čtvrtek 25. prosince 2014

HOU HOU HOU aneb naše Vánoce

Jak vypadaly moje Vánoce?
Ve zkratce asi takhle : vánočka. cukroví. cukroví. kapr. bolest břicha. cukroví.
A v nezkrácené verzi?
Nějak takhle...

neděle 21. prosince 2014

Předsevzetí a plány do roku 2015

Za chvíli to začne.
Za chvíli budou všichni otravovat s novoročními předsevzetími.
O tom, jak zhubnou. Jak začnou cvičit (radši nezačínejte, kdo se pak má celej leden a půlku února tlačit ve fitku!). Jak přestanou dělat všechno na poslední chvíli. Stará známá písnička.
A protože za chvíli budou s těmi předsevzetími otravní úplně všichni, chci být otravná první! (no dobře, ve skutečnosti píšu proto, že bych měla napsat 5 esejí a bakalářku, a hledám záminku jak to oddálit).
Na to, abych si plánovala, jak od prvního ledna začnu hubnout a jíst 100% zdravě jsem asi stará. A taky dost moudrá (hohooo) na to, abych věděla, že něco takového ani úplně nechci. Rok 2015 jako rok bez čokolády? Proboha ne!
A proto jsem sepsala své, ani ne tak klasická předsevzetí, jako spíše plány, co bych chtěla v následujícím roce udělat. A taky to, co MUSÍM udělat.

čtvrtek 18. prosince 2014

Vánoční rychlo-cukroví : zdravé i klasické

Pokud vám s tím vším vánočním ještě nelezu na nervy, stane se tak právě teď.
Jakožto vánoční člověk si opět nemůžu odpustit něco vánočního, tentokrát malé tipy na 2 druhy opravdu rychlého a jednoduchého cukroví.
Ani jedno však není z mé hlavy a ani jedno (zatím!) není naší rodinnou tradicí. První, zcela zdravé cukroví jsou datlové kuličky. Kuličky, které jste v poslední době viděli snad na každém druhém blogu. A já tady s tím teď přijdu, jako bych objevila Ameriku. Prostě tregéd.
Protože tak, jako všichni automaticky vědí, že Štědrý den je 24. prosince, že po prosinci přijde leden, a že na Silvestra se slaví, tak všichni vědí, že i z datlí a oříšků se dají dělat zdravé dobroty. Jasná věc.

úterý 16. prosince 2014

Prosinec

Prosinec.
To je měsíc, pro který je typických hned několik věcí. Obzvlášť třpytivých, červeno-zlatých a kýčovitých věcí.
To je měsíc, který je nejvoňavější ze všech.
To je měsíc, který si neumím představit bez celé řady těch obzvlášť třpytivých, červeno-zlatých a kýčovitých věcí. A hlavně bez...
Cukroví čeká na nazdobení a slepení, a ještě máme v plánu připravit několik dalších druhů - třeba moje oblíbené vinné nebo rafaello.

pondělí 15. prosince 2014

Ze sportovního šatníku i z tréninku

Hezký den!
Dneska to bude opět něco sportovního - napřed ze sportovního šatníku a potom ukázky toho, jak vypadají moje tréninky.
(a pokud vás nějaké cvičení vůbec nezajímá, nenechte se mnou znechutit - brzy to bude zase z vánočního soudku, o cukroví a tak :D)

čtvrtek 11. prosince 2014

Vánoční Vídeň - část 2.

Je 7:45 ráno. Sedím na tmavé školní chodbě. Ještě není ani otevřená školní kavárna, abych si mohla dát hrnek čaje. Vedle mě si sedl nějakej kluk. Dlouhý mastný vlasy v culíku. Pořád na mě kouká a mám strach, aby si nechtěl začít povídat. Tak soustředěně koukám do počítače jsem-strašně-zaneprázdněná pohledem.

pondělí 8. prosince 2014

Sportovní okénko : Jak vypadá můj trénink

Krásný den!
Naposledy to bylo o punčování a čokoládkování ve Vídni, a tak to bude dnes pro změnu zase něco ze sportovního soudku. Aby byla rovnováha. A tak. (a pak další čokoláda...)
Jak jsem psala před měsícem, v posledních 2 letech jsem si moc oblíbila TRX a podobné skupinové lekce.
Oblíbila tak moc, že jsem to s tím dost přeháněla, a vzhledem k tomu jak náročné to bylo a že jsem to dělala minimálně 5x týdně po mnoho a mnoho měsíců (nebo let? i když předtím jsem asi měla zase jinou "úchylku"), moc mi to neprospívalo. Psychicky tedy ano, bavilo mě to, odcházela jsem s dobrou náladou a příjemně zničená, ale přeci jen - tělo si na určitý typ zátěže po určité době vždycky zvykne a začne stagnovat. A tak jsem na sobě neviděla vůbec žádné pokroky. Žádné nové svaly, žádné mizející tůčky, nic. Smutek a tak.
A tak byla potřeba změna, ať jsem chtěla nebo ne (a že jsem ze začátku nechtěla:D).
A tak to v poslední době vypadá nějak takhle.
3x týdně posilovna
1x týdně lekce TRX
1x týdně lekce crossfitu
(plus jednou za čas třeba ještě fitbox nebo něco nového, podle nálady)

neděle 7. prosince 2014

Kouzelná vánoční Vídeň

Úterý, 4:30 ráno.
Venku černočerná tma a ticho, do kterého se rozezní můj budík na mobilu. Takový protivný, uřvaný zvuk. Vlastně ani nevím, proč jsem si tam za celý rok, co ho mám, nedala nějakou příjemnou písničku. Asi zase ta lenost...
Normálně bych ze vstávání v tak nekřesťanskou dobu nebyla nijak nadšená, ale vstávání mi vesměs nevadí. V případech, kdy mě čeká něco dobrého.
A výlet do Vídně se jako "něco dobrého" vyložit rozhodně dá.
Rychle jsem na sebe hodila oblečení z připravené hromádky na židli, běžela do koupelny a pak ve spěchu jen něco málo snědla (palačinku z jednoho banánu a 2 vajíček - když mě mamka viděla, jak to patlám před pátou ráno, ani neměla slov :D), protože na pořádnou snídani jsem se těšila až do Vídně.
Potom už následovalo jenom tradiční "....a budu vás povázet na cestě naší žlutou linkou", "Mladou frontu, prosím" a v malé televizce "...und já udělal kuk a fidím das zlatý kupon", a o půl deváté už jsme nastupovali na metro.

neděle 30. listopadu 2014

Předvánoční střípky ze života

Krásný den!
Moje nejoblíbenější období v roce - Advent, je konečně tady, a tak doufám, že i vy si tuhle neděli hezky užíváte. Já jsem se dneska snažila napsat pár smysluplných a souvislých vět do první kapitoly mé bakalářky, a tak to teď odskáče blog - protože tady budou věty naopak spíše nesmysluplné, fotky spolu nijak nesouvisející......a......a tak.

pátek 28. listopadu 2014

Kyblík plný radosti a pytlík plný svalů (aneb zásilka od NU3TION)

Víte, koho mám ze všech nejradši?
Pošťáky a kurýry! 
Když zazvoní zvonek, náš westík začne vždycky střídavě štěkat a strašně kňučet. Asi abychom si jako všimli, že k nám někdo jde. (díky, Adélo, nevšimli bychom si!)
A když zazvoní zvonek, mám na rozdíl od westíka chuť jásat a tančit oslavné tanečky.
Protože takové cink cink mnohdy znamená příchod těch mých oblíbených lidí. 
Pošťáků a kurýrů.
Asi jim budu říkat spíš nosiči radosti.

neděle 23. listopadu 2014

Plněné dýňové muffiny s krémovým sýrem

Neděle je na pečení přímo perfektní. A začít v pondělí nový týden výbornou snídaní v podobě muffinů taky není na škodu.
A proto je tu dnešní recept. 
Dýňový recept, v té nejlepší kombinaci - s krémovým sýrem a voňavou skořicí.
Před všemi těmi lineckými hvězdičkami, perníčkovými soby, ořechovými rohlíčky a kokosovými kuličkami jsem si totiž chtěla upéct ještě něco podzimního. A potom už přijdou i ty voňavé vánočky, od cukru bílé štoly nebo mikulášské postavičky z kynutého těsta, A k tomu samozřejmě budu ruce zahřívat od hrnečku s horkým punčem nebo svařákem.
A než se do všeho vánočního pustíte i vy, dejte taky ještě šanci dýním.


pátek 21. listopadu 2014

Kavárenské Brno : Šestá větev a Spolek

Brno. Město, ve kterém jsem se před třiadvaceti lety v porodnici na Obilním trhu narodila (fialová a škaredá, tak jako minima bývají).  
A ráda to tu mám pořád, celých třiadvacet let.
Je to město, ve kterém se mi bydlí hezky. Máme tady všechno, co více, méně i vůbec (ne)potřebuji. Od vysokých škol přes velká nákupní centra, fitka a divadla až po parky, přehradu a dlouhou cyklostezku.
Památky, kostely i nefalšované ghetto. 
Kina stará a retro, ale i moderní multiplexy s předraženým popcornem.
Zahulené hospody i nablýskané bary které neexistují.
Rádoby mrakodrap a moderní kancelářská část plná lodiček i kravat.
Rozjezdy, které nás v noci vždycky rozvezou domů.
Nejodpornější podchod a bezdomovci, bez kterých by to nešlo.
Čur...ehm....orloj za 12 milionů i předražená, ale hezká, svítící fontána před divadlem.
Máme tu zkrátka všechno.
A velké je to tu tak akorát - ne moc malé, abychom tu měli jen jeden obchod a jednu základní školu, ale ne tak velké, aby nám nestačily šaliny a museli bychom jezdit metrem.
Ale jedna z věcí, která bude na Brně vždycky tím nejlepším, je to, že jde o město kavárenské. 
A pořádně. 
Je jich tu hrozně moc a rostou jako houby po dešti. Jsou různé - snobské, kam chodí dámičky s kabelkou lujvitonovou i takové, kde uvidíte spíš tašku plátěnou. Někde je prý káva výborná, jinde zase hnusná a picollo neexituje. Někde jsou kožené sedačky, jinde nábytek z palet. Někde je obsluha protivná jak prdel, jinde zase tak milá, že se budete rádi vracet znovu a znovu...
A jsou všude. V úplném centru, blízko toho ehm-orloje, pár zastávek šalinou od nádraží, a nebo třeba kolem toho Obilního trhu.

neděle 16. listopadu 2014

Listopad

Každý měsíc je něčím typický, a to platí i pro ty podzimní.
V září si asi ještě nikdo nechce úplně připustit, že nás léto opouští, a je potřeba si užít teplé sluneční paprsky, dokud to jen jde. Jediná chvíle, kdy se na příchod chladného počasí začínám opravdu těšit je moment, kdy vstoupím do některého z obchodů, které jsou už od poloviny srpna plné zimních svetrů, kabátů a parek. To se ze mě okamžitě stane ta nejprostší oběť marketingu a hlavou mi běží jen "to chci! to potřebuju! to si musím koupit!". 
Říjen znamená klasický podzim se vším všudy. 
V lepším případě krásně barevné listy ve všech odstínech od zářivě žluté až po fialovo-rudou. 
V horším, a o to častějším případě to znamená spíše šedivou oblohu, déšť, nejprotivnější vítr a vlezlou zimu.

pátek 14. listopadu 2014

Střípky z kuchyně

Krásný den!
Dneska vás zdravím v obzvlášť dobré formě.
Na hlavě domácí drdol, kterej už asi nikdy nerozčešu. Na 3 dny nezmalovaným obličeji upatlaný brýle, který každý tři hodiny čistím povlakem od polštáře, a na sobě slušivý outfítek v podobě růžových ponožek s plameňákama a něco-jako-noční-košile, která kdysi bývala letními šaty.
Vedle mě leží oblíbená plyšová Ikea-mrkev a sem tam na mě hodí uražený pohled westík, asi jako že v té posteli strašně překážím. 
Moc nemluvím. Žádná moudra! Při každém slově totiž mám pocit, že mi snad do krku někdo nasypal špendlíky. Ale tohle vadí asi jen mně, věřím, že pro mou rodinu je to příjemnou změnou.
A největším gurmánským zážitkem je pro mě momentálně zázvor s citronem a medem, nebo Coldrex, což se překvapivě pít dá. 
A taky nějaký to pečivo.......a čokoláda! Tu zvládám v každé situaci!
Ale dnešní článek bude z jiného soudku, a to po delší době opět Střípky z kuchyně, které se mi ve foťáku za poslední dobu nastřádaly. 
Žádný dva dny starý grahamy a čaj s medem, nebojte!

úterý 11. listopadu 2014

Sportovní povídání

Sportů jsem za svůj třiadvacet let dlouhý život dělala nespočet. Od něco-jako-sokola a atletiku přes country tanečky, street dance a step aerobik až po běh, fitbox, kickbox a tanec u tyče.
Při tanci jsem si stále nechtěla přiznat, že jsem prostě dřevo, při šplhu jsem zažila svých 8 sekund slávy na školním závodě, a při kick boxu zase málem přišla o zuby.
Jako malá Markétka jsem pořád musela někde pobíhat, a tak mi všechny ty kroužky vyhovovaly. Bavilo mě běhat, skákat do dálky i přes kozu, dělat kotrmelce....prostě všechno, k čemu nebyl potřeba míč nebo míček. Jakýchkoliv velikostí.
A to mi vydrželo až do dneška. 
Kotrmelce už sice dávno nedělám, ale kolektivních sportů se štítím jako čert kříže stále. A při představě, že by po mě ještě teď někdo chtěl házet nějakým balónem a já bych to měla chytat, se mi chce okamžitě vykloubit ruka, abych se tomu zlu vyhnula.
K ničemu jinému jsem ale takový odpor jako ke všem míčovým hrám neměla. A ve všech sportech jsem měla vždycky období, kdy jsem do toho byla pořádně zažraná. Do té doby, než jsem objevila něco dalšího.
A v posledních dvou letech (s výjimkou půl roku ve Vídni, kde jsem běhala a cvičila sama podle aplikace Nike Training) to bylo období TRX, které jsem prokládala občasnými návštěvami hodin fitboxu nebo body stylingu a extra náročného total body trainingu. Všechno v brněnském Body Revolution, kde jsem byla nalezlá minimálně 5x týdně. 
Bavilo mě to moc, pokaždé jsem odcházela se skvělou náladou a dobrým pocitem, ale dost často jsem na to pak i doplácela. Mému zápěstí se všechno to klikování, angličákování a hromada různých cviků ve vzporu přestávalo líbit a dávalo mi to pořádně najevo. A stejně tak nohy, zejména stehna. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy vycházela schody bez bolesti. 
A když mi jednoho rána zazvonil budík v 6:10, což znamenalo další z ranních hodin TRX (ten týden už asi 5.),nedokázala jsem vstát. Chtěla jsem se zvednout z postele, ale prostě to nešlo, neměla jsem sílu vůbec na nic. A když jsem se konečně dokázala z té postele vyhrabat, podlomily se mi kolena a hned jsem si musela lehnout zpátky. A dva dny jsem strávila v posteli se stejnými pocity, jako při silné horečce, bolelo mě všechno od hlavy až k patě, byla strašně slabá a neměla chuť k jídlu. (a zejména to poslední už něco znamená!)

pondělí 10. listopadu 2014

Praha kavárenská

O Praze se sice říká, že je stověžatá, ale pro mě je spíš kavárenská. 
Kaváren je tam beztak více, než nějakých věží.
A jestli ne, nevadí, můžeme to nad šálkem kávy a kouskem něčeho sladkého alespoň předstírat.

úterý 4. listopadu 2014

Instagramová moudra

Vyfotit třímegapixelovým mobilovým foťákem a třesoucí se rukou nějakou veledůležitou věc (ideálně tu stejnou ovesnou kaši - po sto padesáté), tuhle vysoce kvalitní fotku prohnat instagramovým filtrem, aby nabrala ještě vyšších uměleckých hodnot, obohatit to duchaplným textem, mrsknout to do blogového článku a připadat si jako největší fotograf, umělec, a spisovatel zároveň?
To je přesně ono!
Dnešní dávka vysoké kultury je zase tady! 
Uvařte si kafe nebo čaj, jdeme na to.
(a pokud nosíte kontaktní čočky nebo brýle, sundejte si je, prosím. Třeba si potom budete myslet, že článek bych plný kvalitních pěknofotek.)

sobota 1. listopadu 2014

Makový tvarohový "cheesecake"

Krásný večer!
Už je to pár dní, co jsem psala článek s tak prostým názvem - Pondělí. A dneska mám pro vás pro změnu radu, jak si to pondělí pořádně zpříjemnit. 
Cheesecakem! 
Protože to je prostě největší dobrota. Nejlepší dortík ze všech. Radost na talířku. A tak.
Pokud jste na tomhle blogu přečtli více jak 2 články, asi vám moje slabost (ehm...přesněji řečeno úchylka) neunikla. 
A pokud jste se mnou někdy byli v kavárně, na snídani, na kafi....a vlastně kdekoliv, pravděpodobně vám slovo čískejk už leze pořádně na nervy. Protože o jídle jsem schopná mluvit pořád, a o čískejku obzvlášť.
A když se zrovna ocitnu (úplnou náhodou, to se tak stává, znáte to...) v kavárně, kde jsou dortíky, může jich tam být třeba sto, a stejně je hned od první chvíle jasné, co si dám. A opravdu nechápu to nevím-co-si-dát divadýlko, co vždycky předvádím s jídelním lístkem.
A ať jsem na výletě v Praze nebo třeba Paříži, Vídni či Barceloně, je jasné, co se objeví na mém snídaňovém talířku. 
No a když se mě třeba Terka zeptá, co chci upéct k svátku nebo narozeninám? No, otázka by to mohla být vyloženě řečnická.
A když mám pečící náladu? To pak hned mačkám rozdrcené sušenky do formy.
A ráda mám úplně všechny. Jak ty pořádně poctivé, z tučnější Philadelphie, tak i lehce počeštěné z levnějšího lidlovského Paloučku nebo Lučiny, nebo i ty ošizené lehčí z tvarohu. 

neděle 26. října 2014

Pondělí

Bezpochyby nejméně oblíbený den v týdnu. Nenáviděný, přesněji řečeno.
Říkaly statusy na facebooku. Fňukající fotky na instagramu. Hate-mondays trička v obchodech. Naštvané dámy v šalině. 
"No jo, to víš, pondělí." 
"Kdo by mohl mít dobrou náladu - v pondělí, a ještě k tomu takhle ráno, doprdele."
"Bože, ať už je pátek!"
Kolikrát z toho mám podle těch řečí pocit, že všichni snad čekají každé pondělí nějakou pohromu. Katastrofu.
Přílet Voldemorta i s armádou Mozkomorů. 7 Egyptských ran. Místo vody krev. Hrůzu jako ve filmu Den poté, nebo tak něco.
A přitom je to jen jeden ze sedmi dnů v týdnu. No bože. 
Ale jak říká tenhle můj oblíbený citát, problém je trošku někde jinde, než v kalendáři.

sobota 25. října 2014

Nenechat se ovlivnit?

Opět jeden z těch dnů, kdy jsem se měla pořádně učit. Od rána do večera.
Což znamená jeden z těch dnů, kdy dělám všechno možné, jen abych ještě o chviličku odložila učení.
A když jsem se ze sedačky zvedala už po třetí, abych si zašla do spíže pro třetí čokoládový bonbon, napadla mě jedna taková úvaha pro dnešní článek.
Takže dnes to bude jen takový, možná lehce zmatený, tok myšlenek. (zatím jen myšlenek, ale možná za chvíli poteče i něco jiného, v ledničce se na mě smála nějaká lahvinka :D).
Tím, že sama píšu blog, kde se (někdy více, někdy méně) věnuji i sportu a zdravé stravě, mám docela přehled i o ostatních blozích s podobnými tématy a celou řadu jich sleduji pravidelně.
Některé proto, že se mi prostě líbí a články mě baví. 
Některé proto, že k nim mám neutrální postoj, ale ráda jsem v obraze,
Některé proto, že se mi vyloženě nelíbí. No co, jsem prostě typická ženská a ráda si v duchu zanadávám.
A některé čistě jen proto, abych oddálila čas těch nepříjemných povinností.zdroj

úterý 21. října 2014

Proteinové království

Hezký den!
Nedávno jsem ve své skleněné dóze, kam jsem elegantně přesypala čokoládový protein, spatřila dno. Smutné to zjištění. 
Ale o pár dní později už jsem zase seděla u počítače, pročítala recenze a vybírala protein nový, tentokrát z e-shopu fitnessprotebe.cz
Jak už jsem psala dříve, protein rozhodně není něco, bez čeho byste nemohli žít, a to ani v případě, že dost posilujete. Nejdůležitější je mít dostatek bílkovin, a je prakticky jedno, jestli to bude z masa, tvarohu, tofu a nebo třeba právě z proteinu. Není to tak, že byste nemohli budovat svalovou hmotu a nebo hubnout, aniž byste dvakrát denně zběsile třásli šejkrem.
ALE rozhodně je to dobrý pomocník, protože podporuje udržování svalové hmoty, ale i její růst a regeneraci. A navíc jsou bílkoviny v této podobě rychle a snadno stravitelné.
Já mám protein moc ráda jako takové zpestření jídelníčku - největší milovník masa zrovna nejsem, stačí mi tak jednou, dvakrát do měsíce, a tak mám bílkoviny převážně z tvarohu (a moje spotřeba je skoro až neslušná!), jogurtu, sýrů, tofu, šmakouna, cizrny, pohanky a jiných luštěnin, občas z vajec....no a někdy se stane, že ani na ten milovaný tvaroh nebo jogurt nemám ani pomyšlení, a s radostí sáhnu radši po proteinu.
A nebo si ho dávám po tréninku, jako menší svačinu, a nebo naopak jako druhou večeři - večer mám často chuť na sladké (ehm...kdyby jen večer...) a tak mi tohle přijde vhod.

neděle 19. října 2014

Proč mám tak ráda Vídeň?

Hezký den!
O víkendu jsem byla ve Vídni. Zase. A v prosinci tam plánuji jet znovu a vypít všechny zásoby vánočních punčů. 
Jak asi víte, od minulého září do letošního ledna byla Vídeň díky Erasmus programu mým duhým domovem, moc jsem si to tam oblíbila, a proto se tam moc ráda a často vracím.
A dneska vám řeknu proč. Proč to tam mám tak ráda.

pátek 10. října 2014

Střípky z kuchyně + Vím, co jím

Krásný večer!
Dnes to budou opět po delší době Střípky z kuchyně, a zároveň i pár slov k iniciativě Vím, co jím, kterou bych vám ráda představila.
A tím rovnou začneme, i když hodně z vás už určitě ví, o co jde.
Vím, co jím je nezisková organizace, která potravinám nezávisle, na základě složení a prověření v laboratoři, uděluje logo se stejnojmenným nápisem, které říká, že danou potravinu můžete s klidným svědomím zařadit do zdravého a rozumného jídelníčku.
Logo tak poté může sloužit jako takový rádce při nákupu potravin, protože takhle budete mít jistotu, že potravina splnila daná kritéria, co se obsahu cukru, sodíku, trans mastných kyselin a nasycených mastných kyselin týče, a u některých kategorií záleží i na obsahu vlákniny a celkové energie. 
No prostě že to není žádná prasárna.
Hodí se to samozřejmě hlavně lidem, kteří nejsou ve výživě nijak zběhlí a ve složení se moc nevyznají. A do regálů koukají zmateně jako tady slečna Adéla...

Recept: Ovesné sušenky

Ovesné sušenky mám obecně moc ráda, hlavně ty od Emca nebo s Havlíčkem na obalu (:D), ale upéct si je doma je přitom tak jednoduché a rychlé. A všechno, co si připravíte doma je vždy zdravější než kupovaná varianta....akorát bych vám doporučila upéct dvojnásobné množství, z toho, co mám v receptu jich bylo přibližně 18, a všechny během dvou dnů padly za vlast. (kdo za to asi může?:D)
Na cca 18 menších sušenek (hrnek=šálek o obsahu 240ml)
půl hrnku pomletých ovesných vloček (nebo Emco jemné)
půl hrnku mouky (dala jsem bílou napůl s celozrnnou)
čtvrt hrnku najemno nasekaných mandlí (ale když dáte víc, bude to jedině dobře:D)
50g másla (dalo by se použít i arašídové, ale toho mi bylo líto, jelikož mám už JEN dvě sklenice!)
3 lžíce datlového nebo agáve sirupu (pokud nemáte, tak více medu )
2-3 lžíce medu
2 lžíce vody
půl lžičky prášku do pečiva
kapku vanilkového aroma
lžička chia semínek ( nemusí být )
Máslo je potřeba rozpustit s medem a sirupem, a poté už jen všechno promíchat a lžičkou (nebo rukou jako já...velice elegantní způsob) tvořit sušenky na plechu s pečícím papírem a dát péct na 15 minut, 150 stupňů.

středa 8. října 2014

Dýňový dortík

Původně jsem se měla učit měl být dneska článek o cvičení.
Jenže pak jsem upekla dortík.
A snědla dortík.
A kdo má s nacpaným břichem psát o nějakým cvičení, že.
Takže proto je tu další recept.
Zdravý recept.
Protože je tam dýně. A dýně je zelenina. Takže zdravá.
A celozrnná mouka. Takže vláknina. A ta je taky zdravá.
A tvaroh. Celá vanička tvarohu. Takže bílkoviny. Takže svaly.
A skořice. Ta prý zlepšuje metabolismus.
A rozinky. Ty jsou z hroznů. A hrozny jsou ovoce. A ovoce je zdravé.
A.......a třtinový cukr. Ten je dobrý pro funkci mozku. A tomu já ráda věřím!

úterý 7. října 2014

Francouzské briošky

Šedivý podzim je ideální záminkou pro to, proč si upéct něco dobrého - na zlepšení nálady!
A proto tu je dnes další recept, další výborné pečivo. 
Tentokrát roztomilé francouzské máslové briošky (a radši jsem se žádných Francouzů neptala, co na to říkají.), z venku křupavé, uvnitř měkoučké, po másle voňavé.
S nimi je totiž každé podzimní ráno hned hezčí - a klidně to může být i pondělí a vstávání za tmy!

sobota 4. října 2014

10 knih

Hezký den!
Na facebooku a instagramu jsem v poslední době zahlédla v něco, co se mi líbí o trochu víc, než polévání vodou nebo pití piva na ex - 10 knih, které vám určitým způsobem ovlivnily život. Kolovalo to tam tak, že napíšete seznam knih a k tomu nominujete několik přátel, aby v řetězci pokračovali. 
A článek na stejné téma jsem četla i v magazínu MF Dnes, kde se ptali známých osobností.
Jelikož mě ale na fejzbůčku nikdo nenominoval (a víc....ehm... "přátel" tam je stejně spíš na to polévání vodou) a z Mladé fronty mi taky nikdo nevolal (což je dost zvlášní...), rozhodla jsem se to nacpat alespoň sem (oooo jsem tak mazaná!) a zároveň se zamyslet, které knihy pro mě byly nějak významné, hodně mě bavily a nebo donutily k zamyšlení.
Ale abych pravdu řekla, nejsem zrovna největší čtenář, ačkoliv máme doma knih asi tolik, jako v menší okresní knihovně.
Přesněji řečeno čtu.....sakra málo! A radost ze sebe vůbec nemám, číst bych měla i chtěla mnohem víc a víc, ale bohužel často převládá lenost a tupé zírání do počítače. A taky jsem hodně vybíravá a nezaujme mě jen tak něco, stejně tak mě nebaví jen tak nějaké téma - třeba knížky, kde je moc nadpřirozeného mě nelákají radši mám ty více reálné.
A bez upírů, prosím!

pátek 3. října 2014

Materiální radosti

Světový mír. Vymýcení eboly. Odchod Putina do politického důchodu. Více deštných pralesů a méně korupce. Konec psích množíren, Stop lovu slonů pro kly. Žádné spory s příslušníky islámského náboženství. Silnější koruna a méně nesmyslných poplatků v bankách. A mnoho dalšího.
To všechno, a spousta dalších věcí.
To všechno by udělalo náš svět bezesporu hned o trochu lepším.
Ale....no....nebudu lhát. 
Můj svět udělají občas lepším i věci trochu jiné. Třeba veledůležitosti jako nové oblečení. Nová barva na vlasy. Laky na nehty. Růžovoučké sešity a sladce vonící sprchové gely. Podzimní klobouk a hřejivá šála. Růžové polštáře na posteli s květovaým povlečením...
A přesně v tomto duchu se ponese dnešní článek. O volbách do senátu to bude samozřejmě příště, hohoo!
A první z radostí je nové cvičící tričko.
Mám ho z e-shopu OF.CZ, který nabízí možnost vlastního obrázku téměř na cokoliv - od krytů na mobil přes hrníčky, kalhotky a trička až po polštářky a psí oblečky (co na to říká westík?:D).
Pro mě bylo ale sportovní tričko hned jasnou volbou. Už mám od Terky jedno s nápisem running sucks, ve kterém nevesele běhám, a tak to chtělo i něco na hodiny do fitka.
A nic jiného by mě nevystihlo lépe než tohle!
Angličáky neboli burpees, jeden z nejhorších cviků vůbec (a zdravím Adama!:D).
Obzvlášť, když je děláme třeba v několika sériích, až se počty počítají v řádech desítek - to už pak skoro ležím na zemi jako velryba a mám pocit, že už se nahoru neodrazím ani jednou. Fuj!
A tak se teď budu moct s pomocí nápisu alespoň uklidňovat, že ta nenávist je vzájemná. I když mám trošku obavy, abych si tím spíš nevysloužila několik sérií angličáků navíc :D
Text na tričko jsem si vyrobila jednoduše v Photo Filteru, ale dá se to udělat jakkoliv, nebo klidně i použít nějaký stažený obrázek z internetu, co se vám líbí. A jsem nadšená i z moc příjemného materiálu. není to obyčejná bavlna, ale vyloženě sportovní materiál (achjo, to je zase odborný výraz!:D) který saje pot. Ale jinak jsou v nabídce i trička klasická, mikiny, a nebo třeba tohle speciálně na běhání.
A druhou z věcí ze zmiňovaného e-shopu je polštářek, opět s vlastním potiskem.
Hrozně dlouho jsem přemýšlela, co si vybrat a hlavou se mi honila hromada nápadů - od obrázku mopse na růžově puntíkovaném pozadí až po fotku Vídně nebo ilustraci burákového másla. No zkrátka jeden nápad vkusnější než druhý! 
Nakonec jsem se ale trochu uklidnila a vymyslela motiv o něco jednodušší. 
Neboli westík-westík-westík motiv.
Sama ale nejsem zrovna graficky nadaná. Moje sestra ale (bohužel pro ni :D) ano, a tak jsem ji poprosila, jestli by mi mohla navrhnout siluetu westíka. 
A pak jsem ji strašně dlouho otravovala. Napřed se mi nelíbil ocásek, pak se mi ten westík zdál zase moc hubenej, pak moc vysokej, potom jsem si všimla že má moc vykrojený čelíčko.....a pořád něco. Než dostal podobu, se kterou jsem byla spokojená. (a nevím, kde Terka vzala tu trpělivost :D)
A myslím, že zrovna tohle může být i ideálním dárkem, je to přeci jen o něco osobnější, než jen tak něco popadnout v supermarketu.
Ale prosím - nedopouštějte se zločinu proti vkusu a nedávejte tam fotky svých rádoby roztomilých minim ve vaně nebo u moře. Ne a ne a ne!
Ehm.....a teď úplně zapomeňte, že jsem psala něco o vkusu. A že je mi 23 let.
Ale když už jsem u těch polštářků, musím vám ukázat i tenhle z Tesca.
Prý, že se štěstí nedá koupit. To ale není pravda, já jsem ho koupila za 120 korun, a tolik radosti z takového kýče si snad ani neumíte představit! 
A je mi úplně jedno, že se nám to do bytu nehodí ani trochu. Vlastně bych asi ani nechtěla vidět byt, do kterého by se tohle hodilo...
Moje mopsí a buldočí úchylka se prostě nedá ovládnout.
Teď se ale radši zase vrátíme ke sportovním oblečkům. Radši. Víc mopsů s korunkou už nemám. Vážně ne!
Zdá se mi, že v Lidlu mají sportovní oblečení v nabídce čím dál častěji. A já čím dál častěji koukám jako důchodkyně do letáku a vybírám, co nutně potřebuju. 
Jako třeba tohle růžové tričko s dlouhým rukávem, na podzimní běh úplně ideální, z příjemného funkčního materiálu a za ještě příjemnější dvě stovky.
A k tomu jsem přihodila i tejpovací pásky na zápěstí.
Protože zápěstí mě zlobilo už sakra dlouho a na TRX mě při hodně cvicích (různé verze kliků, cviků ve vzporu apod.) bolelo snad měsíc nebo dva.
A ne, neptejte se, proč jsem ty cviky stále cvičila i přes bolest nebo proč jsem to neřešila s doktorem. Svědomitost není zrovna mé druhé jméno. 
Tvrdohlavost to je.
Ale chtěla jsem říct, že olepení zápěstí těmito páskami mi vážně pomohlo. Snad po měsíci jsem konečně klikovala bez bolesti. Nevím, jestli je to jen placebo efekt (protože zrovna tímhle se docela ovlivnit nechám) a nebo jestli je to vážně tak účinné, ale na tom vlastně nezáleží.
Ale třeba koleno, rameno nebo cokoliv jiného bych si sama olepit netroufla, na to už je vážně potřeba fyzioterapeuta nebo někoho, kdo přesně ví, jak to udělat, aby to nenadělalo víc škody než užitku.
A u cvičení ještě zůstaneme.
Po dvou letech nepřetržitého nošení mých růžových a pořádně ošoupaných Adidasek jsem usoudila, že už si zasloužím nové. A sama sobě se divím, jak jsem dokázala vybrat jinou barvu, než růžovou!
Rozhodla jsem se pro Nike Free z brněnského A3 Sportu. Zaprvé proto, že jsem prostě typická ženská a musely být hezký na pohled. Ale samozřejmě jsem potřebovala aby byly i lehoučké a pohodlné, což splňují.
Jak mi ale bylo řečeno už v prodejně, na běhání po venku nejsou, na to mají moc tenkou podrážku. Takže jedině do fitka a nebo na pás. Ale vzhledem k tomu, že ve fitku jsem tak 5x týdně a běhat jdu tak jednou za týden nebo dva když se zadaří, mi to nijak nevadilo.
Ale na sto procent spokojená s nimi nejsem - jsou sice lehoučké jako papír, ale špičky při určitých cvicích někdy kloužou, což by boty určené přímo dovnitř do fitka dělat neměly. 
A k nim jsem si z Vídně dovezla nejlepší sportovní UnderArmour kraťasy. Jsou z obchodu Sport Direct, který je na Mariahilferstrasse v nákupním centru, a pak ještě jeden těsně za West Bahnhof, opět na Mariahilfer. Je to outlet, kde je sportovní oblečení se slevou kolem 30%, a občas i mnohem levnější. A já bych to nejradši vykoupila všechno!
A se sportem nepřímo souvisí i tohle. Ty nejvoňavější sprchové gely!
Original Source mám ze všech nejradši a předčí i mé milované navoněné sprcháče od Balea.
Nejradši mám malinovo-vanilkový, který voní TAK sladce, že bych to nejradši vypila. Připomíná mi bonbóny Vexta od JoJo, které jsem jako malá milovala. A nebo takové ty gumové bonbóny s příchutí jogurtu. 
A dokonce jsou veganské, takže máte jistotu, že nebyly testovány na zvířatech.
Mají je snad ve všech drogeriích, já jsem je pořídila dokonce v akci 1 plus 1 v Rossmanu.
A pozadu nezůstává opět ani Lidl. Tam jsem sehnala tenhle, opět sladce vonící, sprchový gel za srandovních 30 korun/500ml.
Pro všechno sladké mám slabost - a to dokonce i když to nemůžu vypít, ale jen se v tom koupat.
A protože růžové není nikdy dost, musím ji mít i na věcech do školy!
Aneb začátek školního roku = milion předsevzetí, jak se začnu učit a všechno si psát. To mi sice nikdy moc nevydrží, ale záminka, proč si nakoupit hezké sešity se hodí vždycky. 
Moc hezké a za dobrou cenu mají v Tescu. A ptáčko-složku mám pro změnu z obchodu Tiger.
A začátek školního roku znamená začátek podzimu. A to znamená i nutnost nového podzimního oblečení!
Konečně jsem sehnala křivák přesně podle svých představ. Jednoduchý, hladký, se zlatými detaily.
Ehm tedy....Téra sehnala a sobě koupila.
A protože jsem největší opice co se opičí, musela jsem si ho koupit hned taky.
A protože jsem na Terce viděla i to nejlepší pončo, jako opice dvojnásobná jsem si ho koupila taky.
Ale nešlo odolat, navíc když jsem za obě dvě věci dohromady zaplatila jen necelou tisícovku. Juhuuu!
A na podzim jsem si pořídila i svůj první klobouk (překvapivě z Terranovy)
U kterého si nejsem tak úplně jistá, jestli mi sluší, ale musela jsem ho mít.
A kožešinovou vestu z CA.
U které si nejsem tak úplně jistá, jestli mi sluší, ale musela jsem ji mít.
A šálu přesně podle mých představ, která na mě čekala v sekáči za směšnou cenu. Zase osud.
U té si jsem  jistá, že mi sluší.
Já vím, já vím. S tímhle jsem otravovala už na Facebooku.
Ale kdyby se vám můj blog náhodou líbil natolik, že byste mi chtěli dát hlas v soutěži Blogerka roku a poslat mě tak do finále, byla bych nesmírně potěšena.
P.S. A kdyby ne.....tak na vás pošlu westíka! A rozcupuje vás jak plastovou flašku!
P.S.2 A nebo bych mohla rozdávat koblihy. To se teď tak dělá. 
A ano, bude líp. 
Říkaly ty koblihy.

neděle 28. září 2014

Naposledy z Barcelony

Já vím, já vím. Je tu podzim, všichni už chodíme do školy nebo práce, čas dovolených je dávno pryč, a tak bych mohla psát články na úplně jiná, podzimnější témata. 
Ale ne. 
Místo toho tu budu opět otravovat s fotkami z Barcelony, kde jsem byla před více jak měsícem a půl. (někam jedu na týden a pak s tím otravuju tak dlouho, hrůza, co?!:D)
Ale prostě mi to nedá, Barcelona je tak krásná, že si to zaslouží. A hlavně jsem se v minulých článcích ještě ani nezmínila úplně o všech místech, kde jsme byly.
A to je potřeba napravit!

pátek 26. září 2014

Království proteinových tyčinek

Proteinové tyčinky. Oblíbená dobrota sportovců. (a mnohdy i nesportovců, protože to zkrátka dobře chutná :D). 
A ideální způsob, jak si pochutnat, zahnat chuť na sladké a zároveň do sebe dostat nějaké ty bílkoviny (=svaly se radují).
A protože jsem v poslední době ochutnala docela dost různých druhů, je tady velké srovnání a náhled do mého tyčinkového království........které však už padlo za vlast.
A aby to bylo přínosnější, rozhodla jsem se tyčinky oznámkovat (oooo připadám si jako v dTestu!) tak jako ve škole - jednička jako výborné, pětka jako průser (což mi připomíná hodiny matematiky od základky až po gympl). 
A známky budou rovnou dvě - jedna za chuť, druhá za složení.
Ale aby bylo jasno, na tom složení nebudu hodnotit kvalitu surovin ani to, jak přírodní to je. Zaprvé nejsem chemik a hodně látek neumím pomalu ani přečíst, a zadruhé - na stromě prostě nevyrostla ani jedna z nich. 
Na složení budu hodnotit jen obsah bílkovin, sacharidů a cukrů - protože když už je to proteinová tyčinka, mělo by to v sobě mít hodně bílkovin nečekaně a ne cukru jako v mléčné Milce. To už by se pak rovnou mohlo jmenovat cukrová tyčinka.
Nic přírodního to zdaleka není, spíš se to všechno několikrát prohnalo chemickou laboratoří. A tak samozřejmě nikomu netvrdím, že by se tím měl cpát každý den nebo že je to něco extra zdravého.....ALE....žijeme len raz, YOLO a tak, znáte to. A při cestě z fitka s tyčinkou v ruce si můžete připadat drsně.
Tak.

čtvrtek 25. září 2014

Dýňový chlebíček

Hezký den!
Šedivý podzim je tady. Venku tma, chladno, vítr, šedivo, déšť....A doma voní čerstvý, krásně barevný chlebíček. 
Jo, hned mám ten podzim radši!

úterý 23. září 2014

Jak jsem běžela jako o závod

Hezký den!
Před pár dny jsem se zúčastnila běžeckého závodu Během dětem. Mého úplně prvního závodu.
Původní záměr byl takový, že se přihlásím proto, aby to pro mě byla dobrá motivace, proč zase začít běhat.
A kolikrát jsem za ty tři týdny asi byla?
Ano ano, odpověď jednou je správně. Jsem nepoučitelná.
Malou omluvou mi budiž to, že jsem měla koupenou neomezenou permanentku do fitka, a tak jsem radši dávala přednost hodinám tam. A druhou omluvou mi budiž to, že.....že mě pak bolely nohy. A že foukal vítr. A že byla zima. A nemám žádnou běhací mikinu. A.....říkala jsem omluva nebo výmluva?
A ačkoliv jsem neměla vůbec nic natrénováno, stejně jsem se na sobotu moc těšila. Těšila jsem se, že poprvé vyzkouším, jaké je to běžet s někým, a taky že vyzkouším, jestli dokážu běžet rychleji když jakoby o něco jde (tedy o to, abych nebyla poslední). 

neděle 21. září 2014

Pohankovo-špaldové sušenky

Hezký den!
O pohankové mouce jsem básnila už v palačinkovém článku. A dnes jsem z ní pro změnu udělala sušenky. Ke kafi. K čaji. Nebo jen tak. Nejlépe hned po vytažení z trouby. (A ano, maminky měly vždycky pravdu, když nám jako malým říkaly "nejez to teplý, bude tě bolet břicho".)

pondělí 15. září 2014

Pohankové palačinky

Palačinky. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel.
Milovala jsem je už od malička, kdy jsem je ještě úplně horké brala mamce přímo z talíře, kam je odkládala z pánve. Popálila si prsty i pusu, ale vždycky to stálo za to.
A ty, co jsem nesnědla hned a dostaly se dokonce až na stůl jsem si pak dávala s jogurtem. Hezky poctivým Choceňským. A posypat cukrem nebo kakaem. A nebo obojím!
A právě palačinky jsou úplně první jídlo, které jsem si uměla sama uvařit. Napřed to bylo tak, že mi mamka nachystala těsto a já jsem si pak připadala jako velká kuchařka, když jsem ho soustředěně lila na pánev. A pak už jsem ten složitý mouka-mléko-vejce postup zvládala i sama.
A od té doby.......
Od té doby je mám mám na talíři pořád!
Jak na slano, tak i na sladko.
V posledních letech hlavně mouky celozrnné, špaldové, z mletých ovesných vloček a nebo právě pohankové, které mám nejradši.  (ale těmi "pravými" od maminky bych taky nepohrdla!)
Palačinky jsou pro mě jídlo, které se mi nikdy neomrzí. Jedla jsem je ve Vídni na koleji, kde jsem měla omezené podmínky v kuchyni a ještě omezenější rozpočet. Nosím si je s sebou jako krabičkový oběd, když nechci večer trávit přípravou více než 5 minut. Nebo když celý den někde pobíhám a naobědvat se musím během pár minut. A dělám si je i ve dny, kdy bych klidně mohla vyvařovat hodiny a hodiny. 
Takže vlastně pořád.
A právě ty pohankové se krásně mohou řadit mezi zdravé, rychlé a chutné obědy, obzvlášť v mé nejoblíbenější kombinaci na slano - se šunkou, sýrem nebo mozarellou.  

Ale co jsem vlastně tímhle dlouhým předlouhým úvodem chtěla říct?
No....,.jen jsem si potřebovala obhájit, proč sem dávám něco tak obyčejného a jednoduchého, a říkám tomu recept. 
Jednoduše proto, že palačinky už tu byly tolikrát (a tolikrát mě zachránily před jistou smrtí hladem!:D), že si svých 5 minut slávy zaslouží.
Tak.

neděle 14. září 2014

Poslední střípky léta

Léto. Něco, na co se všichni těšíme snad celý rok. Nebo alespoň já určitě. Jakmile zmizí poslední vanilkový rohlíček a poslední linecká hvězdička (což je 25. prosince ráno), začnu odpočítávat dny do léta. 
Protože v létě je prostě všechno lepší. 
Žádná škola, více volna a nejvíce cestování. Žádné oblékání dvaceti vrstev, ale jen letní šaty nebo šortky. Žádná tma v 5 večer, ale světlo až do desíti. Dlouhé letní večery s ještě delšími účty za koktejly. Žádná mrtvolně šedá barva obličeje, ale opálení jako od rovníku. Žádné krepaté vlasy od deště, ale naopak krásně vyšisované od sluníčka. A taky mám narozeniny. 
Jo, v létě je opravdu všechno lepší.
Ale přijde mi, že někteří se na léto upínají strašně moc, ale když ty letní měsíce přijdou, skutek utek a neužijí si to o nic více, než běžný rok. 
Místo radosti ze sluníčka nadávají na vedro, místo slunění se u vody jsou schovaní doma, protože kdo má v tom vedru někam chodit, zmrzlinu ani ten letní koktejl, na co se tak těšili si radši nedají, protože to není zdravé, a na dovolenou ani výlet nejedou, protože radši šetří. A místo radosti z více volného času nadávají na nudu,
A pak přijde podzim, a nadávají, že je léto pryč.
A začnou básnit o tom, co všechno udělají, až přijde další léto...
Tahle představa, že mi léto úplně proklouzne mezi prsty mě děsí, a tak jsem se snažila dělat co nejíce věcí, co mi dělají radost a k létu pro mě neodmyslitelně patří - od cestování až po ty orosené skleničky.

sobota 13. září 2014

Instagramová moudra

Ano ano, dnes je přesně ten den, kdy jsem se rozhodla předvést své literární a fotografické kvality v plné síle. A proto....proto je tu článek s vysoce kvalitními fotkami z mého omláceného Samsungu, doplněný o duchaplné věty, které by mi i Hemingway záviděl. 
Takže pokud jste připraveni na pořádnou porci vysoké kultury, jdeme na to! Aneb #somumelec.

čtvrtek 11. září 2014

Z nákupního košíku

Podzim je tady a před námi několik měsíců šedivého, větrného a studeného počasí. Anketu o nejlepší období roku by asi nadcházející měsíce nevyhrály.
A když se k tomu přičte i začátek školního roku, v mém případě i blížící se bakalářky a k tomu hon na chybějící kredity, které potřebuji jako sůl, není to zrovna nic, co by vyvolávalo nějaké nadšení.
ALE...
Vždycky a na všem se dá najít něco dobrého, v případě podzimu je to třeba nákup nových oblečků (stalo se), popíjení litrů burčáku a pojídání stejného množství dýňové polévky (stalo se), procházky v přírodě plné krásně zbarvených listů (nestalo se). A nebo jídlo! Něco dobrého k jídlu totiž dokáže vylepšit každý den, ať je září nebo červenec!
A co mi v nákupním košíku přistálo v poslední době?

úterý 2. září 2014

Brněnská charitativní desítka

Ne, tou desítkou nemyslím popíjení piva.
Pivo nepiju.
Ale takové popíjení vína, pro charitativní účely? Nebo Aperolu? Cideru? Burčáku? Jééé, já bych byla takovej dobrák!
Ale dnes to bohužel o burčáku nebude. Radši. Protože dát si burčák a pak jít běhat? Ne, to si nechci ani představovat.

sobota 30. srpna 2014

Zázrak od Walden Farms - Karamel bez cukru i kalorií?

"Všichni si myslí, že snem každé ženy je najít dokonalého muže.
Omyl! Snem každé ženy je žrát a nepřibrat!"
Tento starý vtip to všechno vystihuje.
A jelikož jsem se i já narodila s ženským mozkem, ať chci nebo ne, vystihuje to i mě.
A přesně proto jsem i já podlehla všudypřítomným chvalozpěvům na produkty Walden Farms. Produkty, které jsou úplně bez cukrů, tuků i kalorií. Jsou vlastně úplně bez všeho. Nula, nula a nula.