Vítejte u mě doma.
V království, kam když jednou vstoupíte, budete nacházet světlý chlupy na oblečení několik dalších měsíců.
V království, kde je v ledničce vždycky víc vína než jídla.
Kde se nádobí umývá v úterý a ve čtvrtek.
Kde se po zemi válí mimo jiné roličky od toaletního papíru, kelímky od jogurtu a ponožky, protože nic to mopsí mládě nemiluje víc.
Kde se žehlí jen........no, když si tu košili chci zrovna vzít na sebe.
Kde jsou skříně narvaný oblečením, ale já stále nemám co na sebe.
Kde nikdy nenajdete ty tajemný předměty s názvy jako imbusák, křížovej šroubovák, vrtačka, nebo snad pravítko. Ale místo toho třeba plyšovýho jednorožce nebo 10 stejných balíčků celozrnných těstovin.
Kde se internety platí až po mailové upomínce.
Kde je topení denně ověšený sportovním oblečením.
Kde televize je jenom proto.....že už tam prostě je.
Kde je nejoblíbenější dvojicí mlýnek na kávu a moka konvička.
Kde můžete zametat denně ehm čistě teoreticky, a přesto se budete brodit v závějích mopsích chlupů.
Kde nemůžete do výšky metr dvacet nad zemí nechávat NIC, protože byste to za chvíli neměli.
Kde to v pondělí vypadá docela k světu, ale ve čtvrtek už byste nechtěli ani čekat v předsíni.
Kde.........už jsem říkala, že víno v lednici vždycky mám?
No, prostě můj domov už skoro rok. V klidné části Brna, všude blízko (teda až na práci, kterou mám na konci světa - v překladu: v Heršpicích), s balkonem a se třemi pokoji, přestože by mi zatím klidně stačila jen garsonka. A tak jednu místnost používám jen k odkládání věcí, sušení oblečení nebo na dám-sem-ty-tašky-s-papírem-jen-na-chviličku-než-je-odnesu. A samozřejmě, neodnesu. Prostě sklad, kde by se všem milovníkům pořádku mohlo udělat zle,
Tam vás pro vaše dobro nevezmu, ale jiné části bytu vám ukážu ráda. Není to ještě zdaleka podle mých představ, ale postupně se snažím, aby to tak jednou bylo.
