O cvičení aneb Fitness tag

Hezký den!
Tento tag koloval po blozích už před nějakou dobou a dokonce jsem do něj byla nominována i já (oooo to zní skoro jak nominace na Oscara!), ale po pravdě se mi do toho moc nechtělo.
Zaprvé nemám tyhle blogové tagy nijak zvlášť ráda a mnohdy mi to přijde spíš jako článek absolutně bez nápadu (čímž samozřejmě nechci říct, že by focení cukety byla nějaká originalita :D), a za druhé jsem si taky nebyla tak úplně jistá, jestli zrovna já jsem natolik fitness člověk, abych odpovídala na fitness dotazník.
Dneska jsem ale na tenhle článek narazila i u Terezky, kde jsem se v některých odpovědích našla a říkala jsem si, že přeci jen cvičím dost, sport i zdravé jídlo je nedílnou součástí mého života a navíc je můj blonďatý mozek moc unavený na to, aby vymyslel smysluplnější článek, takže proč ne.

Krabičkování + Střípky z kuchyně

Že stereotyp je největší nuda a hrůza?

S tím já až tak souhlasit nemůžu.

Možná je ve mě kousek Sheldona nebo Rain Mana. Sirup sice nemusí být na stole dřív než palačinky, ale ta stejná kaše na stole musí být skoro každé ráno už mnoho let. V tom stejném provedení.

Sportovní boty musí být růžové. V knihovně si sedám zásadně k oknu. Ve žlutém autobuse zásadně do první poloviny autobusu (no dobře, to je z chamtivosti - aby na mě zbyly lepší časopisy a kafe bylo dřív :D). Mám pár oblíbených kaváren, kam chodím stále na to samé. Několik měsíců či let.

Několikrát týdně dělám ten stejný sport. Několik let jsem si v iPodu neobnovila svůj play list. Několikrát už jsem byla v Paříži a nejspíš pojedu zase (a sedět budu ve předu!). Několikrát jsem si v HM koupila ten stejný model kalhot. 

.....a hlavně, k obědu si ve své růžové krabičce nosím stále to samé, jen s minimálními obměnami.

Jsou věci, které jsou totiž tak dobré, že není potřeba je nijak měnit. 

Třeba Paříž nebo kuskus.

Z nákupního košíku

Krásný den!

Letní počasí máme zase zpátky, což znamená (kromě toho, že máte volat sláva a tři dny se radovat) tři věci.

1) Fotky opalujících se stehen na instagramu s hashtagem #relax

1) Teplé počasí znamená blížící se léto. A blížící se léto znamená končící školní rok a semestr. Což znamená trávit dny ve školní knihovně, občas si zanadávat že jsem nezačala dřív, a mimo to také neustále aktualizovat IS, jestli se mi tam už objevila známka ze zkoušky, o které stejně vím že byla neúspěšná. Ale co kdyby. Klik. Klik.

2) Časté změny počasí, jeden den kosa jak vy-víte-kde, další den počasí jak u moře. A to moje blonďatá hlava trpící migrénami těžko nese. A tak se často bolest snažím utlumit dvěma způsoby - prášky nebo čokoládou. Působí to stejně, čili nijak, ale na druhé možnosti si pochutnám víc.

3) S příchodem vyšších teplot se mi v mozku automaticky rozsvítí kontrolka "šaty!" a já potom mám pocit, že jestli si nekoupím další a další, léto nebude moct přijít. 

Momentálně přemýšlím i o maxi šatech a maxi sukni, což se mi moc líbí, ačkoliv mi tenhle střih nijak extra nesluší a vypadám v tom jako jedna velká matrjoška.

Ale kromě oblečení samozřejmě ráda nakupuji i nějaké to dobré jídlo, bez ohledu na počasí. A tak je tu další shrnutí toho, co jsem přihodila do nákupního košíku.

Tyče a modřiny aneb POLE DANCE

Dlouho jsem tenhle článek odkládala, přeci jen chodím na tyčku teprve chvíli a tak nejsem zrovna ten, kdo by tady měl rozdávat rady a rozumy.

Ale baví mě to, snažím se, a každý nějak začínal (Určitě i Jamie Oliver někdy rozvařil špagety! A král s bílou rukavičkou se svůj moonwalk taky nenaučil za pět minut! Tak!), takže dnes o tom, jaké to podle mě je, z pohledu začátečníka samozřejmě.

Zpátky do Vídně

....i když bohužel jen na jeden den.

V pondělí jsem, po čtvrt roce, opět vyrazila do mé milované Vídně, do města, které bylo celý minulý semestr mým druhým domovem (no dobře dobře, to ze mě echt Vídeňačku nedělá :D).

Jet jsem tam musela kvůli zrušení účtu v bance, nicméně taková povinnost mi ani maličko nevadila - naopak, ideální příležitost udělat si hezký den a projít si pár oblíbených míst.

Blondýna sportovec

Sport, to je pro mě něco, bez čeho si neumím svůj život představit.
Když jsem odjížděla na Erasmus do Vídně, tak nějak jsem počítala s tím, že tam budu sportovat mnohem méně, než jsem bývala zvyklá, protože dovolit si platit minimálně 10 Euro za hodinu TRX, fit boxu či jiného sportu, co mě baví, bych si těžko mohla dovolit. A byla jsem s tím smířená, protože jsem věděla, že tam budu mít tolik jiných aktivit, že si na sport kolikrát ani nevzpomenu.
No, taková byla očekávání.
Realita byla taková, že jsem měla na nohou své růžové tenisky hned druhý den a musela se jít alespoň proběhnout.

Kynuté lívance s ovesnými vločkami

Dnes jen stručně.

Lívance. Nejlepší. Kynuté. S vločkami. 

Květnové radosti

Květen.

To znamená, že jsem měla být políbena pod rozkvetlou třešní. 

Nebyla jsem. 

Už jsem seschlá.

A květen taky znamená, že se nemilosrdně blíží zkoušky a termíny odevzdání všech úkolů a seminárních prací. O tom, že počet přečtených a napsaných stránek je spíš k pláči nic říkat nemusím, celkově není třeba nic dodávat k tomu, že jsem královna prokrastinace - délka tohoto článku mluví za vše.