Vánočku mám hrozně ráda, ale většinou ji jím jen jednou ročně, asi vás nepřekvapí, který den to je. Klasickou, poctivou z bílé mouky, od maminky samozřejmě.
Teď už Vánoce nemáme, ale na vánočku jsem dostala chuť, rozhodla jsem se ji upéct, a aby ráno více zasytila a byla zdravější (prostě pro lepší pocit, až se s ní budu cpát :D), zkusila jsem to i přes protesty mamky a sestry z celozrnné mouky a s menším množstvím tuku. A k překvapení nás všech se opravdu povedla, dneska mi dokonce mamka volala z práce, že si ji dává ke svačině a je tak dobrá, že si ji ani nemusela pomazat máslem, tak jako to jindy dělá.
Kdybych věděla, jak dobrá bude, upekla bych ji rovnou větší, takhle je to jenom taková mini ňuňuňu roztomilá vánočka. Takže jestli ji budete péct, doporučuji z dvojnásobného množství.
Je to moje první vánočka v životě, a musím říct, že hned napoprvé se povedla. ( fuj, cítíte jak tady smrdí ta samochvála?:D )
Je to moje první vánočka v životě, a musím říct, že hned napoprvé se povedla. ( fuj, cítíte jak tady smrdí ta samochvála?:D )


















