království dobrého jídla

Krásný den!

Tak už jsem zpátky z nejlepšího (párty párty:D) víkendu v Praze s kamarádkou, ale o tom třeba někdy příště...a nebo možná radši nikdy, protože stejně nemám skoro žádné publikovatelné fotky - ani ne kvůli tomu, že je nefotil pan Nikon ale jeho menší a méně šikovný kolega, ale spíš kvůli tomu, že na nich nevypadám zrovna jako seriózní a elegantní mladá dáma (a myslím, že pak už byste sem nikdy nepřišli :D) Už dlouho se mi nestalo, že bych se vracela domů, v tomhle případě tedy na hotel (ehm teda plesnivý a odporný hostel :D) za světla a večer si tak užila a nemůžu uvěřit tomu, kolik jsme toho za tak krátkou dobu zažily. Teď už jsem ale hezky doma v klidu (a večer konečně žádný alkohol, juhuuu!) a čistotě (toho si po tom hostelu vážím obzvlášť :D) a to má taky něco do sebe. Ale radši honem ukončím řeči o Praze, protože jinak bychom se k tomu, o čem měl být tenhle článek ani nedostali, a to by byla škoda :D

LONDON CALLING - část druhá.

Krásný den!

Teď tady nejsem, promlouvá k vám mé JÁ z minulosti a takhle tedy umím kouzlit s časem.

No dobře, prostě jsem článek přednastavila aby se sám zveřejnil až teď, zatím co jsem v Praze, jen musím okecat každou kravinu .. :D

Včera jsem přidala první londýnský článek, ale na hodně fotek jsem zapomněla, napsala to zmateně....ale hlavně....psala jsem tam skoro jen o mrtvých kuřatech a "smradlavé" čtvrti, až by to skoro mohlo vyznít, že celý Londýn není až tak hezké město. (ale za tím, že je na mě až moc hektický a přecpaný si stojím pořád) A tak jsem se rozhodla to trošku napravit - milý Londýne, omlouvám se! :D A tak je tady dnes druhá část "londýnské procházky" a fotky místa, kde se mi líbilo nejvíc. A příště už to bude fakt o tom jídle, slibuju! :D

LONDON CALLING - část první.

Hello guys!

Ehm no tak dobře, nebudu zase trapná a radši budu psát hezky česky, přeci jen angličtina není zrovna to, v čem bych vynikala :D

Jak už možná víte, tento týden jsem si splnila jeden můj sen - konečně jsem navštívila Londýn! Už jsem ale zase zpátky doma (a jak se říká, všude dobře...), i když jen na jeden den, protože zítra zase mizím na víkend pryč, tentokrát do dalšího hlavního města, s kamarádkou do Prahy. (juhuuu) Ale mám teď chviličku času, tak jsem tady s prvním ze série anglických článků. Tak se pohodlně posaďte, uvařte si čaj - i když není zrovna pět hodin odpoledne, a pojďte se se mnou alespoň pomocí fotek projít po Londýně :)

Střípky z kuchyně číslo .... už-nevím-jaké.

Krásný den!

Dnešní článek je na pár dní poslední, a tak jsem se ho snažila nacpat fotkama k prasknutí :D Zítra totiž odlétám na 5 nocí do Londýna, potom budu doma jen jeden den, a hned poté vyrazím s kamarádkou na víkend do Prahy (kde mimo jiné zavzpomínám na "mládí" a na to, jaké to je být pááárty girl :D). Ale potom se můžete těšit na hodně (nejspíš až moc, a asi s tím pak budu i otravná:D) anglických článků - od fotek města přes jídlo až po nákupy.

A dneska jsem si také konečně koupila nový protein, s příchutí vanilky, a tak si ho teď, zaslouženě po fit boxu popíjím - a konečně i ze šejkru, už ho nemusím dělat ve stárbaksové termosce. Šejkr jsem si chtěla koupit růžový (nečekaně:D), ale poté, co jsem obešla několik fitness prodejen a na svalovce za pokladnou, kteří na mě koukali jako na krávu (nečekaně:D)  vždy vybalila dotaz na něco takového, radši jsem to po několikáté vzdala a koupila si nudně bílo-červený :D

Recept : Cizrnové lívanečky

Krásný sváteční den!
Dneska jsem zase úplně mrtvá z brigády, bolí mě nohy, nechce se mi přemýšlet....a jako vždy, nesnáším lidi (ale nebojte, dnes to bude bez obrázku mé oblíbené grumpy cat) :D. A tak nějaký povídací článek bude zase příště, nápadů pár mám, jde jen o to všechno nezapomenout, jak mám ve zvyku. Ale i přes mou smrtelnou únavu (no joo, rozmazlená slečinka zase jednou musela "pracovat" a tak se pořádně lituje:D) vás nemůžu ochudit o něco tak dokonalého, jako tyto zdravé a výborné cizrnové lívanečky - k nedělnímu obědu padnou jak prdel na hrnec.
Pokud jste na tomhle blogu přečetli/prohlédli více jak dva a půl článku, určitě jste se už s cizrnovými lívanečky setkali, protože jsem do nich zamilovaná až po uši :D Náš románek ale trvá už dlouho, není týden, kdy bych je alespoň jednou neměla buď k snídani nebo obědu. Řeč byla vždycky ale pouze o těch z instantní směsi, kupované v Bille. A tak bylo na čase pustit se i do výroby lívanečků domácích, je to bezpochyby zdravější (i když ani ta směs není rozhodně žádná "prasárna") a levnější.
No a tak jsme se do toho se sestrou jednoho krásného dne pustily........ehm no tak dobře, přiznám to (ale nerada:D)  připravila je Terka, já jsem přišla domů hladová jako vlk, a čekalo na mě už hotové těsto, což jsem samozřejmě uvítala....a šup s tím na pánev s oříškovým olejem :D

Domácí zmrzlina Míša

Krásný den!
Dneska pro vás mám recept (až je mi trapné tak říkat něčemu tak jednoduchému..) na domácí zmrzlinu, která se velmi nápadně podobá Míšovi, mé lásce již od dětství (a ano, pořád mluvíme o zmrzlině, co si tak pamatuju, tak do žádného Michala jsem za celý svůj dlouhý život zamilovaná nebyla:D). Článek jsem chtěla přidat už mnohem dříve, ale bylo mi to trapné sem dávat zmrzlinu, když se venkovní teploty ani zdaleka nepodobaly těm, jaké bychom od červnových dnů očekávali. Ale dneska už konečně svítí sluníčko, tak může být i zmrzlina.
Jako malá jsem byla největší zmrzlino-žrout, v létě, když jsme jezdili s rodiči na chatu a večer jsme šli pokaždé posedět na zahrádku do jedné místní hospody, kde si rodiče chtěli v klidu odpočinout a užít si klid u jednoho...dvou...(no znáte to..) půllitrů toho zlatavého nápoje,  a neměli jinou možnost jak uklidnit jinak moc živé a neposedné děti, než jim nacpat zmrzlinu do pusy :D A tak jsem mívala dvě, někdy i tři zmrzliny denně, to v případě, že jsem si pro jednu zašla, s 8 korunama pyšně v peněžence (cítila jsem se hrozně dospěle!), dopoledne sama. Nejvíc jsem milovala Noggera, s čokoládou na povrchu a karamelem uvnitř, ale neurazilo mě ani Calippo, Kaktus s práskací špičkou, ta zmrzlina od Algidy co měla tvar ruky a prst byl kyselý....ale hlavně Míša, napodobenina Kuba nebo podobné Eskymo. Jaké zmrzliny jste měli rádi za mlada vy?
Na zmrzliny už teď moc nejsem, ty vodové a ovocné, a nedej bože s příchutí coly mě nelákají ani trošku, stejně tak kopečkové (minulé léto jsem si dokonce za celých 10 dnů dala zmrzlinu jen jednou, a to protože mě nalákala příchuť piňa colady :D) nebo točené mít nemusím...ale takového Míšu bych mohla jíst pořád! Originál je originál, ale udělat si něco podobného doma taky není na škodu, je to ještě zdravější. 

Nedělní nicnedělání....aneb zase ty Střípky z kuchyně

Krásnou neděli přeju!
Jak se říká, v neděli se nic nedělá, a tak ani mě nečekají naštěstí žádné nepříjemné povinnosti, třeba jako ta hrozná, ale nutná činnost jménem práce, fuj! :D Ale když už jsme u té práce, ráda bych pozdravila dvě moc milé slečny, které se za mnou včera zastavily s tím, že znají můj blog, moc mě to potěšilo! :) I když jsem se trošku styděla, protože jsem měla na hlavě trapný třpytivý klobouček, zarudlé oči  (jo, ty čočky jsou obča docela potvory) a obličej díky únavě v barvě jako mrtvola.... a rozlévala nealkoholické pivo :D
A ano, vím že jsem v minulém článku psala, že teď příspěvky nebudou tak často.....a za dva dny píšu zase :D
Někdy na to zkrátka nálada je, někdy ne....a dneska zrovna ano, tak jsem tady, a se mnou samozřejmě i pan Nikon a jeho obrázky :)

 Začneme něčím, co se sice za nějakou extra zdravou nebo dietní potravinu považovat nedá, ale je to cheesecake, čili nejlepší dort na světe, kterému se odpouští všechno :D Můj drahý můž totiž slavil narozeniny (nikdo neuhádne kolik haha), a to si žádalo nějakou pořádnou dobrotu (no dobře, říkal si o to už asi rok :D), a tak jsem se pustila do pečení podle receptu od Veroniky, královny všech cupcaků a cheesecaků. Akorát nevím, jestli to mám přiznat, protože jestli to uvidí Veronika, dá mi cupcakem po hlavě.....ale....no....tak dobře....přiznávám. Místo Philadelphie jsem tam dala "lučinu" z Lidlu. A je to venku!

Střípky z kuchyně

....díl číslo 357890076. 

Já vím, pořád přidávám dokola to stejné, ale tenhle typ článků je pro mě nejideálnější ve dny, kdy nemám žádné nápady a moc mi to nemyslí (a po celém dni na brigádě si připadám jako by mi někdo vymyl mozek:D), ale přesto mám náladu něco přidat. A ano, jak jste si asi všimli, takových dnů je v poslední době víc než dost :D Slibuju, že se pokusím polepšit a příště přidat zase něco jiného pro zpestření, ale dnes to ještě budou opět Střípky z kuchyně, protože pan Nikon zase fotil jako o život, a chce se vám pochlubit :)

Střípky z kuchyně... zase.

Krásný den!

Tak konečně už to počasí venku vypadá alespoň trošku tak, jak se na červen sluší a patří, i když já jsem si ho moc neužila (tak, a teď mě všichni litujte!:D), protože můj pátek i sobota se nesly ve znamení té nepříjemné činnosti jménem práce, v obchoďáku kde bylo minimálně o 20 stupňů méně než venku, takže bych se ani nedivila, kdybych i v červnu dostala rýmu nebo by mě bolelo v krku :D A i teď večer je tam tak krásně, že bych nejradši zašla ven na nějakou pěknou zahrádku na skleničku vínka nebo nějakého ovocného piva, ale bohužel nemám sílu ani na to, abych si to pivo podala z ledničky a samotné mi to doma stejně nechutná (mmm i když...možná by to šlo :D). 

Zítra už si toho počasí ale snad užiju a třeba se i barva mé kůže, která je momentálně mrtvolně bílá ,změní k lepšímu - asi se půjdu slunit s přítelem na přehradu, neboli prýgl, jak se u nás v Brně říká :D

Ale radši dost řečí, radši sem hodím nějakou tu fotku - pan Nikon se i tento týden činil :D

Jako první tu máme slečnu Kašičku. Přesněji z ovesných vloček, trošky instantní jáhlové Nominy, kokosu, ořechů, banánu, agáve sirupu....ale hlavně z ovesného mléka! 

Koupila jsem si ho poprvé, ve zdravé výživě (litr za 40kč) a byla jsem zvědavá, ale taky jsem se bála, že to bude hnus. A tak mi to mléko smutně stálo doma asi týden, než jsem se odhodlala - a nebylo proč se bát, je to výborné. Má takovou dost nasládlou chuť (moudrý pan internet mi řekl,že je to způsobeno tím, že obsahuje přírodně fermentovaný oves, kde se přítomné ovesné škroby enzymaticky štěpí na jednoduché cukry) přestože žádný přidaný cukr neobsahuje, a kaše s ním chutná zase trošku jinak, získává takovou zajímavou chuť a zdá se mi že i více "pudingovou" konzistenci a stačí ji méně doslazovat. Možná by nebylo potřeba sladit vůbec, protože to mléko opravdu sladce chutná, ale můj život bohužel momentálně není tak sladký, abych si mohla dovolit nepřidat ráno sirup :D

Takže to shrnu - ovesné mlíčko je opravdu výborné, doporučuje jedna blondýna z jedné! 

5 tipů na rychlé a zdravé obědy+zkoušení "nových" potravin

Krásný den!

V minulém článku jsem psala, že dost často nemám chuť na teplé obědy a mnohem radši dám přednost jen nějakému pečivu, ale stejně tak dost často naopak na teplý oběd chuť mám, a o tom bude právě dnešní článek. Vařím (a hlavně peču) moc ráda, ale to nemění nic na tom, že nic extra složitého neumím a hlavně se mi v kuchyni nechce před obědem trávit dlouhé hodiny minuty (a taky většinou začínám vařit až když mi kručí v břiše, takže to musí být co nejrychlejší :D). 

Takže můj ideální oběd je jednoduchý, zdravý, rychlý, ale také chutný (protože život je příliš krátký na to, abychom jedli hnusné jídlo:D), a v neposlední řadě i lehký - nemám ráda, když je nějaké jídlo moc těžké, takže se přežeru a celé odpoledne mám chuť jen ležet a ani se nehnout (jako vlk v té pohádce o Karkulce poté co sežral babičku:D), a taky chodím dost často cvičit spíš v odpoledních hodinách, a věřte mi, že poskakovat na fit boxu s plným žaludkem je opravdu za trest :D

Takže nějaký smažák s hranolkama a tatarkou (nehledě na to, že je to podle mě docela prasárnička:D) a podobné "lahůdky" u mě nepřichází v úvahu. Upřímně, přeci jen nechci vážit osmdesát kilo a mít kolem pasu elegantní pneumatiku, a tak i přemýšlím o tom, co si do té pusy nacpu. 

Střípky z kuchyně

Chtěla jsem napsat jako obvykle "Krásný den", ale to by bylo trapný vzhledem k počasí nebylo zrovna vhodné. A to jsem měla jet zítra opět na školení do Prahy a plánovala jsem si, jak tam odpoledne zůstanu a vrátím se až večer mým oblíbeným žlutým autobusem. Chtěla jsem se projít po městě, kouknout do pár obchodů, utratit tam pár korun, dát si Chai Latté ve Starbucksu (já vím, jsem tak komerční...ale pochopte, my to u nás na konci světa nemáme :D) zajít na Karlův most a Kampu (vždycky jsem si říkala, jak musí být krásné bydlet na Kampě...tak už ne.) ... jo, občas bývám trošku naivní :D 

Tak doufám, že se nikomu nic nestane (ani těm zvířátkům v ZOO) a brzo to přejde. Teď jsem opravdu ráda, že jsem hrdou majitelkou cvočko-holinek :D

Dnešní článek ale nebude o tomhle "typicky červnovém počasí", i když by se dalo napsat desítky řádků (a zejména nadávek :D)Bude to jen takový souhrn toho, co se mi nastřádalo ve foťáku za posledních pár dní, jak jinak než z kuchyně.

V poslední době moje oblíbená svačinka, jsem totiž hodně koktejlová. A teď výjimečně nemám na mysli ty různé barevné dobroty ochucené krabiským rumíčkem nebo vodečkou.