Letní důležitosti

První prázdninový den už máme za sebou. Ne že by pro mě oficiální začátek prázdnin něco znamenal, už nějaký ten pátek si ten papír s jedničkama a pětkama domů nenosím, nicméně tak jako tak už jsem dlouho naladěna na letní, prázdninovou notu.

A stejně tak letní bude i dnešní článek.

Plný samých životně důležitých věcí, a ještě duchaplnějších fotografií.

Třeba jako nápadité aranžmá plavky-knížka-brýle.

Ano, je to skoro tak oduševnělé, jako kdybych například vyfotila zátiší s časopisem Elle, nohama nahoře a ledovou kávou v ruce. S hashtagem relax a chill, pochopitelně.

Tvarohový Oreo "cheesecake"

Krásný den! (nevím jestli krásný pro vás, ale pro mě určitě, když jsem snídala tenhle cheesecake, hohooo)

Můj muž je opět o rok starší, což si samozřejmě žádalo nějaký ten dort.

A jaký dort je nejlepší na světě? Cheesecake přeci!

A jaké sušenky jsou nejlepší na světě? Ano, ano, správně, Oreo!

Kombinace byla tedy jasná.

Cheesecake jsem pekla už mnohokrát. Klasický a úplně poctivý a nejlepší z Philadelphie a mascarpone, tak jak to má správně být. Lehce falešný, z Lučiny nebo lidláckého Paloučku místo té Philadelphie. A nebo taky úplně odlehčený, z tvarohu a zakysané smetany.

A z tvarohu byl i tento narozeninový, proto ty uvozovky v nadpisu. Nerada bych totiž dostala chřestem po hlavě od nějakého zapáleného food blogera, co si to dovoluju takhle nestydatě nazývat cheesecakem.

O běhání

Poprvé to bylo, když mi bylo asi dvanáct.
V některý ze zimních měsíců, kdy byly i na stromech krystalky ledu a pára šla od pusy.
A moje maminka, která si nazouvá běžecké tenisky pokaždé, když má čas, a nejlépe v nějakou nekřesťanskou dobu, ideálně kolem víkendové 6. hodiny ranní, vzala jednou běhat i mě.
Tedy ne v tak nechutnou hodinu, ale hrůza to byla tak jako tak.
Běžely...nebo spíš "běžely" jsme jen pár minut.
Do kopečku. (chtěla jsem napsat do kopce, ale pod tím byste si taky mohli představit nějaký hory:D). A nahoře na poli už jsem nemohla dýchat.
Studený vzduch na plicích. Píchání v boku. Bolest zmrzlých uší. Foukal totiž vítr. A to je hnus sám o sobě.
Vrátily jsme se tedy hodně brzy, a já se zařekla, že nic tak strašnýho už nikdy dělat nebudu.
Nikdy!
A několik následujících let jsem vždycky nechápavě kroutila hlavou, když mamka vytahovala z botníku ty tenisky.

Z nákupního košíku

Hezký den!

Dnes společně opět nakoukneme do nákupního košíku, na (převážně zdravé) dobroty, co jsem v poslední době vyzkoušela.

A začneme zase balíčkem z Biosféry, takže žádný košík, ale krabice, která mě čekala na poště. 

No, na světě je hodně věcí, co mi nejdou, a vymýšlení názvů je jedna z nich. Ale "z poštovní krabice" by znělo snad ještě hůř.

Letní radosti

Léto (a je úplně jedno, co říká kalendář) je pro mě to, když můžu jít ven jen v šatech. 

A když můžu jít běhat třeba v 9 večer, protože je stále světlo (i když se svým běhacím zjevem bych nemusela mít obavy ani za černé noci, že by mě někdo chtěl...ehm....přepadnout).

A každoroční tradice spálených zad. Přeci se na tu chvilku nebudu mazat! 

A otrava s tím, že si musím pořád holit nožky.

Nebo koupání v přehradě. Letos poněkud zelené.

Nebo první koktejl či vínko na zahrádce. 

První zmrzlina.

Sledování levných letenek a projíždění stránky booking.com.

Procházky po Brně, které je s každým létem a každou novou zahrádkou hezčí a hezčí.

A nebo taky téměř každodenní utrpení ve fitku bez klimatizace. V podkroví. Jak v rozpáleným skleníku. 

To všechno pro mě znamená léto. A hlavně radost. S hezčím počasím totiž vždycky přijde i lepší nálada.

A těch radostí bylo i v předešlých dnech a týdnech dost. A pan Nikon byl u toho.

Instagramová moudra

Sigmund Freud říkal, že každý je svým způsobem perverzní.

A já říkám, že každý je i svým způsobem stalker. 

Jinak si totiž neumím oblibu Instagramu vysvětlit.)

A o jeho nesmyslnosti opět netřeba diskutovat, samozřejmě že je to k ničemu, velryby to nezachrání a se stoupajícím množstvím lajků nebude chleba levnější, ale i tak si často prohlížím ty čtvercové fotky prohnané loufajem a sama tam sázím jednu nekvalitní fotku za druhou. (To jako vážně? Vážně si fotím i upocený bandáže na fit box? K zamyšlení.

A ještě více k zamyšlení je to, že i taková fotka dostává srdíčka. Srdíčka pro upocenej kus látky.)

Někdo fotí na instagram každou kravinu (ehm....), někdo si tam honí ego nad svýma selfíčkama s hastagem #beauty, někdo musí každé ráno ukázat světu svou snídani (ehm...) a s přicházejícím létem bychom se měli připravit i na duchaplné fotky křídel letadel. A hlavně nohy. Nohy na pláži. Na ošoupané osušce. Na panelákovým balkoně. Nebo to jsou párky?