HOU HOU HOU aneb naše Vánoce

Jak vypadaly moje Vánoce?

Ve zkratce asi takhle : vánočka. cukroví. cukroví. kapr. bolest břicha. cukroví.

A v nezkrácené verzi?

Nějak takhle...

Předsevzetí a plány do roku 2015

Za chvíli to začne.
Za chvíli budou všichni otravovat s novoročními předsevzetími.
O tom, jak zhubnou. Jak začnou cvičit (radši nezačínejte, kdo se pak má celej leden a půlku února tlačit ve fitku!). Jak přestanou dělat všechno na poslední chvíli. Stará známá písnička.
A protože za chvíli budou s těmi předsevzetími otravní úplně všichni, chci být otravná první! (no dobře, ve skutečnosti píšu proto, že bych měla napsat 5 esejí a bakalářku, a hledám záminku jak to oddálit).
Na to, abych si plánovala, jak od prvního ledna začnu hubnout a jíst 100% zdravě jsem asi stará. A taky dost moudrá (hohooo) na to, abych věděla, že něco takového ani úplně nechci. Rok 2015 jako rok bez čokolády? Proboha ne!
A proto jsem sepsala své, ani ne tak klasická předsevzetí, jako spíše plány, co bych chtěla v následujícím roce udělat. A taky to, co MUSÍM udělat.

Vánoční rychlo-cukroví : zdravé i klasické

Pokud vám s tím vším vánočním ještě nelezu na nervy, stane se tak právě teď.

Jakožto vánoční člověk si opět nemůžu odpustit něco vánočního, tentokrát malé tipy na 2 druhy opravdu rychlého a jednoduchého cukroví.

Ani jedno však není z mé hlavy a ani jedno (zatím!) není naší rodinnou tradicí. První, zcela zdravé cukroví jsou datlové kuličky. Kuličky, které jste v poslední době viděli snad na každém druhém blogu. A já tady s tím teď přijdu, jako bych objevila Ameriku. Prostě tregéd.

Protože tak, jako všichni automaticky vědí, že Štědrý den je 24. prosince, že po prosinci přijde leden, a že na Silvestra se slaví, tak všichni vědí, že i z datlí a oříšků se dají dělat zdravé dobroty. Jasná věc.

Prosinec

Prosinec.
To je měsíc, pro který je typických hned několik věcí. Obzvlášť třpytivých, červeno-zlatých a kýčovitých věcí.
To je měsíc, který je nejvoňavější ze všech.
To je měsíc, který si neumím představit bez celé řady těch obzvlášť třpytivých, červeno-zlatých a kýčovitých věcí. A hlavně bez...

Cukroví čeká na nazdobení a slepení, a ještě máme v plánu připravit několik dalších druhů - třeba moje oblíbené vinné nebo rafaello.

Ze sportovního šatníku i z tréninku

Hezký den!

Dneska to bude opět něco sportovního - napřed ze sportovního šatníku a potom ukázky toho, jak vypadají moje tréninky.

(a pokud vás nějaké cvičení vůbec nezajímá, nenechte se mnou znechutit - brzy to bude zase z vánočního soudku, o cukroví a tak :D)

Vánoční Vídeň - část 2.

Je 7:45 ráno. Sedím na tmavé školní chodbě. Ještě není ani otevřená školní kavárna, abych si mohla dát hrnek čaje. Vedle mě si sedl nějakej kluk. Dlouhý mastný vlasy v culíku. Pořád na mě kouká a mám strach, aby si nechtěl začít povídat. Tak soustředěně koukám do počítače jsem-strašně-zaneprázdněná pohledem.

Sportovní okénko : Jak vypadá můj trénink

Krásný den!
Naposledy to bylo o punčování a čokoládkování ve Vídni, a tak to bude dnes pro změnu zase něco ze sportovního soudku. Aby byla rovnováha. A tak. (a pak další čokoláda...)
Jak jsem psala před měsícem, v posledních 2 letech jsem si moc oblíbila TRX a podobné skupinové lekce.
Oblíbila tak moc, že jsem to s tím dost přeháněla, a vzhledem k tomu jak náročné to bylo a že jsem to dělala minimálně 5x týdně po mnoho a mnoho měsíců (nebo let? i když předtím jsem asi měla zase jinou "úchylku"), moc mi to neprospívalo. Psychicky tedy ano, bavilo mě to, odcházela jsem s dobrou náladou a příjemně zničená, ale přeci jen - tělo si na určitý typ zátěže po určité době vždycky zvykne a začne stagnovat. A tak jsem na sobě neviděla vůbec žádné pokroky. Žádné nové svaly, žádné mizející tůčky, nic. Smutek a tak.
A tak byla potřeba změna, ať jsem chtěla nebo ne (a že jsem ze začátku nechtěla:D).
A tak to v poslední době vypadá nějak takhle.
3x týdně posilovna
1x týdně lekce TRX
1x týdně lekce crossfitu
(plus jednou za čas třeba ještě fitbox nebo něco nového, podle nálady)

Kouzelná vánoční Vídeň

Úterý, 4:30 ráno.

Venku černočerná tma a ticho, do kterého se rozezní můj budík na mobilu. Takový protivný, uřvaný zvuk. Vlastně ani nevím, proč jsem si tam za celý rok, co ho mám, nedala nějakou příjemnou písničku. Asi zase ta lenost...

Normálně bych ze vstávání v tak nekřesťanskou dobu nebyla nijak nadšená, ale vstávání mi vesměs nevadí. V případech, kdy mě čeká něco dobrého.

A výlet do Vídně se jako "něco dobrého" vyložit rozhodně dá.

Rychle jsem na sebe hodila oblečení z připravené hromádky na židli, běžela do koupelny a pak ve spěchu jen něco málo snědla (palačinku z jednoho banánu a 2 vajíček - když mě mamka viděla, jak to patlám před pátou ráno, ani neměla slov :D), protože na pořádnou snídani jsem se těšila až do Vídně.

Potom už následovalo jenom tradiční "....a budu vás povázet na cestě naší žlutou linkou", "Mladou frontu, prosím" a v malé televizce "...und já udělal kuk a fidím das zlatý kupon", a o půl deváté už jsme nastupovali na metro.