Vyluxusované mozky

Hezký den!

Můj blog je sice z velké části i o jídle a cvičení, ale to zdaleka není to jediné, co by mě zajímalo.

Spíš naopak.

Co se týče knížek, nějaké na téma strava nebo cvičení byste u nás doma hledali marně a musím říct, že mě to vůbec neláká (pokud tedy nejde o kuchařky, u toho bych dokázala slintat hodiny). 

Dneska bych vám ale ráda představila knížku z úplně jiného soudku. Ze soudku, co mě pořádně zajímá.

Minulý rok jsem dostala od Ježíška knížku Nákupologie - Pravda a lži o tom, proč nakupujeme, která se zabývala hlavně tím, co se odehrává v našem mozku při kontaktu s různými druhy reklamy, co na nás působí a co naopak vůbec ne. A co si myslíme, že si myslíme, a co si doopravdy myslí náš mozek. A nebo taky o tom, jak účinný je ve skutečnosti product placement neboli reklama ve filmu, a čím vším se necháme podvědomě ovlivnit.

A protože jsem Nákupologii přečetla během tří dnů (a během dalších během tří dnů díky ní napsala seminárku odkládanou celý semestr), musela jsem na letošní dopis Ježíškovi napsat na prvním místě i pokračování od stejného autora s názvem Vyluxusované mozky - Triky, které používají firmy, aby nás přiměly k nákupu.

Lednová Vídeň

Hezký den!

Před chvílí jsem se vrátila ze školy, a tak tu pro vás mám (i když s hlavou neschopnou dalšího myšlení) opět pár fotek, co jsme spolu s panem Nikonem posbírali při procházkách po Vídni.

Zbývají mi totiž už jen poslední dva týdny, než mi skončí semestr a já se vrátím domů do Brna natrvalo, a tak fotím o sto šest.

Ani doma se ale flákat nebudu, hned od začátku února jsem si na sebe totiž upletla bič v podobě další měsíční praxe. No a taky se tam na mě už těší má brněnská univerzita. Uuuuu!

Na jednu stranu jsem moc ráda, přeci jen, doma je doma, mám tam všechny a všechno, co mám ráda (třeba waflovač a toustovač!), ale i tady jsem si to hodně oblíbila a určitě se sem budu vždycky ráda vracet (a tím nemyslím jen to, že beztak budu jezdit na opravy zkoušek:D) a určitě mi bude i hodně věcí chybět.

Zkrátka všechno má svá pro a proti, ale za tuhle možnost jsem moc ráda a rozhodně toho nelituji.

I když........to mi připomeňte až zase budu brečet nad sešitem, že ty zkoušky nemám šanci zvládnout, když nerozumím ani nadpisu.

Ale jedna z mála věcí, co mi rozhodně chybět nebude, je bydlení na kolejích. Jsem holt holka rozmazlená.

Ale veselo tu máme - dnes v noci se totiž mé růžové ikea-pantofle a sobí pyžamo podívaly ven podruhé. Hasiči jsou tu jako doma.

Požární poplach pasuji na nejprotivnější zvuk světa. No však i pan bezdomovec, který nám pravidelně přespává ve vestibulu, se tvářil značně znepokojeně, co ho to probudilo.

A taky uznávám, že bydlet ve 12. patře má občas i své nevýhody.

Ale radši dost řečí, nebo to bude zase dlouhé jak třídílný středověký román.

A to nechcete.

TOP 13 roku 2013

Hezký večer!
Na včerejší den si pro mě Rakousko opět připravilo další zradu v podobě státního svátku, což však hloupá blondýna zjistila až když ráno stála před Lidlem a chtěla se dobývat dovnitř (důchodkyně!).
A tak, kromě toho, že jsem si nemohla nakoupit nic k jídlu (díky bohu za mou železnou zásobu kuskusu!) muselo sejít i z mého plánovaného nakupování oblečků.
Měla jsem chuť vraždit!
Nakonec to ale bylo jedině dobře, jelikož bylo nádherně, úplné jaro (až na to, co za měsíc zrovna máme..), což si místo návštěvy obchoďáku přímo říkalo o vyjížďku na kole a návštěvu jednoho z dalších parků, kde jsem nikdy předtím nebyla. A udělat něco dalšího do školy a zavřít se na chvíli do posilovny taky úplně od věci nebylo....Takže milý státní svátku, omlouvám se, že jsem na tebe včera ráno nadávala!
A tak jsem pobíhání po obchodech přesunula na dnešek.
S vidinou toho, jak si zpátky na koleje potáhnu narvané tašky. Narvané vším, co jsem si naplánovala - od pártyšatů až po nějaké tričko a kabelku.
Ale jak už to tak bývá, zákon schválnosti zafungoval a i dnes a platilo staré známé pravidlo "nemám peníze=líbí se mi všechno. Mám peníze=nelíbí se mi nic".
A když už se mi něco líbilo, tak mi z toho lezla víc než půlka zadeku. Klasika.
To prodejci nedokáží pochopit, že i lidi co nejsou trpaslíci nad 170 centimetrů by rádi nosili šaty bez toho, aby celý svět mohl obdivovat jejich sakra pevný pozadí?!
No to jsou problémy, já vím, já vím.
A když už jsem začala něčím tak životně důležitým, jako jsou šaty, ponese se ve stejném, čili neskutečně duchaplném, duchu celý článek - aneb mých TOP 13 roku 2013!

Jídelní deníček

Krásnou neděli přeji!

Posílám srdečné pozdravy z Ruska z Vídně, kam jsem se po brněnských Vánocích opět v pátek vrátila. Už mi však zbývá jen poslední měsíc, tak si to tady musím užít jak se sluší a patří. A můj seznam musím-navštívit míst ještě zdaleka není proškrtaný. 

Zatím to však na nějaké užívání nevypadalo - zdárně jsem dokončila písemnou práci (i přes jisté počáteční komplikace) a poslala ji německé kamarádce na zkontrolování a vyškrtání tisícovky chyb z toho gramatického pekla.

Což znamená, že už asi žádnou německou kamarádku nemám.

A další čas jsem věnovala dělání výpisků z prezentací a překladům. Jediné vzrůšo byly návštěvy kampusové posilovny a výlet do Lidlu pro cukety. 

Prostě dokonale zajímavý program!

Takže pro zítřejší den mé předsevzetí zní : Být méně svědomitá (to říká ta pravá), učení odložit a jít poznávat Vídeň. Přesněji řečeno tedy Mariahilferstrasse a Donau Zentrum, kam vezmu na procházku své vánoční obálky.

Protože se mi ale opět plní má složka s jídelními fotkami (no dobře, kecám...žádnou složku nemám a všechno ukládám na jedno místo kde pak mám největší bordel, ale znělo to líp...), je ten nejvyšší čas na další jídelní článek.

Protože co může být více fotogenické než jídlo? (kromě mě, samozřejmě..)

Silvestr, domácí sushi a recept na novoroční cheesecake

Úplně nejlepší a zároveň strašněnahovno rok už je za námi, a tak teď můžeme doufat (ale hlavně se snažit!), že ten nový bude jen a jen lepší.
Co se týče loučení se se starým rokem a vítáním roku nového, pojala jsem to letos docela poklidně. Mohla bych napsat, že na nějaké velké opíjení paření až do rána už jsem stará, ale tomu bych nevěřila ani já sama.
Na tohle stará nebudu asi nikdy.
Jen jsem zkrátka neměla zrovna na žádnou párty-párty náladu a s přítelem jsme se domluvili, že to tentokrát oslavíme ve dvou. (teda, když připočtu ty vínka, bylo nás asi 5 :D)
Hned ráno jsme si zašli do fitka (není potřeba čekat na novoroční předsevzetí), kde jsem ale byla líná nějak víc posilovat a všechno mě bolelo ze cvičení v den předešlý, a tak jsem strávila skoro celou během na páse. Líná prdel, no. Co mě ale bavilo nejvíc - před pásem byla veliká televize, na které se pomocí dálkového ovládání dala zvolit jedna z mnoha krajin, která se poté promítala, jako byste po ní běželi.
Jsem asi děvče zaostalé, ale tohle jsem viděla poprvé a byla jsem z toho nadšená jak malá!
Na takový kraviny mě užije.
No a taky to běhání byla hned (ale jen o trochu!) menší otrava.
Vybrala jsem si tam na promítání centrum Vídně, co jiného taky ode mě čekat, že. Takže jsem vlastně běžela od Stephansplatzu přes Graben, kolem Tiffanyho, po parku u Hofburgu až k Rathausu. Hohohooo!
A přesně tam se taky v pátek dopoledne vracím.
Teď už ve skutečnosti, ne jen virtuálně.
Ale až už z Vídně přijedu domů na konci ledna na trvalo, vím kam jít, kdyby se mi náhodou po Österreichu stýskalo - do brněnského BIG ONE! :D