O kaloriích a sacharidech

Původně byl nadpis "21. století = století kalorií" ale naštěstí se mi v mozku rozsvítil detektor trapnosti a přepsala jsem to.
I když si nejsem jistá, že jsem tomu nějak pomohla.
Jako z bláta do louže.
Předem ale musím varovat, že dnešní článek není založen na žádném věděckém výzkumu (ooo to je u mě velice překvapivé!). Ani na žádné studii amerických vědců z univerzity v Ohiu. A dokonce jsem nesáhla ani po žádné moudré a zaručeně pravdivé knize o výživě (kterých jsou stovky a vzájemně si odporují.)
A je mi jasné, že můj pohled na věc je velice neprofesionální a nejspíš to odporuje i většině výživových poradců, kteří na mě možná půjdou s vidlema a všemožným tabulkám....ale mně je celkem ukradený, co říkají tabulky, odborníci (nebo "odborníci"?) a moudré dámské časopisy.
Mnohem důležitější je pro mě to, co vidím na sobě i na svém okolí. A místo tabulek mi celkem dobře poslouží selský rozum (ale kroj nemám!).

Co mi Erasmus dal a vzal?

Zpátky z Vídně, z mého studijního pobytu (ooo to zní tak vznešeně!) jsem sice přijela už na konci ledna, ale stále jsem ještě nesepsala všechny vídeňské články, co jsem měla v plánu.
A protože hodně z vás určitě o Erasmu přemýšlí (a jestli ne, tak byste vážně měli!), bude to dnes takový souhrn toho, co mi tenhle půlroční výlet dal i vzal.
Všechno samozřejmě z mého pohledu, jak jinak.

Celozrnné mini quiche s cuketou, uzeným lososem a nivou

Praha a červená sedačka

Hezký den!
Napřed musím poděkovat za tolik milých reakcí u minulého článku, respektive vysílání v rádiu. Opravdu mě to překvapilo a potěšilo.
Je mi jasné, že tam působím dost stydlivě a nejistě, ale nemějte obavy - v běžném životě až tak tichá nejsem (a ve škole jsem dokonce pravidelně dostávala napomenutí za vyrušování v hodině), ale přeci jen, mluvit poprvé takhle do rádia je něco úplně jiného.
Rozdávat moudra v baru nad koktejlem mi jde holt líp, než v rádiu. A ještě k tomu bez koktejlu.

Kavárenské Brno : Tři ocásci

Hezký den!
Psát články o různých zajímavých místech (a hlavně o těch, kde se dá dobře najíst nebo napít, samozřejmě.) ve Vídni mě bavilo, a tak jsem si říkala, proč v tom nepokračovat i nadále.
Jen se změnou města.
Protože si stojím za tím, že i mé rodné Brno je obzvlášť krásné, mám to tu moc ráda, a zajímavých míst je tu více než dost.
No a tolik krásných kaváren, co tu máme, by nám mohli všichni pražáci jen závidět!
A tak vám dnes, jako velký kavárenský povaleč, představím jedno z mých oblíbených míst.
S nejlepším názvem - Tři ocásci!

Falafel s bylinkovým tvarohem

Mohla bych přidat Módní okénko, kam bych vyfotila svou jedinou kabelku, kterou pořád tahám. A taky boty od pana Bati, co mi rozedřely nožičku.A nebo outfítek s puntíkovaným svetrem, kterej nosím tak často, že mi za chvíli přiroste k tělu. Nebo oblíbený šaty, co se mi srazily a leze mi z nich zadek.

Módní ikona jak vyšitá!

Mohla bych přidat Egoistické okénko, kde bych se plácala po zádech za to, jak se mi povedly vídeňské zkoušky. Dneska jsem se totiž dozvěděla výsledky a dostala jsem známky, jaké za celý svůj vysokoškolský život ještě nikdy. (a o tom, kolik slz teklo a kolik nocí jsem nespala s obavami že nezvládnu ani jednu, radši pomlčíme.)

Mohla bych přidat Důležité okénko, kde bych vám cpala co všechno v poslední době dělám.

Mohla bych přidat Cvičící okénko, kde bych vás přesvědčovala o tom, že jste líný zadky a já největší sportovec (do Soči se mnou!). A že na pole dance vypadám nějak takhle.

Mohla bych přidat Valentýnské okénko, kde bych vám poradila jaké kýče nakoupit.

Mohla bych přidat Filmové okénko, kde bych se vám svěřila, že ve Vlkovi z Walstreet na mě bylo až moc překokainováno a přesexováno. (ne že by mě to nějak pohoršovalo, ale...)

Mohla bych přidat Jídelní okénko....

....a to taky udělám!

Střípky z kuchyně + Hummus se sušenými rajčaty a domácí placky Naan

Střípky z kuchyně? Název poněkud hloupý.
V mém případě by se to mělo jmenovat spíš fleky z kuchyně, protože různých skvrn vytvářím při svém vaření i jedení značně více, než střepů. (i když občas nějakej ten talířek taky upadne....)

Podle mého oblečení jde okamžitě poznat, co jsem jedla a jestli jsem měla kávu. 

Mínus pro mě, že ráda nosím bílé košile.

Domácí celozrnné piškoty

Celozrnné piškoty Manner jsem si moc oblíbila ve Vídni (celozrnné pro lepší pocit), hlavně na své oblíbené tvarohové "tiramisu".

A klasické piškoty mám ráda už od malička. Kdy jsem je jedla schované v pudinku. A nebo k hrnku kakaa. A nebo jen tak, po hrstech. 

A nebo když jsem je ujídala ze zásob pro našeho westíka (no dobře, to nebylo když jsem byla malá, ale včera).

Ale celozrnné piškoty stojí ve Vídni nehezké dvě a půl Eura. A přitom se to dá udělat doma za zlomek ceny. Rychle a snadně (a když to zvládám já, tak není pochyb o tom, že to zvládne zbytek světa).

Takže rozpalte troubu, jdeme na to!

Na 2 plechy budete potřebovat :

3 vejce

4 lžíce celozrnné pšeničné mouky

2 lžíce hladké mouky

5 lžic třtinového cukru.

Vyšlehejte bílky do tuhého sněhu, poté přimíchejte 2 lžíce cukru. Žloutky vyšlehejte ve vedlejší nádobě, se 3 lžícemi cukru. Poté ke žloutkům přidejte prosátou mouku, a na závěr opatrně vmíchejte bílky.

Těsto dejte do cukrářského sáčku (a pokud nemáte, tak postačí obyčejný pevnější sáček s ustřiženým rožkem) a na plech s pečícím papírem vytvořte piškoty.

Pečte 10 minut, na 160 stupňů.

A pak si z toho udělejte třeba "tiramisu". Abyste mohli snídat jako král. Nebo jako já.

Rychlé brusinkové scones

Tvarohový koláč s drobenkou

Tvaroh a drobenka.

Může být něco lepšího, jak jde o koláče?

Odpovím si sama. 

O mé lásce (nebo spíše úchylce a závislosti) k cheesecakům a všem koláčům podobného typu jistě víte, obzvlášť pokud sledujete můj instagram plný duchaplných fotek mizerné kvality.

No a drobenka? To je kapitola sama o sobě.

Už jako mini-Markétka jsem ji loupala z babiččiných pouťových koláčků. Samozřejmě vždy s nenápadností tajného agenta. Dva drobečky z jednoho koláče, jeden uždibnout z dalšího, kousek z tam toho a ještě drobek odtud, aby nikdo nic nepoznal. A tak dál a tak dál, až byly koláčky skoro holé.

A podobně to praktikuji již 20 let, od té doby co sama chodím a sama jím. Když sestra nebo mamka upečou drobenkový koláč. Nebo když sestra pekla crumble. 

Klasické koláče s drobenkou moc nemusím, ani ten crumble. Pod drobenkou se totiž skrývá ovoce, a to já nerada, to je nuda.

Ale jak je pod ní tvaroh, chutí připomínající cheesecake, to je něco jiného, prostě reklama na dobrotu. 

A přesně takový je tenhle koláč, žádné loupání drobenky netřeba, lepší je ho jíst celý.

Sama na něm ale nemám žádný podíl - recept je původně od Kitchenette, trochu upraven a upečen mou sestrou. Jediná má zásluha je to, že jsem do něj pořádně zakrojila, na talíř naložila a s kapající slinou ho rychle vyfotila.

Prý bych tu na blogu měla založit Terezčino okénko, kam bych dávala dobroty od mé sestry. Říkala Terka.

A prý tu mám založit i rubriku Zlobíme se s Lukášem, kde byste se dozvěděli o křivdě a velikém rozhořčení z toho, že kozí sýr koupený v Paříži chutná jinak, než ten samý od stejné značky koupený v Brně! 

Ale nic takového, já ráda slíznu smetanu sama a budu se chlubit cizím peřím - takže tradááááá, obdivujte koláč!

Café Central a Universität Wien

Krásný den!

Ve Vídni už sice nejsem, ale ve foťáku mám ještě pár fotek míst, co si zaslouží být ukázány.

Takže dnes ještě článek z vídeňské série. A zítra třeba zase něco z jiného soudku. Opět bych chtěla přispívat o něco častěji, ale v pondělí mi nejspíš začne zase úplně jiný režim, tak jsem zvědavá, jak to bude a co mě čeká. Ale o tom až jindy.

Podle komentářů u posledního článku soudím, že to asi vyznělo tak, že jsem smutná, že to dunajské království opouštím. Ale to vůbec ne (blondýna se jen neumí vyjadřovat:D), sice se mi tam líbilo, mám to město moc ráda a jsem za tu zkušenost vděčná, ale domů jsem se těšila velice převelice, Brno mám nejradši a žít natrvalo bych tam nechtěla . Zatím. Ale kdo ví...

Najednou mi tady připadá všechno tak levný, náš panelákovej byt se mi zdá jako velikej palác a těším se, že na cestu do centra mi bude stačit cesta jen jednó šalinó!