30 pod 30 aneb cestovatelská přání

30 pod 30. A teď nemám zrovna na mysli žebříček úspěšných mladých Čechů, který každoročně sestavuje magazín Forbes (a mně zbývá ještě/jenom 6 let na to, abych vymyslela, v čem být strašně skvělá, boží a okouzlující!). Tentokrát tím myslím seznam 30 bodů více či méně souvisejících s cestováním, co bych si ráda splnila do 30 let. Teda...nejradši bych si to splnila všechno ještě tento rok, nebo ještě lépe tohle léto, ale musím být trošku reálná, aneb pro jednou bez duhových poníků, jednorožců a duhy s pokladem na konci.

V poslední době jsem měla trošku špatnou náladu, prakticky bez důvodu (teď už mi k tomu i jeden velkej důvod přibyl, ale o tom třeba jindy, třeba nikdy:D). Když jsem zrovna nebyla na tréninku s osou nad hlavou nebo nebyla dvě hodiny po tréninku, což je doba, po kterou vydrží zásoba endorfinů, byla jsem taková skleslá.

A pak jsem přišla na to, proč! (#somdetektiv)
Protože nemám naplánovaný žádný výlet! A ještě k tomu teď nejsou kvůli stěhování/(snad) pořizování mini mopse/dalším komplikacím vyhlídky na výletování zrovna příznivé.
A to je pro někoho, kdo je 1) typ cestovací 2) typ těšící nemilé. Protože jen málo co je tak skvělý, jako přemýšlet, jestli sbalit do červenýho kufříku šedou, růžovou, a nebo obě sukně. Jestli jít v Barceloně na snídani na croissant a nebo na mrkvovej dortík, a jestli dneska navštívit Colosseum, Forum Romanum, a nebo radši hledat tu nejlepší zmrzlinu v Římě. A nebo jestli si dát v Mikulově sladkou nebo nejsladší Pálavu. A když se zrovna nic z toho neděje, je nejlepší se na to těšit, že to za pár týdnů nebo měsíců bude.
A protože bych teď nejradši sbalila červený kufřík i růžový květovaný baťůžek s přídavkem výletní, hodila tam průvodce, Eura nebo třeba Forinty a vyrazila na žlutý autobus nebo letiště, pročítám si alespoň články sympatické blonďaté Anetky, která strávila několik měsíců v Chile a navštívila i spoustu dalších zemí, od Maďarska až po USA, blog který píše další blondýnka Bea z Anglie - třeba o Dubaji kde i v obchoďáku jezí taxíky, a nebo kanadské články od Luu (od které jsem taky obšlehla nápad na tenhle článek!).
A co jsou moje cestovatelské sny/plány/přání? Některé jsou reálné hodně, některé alespoň na příští rok nebo dva reálné méně, ale nesplnitelný z nich není žádný.
Možná byste čekali takové ty dobře znějící sny jako plavat s delfínama (jednou jsem se při plavání v přehradě dotkla nohou nějaké slizké ryby a málem mě kleplo!), skákat bunjee-jumping nebo s padákem (proboha PROČ?!) nebo třeba vidět Niagárské vodopády (prý je tam akorát vlhko a davy turistů v přiblblých pláštěnkách), nebo snad vidět Monu Lisu (moc malá, moc selfie tyčí) ale kdepak. Ty moje jsou mnohem méně duchaplné, a obsahují jména jako Harry Potter nebo Carrie Bradshaw.
A jídlo. Hodně jídla. 

#avástakysním

Jídlo na prvním místě. Knížka, díky které byste si měli uvědomit, že tím jediným a správným stravovacím směrem je paleo. Takže ahoj božská slanino, vejce, a zelenino, sbohem rýže a cizrno, ty škodíš! Vědecky prokázáno. Doporučuje Kopčem, Veverčák a 76596 dalších mužů s mamutí kůží kolem pasu.

Raději vidličky, než nože. Dokument, jehož tvůrci moc dobře vědí, že za rakovinu mohou živočišné produkty. Film, který vás přesvědčí, že když do pusy nedáte flákotu masa, nikdy neonemocníte rakovinou, infarktem nebo cukrovkou. A pokud už jste nějaký ten párek snědli a onemocněli dobře vám tak, mrkev a čočka vás uzdraví! Studie by nelhaly.

A to jsou jen dva příklady z nekonečného množství. Knížek, dokumentů, článků na více či méně věrohodných webech a usměvavých odborníků v bílých pláštích jsou stovky.

A všichni to mají podložené nějakým zdrojem. Studií. Nebo třeba přesvědčivým příběhem - Vždyť Jenny z Arizony málem umřela, ale pak přestala jíst maso, a rakovina ustoupila. Juhů. No ale co Helga z Dortmundu? Vždyť tu těsně ze spárů smrti vytáhlo až avokádo s cuketou....ehm teda paleo!

No a pak je tady třeba Mateusz z předměstí Varšavy. Ten zjistil, že mu nikdy nebylo tak dobře, jako když přestal jídlo vařit a začal jíst syrovou stravu. A knížky v jeho knihovničce mu dávají zapravdu - protože jak tvrdí jedna z nich - raw strava léčí. 

Naštěstí tu máme i Ljubu z Petřžalky. Ljuba vám rychlostí blesku vyjmenuje, co všechno se vám stane, když budete jíst tu bílou drogu. A ne, Ljuba tím nemyslí kokain. Ljuba ví, že cukr je mnohem horší. A taky vás velice ráda přesvědčí, že když přestanete jíst cukr, tedy jazykem sociálních sítí budete #sugarfree, váš život bude neskutečně šťastný a vy krásní, štíhlí a plni energie.

No a pak je tady Markéta z Brna. Markéta neví nic o životě. Markéta je mimo. Nečte totiž knížky o výživě. Nezajímá ji to. Neřeší, jestli by si měla vybrat, že ji míchaná vajíčka dají rakovinu, nebo naopak energii a dlouhověkost. Je zdravá (a právě ťuká do stolu, protože si myslí, že je ze dřeva - není.), energie má dost i přesto, že chodí spát v 11 a vstává po 5. hodině. Nevypadá sice tak, že by mohla chodit módní přehlídky a ani na titulní straně fitness časopisu by ji nechtěli, ale jinak to zlý není.

Ráda si zdravě vaří, sportuje možná až nezdravě často, ale skleničku pálavy s kamarádkou nebo třeba nejlepší kokosové Lindt čokoládky od muže taky neodmítne (nejen neodmítne, rvala by se za ně!). Nemá alergii na lepek, a tak si ráda vaří ovesné kaše nebo opéká tousty. Po rýži se cítí dobře, i přesto že by to tak podle vyznavačů palea být nemělo. A problémy jí nedělá ani laktóza, takže jsou jogurty na denním pořádku - přestože by jí z nich podle některých dokumentů mělo být zle.

A moc ráda si dává i wafle z......ne, dobře, to už by stačilo. 

Ale asi jste pochopili, co tím chci říct. V dnešní době je nejrůznějších zdrojů o tom co a jak jíst tak STRAŠNĚ MOC, že si každý může vybrat to, čemu chce věřit, a své přesvědčení podložit hromadou argumentů. Věřím, že byste našli studii dokazující prospěšnost jednorožčího duhového trusu, nebo třeba důkaz, že na konci duhy bývá poklad. 

A tak to není jen ve stravě. Jsou i věrohodné a spolehlivé důkazy, že mimozemšťané už naši planetu navštívili. A nebo taky můžete v knihovně sáhnout po knížce hned ve vedlejším regále, která shruje výzkumy dokazující, že Země je ta jediná planeta, kde je život. 

Takže tak.

A proto bude i dnešní jídelní článek prostý, jako vždy. Zkrátka jen to, co mám ráda, co si ráda vařím. 

S lepkem, laktózou, občas i s cukrem, a dost možná jsem snědla i něco, kvůli čemu padla v Indonésii palma. Někdo za týden spořádá celé prase a půl slepičího kurníku, někdo si zase kousne do tyčinky s palmovým olejem, a jiný si denně vozí zadek v autě čímž zamořuje ovzduší.

Takže tak podruhé. 

Celozrnný tvarohový štrúdl

Štrúdl. Štrůdl. Závin. Strudel. Těsto s tvarohem. Tvaroh s těstem. Jak chcete.

Dortíky, cheesecaky, moučníky, croissanty, zákusky a další dobroty, kde se nešetří kostkami másla, kelímky smetany a už vůbec ne cukrem jednou za čas pro radost vůbec neuškodí, ale na každý den to samozřejmě není. Ale to tenhle závin naopak klidně je. K snídani, ke svačině, po tréninku, nebo prostě jen tak ke kafi. 

Doma se dočkal komentářů ve stylu "chutná to tak....hmm...zdravě",  alespoň neubylo ale když jsem ho pekla na crossfitové závody do Bratislavy (jako divák...ale třeba někdy?) tak měl velký úspěch. A pro mě je to v poslední době jedna z nejoblíbenějších svačin. 

Recept je původně od Monči Gavlovské z jejího krásného receptáře plného zdravých sladkých dobrot, kde je jako jablečný závin s ořechy, taková zdravější varianta klasického štrúdlu (a největší dobrota!), který jsem pekla už několikrát. Ale protože mám ze všeho nejradši cokoliv s tvarohem #nasvaly a pudingem, zkusila jsem místo jablek i tvarohovou náplň, což dopadlo taky moc dobře.