Brno. Město, ve kterém jsem se před třiadvaceti lety v porodnici na Obilním trhu narodila (fialová a škaredá, tak jako minima bývají).
A ráda to tu mám pořád, celých třiadvacet let.
Je to město, ve kterém se mi bydlí hezky. Máme tady všechno, co více, méně i vůbec (ne)potřebuji. Od vysokých škol přes velká nákupní centra, fitka a divadla až po parky, přehradu a dlouhou cyklostezku.
Památky, kostely i nefalšované ghetto.
Kina stará a retro, ale i moderní multiplexy s předraženým popcornem.
Zahulené hospody i nablýskané bary které neexistují.
Rádoby mrakodrap a moderní kancelářská část plná lodiček i kravat.
Rozjezdy, které nás v noci vždycky rozvezou domů.
Nejodpornější podchod a bezdomovci, bez kterých by to nešlo.
Čur...ehm....orloj za 12 milionů i předražená, ale hezká, svítící fontána před divadlem.
Máme tu zkrátka všechno.
A velké je to tu tak akorát - ne moc malé, abychom tu měli jen jeden obchod a jednu základní školu, ale ne tak velké, aby nám nestačily šaliny a museli bychom jezdit metrem.
Ale jedna z věcí, která bude na Brně vždycky tím nejlepším, je to, že jde o město kavárenské.
A pořádně.
Je jich tu hrozně moc a rostou jako houby po dešti. Jsou různé - snobské, kam chodí dámičky s kabelkou lujvitonovou i takové, kde uvidíte spíš tašku plátěnou. Někde je prý káva výborná, jinde zase hnusná a picollo neexituje. Někde jsou kožené sedačky, jinde nábytek z palet. Někde je obsluha protivná jak prdel, jinde zase tak milá, že se budete rádi vracet znovu a znovu...
A jsou všude. V úplném centru, blízko toho ehm-orloje, pár zastávek šalinou od nádraží, a nebo třeba kolem toho Obilního trhu.