Každý den nezískáváme práci snů a neplníme si ty největší přání. Denně taky úspěšně neskládáme těžké zkoušky, maturity a státnice. A několikrát do týdne ani nekupujeme letenky na drahé luxusní dovolené, auta nebo byty.
Každý den zkrátka není takový, aby se stalo něco velkého. Nějaká opravdu významná, velká převeliká událost, ze které bychom se měli radovat.
Ale to vůbec neznamená, že bychom radost nemohli mít každý den. Pořádně velkou radost.
Původně jsem článek chtěla nazvat jenom "Malé každodenní radosti", ale potom jsem si uvědomila, že se vlastně nedá rozdělit, co je malá a co velká radost, protože i z úplné maličkosti může být radost velká.
A obzvlášť já umím mít radost i z úplných maličkostí, až blbostí. Stačí, abych si uvařila kafe, a den je hned o 100% lepší. A když si k tomu ulomím i kostku čokolády, den je lepší o 200%. Fakt.
Jsou totiž lidi, co jsou věčně nasraní jen z principu.
Proto, že je pondělí. Proto, že je neděle a zítra bude pondělí. Proto, že zrovna nesvítí slunce. Proto, že zrovna nemají ten nejnovější iPhone. Proto, že musí ráno vstát a jít do práce. Proto, že v té práci musí pracovat. Proto, že se nudí, když zrovna v práci nejsou. Proto....prostě kvůli nim samotným, důvod si najdou vždycky, a to i v případech, že třeba mají relativně všechno - jsou zdraví, k jídlu si můžou koupit na co mají chuť, mají práci nebo školu.
A pak jsou tady lidi, co se mají ve skutečnosti úplně stejně, jako ta první skupina, a mnohdy i hůře, ale umí si na všem najít něco hezkého, i na úplných maličkostech, kterých by si ti nasraní nikdy ani nevšimli.
Tak to prostě je. Někdo se dokáže litovat a nadávat na celej svět, protože mu zrovna teče z nosu, někdo má rakovinu, bojuje a dokáže být šťastnej i z toho, že venku rozkvetly stromy.
O stránce krásné Humans of Prague už jsem psala několikrát - nedávno mě tam ale zaujala slova téhle babičky, v tom je to řečeno všechno - "Lidé chtějí pořád nějaké zážitky, nějaké radosti. Jenomže kolik opravdu velkých radostí za život máte? Spočítejte si to. Ale všedních radostí je spoustu, stačí si jich všímat. Třeba, že je hezky, že čtete hezkou knížku, nebo že se jednou za měsíc vždy sejdeme s tou Jarkou, že jdeme na oběd a že nám ještě chutná!"
Na jednu stranu to může znít srandovně - radovat se z oběda s další babkou. Ve skutečnosti je to ale to nejdůležitější, najít si vždycky nějakou radost.
