Vídeňský jídelníček

Hezký den!

Ne, nebojte, nebudu sem psát podrobný jídelníček a tak důležité věci, jako jestli jsem měla ve středu svačinu v 10:30 nebo 11:02 a jestli to bylo musli nebo musli. A jestli byly plátky šunky dva, tři a půl a nebo jestli jsem do sebe narvala celé balení. 

Jen vám představím, díky čemu jsem tady živá a na čem si pochutnávám, ale žádné Sacher dorty a kila Wiener Schnitzelů nečekejte (jsem chudé děvče z východu :D). 

Vídeňský průvodce : Zámek Schönbrunn a ZOO

Hezký den!
Založila jsem novou rubriku Vídeňský průvodce (což zní možná trochu troufale, vzhledem k tomu že bloudím kde se dá a Vídeň zdaleka ještě tak dobře neznám, ale o tom pomlčíme :D), kam budu psát o různých místech, která jsem navštívila, a třeba to někdo z vás později i využije :)
Napřed vám ale povím jednu pohádku, o tom jak šla blondýna na párty.
To se tak jednou jedna blondýna těšila, jak půjde večer na párty-párty a pozná noční Vídeň zase o trochu víc...
Napřed jsem samozřejmě musela vyřešit neřešitelný nemám-co-na-sebe problém, přemýšlela jestli jít za geeka s brýlema nebo ne (čočky vyhrály) , do drogerie jsem si skočila pro tekuté linky, které jsem tu neměla, abych mohla být fakt kočka, osprchovala se, pracně si na svůj vyblitý ksicht namalovala párty obličej, umyla a vyfénovala vlasy, pořádně se nakrmila, aby mi z toho pití nebylo špatně, a vydala se vstříc nočnímu životu.
Sraz jsme měli u McDonaldu na jedné zastávce, kde jsem za těch pár dnů byla už několikrát, takže bych tam teoreticky trefit měla. No, netrefila.
 Napřed jsem nastoupila na tramvaj která jela úplně jinam (joo, čísla mi dělaly vždycky problém), tak jsem vystoupila hned poté co jsem si toho všimla. Na zastávce jsem vypadala asi hodně zmateně, protože se mě hned jeden mladík začal ptát, kam potřebuju jet a radil mi. Tak mě poslal na metro, kterým bych se na onu zastávku měla dostat - to bych si ale nesměla splést Schottenring a Schottentor a nejet úplně jinam. Takže na sraz jsem se s velkým úsilím dopravila o 20 minut později, ale celá parta už byla pryč, a já jsem samozřejmě neměla na nikoho číslo, protože jsem byla líná si to dřív uložit :D Tak jsem chvíli smutně stála před McDonaldem, snažila se ulovit wi-fi, a pak se vydala zpátky na cestu na koleje (můžete hádat, kolikrát jsem zabloudila tentokrát). Původně mě napadlo, že bych si aspoň koupila kafe nebo ovocný pivo a šla se sama projít, když bylo tak krásně teplo a město hezky osvětlené, ale při pohledu na všechny možné podivíny okolo metra mě ten nápad rychle přešel a radši jsem se vydala zpátky. Každého kolemjdoucího jsem podezírala z toho, že mě chce okrást, znásilnit a nebo zabít (a nejlíp všechno najednou), a pohledem jim to asi dávala dostatečně najevo :D Jsem prostě hrdina, s odjištěným pepřákem v ruce!
Na koleje jsem se ale dostala, tam jsem si opět odlíčila svůj pracně vytvořený párty obličej (sakra, a to mi to zrovna tak slušelo!), převlékla se do pyžama s buldočkama, a šla spát. Tomu se říká party hard :D
Ale to byla jen krátká kulturní vložka o tom, jaká jsem párty-girl, královna tanečního parketu, a tak.

(poslední domácí) Střípky z kuchyně

Krásný den i večer!

Jak už možná víte (měli byste, jsem s tím pěkně otravná:D), od zítřka po dobu 5 měsíců se stane mým domovem krásná Vídeň, kde budu navštěvovat místní univerzitu (i když ne zrovna obor, který by mě lákal :D), jak jinak než díky programu Erasmus. 

Vídeň jsem si zamilovala už před mnoha a mnoha lety, kdy jsem tam, ještě jako malé kuře byla poprvé na Vánočních trzích - okouzlila mě jak ta atmosféra, tak i celkově celé město - od krásných historických budov přes ty moderní až po útulné kavárny a srandovně vypadající staré tramvaje. A v té době jsem taky milovala Komisaře Rexe i všechny jeho páníčky, znala nazpaměť každý díl a chtěla být vyšetřovatelkou (s pistolí u pasu a k obědu jíst housky:D), takže to byl další bod pro Vídeň. A od té doby tam jezdím každý rok minimálně jednou, nejčastěji právě na ty kouzelné Vánoce (mmm ten jejich punč!), ale párkrát jsem tam byla i jindy, vždycky však jen na jeden den a pokaždé mi bylo líto, že se nezdržím déle. A pokaždé jsem si taky říkala, jak asi musí být krásné, žít tam. A teď se mi to splní - sice nebudu bydlet v nějakém starém domě s vysokými stropy v centru města, ale ve studentském kampusu na okraji, ale i tak...

A teď bych se podle všeho asi měla pořádně těšit (tak jako jsem byla natěšená poslední půlrok) a odpočítávat hodiny do odjezdu, ale prožívám pravý opak - vůbec se mi nechce, bojím se všeho od cestování až po vyřizování na úřadech, neumím si představit že tam budu najednou úplně na všechno sama (a to opravdu nejsem nějaký maminčin mazánek co si ani neuvaří oběd) a balení pasuji na jednu z nejhorších činností - obzvlášť pro někoho, kdo je tak nerozhodný jako já (jak mám sakra teď vědět, jaké tričko budu chtít nosit ve čtvrtek?:D). Nehledě na to, že se balím prakticky jen na týden, protože o víkendu za mnou přijedou rodiče s další hromadou věcí - asi bych nemohla jet někam, kde bych byla odkázána jen na hmotnost kufru. A asi by pro mě nebyl ideální ani ten Berlín, který byl původně v plánu - no profesionální balič kufrů ze mě asi nebude :D

Jedu sice jen do Vídně, která je k Brnu mnohem blíž i než třeba taková Praha a domů mám v plánu jezdit alespoň jednou za měsíc, ale už teď se mi začíná stýskat(jsem to ale citlivé děvče :D). Je tady zkrátka hodně lidí, věcí i psů (no dobře, pes jen jeden :D) co mi budou chybět. A musím se sama sobě smát - pořád jsem se jen těšila, ale teď bych nejradši nejela nikam...i když věřím, že zítra zase názor změním a budu ráda:)

Se změnami mého pobytu přijdou samozřejmě i změny na blogu - pravděpodobně se stane méně jídelním (i vzhledem ke společné kuchyňce na kolejích - tam by mi ten bordel, co při vaření zvládnu nadělat, asi neprošel :D) a více osobním - tedy ne ve smyslu, že bych si tady vylívala srdíčko a sdělovala vám všechny problémy a osobní věci, ale bude to víc z běžného rakouského života. (a třeba budu i méně psát na témata, která některým rýpalům vždycky tak hnou žlučí :D). Vůbec netuším, jak často budu přispívat, ale nějaký ten čas (a hlavně nálada) určitě bude.

Abych ale nemlela jen hlouposti o mém odjezdu (už mi to stejně nemyslí a v hlavě se mi honí jen pas-mobil-oblečení-nabíječky-pas), mám tady pro vás ještě poslední várku fotek z kuchyně - protože přidávat je až z Rakouska by už bylo trošku jako s křížkem po funuse.

ZAČÁTEK ŠKOLNÍHO ROKU : Tipy na svačinky i obědy

Hezký den!
Nadpis možná některé z vás, zejména ty mladší ročníky asi moc nepotěší, protože ta nemilá informace o návratu do školních lavic se beztak hrne ze všech stran - od letáků v Tescu přes goodbye-summer-party v klubech až po rádoby vtipné poznámky babiček a rodičů.
Vysokoškoláci mají ještě nějaký ten týden čas (a někteří mají potom stejně tak málo seminářů a přednášek, že by jim to mohlo být úplně jedno :D), ale i tak myslím neuškodí, když se s vámi podělím o pár tipů na dobroty, které si klidně můžete vzít s sebou, což samozřejmě mohou využít i pracující. Protože dobré jídlo je základ, obzvlášť pokud jste protivní a náladoví, jen co dostanete hlad (což je můj případ, jak by vám můj přítel s radostí potvrdil - aneb jak říká Sheldon Cooper - half time women are angry, they´re really just hungry :D).
Jasně, často je možnost si v práci zajít na oběd někam do restaurace, koupit si něco v supermarketu (udělat pár kroků navíc a místo k regálu s majonézovým "salátem" zajít pro něco méně prasáckého) nebo si zajít do nějakého fast foodu - v lepším případě třeba Subway (mmm dala bych si tu jejich medovou ovesnou bagetku s masíčkem!), Nordsee nebo třeba Paneria. Ale donést si jídlo z domu je bezesporu mnohem levnější i časově úspornější, protože v takové půl hodinové pauze se toho moc vykouzlit nedá. A výmluvy o tom, že někdo NEMÁ ČAS na to, aby si večer připravil jídlo, a proto se musí cpát jen hnusáckýma bagetama z benzínky nebo automatu jsou s prominutím stupidní - jak jsem už dřív psala, namazat pečivo a hodit do toho šunku nebo sýr se vejde pod minutu, uvařit kuskus (bez masa, jinak by to bylo o nějakou minutku déle) se vším všudy maximálně sedm minut, a to byste se museli hodně flákat. A hodit jogurt do kabelky a k tomu odsypat do krabičky musli? Tipuju to na 27 sekund.
Jen vás musím varovat - žádnou originalitu ani inovativní myšlenky nečekejte, v tomhle jsem královna nudy. (
(ale hlavní je, že mi to vždycky chutná). Ale právě na školní/ pracovní jídla mi občas chodily nějaké dotazy, a tak je tady článek na přání - hlavně proto, že mám hodně času a chtěla jsem něco sepsat - celý den totiž jen nedobrovolně ležím s westíkem v posteli (mimochodem může mi někdo vysvětlit, jak je možné, že tak malý pes zabere TOLIK místa?) a snažím se zahnat tu potvoru nemoc, co se o mě pokouší.
A z toho plyne jen jedno malé ponaučení - když vám není dobře a klepete se zimou - nechoďte cvičit, opravdu vás to nezahřeje ani neuzdraví. A v tom stejném případě ani nechoďte večer na vínko - není to aspirin ani paralen a z nemoci vás nevyléčí. (tak to byla jen malá vložka o mé nezodpovědnosti a o tom, že maminky mají vždycky pravdu - i když vám je 22 let :D)
Zase jsem se neplánovaně nějak moc rozepsala (ale musela jsem sem přeci vsunout odstavec o tom, jak mi není dobře, abyste mě mohli zahrnout lítostí :D), takže radši honem začnu s těmi obědy a svačinkami. Jen mi prosím odpusťte, že většinu jídel nemám vyfocených v cestovní nebo krabičkové verzi - jen jsem vybrala jídla, která si občas takto někam nosím a nebo bych si je teoreticky nosila, kdybych často musela obědvat někde mimo domov, s použitím vlastních zásob.

Recept: Cuketové muffiny s parmezánem a sušenými rajčaty

Krásný den!

Jak už asi víte, cukety mám ráda ve všech podobách, a stejně tak ráda i peču. A tak jsem spojila lásku k pečení s láskou k cuketám, až vznikli tihle krasavci.

Cuketové muffiny na sladko nebo cuketovou buchtu už jsem dělala, ale na slano jsem ji v pečení ještě nevyužila, a tak byl čas to napravit. Recept jsem si vymyslela sama, a tak jsem měla celkem obavy, jak to dopadne (ty mám i když peču podle osvědčeného receptu, natož když si ho vymyslím sama..:D).  A kupodivu docela dobře vypadaly, a moc dobře i chutnaly, tak se s vámi hned musím podělit o recept.

Jsou opravdu hodně hutné a takové vláčné (tak to mám nejradši!) , až mokré díky cuketě - takže pokud máte radši spíš suché muffiny a pečivo, tohle by vás nejspíš nezaujalo.

Pekla jsem je jako takovou přílohu, místo pečiva - třeba k obloženému sýrovému talíři a zelenině, a nebo tak, jak jsem si je dala k obědu - k dýňové polévce, doplněné o pořádnou porci italského sýra.

Na 8 muffinů budete potřebovat :

2 šálky (použila jsem šálek o objemu 200ml) celozrnné pšeničné mouky

lžička prášku do pečiva

3 lžíce strouhaného parmezánu

5 sušených rajčat (ale čím víc, tím líp:D) pokrájených na malé kousky

2 lžíce oleje (dala jsem ten od sušených rajčat)

300-400ml mléka

jednu průměrně velkou nastrouhanou cuketu

jedno vejce

sůl

koření (dala jsem bruscetu) 

olivy (nemusí být)

Všechny ingredience smícháte dohromady a přidáte mléko - tak, aby to nebylo suché, ale spíš takové mazlavé těsto. Poté naplníte formičky a dáte péct na 200 stupňů, přibližně na 20 minut - dokud na povrchu nezezlátnou.

Jako příloha k polévce poslouží dokonale.

Ask/ Instagram / Facebook

Střípky z kuchyně + jeden jednoduchý recept

Krásný den!

Tak mi pan Nikon dneska řekl, že ho pořád trápím nějakým focením, ale už jsem sem fotky dlouho nedala, a tak je tedy čas tento zločin napravit a jsou tady další Střípky z kuchyně.

Já vím, v poslední době tahle rubrika už nijak originální není, pořád se tady objevuje skoro to samé (ještě aby ne, když taky pořád jím dokola to samé. Ehm..cuketa a cuketa:D) a inspirace je tu jen pomálu, ale nedá se nic dělat... tedy dá, mohla bych přestat psát a fotit úplně, a nebo vymyslet něco nového - ale zatím se mi nechce ani do jednoho :D A tak je tady další tradiční článek a když už nic, třeba z toho dostanete alespoň hlad. (haha jsem škodolibá!) A aby to bylo trošku pestřejší, na konci na vás čeká jeden extrémně jednoduchý recept na pudingové šátečky :) 

Střípky z jednoho letního dne + tip na skvělou vegetariánskou restauraci

Krásný den!
V poslední době mi na blog nezbývá tolik času (a někdy panuje i lenost:D), a taky vím, kdo za to může. Viník je jasný - prázdniny! Snažím se totiž si je pořádně užít, a navíc mi zbývají poslední dva týdny v mém milovaném Brně, které se snažím využít jak to jen jde. A co tedy v posledních dnech dělám?
Pořád a pořád chodím cvičit (vzhledem k zaměření blogu jsem to musela zmínit na prvním místě, ale hned se budu věnovat těm zajímavějším....a hlavně méně bolestivým činnostem :D), hlavně tedy na fitbox a body styling, protože mi zrušili většinu hodin mého oblíbeného TRX (prosím o minutu ticha a tři dny státního smutku). A většina mých letních dnů se nese i ve znamení setkávání se s kamarádkami a posezení na zahrádkách (nemyslím zahrádky, kde jsou kytičky, ale zahrádky, kde jsou skleničky :D), a slovo cider nebo vínko se v mém slovníku objevuje až nějak nápadně často.

Letní recept : rajčatovo-cuketová polévka

Budete potřebovat: 
2 rajčata (olopuaná a pokrájená na kousky)
1 cuketu (nakrájená na kolečka - loupat není potřeba)
plechovku drcených rajčat
100ml smetany
2 lžíce oleje
1 cibuli
2-3 stroužky česneku
Postup je prakticky stejný jako u všech krémových polévek. Nejprve v hrnci na oleji orestujte na jemno pokrájenou cibuli a česnek a do varné konvice si dejte vařit cca litr vody. Do hrnce k cibuli a česneku dejte všechny ostatní ingredience, zalijte horkou vodou a vařte dokud nebude cuketa měkká. Poté už stačí jen polévku rozmixovat tyčovým mixérem, přidat smetanu, osolit a případně přidat koření podle chuti.

A podávat nejlépe se strouhaným parmazánem a celozrnným domácím chlebem se sušenými rajčaty. Když už rajčatový oběd, tak pořádně! :D

Přihoďte do nákupního košíku

Krásný den!

Dneska je neděle, a v neděli se nic nedělá. A já jsem to vzala úplně doslova. Celý den nedělám absolutně nic, jediná činnost, kvůli které jsem se zvedla bylo umývání chodby, a hned potom jsem se zase vrátila k ukázkovému nicnedělání. Teda vlastně něco dělám....jím, jím a jím (náhodou dobrá zábava, zkuste to:D). Skoro přemýšlím, jestli bych kvůli tomu neměla mít špatné svědomí, ale v zápětí takové myšlenky hned zavrhnu a odůvodním si to tím, že jsem poslední dny pořád někde lítala, pořád cvičila i přes vyčerpání a bolest celého člověka. A tělo přeci ten odpočinek taky někdy potřebuje, stejně tak jako doplnit zásoby cukru (mmm kde mám tu čokoládu?:D) a energie. Tak! 

Prosím, řekněte mi, že taky někdy máte dny, kdy jste líní jak to nejlínější prase z celého chlíva a nechce se vám vůbec nic, kromě přemýšlení o tom jestli si jít pro bílou nebo hnědou čokoládu :D (bílou, je rozhodnuto!)

A z kuchyně už cítím vůni cheesecaku, který mi peče moje hodná sestřička k narozeninám. Původně jsem si ho chtěla upéct sama, ale naštěstí se Terka vrátila z dovolené a vrhla se do pečení, čímž mě zachránila od toho být tak úchylná, že bych pekla dorty sama sobě. (ale zítra si stejně asi zajdu do Zary a nějaký dáreček si sama nadělím, i přes to jak úchylné to je... Pamatujete si ten díl Mr.Beana, jak posílal sám sobě blahopřání? :D). 

Ale proč to vůbec píšu - samozřejmě že nejde o cheesecake, byla to jen mazaná záminka, jak vám sdělit že budu mít narozeniny a očekávat tak stovky blahopřání a darů :D

Cuketový speciál

Krásný den!

Pokud jste na tomhle blogu přečetli více než dva články (a nebo viděli na Instagramu více jak dvě fotky:D), určitě víte, jaká zelenina je moje nejoblíbenější.

Správně, cuketa. A jak už jsem několikrát psala, nikdy dřív by mě nenapadlo, že si zrovna něco "tak hnusného a slizkého jako je cukína" oblíbím natolik, že si ji budu sama dobrovolně jíst. Dobrovolně jíst několikrát týdně. Dobrovolně jíst i několikrát denně. Cpát ji do všeho. A dokonce z ní péct i buchty. A hlavně...že ze všech těch jídel budu tak nadšená :D

Jednou z velkých výhod cukety je taky to, že jí můžete sníst jakékoliv množství, protože je to zelenina plná vitamínů, ale taky s minimálním množstvím kalorií (ne že bych je počítala, ale přeci jen mít narvaný dřevorubecký talíř jen samou přílohou a masem by asi ideální nebylo:D). Kdybych si třeba dělala kuskus jen samotný a dala si jednu normální porci, bylo by toho na talíři málo, a já mám ráda, když mám jídla hodně, když mám plný talíř (snědla jsem mámu, snědla jsem tátu a vás taky sním!) - a tak si ten kuskus nastavím orestovanou cuketou, je toho třikrát tolik a navíc si pochutnám :D Asi jsem musela být v minulém životě dřevorubec, protože opravdu ráda jím, a opravdu ráda jím hodně, nejsem z těch slečen, co si třikrát zobnou, dají si dva plátky toustu nebo kousek melounu a už jsou straaaaašně plné. Ne ne, já bych jedla a jedla! :D A přesně proto je pro mě cuketa ideální, nejen že mi MOC chutná, ale hlavně ji můžu sníst hromadu, zasytí to, a hlavně do sebe dostanu i pořádnou porci zeleniny.

Ale dost řečí o tom jaký jsem Otesánek, radši vám ukážu, jaké jsou mé oblíbené variace z cukety :)

Moc ráda ji mám třeba k večeři jen tak jendoduše pokrájenou na kolečka, orestovanou na trošce oleje (použávám olej co mi zbyl od sušených rajčat, krásně voní),osolím a posypu sušeným oregánem,a dám na ni dám jakýkoliv sýr, - tady zrovna Mozarellu light z Lidlu, a k tomu třeba ještě nějakou zeleninu a šunku nebo další sýry. 

Rána i večery na Montmartru

Krásný (ale taky pořádně horký!) večer,
dneska je tady další pařížský článek, tentokrát o místě, kde to mám z celé Paříže (a skoro i z celého světa...i když, nejradši mám stejně to pole a kopec kousek od domu:) úplně nejradši, (a moc ráda mám i ten film o Amélii, která ráda rozbíjí krustičku na creme bruleé lžičkou :D) a také jsme tam trávili snad nejvíce času.
Montmartre, čtvrť na nejvyšším vrcholku Paříže (jinak je úplně placatá) s úžasnou atmosférou, dříve sídlo bohémských umělců, kavárny se zahrádkami doslova na každém kroku, pekárny s vonícím pečivem i bary, úzké ulice, staré dlažební kostky....a nahoře (chtěla jsem napsat okouzlující, ale to je divný přídavný jméno pro budovu, že?:D) bazilika Sacre Coeur, která je podle mě jednou z nejhezčích staveb vůbec. Vypadá hodně staře, ale je mnohem mladší, než se může na první pohled zdát, dokončena byla až roku 1914. (To jsem si samozřejmě přečetla v průvodci. A pak jsem to zapomněla. Tak jsem si to teď znovu našla na Wikipedii, abych dělala chytrou :D)

PARIS

Paříž, to jsou krásné domy, široké bulváry, nablýskaná Champs Elysées i malebné úzké uličky Montmartru. Památky na každém kroku. Makronky. Muzea nacpaná uměním z celého světa. Voňavé croissanty. Elegantní Eiffelovka i moderní La Défense. Výborné palačinky. Styloví Pařížané. Příjemné kavárny. Dobré víno nebo cidre. Kouzelná atmosféra. Luxusní obchody i malé stylové butiky. Monumentální Vítězný oblouk.
Ale taky špína. Pach moči. Povalující se odpadky. Povalující se bezdomovci. Potom také objekty, u kterých si nemůžete být jisti, zda jde o povalující se odpadky nebo povalujícího se bezdomovce. Žebráci. Posprejované fasády. Dotěrní prodavači suvenýrů, kteří vás doslova chytí a nepustí. Davy lidí. Špína, špína a smrad.

Cuketový quiche z celozrnné mouky

Krásný den!
Ještě než odjedu do Francie, mám tady pro vás jeden recept, lehce tématicky laděný.
Jde o slaný koláč Quiche, tentokrát s cuketou, sýrem a sušenými rajčaty. Před chvílí jsem ho vytáhla z trouby a měla ho k obědu, ale recept vám sem musím dát úplně čerstvý hned, protože je TAK dobrý!
Toho, jak mám ráda cukety jste si už možná všimli, v poslední době snad není den, abych minimálně jednou neměla něco z cuketového - nejčastěji ji cpu do mého oblíbeného kuskusu, ale ani takovou cuketou zapečenou s mozarellou nebo opečenou jen tak na pánvi nepohrdnu. No a včera jsem ji měla dokonce dvakrát (to už asi bude nějaká úchylka:D), opečenou k obědu s rýžovými nudlemi, a k večeři jako přílohu k sýrům a šunce. Myslím, že tahle zelená krasavice by si zasloužila i svůj vlastní cuketový speciál!
Díky bohu, že teď je ještě cuketová sezóna a cukety jsou k sehnání všude - buď domácí ze zahrádky, a nebo ze supermarketu, kde jsou jen za malý peníz. V zimě je to horší, to potom milovník cukety jako já trpí....nebo trpí spíš peněženka, protože občas jí neodolám, ani když za ni chtějí stovku za kilo.
Kdo by to řekl - jako malá jsem cuketu (u babičky "cukínu") nenáviděla a nesnědla bych to ani kdyby mě mučili, byla to pro mě jedna z nejhnusnějších věcí na světě....no a teď bych se jí nejradši cpala od rána do večera.
Ale radši dost o cuketách (i když bych o nich dokázala psát romány a ódy na stovky stran :D) a jdeme na recept!

Střípky z kuchyně

Hezký den!

Zase se mi ve foťáku nastřádalo pár jídelních fotek (ještě aby ne, když pořád všechno fotím jako šílená:D) a tak je opět čas na Střípky z kuchyně, dnes bych jim mohla říkat třeba česko-anglické. Tentokrát k nim totiž přidám ještě pár londýnských fotek toho, co jsme si dovezly domů. Ale žádné hromady jídla nečekejte, měly jsme bohužel jen jedno zavazadlo a tak jsem musela utřít slzu a všem burákovým máslíčkům i ovesným kašičkám zamávat.

Dneska už se konečně trošku ochladilo - na to jsem se v těch nekonečných vedrech těšila (ne že bych neměla ráda teplo, ale po těch dlouhých týdnech jsem toho měla plné zuby. A když cvičíte ve fitku kde je větší vedro jak v sauně, není to taky nic moc..), jen je to dnes jeden jediný den, kdy se mi zima ani déšť nehodí. Večer totiž máme jít s přítelem na hrad Špilberk na Shakespearovské slavnosti, a nevím jak to nakonec dopadne - v pláštěnce se mi tam sedět nechce a beztak by se to za deště zrušilo. Naštěstí máme ale i plán B, a tím je nový cider Kingswood (je to teď novinka od Plzně, kterou čepují v hospodách i kavárnách) v jedné brněnské kavárničce :D

A abych nezapomněla - když už je teď chladněji, tak šup šup cvičit, žádné výmluvy na počasí dneska neplatí! :D I když jak to tak někdy pozoruji, výmluvy na počasí jsou hodně oblíbené - v zimě a na podzim je šedivo a to se každému chce jen ležet doma v teple, v létě je zase vedro...pokaždé něco. Neříkám, že máte být tak blázniví jako já a každý den se mučit v tělocvičně bez klimatizace kde je 40 stupňů, ale jednou za čas se pohnout neuškodí nikomu. Však jak se říká - Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce hledá důvod..

Střípky z víkendu

Krásný den!
Tak vás zdravím po víkendu, který jsem strávila na chalupě u babičky v Klášterci nad Orlicí v Orlických horách (teď by měla zpozornit Téra, protože se snad poprvé zmíním o jejich krásném kraji jinak než o prdeli konci světa :D). A musím říct, že vypadnout jednou za čas z města a užít si tu krásnou přírodu a klid je k nezaplacení. Vám, co žijete na vesnici to asi tak nepřijde, když přijedete někam na venkov, kde je úplný, ale úplný klid a hlavně TICHO a neslyšíte nic jiného než zpěv ptáků (letos jsem dokonce neslyšela ani krávy a ovečky a jejich můůů a bůůů, na které jsem se tak těšila!:D), je to hodně zvláštní pocit. A nebo když se jdete projít na kopec, odkud vidíte jen pole, louky a lesy a sem tam nějakou malou chaloupku, ale nikde žádný bytový dům, panelák, nebo nedej bože Kaufland :D (To víte, z toho je holka z paneláku nadšená :D). Asi už stárnu, ale ke štěstí mi stačí tak málo, jako třeba vidět balíky sena na rozlehlé louce (to jsem asi neměla přiznávat:D), a čím jsem starší, tím víc se umím radovat z maličkostí.

 Do Klášterce jezdím o prázdninách už 21 let, a když jsem se sem tento víkend opět vrátila, vybavily se mi všechny vzpomínky na dětství, na to kde a s čím jsme si jako malé se sestrou hrály,  kde všude jsme lezly, kam jsme chodily každý rok na procházky….a taky jsem víc než kdy jindy byla nadšená ze všech těch retro věcí :D Nábytek a nádobí z IKEA jsou sice super (a na svůj hrneček s cupcakama nedám dopustit :D), ale na předměty, které mají nějaký příběh a nějaká léta (i režimy:D) za sebou to prostě nemá. Od hrnečků přes vypínač světel až po skleničky od hořčice, ze kterých jsme odjakživa pily výbornou domácí šťávu.

A tak doufám, že vám nebude vadit, když vám ukážu sbírku fotek předmětů, které by dokonale mohly sloužit jako rekvizity pro seriál Vyprávěj :D

A abych nezapomněla, kdyby (čistě náhodou:D) někdo neměl dost mých bezvýznamných fotek tady, můžete mě sledovat i na instagramu, kde mě najdete pod trapnou přezdívkou blondynazlondyna. Konečně už mám i já chytrý telefon (bojím se, že je chytřejší než já:D) a tak jsem si stáhla i aplikaci na cvičení Nike Training Club nebo Runtastic na běhání. Měla jsem v plánu to o víkendu poprvé vyzkoušet, ale nečekaně jsem se toho ani nedotkla….no nevadí, slečny nožky i pan pupek si po celém týdnu, kdy jsem je zase mučila stejně zaslouží odpočinek :D

Jak blondýna v Londýně utratila pár Liber

Hezký večer!

Tak dneska jsem tady opět z dalším článkem z londýnské série (a to stejné čekejte za pár dní, akorát z Paříže :D), tentokrát o tom, co jsem si z Londýna přivezla....no prostě samé důležité informace, bez toho, aniž byste věděli kolik nových kalhotek mám, se nedá šťastně žít :D

A na začátek jeden tip - pokud budete chtít někoho potrestat, pošlete ho v sobotu odpoledne nakupovat na Oxford Street. Větší peklo si představit neumím! Holt jsme nebyly jediné, kdo měl tak dokonalý nápad, jít se o víkendu podívat po obchodech, navíc v období slev :D Tolik lidí najednou (a tolik ran do žeber loktem) jsem snad ještě nikdy neviděla (a doufám že ani neuvidím:D). Ve všech obchodech bylo sice krásné, a dokonce i hodně hodně zlevněné zboží, ale vypadalo jako po výbuchu atomové bomby - oblečení poházené všude po zemi, regály narvané k prasknutí a všude stovky tlačících se lidí. A jinam (no jo, byl to Primark:D) se nedalo pomalu ani vstoupit, jinak by nás slev chtivý dav ušlapal. Takže první den jsme všechny obchody jen tak rychle proběhly a zhnuseně odešly - a to je co říct, když i já odcházím s prázdnou! :D Znovu jsme se tam vydaly ale ve všední den a navíc dopoledne, a to už bylo moudřejší - bylo tam dokonce místo na to, abychom si oblečení prohlédly, takový luxus! :D A jeden Primark byl i v naší (ne zrovna nejlepší, jak už jsem psala:D) čtvrti. Sice menší, ne na 4 patra na Oxford Street, ale i tak se nám rozzářily očička, když jsme to uviděly :D U kabinek žádná (a už vůbec ne půlhodinová) fronta, žádné rány do žeber, žádné věci na zemi. No a tak jsme si samozřejmě odnesly velkou papírovou tašku s pár věcmi :D

A tak vám teď ukážu, co se v těch kouzelných taškách skrývalo :D A taky musím říct, že jsem tam až tak moc neutrácela za zbytečnosti (ano, bez pyžama s buldočkem bych nemohla žít:D), koupila jsem si toho relativně málo, i když to je asi věc pohledu :D V Primarku a dalších obchodech jako je River Island nebo New Look je dost těžké nepodlehnout vždyť-to-stojí-jen-5-liber mánii a bezhlavě nenakupovat úplně všechno, jenom protože je to levné (což by stejně v závěru dalo docela pořádnou částku). A za to se musím pochválit, tohle se mi celkem povedlo a lákavým cenovkám jsem docela odolala - ale ne že by to nedalo zabrat, měla jsem sto chutí to všechno hrnout do košíku :D

LONDÝN, království dobrého jídla

Krásný den!

Tak už jsem zpátky z nejlepšího (párty párty:D) víkendu v Praze s kamarádkou, ale o tom třeba někdy příště...a nebo možná radši nikdy, protože stejně nemám skoro žádné publikovatelné fotky - ani ne kvůli tomu, že je nefotil pan Nikon ale jeho menší a méně šikovný kolega, ale spíš kvůli tomu, že na nich nevypadám zrovna jako seriózní a elegantní mladá dáma (a myslím, že pak už byste sem nikdy nepřišli :D) Už dlouho se mi nestalo, že bych se vracela domů, v tomhle případě tedy na hotel (ehm teda plesnivý a odporný hostel :D) za světla a večer si tak užila a nemůžu uvěřit tomu, kolik jsme toho za tak krátkou dobu zažily. Teď už jsem ale hezky doma v klidu (a večer konečně žádný alkohol, juhuuu!) a čistotě (toho si po tom hostelu vážím obzvlášť :D) a to má taky něco do sebe. Ale radši honem ukončím řeči o Praze, protože jinak bychom se k tomu, o čem měl být tenhle článek ani nedostali, a to by byla škoda :D

LONDON CALLING - část druhá.

Krásný den!

Teď tady nejsem, promlouvá k vám mé JÁ z minulosti a takhle tedy umím kouzlit s časem.

No dobře, prostě jsem článek přednastavila aby se sám zveřejnil až teď, zatím co jsem v Praze, jen musím okecat každou kravinu .. :D

Včera jsem přidala první londýnský článek, ale na hodně fotek jsem zapomněla, napsala to zmateně....ale hlavně....psala jsem tam skoro jen o mrtvých kuřatech a "smradlavé" čtvrti, až by to skoro mohlo vyznít, že celý Londýn není až tak hezké město. (ale za tím, že je na mě až moc hektický a přecpaný si stojím pořád) A tak jsem se rozhodla to trošku napravit - milý Londýne, omlouvám se! :D A tak je tady dnes druhá část "londýnské procházky" a fotky místa, kde se mi líbilo nejvíc. A příště už to bude fakt o tom jídle, slibuju! :D

LONDON CALLING - část první.

Hello guys!

Ehm no tak dobře, nebudu zase trapná a radši budu psát hezky česky, přeci jen angličtina není zrovna to, v čem bych vynikala :D

Jak už možná víte, tento týden jsem si splnila jeden můj sen - konečně jsem navštívila Londýn! Už jsem ale zase zpátky doma (a jak se říká, všude dobře...), i když jen na jeden den, protože zítra zase mizím na víkend pryč, tentokrát do dalšího hlavního města, s kamarádkou do Prahy. (juhuuu) Ale mám teď chviličku času, tak jsem tady s prvním ze série anglických článků. Tak se pohodlně posaďte, uvařte si čaj - i když není zrovna pět hodin odpoledne, a pojďte se se mnou alespoň pomocí fotek projít po Londýně :)

Střípky z kuchyně číslo .... už-nevím-jaké.

Krásný den!

Dnešní článek je na pár dní poslední, a tak jsem se ho snažila nacpat fotkama k prasknutí :D Zítra totiž odlétám na 5 nocí do Londýna, potom budu doma jen jeden den, a hned poté vyrazím s kamarádkou na víkend do Prahy (kde mimo jiné zavzpomínám na "mládí" a na to, jaké to je být pááárty girl :D). Ale potom se můžete těšit na hodně (nejspíš až moc, a asi s tím pak budu i otravná:D) anglických článků - od fotek města přes jídlo až po nákupy.

A dneska jsem si také konečně koupila nový protein, s příchutí vanilky, a tak si ho teď, zaslouženě po fit boxu popíjím - a konečně i ze šejkru, už ho nemusím dělat ve stárbaksové termosce. Šejkr jsem si chtěla koupit růžový (nečekaně:D), ale poté, co jsem obešla několik fitness prodejen a na svalovce za pokladnou, kteří na mě koukali jako na krávu (nečekaně:D)  vždy vybalila dotaz na něco takového, radši jsem to po několikáté vzdala a koupila si nudně bílo-červený :D