Vídeň přes filtry Instagramu

Krásný den!
Opět mám ráno čas, tentokrát jsem nevstala dřív než moje příšerná spolubydlící, škola mě čeká zase až kolem poledne a potom jdu poprvé na Taebo v rámci školního tělocviku. Máte s tím někdo zkušenosti? (Jsem kráva, že jsem si to vybrala?)
Jednou týdně tady chodím na bodystyling (ale o včerejší hodině, kdy nás měl na záskok pravděpodobně teplý cvičitel aerobiku v nejuplejších kalhotech, radši pomlčím. Poprvé mě vyděsil, když nám začal úchylnými pohyby předvádět, jak stahovat břicho a hýždě, při posilování břicha k tomu měl říkanku o vánočním cukroví, a dorazil mě už jen tím, když začal dělat DÁMSKÉ kliky.), budu chodit do posilovny na kolejích, ale chtěla jsem ještě nějakou sálovou lekci, tak jsem si k tomu vzala to Taebo - chtěla jsem sice kick box nebo box, ale už nebylo místo. Tak doufám, že to byla dobrá volba, i když žádné badass tréninky nečekám :D
Ale dneska to nebude o cvičení, nýbrž jen takový nenáročný (ne že by jinak byly moje články vrchol intelektuální literatury, haha) článek plný instagramových fotek, co jsem za poslední dobu v mobilu nasbírala. O mé úchylce fotit pořád a všechno už asi víte. A pokud víte i o tom, jak by se to dalo léčit, sem s tím!
Ten koncept Instagramu - čili focení naprosto nepodstatných věcí a jejich sdílení s prakticky cizími lidmi nechápu. K čemu to je, cpát cizím lidem, jestli jste si koupili novou řasenku nebo jíte chleba se sýrem? Komu tím prospějete?!!? No, úplně k ničemu.
A přesto to dělám.
Fotím o sto šest, a pak to tam, při dlouhé chvíli v metru, na zastávce nebo ve škole nahrávám jako bláznivá. A někdy to tam nahrávám i když dlouhou chvíli vůbec nemám.
A stejně tak si ráda prohlížím i fotky stejně úchylných lidí.
No a pak tady máme i starý dobrý facebook a psaní mouder do toho malého okýnka nahoře. Smysl nulový, ale taktéž mi tam občas ruka ujede. No, asi jsem obětí téhle divné doby.
Ne, kecám.....ve skutečnosti si myslím, že je potřeba světu sdělovat, jestli jsem si ráno opatlala kolem pusy ovesnou kaši s medem nebo s Philadelphia Milkou, a jestli jsem svou dobrou náladu podpořila červeným, nebo bílým burčákem. A taky jsem strašně vtipná, což je potřeba dávat najevo i facebookovému lidu, což jsou prý mí přátelé.
Takže jdeme na to, hromada životně důležitých fotek je tu, tradááá! 

Jak bydlím

Krásný den! (a když se podívám z okna, vypadá to, že krásně opravdu bude!)
Včera jsem vám ukázala jedno z krásných vídeňských míst, které rozhodně stojí za návštěvu, a tak to bude dnes zase něco z trošku jiného soudku - pozvu vás do své psí boudy, jak říkám svému mini-pokoji.
Dnes mám takové líné ráno, což si obzvlášť užívám - vstala jsem dřív než moje příšerná spolubydlící a stihla si tak alespoň vyčistit zuby v koupelně, než ji obsadila v klidu jsem mohla posnídat, přečíst si na internetu různé články, a škola mě čeká až kolem poledne, poté cvičení a večer další přednáška, tentokrát v budově přímo v centu města s výhledem na Albertinu a Hofburg :)
A protože jsem si i po sto letech uklidila pokoj, je to ideální příležitost ukázat vám, v čem a jak bydlím.
Víte, pořádek, ten já mám velmi ráda....ale ne až tak moc, abych se té nemilé činnosti zvané uklízení věnovala více než je třeba (a někdy se tomu nevěnuji ani když by to potřeba opravdu bylo :D).
Jooo, naleštěné skleničky, oblečení poskládané do komínků a podle barev, koš vynesený dvakrát denně, všechno na svém místě, systém v šuplících, nikde žádné povalující se věci....to by bylo hezké...ALE...no....

Vídeňský průvodce : Donauinsel

Krásný den! 

"Jídelních" článků tu bylo za poslední dobu dost, a tak je čas ukázat vám opět něco z krás Vídně, protože by byla škoda, nepodělit se zrovna o tohle. A příště bych mohla sepsat třeba něco o mém cvičení a o tom, jak tady hýbu svým měkkým zadkem, pokud by vás to zajímalo (kecám...vždyť víte, že to sepíšu tak jako tak :D).

Po dlouhé době opět zažívám to, co je to, radovat se z víkendu a těšit se na něj - od té doby co nejsem na vysoké a přednášek jsem měla v Brně opravdu pomálu, mi ty dny tak nějak splývaly a rozhodně mi nevadilo, že je zrovna všední den - spíše naopak, protože víkendy jsem trávila na brigádách, takže jsem byla vždycky ráda, že je to za mnou. Ale teď, po příjezdu do Vídně, kde mám těch přednášek o poznání více (ale to pořád ještě neznamená, že by to bylo nějak extrémně moc:D) a často jsem z toho vyčerpaná o dost víc než ostatní, vzhledem k tomu že se musím neustále soustředit na němčinu a snažit se pochytit, o čem se mluví, jsem za úplně volné dny ráda. A ten dnešní jsem využila jak se patří - ráno jsem v klidu posnídala (a u toho koukala na youtube na Show Jana Krause, jediný český pořad co mám opravdu ráda), poté si pořádně dala do těla v naší malé, špinavé,depresivní, sklepní retro posilovně na kolejích, kde teď budu trávit asi dost času. I když to tam není zrovna nic luxusního a běžící pás vydává zvuky jako by měl každou chvíli vybuchnout, jsem za tuhle možnost neskutečně ráda - je to přímo v budově kde bydlím, a navíc jen za 30 euro na celý semestr. Potom jsem si zašla pro nejlepší sushi (a opět dostala závitky jako pozornost! :D) k obědu, což byla po týdnu, kdy jsem si vařila samá "low budget" jídla vcelku příjemný změna :D A protože bylo krásně, nešlo to jinak, než si opět půjčit kolo a vyrazit na krásnou podzimní projížďku podél Dunaje a na Dunajinsel neboli Dunajský ostrov, který vám chci dneska představit. Ke spokojenosti mi dnes už nechybělo nic, až na jednoho blonďatého muže a westíka, a loupáčky, a burčák, a burákový máslíčko.

Vídeňské střípky z kuchyně (kterou nemám)

Hezký večer!

Minulý týden jsem to tady zanedbávala, flákala, šidila a tak dál, a tak dneska doháním resty a přidávám článek, i když jeden byl i včera. Jinak by mi z té kupy fotek, co se mi hromadí, za chvíli asi praskl foťák.

A taky vím že tyhle jídelní články máte rádi a jste ignoranti, měly by vás víc zajímat vídeňské památky!, takže se mnou můžete opět nahlédnout na můj stůl....nebo spíš postel, protože většinou jím všechno právě tam :D

Včera jsem psala o podzimu, a dnešní den byl jako na objednávku, přesně podle mých představ o tom, jak má ideální podzim vypadat! Bylo teplo, celý den svítilo sluníčko, nefoukalo, všechny listy už jsou zbarveny do různých tónů od žluté po červenou...prostě krása (a doufám že jsem to nezakřikla a nebudu muset zítra vytáhnout holinky a deštník :D). A tak jsem toho využila hned dopoledne a šla si zaběhat, od kolejí podél Dunajského kanálu až k Prátru, odkud jsem si ale potom hezky vezla prdel zpátky autobusem. Bylo to 7 kilometrů, což není žádný maratón, ale pro mě je to úspěch a mám radost, že se zlepšuji....nebo spíš, že se donutím k tomu běžet čím dál déle. Takovým mým malým cílem (a já nějaký cíl potřebju, abych se k té hrozné činnosti jménem běh vůbec donutila :D) je 10 kilometrů, to se pak budu plácat po zádech.

Včera jsem taky měla první hodinu body stylingu v rámci školních sportů a zítra si snad konečně koupím permanentku do posilovny na kolejích, i když je jen miniaturní a pouze pro dámy. Ale radši honem ukončím povídání o sportu, nebo se k tomu jídlu ani nedostanu, jak se tak znám, a zaseknu se na tom, že se cítím měkká jako puding.

Podzimní Vídeň a střípky z víkendu

Hezký večer!

Po delší době vás opět zdravím z království nad Dunajem.

A podzim dorazil už i sem.

Podzim, to krásné roční období.

Tedy podzim je krásný možná jen v mých představách.

 A tam vypadá asi takto : Příroda v krásných barvách. Barevné listí všude kolem. Krásné západy slunce. Období burčáku (divím se, že jsem to nenapsala hned jako první :D). Období dýní, což znamená tu nejlepší polévku. Není ještě moc velký mráz, ale zároveň už je příjemné počasí na to, dát si horkou kávu, čaj nebo svařák. A taky je to ideální období na pečení typicky podzimních dobrot, jako je například štrůdl, apple pie a všechno vonící po skořici a jablkách. A taková ovesná kaše se skořicí sedne k podzimnímu ránu jako vy-víte-co-vy-víte-kam. A podzim je i nejlepší období z hlediska módy – křiváky, trenčkoty, parky, šály, svetry, vrstvení. Nemusíme chodit nabalení jako sněhuláci, ale zároveň už je pryč období, kdy se na nás v MHD lepili upocení spolucestující v tílkách (a naše vlastní vlasy se nám lepily k čelu :D).

A nabízí i ideální příležitosti pro sportování venku a dlouhé procházky po krásně zbarvených parcích pod paprsky pozdního slunce.

Vídeňský jídelníček podruhé.

Hezký den!

Jeden článek byl sice včera večer (takže kdo ho neviděl, nechť to okamžitě napraví nebo vás k tomu donutím násilím!), ale ve foťáku se mi každým dnem střádá víc a víc fotek, tak mu trošku odlehčím.

 A taky mám dneska čas. A taky hledám záminku, jak oddálit mytí nádobí (2 pánvičky a jeden talíř, takže opravdu hromada! a hrníčky se recyklují). A taky musím počkat, až mi po obědě trošku slehne, abych mohla jít běhat do toho mrazu. A taky musím oddálit psaní školních mailů. A taky bych si tady měla uklidit, takže další věc, co je třeba odložit. 

Prostě a jednoduše, článek je tu :D

Před chvílí jsem se vrátila z malého výletu s mým ománským kamarádem na vrch Kahlenberg, odkud je úžasný výhled na celé město. Už dlouho jsme se domlouvali, že se tam vydáme, ale asi jsem to pochopila špatně, když jsem se navlíkla do výletnického oblečku, do tašky dala svačinu a obula conversky, aby se mi na ten kopec hezky šlapalo. Hned jsem se totiž dozvěděla, že zu Fuss ani náhodou, prý keine Chance ale hezky autobusem. A tak jsme si vyvezli prdel až na úplný vrchol (sakra, doufám že si to mamka nepřečte a neřekne to taťkovi, největšímu turistovi....to by mi neprošlo :D), ale nakonec jsem musela uznat, že to byl mnohem lepší nápad, než se dlouhé hodiny táhnout do kopce a mrznout. Být líná prdel má holt něco do sebe! A tak jsme tam nafotili hromadu fotek, kousek se prošli a potom se zase hezky svezli zpátky. Ale o Kahlenbergu i s fotkami až někdy příště :)

Dnes tady mám totiž zase něco z toho jídelního soudku, přeci jen, blog má v názvu i slovíčko "EAT". A tak vám opět ukážu, co si tady ve skromných podmínkách vařím i nevařím.

Jak už jsem psala minule, snažím se tady trošku šetřit, ale ne nijak přehnaně - přeci jen, jsem člověk co bez jídla vydrží stěží jen pár hodin :D 

O tom, že se snažím držet utrácení na uzdě svědčí třeba i to, že ve Starbucks jsem byla za celý měsíc na kafi jen DVAKRÁT! (a konečně jsem ochutnala Pumpkin spice latté, aber ohne Schlagobers) Ale už si brousím zuby na další návštěvu, stejně jako na hromadu dalších dobrot. Nejvíc se tady stejně prodraží nějaká ta sklenička v baru, na to, že za jednu skleničku burčáku tady chtějí v přepočtu skoro 100 korun si teprve zvykám, a radši nepočítám.

Vídeňský průvodce : Naschmarkt

Hezký večer!
Tak jsem tu dnes s dalším vídeňským článkem, tentokrát vás zavedu na jedno moc příjemné místo plné všech možných dobrot, které byste při návštěvě Vídně rozhodně vynechat neměli - obzvlášť pokud máte dobré jídlo. (což asi každý :D)
Včerejší den i večer a dnešní den jsem strávila ve společnosti milé Terezky a jejího švarného jinocha Filipa, kteří sem přijeli až z dalekého předalekého severu. Jako průvodkyně (která toho o Vídni zas tak moc neví :D) jsem to s nimi sice občas neměla jednoduché, ale vzhledem k tomu, že jsem byla uplacena nejlepší Tiramisu čokoládou o všem pomlčím - i o tom, že doba, kterou jsem na ně čekala by se v závěru dala počítat na hodiny :D Včerejší dopoledne jsme strávili v Primarku, kde jsem ale překvapila sama sebe, protože jsem si tentokrát v malé papírové tašce odnášela jen dva kusy. Ano, DVA. Nur zwei. Only two. (tedy pokud se boty a nadkolenky nepočítají jako kusy čtyři.) Téra se rozšoupla o poznání více, a tak si odnášela....nebo spíše táhla za sebou...veliký pytel.
A k večeru jsme si prošli centrum (hlavně tedy Forever 21 :D) a poté se vydali autobusem do Grinzigu, což je okrajová část Vídně, která má dost vesnický ráz a vyhlášená je svým vínem. Opravdu jsme si tam připadali jak v nějaké podhorské vesničce - samé malé domky, připomínající spíš nějaké chaloupky, obsluha v hospodách ve stylových oblečcích...No a tak byl Grinzig jasnou volbou, kde si večer sednout k nějakému dobrému (i když k tomu růžovému měla Téra jisté výhrady :D) burčáku neboli Sturmu. Opravdu moc se mi tam líbilo, burčák mi chutnal, a rozhodně jsem tam nebyla naposledy - takže podrobné reportáže z Grinzingu můžete čekat třeba příště :D
A burčákovat se svou vzácnou návštěvou jsem původně chtěla i dnes, ale celodenní chození mě tak zmohlo, že jsem už na nic dalšího neměla síly a musela Téru a Fílu opustit u Prateru, kteří si tam poté dali pravý šnicl. Takže jsem ráda, že si pochutnali a nezůstali plakat někde v koutě pod Vídeňským kolem, protože jsem je opustila.
Ale v dnešním článku vám chci povykládat o tom, kde jsme byli dnes...

Brněnsko-vídeňské střípky

Servus, Grüß Gott, Guten Abend, a tak....

Ano, pochopili jste to správně, už píšu opět z království Mozartových koulí, preclíků a šniclů.

Na tři dny jsem byla doma v Brně (a na jedné malé vesnici za Brnem), navštívit rodinku i přítele, nacpat se domácím jídlem, sejít se s kamarádkou....a samozřejmě se pomazlit s westíkem. (o tom, že hlavní důvod byl nedostatek čistých kalhotek pomlčíme..)

Jak se říká, všude dobře, doma nejlépe, a teď čím dál více chápu význam tohoto přísloví. Pryč jsem byla sice jen chvíli (a chvíli ještě budu), ale i tak si najednou všeho doma vážím mnohem více, a dokonce i ten mini pokojík, na který jsem vždycky nadávala mi najednou připadá tak útulný. A o ledničce plné všech možných dobrot snad ani psát nemusím! Připadala jsem si, jako bych se snad vrátila z vězení, pralesa, odtučňovacího tábora, nebo jakéhokoliv jiného místa, kde by byl omezený nebo žádný příjem jídla. Ne že bych ve Vídni neměla jídla dost, ale i tak jsem byla po příjezdu jak utržená ze řetězu a připomínala spíš hladového Otesánka, ne křehkou studentku-blondýnku která se vrátila domů z civilizovaného Rakouska :D

A taky bylo třeba řádně zjistit, zda burčák na Moravě stále chutná tak jak má. Tak jsme si s přítelem dali degustační litr (a ne, to nebylo dohromady :D) tohoto pokladu a k tomu výborné sýry, jak jinak než ze sýrárny Gran Moravia. A testování dopadlo úspěšně - burčák chutnal, hlava nebolela, žaludek nenadával. 

 No a když už jsme u toho burčáku - pokaždé když se řekne (a že se to říká sakra často :D) burčák nebo víno, vzpomenu si na film Bobule. A pokaždé, když jedu žlutým kočárem okolo Pálavských vrchů a Mušovských jezer, opět si vzpomenu na film Bobule. A pokaždé bych nejradši přímo v Mikulově vystoupila, dala si tam nějakou tu sklenku, a užívala si krás té naší Moravy. 

Jak to tak pozoruju, tak to v dnešní době asi není zrovna moderní - ale já jsem opravdu ráda za to, odkud pocházím a Česká Republika je podle mě krásná. Vždyť tady máme tolik krásných míst, co nikde jinde na světě - ať už ta Jižní Morava a celá Pálava, Mikulov nebo Lednice, nebo třeba Jižní Čechy, Krkonoše, Český Ráj, historické centrum Prahy, všechny ty hrady i zámky....No a taky přeci máme nejlepší pivo (které sice nepiju, ale budu věřit tomu, že dobré je), tisíckrát zmíněné víno, tvaroh, oplatky Mila (nebo to je bratrů zo Slovenska?) Olomoucké tvarůžky....a taky  film Pelíšky nebo Božského Káju! 

Jasně, ta typická čecháčkovská povaha není zrovna nic k chlubení, ale nemyslete si - kreténi, debilové a idioti jsou všude a ani za hranicemi se tím nic nemění. Ani tady lidé nevědí, že nejdříve se vystupuje a až potom nastupuje, i tady se všichni pořád tlačí a strkají, chlapi mají oplzlé narážky a bezdomovci v MHD smrdí stejně tak jako třeba na Smíchově nebo v Židenicích :) A jestli si myslíte, že jen Češi se oblékají nevkusně a je to tady učiněné Módní peklo, tak bych vám přála projet se ráno vídeňskou tramvají nebo si vystát frontu v supermarketu Hofer. Jo, ponožky v sandálech a igelitečky by byly ještě to nejmenší zlo!

 Zkrátka si myslím, že by si každý měl nejdřív zamést před svým prahem a odpustit si řeči typu "joooo debilní Česko, však já uteču a už mě tady nikdy nikdo neuvidí!", a jak tak vidím třeba na fejzbůčku, často jsou to spíš lidé, kteří nic nedokázali ani v té debilní české republice, a jen vedou silácké řeči. Ale o tom radši samostatně až někdy příště :)

A musím se i přiznat, že mi trošku chyběla...i...sakra, nevím jestli to vůbec můžu říct........no.....tak jo, televize! Ne že bych byla nějakej povaleč co se jen vyvaluje na sedačce s lahváčem a klobásou a čučí na bednu, ale měla jsem takový malý rituál, že jsem každé ráno u snídaně sledovala zprávy na Čt24 a střídavě přepínala mezi Dobrým ránem na Dvojce a Snídaní s Novou.

Počasí. Cvak. Doprava. Cvak. Vaření. Cvak. Rozhovor. Cvak. Další počasí. Cvak. Cvak.

Ale poté, co jsem měla tu čest po měsíci shlédnout pár nováckých reportáží mě všechno okamžitě přešlo :D

Zase jsem se, jak jinak než neplánovaně, trošku více rozepsala, ale teď už radši opravdu k pár obrázkům, které jsem pořídila za domácí pohody...

Podzimní recept : Dýňové gnocchi

Hezký den!
Za chviličku už zase nasednu do žlutého kočáru směr Vídeň, ale pro vás tady mám ještě jeden výborný podzimní recept (v podzimní oranžové barvě!) z domova, kde o mě bylo velice dobře postaráno - na dýňové gnocchi neboli ňoky, kterým my burani občas říkáme gnoči. 
V Rakousku se mi sice moc líbí a jsem ráda, že mám tu možnost tam teď půl roku pobývat, ale jedna z věcí, co mi tam chybí je jednoznačně vaření a pečení.
A tak jsem včera večer alespoň upekla.......to byste neuhádli co...........no..................ano..............loupáčky!
Dnes tady ale chvalozpěvy na milované celozrnné loupáčky psát nebudu (i když mě to dost svádí) a radši se s vámi podělím o tuhle oranžovou dobrotu, protože dýní je potřeba si užívat, dokud ještě jsou. No a co jiného padne k podzimu lépe (kromě jablečného štrůdlu se skořicí), než nějaká oranžová dýňová pochoutka?

Vídeňský průvodce : tentokrát na žlutém kole

Hezký den!

Tak vás zdravím z upršené a šedivé Vídně, zabalená v peřině s horkým čajem. 

Je to tak, už i mě skolila nějaká nemoc (ne, není to rýmička:D), mám teplotu a pořád je mi zima. Bohužel si ale nemůžu dovolit zůstat jen tak v posteli protože školní povinnosti mě stejně neminou. Původně jsem chtěla jít poznávat další krásy města (a taky krásy obchodu Forever 21 :D), ale to bych nakonec nešla tak jako tak, protože na tenhle déšť je i můj červený deštník krátký. Žádné paraleny ani jiné léky tady sice nemám, ale musím říct, že taková čokoláda Lindt s roztomilým nápisem "Hello, my name is Cookie cream, Nice to sweet you!" dokáže někdy pomoct lépe než celé platíčko léků. Věřte mi, testováno na lidech! :D

Do čtvrtka už ale musím být zdravá jako rybička, protože bych moc ráda šla na jednu velkou párty v hippie stylu a v pátek už  tu budu mít návštěvu <3

To byl ale jen krátký litovací odstavec (takže očekávám slova lítosti a tabulky čokolády k tomu!) a radši půjdeme dál a povím vám o tom, jak jsem trávila jedno hezké odpoledne, když ještě svítilo sluníčko, bylo teplo, a kolem mě nekroužila žádná chřipka.

PRIMARK a moje menší nákupy

Hezký večer!
Tak vás opět zdravím z Vídně, tentokrát poněkud šedivé a deštivé, což mi ale bylo dneska docela jedno, protože jsem stejně den trávila zalezlá ve malé,prázdné a depresivní studovně na kolejích. Jasně, mohla bych se učit i v malém, prázdém a depreisvním pokoji, ale to je pro oběť prokrastinace jako jsem já dost špatné místo - znáte to - počítač, lednička...
Teď večer jsem si byla zaběhat a zítra mě čeká opět učící neděle, je to dost nezvyk, snažit se po tolika dlouhých měsících do té hlavy něco nacpat. V týdnu jsem se byla podruhé podívat do Schönbrunnu, tentokrát s kamarádkou zo Žiliny, jednou slečnou z Dánska a dvěma Dány. A když spolu ti Dánové mluvili, byla jsem nešťastná z toho, že je moje němčina tak mizerná, protože jsem nerozuměla ani jednomu jedinému slovu. Až potom, když jsem to další den říkala kamarádce, jsem byla uklidněna, že jsem nerozuměla jednoduše proto, že spolu nemluvili německy ale dánsky :D (teď nevím jestli by nebylo lepší nerozumět, než vůbec nepoznat jaký jazyk to byl..) Ale stejně jsem o nic nepřišla, což soudím podle toho, že když se mnou mluvili anglicky, bylo to pořád dokola jen že studují law a budou z nich laaawwwyyyerrrrs.

Vídeňský jídelníček

Hezký den!

Ne, nebojte, nebudu sem psát podrobný jídelníček a tak důležité věci, jako jestli jsem měla ve středu svačinu v 10:30 nebo 11:02 a jestli to bylo musli nebo musli. A jestli byly plátky šunky dva, tři a půl a nebo jestli jsem do sebe narvala celé balení. 

Jen vám představím, díky čemu jsem tady živá a na čem si pochutnávám, ale žádné Sacher dorty a kila Wiener Schnitzelů nečekejte (jsem chudé děvče z východu :D). 

Vídeňský průvodce : Zámek Schönbrunn a ZOO

Hezký den!
Založila jsem novou rubriku Vídeňský průvodce (což zní možná trochu troufale, vzhledem k tomu že bloudím kde se dá a Vídeň zdaleka ještě tak dobře neznám, ale o tom pomlčíme :D), kam budu psát o různých místech, která jsem navštívila, a třeba to někdo z vás později i využije :)
Napřed vám ale povím jednu pohádku, o tom jak šla blondýna na párty.
To se tak jednou jedna blondýna těšila, jak půjde večer na párty-párty a pozná noční Vídeň zase o trochu víc...
Napřed jsem samozřejmě musela vyřešit neřešitelný nemám-co-na-sebe problém, přemýšlela jestli jít za geeka s brýlema nebo ne (čočky vyhrály) , do drogerie jsem si skočila pro tekuté linky, které jsem tu neměla, abych mohla být fakt kočka, osprchovala se, pracně si na svůj vyblitý ksicht namalovala párty obličej, umyla a vyfénovala vlasy, pořádně se nakrmila, aby mi z toho pití nebylo špatně, a vydala se vstříc nočnímu životu.
Sraz jsme měli u McDonaldu na jedné zastávce, kde jsem za těch pár dnů byla už několikrát, takže bych tam teoreticky trefit měla. No, netrefila.
 Napřed jsem nastoupila na tramvaj která jela úplně jinam (joo, čísla mi dělaly vždycky problém), tak jsem vystoupila hned poté co jsem si toho všimla. Na zastávce jsem vypadala asi hodně zmateně, protože se mě hned jeden mladík začal ptát, kam potřebuju jet a radil mi. Tak mě poslal na metro, kterým bych se na onu zastávku měla dostat - to bych si ale nesměla splést Schottenring a Schottentor a nejet úplně jinam. Takže na sraz jsem se s velkým úsilím dopravila o 20 minut později, ale celá parta už byla pryč, a já jsem samozřejmě neměla na nikoho číslo, protože jsem byla líná si to dřív uložit :D Tak jsem chvíli smutně stála před McDonaldem, snažila se ulovit wi-fi, a pak se vydala zpátky na cestu na koleje (můžete hádat, kolikrát jsem zabloudila tentokrát). Původně mě napadlo, že bych si aspoň koupila kafe nebo ovocný pivo a šla se sama projít, když bylo tak krásně teplo a město hezky osvětlené, ale při pohledu na všechny možné podivíny okolo metra mě ten nápad rychle přešel a radši jsem se vydala zpátky. Každého kolemjdoucího jsem podezírala z toho, že mě chce okrást, znásilnit a nebo zabít (a nejlíp všechno najednou), a pohledem jim to asi dávala dostatečně najevo :D Jsem prostě hrdina, s odjištěným pepřákem v ruce!
Na koleje jsem se ale dostala, tam jsem si opět odlíčila svůj pracně vytvořený párty obličej (sakra, a to mi to zrovna tak slušelo!), převlékla se do pyžama s buldočkama, a šla spát. Tomu se říká party hard :D
Ale to byla jen krátká kulturní vložka o tom, jaká jsem párty-girl, královna tanečního parketu, a tak.

(poslední domácí) Střípky z kuchyně

Krásný den i večer!

Jak už možná víte (měli byste, jsem s tím pěkně otravná:D), od zítřka po dobu 5 měsíců se stane mým domovem krásná Vídeň, kde budu navštěvovat místní univerzitu (i když ne zrovna obor, který by mě lákal :D), jak jinak než díky programu Erasmus. 

Vídeň jsem si zamilovala už před mnoha a mnoha lety, kdy jsem tam, ještě jako malé kuře byla poprvé na Vánočních trzích - okouzlila mě jak ta atmosféra, tak i celkově celé město - od krásných historických budov přes ty moderní až po útulné kavárny a srandovně vypadající staré tramvaje. A v té době jsem taky milovala Komisaře Rexe i všechny jeho páníčky, znala nazpaměť každý díl a chtěla být vyšetřovatelkou (s pistolí u pasu a k obědu jíst housky:D), takže to byl další bod pro Vídeň. A od té doby tam jezdím každý rok minimálně jednou, nejčastěji právě na ty kouzelné Vánoce (mmm ten jejich punč!), ale párkrát jsem tam byla i jindy, vždycky však jen na jeden den a pokaždé mi bylo líto, že se nezdržím déle. A pokaždé jsem si taky říkala, jak asi musí být krásné, žít tam. A teď se mi to splní - sice nebudu bydlet v nějakém starém domě s vysokými stropy v centru města, ale ve studentském kampusu na okraji, ale i tak...

A teď bych se podle všeho asi měla pořádně těšit (tak jako jsem byla natěšená poslední půlrok) a odpočítávat hodiny do odjezdu, ale prožívám pravý opak - vůbec se mi nechce, bojím se všeho od cestování až po vyřizování na úřadech, neumím si představit že tam budu najednou úplně na všechno sama (a to opravdu nejsem nějaký maminčin mazánek co si ani neuvaří oběd) a balení pasuji na jednu z nejhorších činností - obzvlášť pro někoho, kdo je tak nerozhodný jako já (jak mám sakra teď vědět, jaké tričko budu chtít nosit ve čtvrtek?:D). Nehledě na to, že se balím prakticky jen na týden, protože o víkendu za mnou přijedou rodiče s další hromadou věcí - asi bych nemohla jet někam, kde bych byla odkázána jen na hmotnost kufru. A asi by pro mě nebyl ideální ani ten Berlín, který byl původně v plánu - no profesionální balič kufrů ze mě asi nebude :D

Jedu sice jen do Vídně, která je k Brnu mnohem blíž i než třeba taková Praha a domů mám v plánu jezdit alespoň jednou za měsíc, ale už teď se mi začíná stýskat(jsem to ale citlivé děvče :D). Je tady zkrátka hodně lidí, věcí i psů (no dobře, pes jen jeden :D) co mi budou chybět. A musím se sama sobě smát - pořád jsem se jen těšila, ale teď bych nejradši nejela nikam...i když věřím, že zítra zase názor změním a budu ráda:)

Se změnami mého pobytu přijdou samozřejmě i změny na blogu - pravděpodobně se stane méně jídelním (i vzhledem ke společné kuchyňce na kolejích - tam by mi ten bordel, co při vaření zvládnu nadělat, asi neprošel :D) a více osobním - tedy ne ve smyslu, že bych si tady vylívala srdíčko a sdělovala vám všechny problémy a osobní věci, ale bude to víc z běžného rakouského života. (a třeba budu i méně psát na témata, která některým rýpalům vždycky tak hnou žlučí :D). Vůbec netuším, jak často budu přispívat, ale nějaký ten čas (a hlavně nálada) určitě bude.

Abych ale nemlela jen hlouposti o mém odjezdu (už mi to stejně nemyslí a v hlavě se mi honí jen pas-mobil-oblečení-nabíječky-pas), mám tady pro vás ještě poslední várku fotek z kuchyně - protože přidávat je až z Rakouska by už bylo trošku jako s křížkem po funuse.

ZAČÁTEK ŠKOLNÍHO ROKU : Tipy na svačinky i obědy

Hezký den!
Nadpis možná některé z vás, zejména ty mladší ročníky asi moc nepotěší, protože ta nemilá informace o návratu do školních lavic se beztak hrne ze všech stran - od letáků v Tescu přes goodbye-summer-party v klubech až po rádoby vtipné poznámky babiček a rodičů.
Vysokoškoláci mají ještě nějaký ten týden čas (a někteří mají potom stejně tak málo seminářů a přednášek, že by jim to mohlo být úplně jedno :D), ale i tak myslím neuškodí, když se s vámi podělím o pár tipů na dobroty, které si klidně můžete vzít s sebou, což samozřejmě mohou využít i pracující. Protože dobré jídlo je základ, obzvlášť pokud jste protivní a náladoví, jen co dostanete hlad (což je můj případ, jak by vám můj přítel s radostí potvrdil - aneb jak říká Sheldon Cooper - half time women are angry, they´re really just hungry :D).
Jasně, často je možnost si v práci zajít na oběd někam do restaurace, koupit si něco v supermarketu (udělat pár kroků navíc a místo k regálu s majonézovým "salátem" zajít pro něco méně prasáckého) nebo si zajít do nějakého fast foodu - v lepším případě třeba Subway (mmm dala bych si tu jejich medovou ovesnou bagetku s masíčkem!), Nordsee nebo třeba Paneria. Ale donést si jídlo z domu je bezesporu mnohem levnější i časově úspornější, protože v takové půl hodinové pauze se toho moc vykouzlit nedá. A výmluvy o tom, že někdo NEMÁ ČAS na to, aby si večer připravil jídlo, a proto se musí cpát jen hnusáckýma bagetama z benzínky nebo automatu jsou s prominutím stupidní - jak jsem už dřív psala, namazat pečivo a hodit do toho šunku nebo sýr se vejde pod minutu, uvařit kuskus (bez masa, jinak by to bylo o nějakou minutku déle) se vším všudy maximálně sedm minut, a to byste se museli hodně flákat. A hodit jogurt do kabelky a k tomu odsypat do krabičky musli? Tipuju to na 27 sekund.
Jen vás musím varovat - žádnou originalitu ani inovativní myšlenky nečekejte, v tomhle jsem královna nudy. (
(ale hlavní je, že mi to vždycky chutná). Ale právě na školní/ pracovní jídla mi občas chodily nějaké dotazy, a tak je tady článek na přání - hlavně proto, že mám hodně času a chtěla jsem něco sepsat - celý den totiž jen nedobrovolně ležím s westíkem v posteli (mimochodem může mi někdo vysvětlit, jak je možné, že tak malý pes zabere TOLIK místa?) a snažím se zahnat tu potvoru nemoc, co se o mě pokouší.
A z toho plyne jen jedno malé ponaučení - když vám není dobře a klepete se zimou - nechoďte cvičit, opravdu vás to nezahřeje ani neuzdraví. A v tom stejném případě ani nechoďte večer na vínko - není to aspirin ani paralen a z nemoci vás nevyléčí. (tak to byla jen malá vložka o mé nezodpovědnosti a o tom, že maminky mají vždycky pravdu - i když vám je 22 let :D)
Zase jsem se neplánovaně nějak moc rozepsala (ale musela jsem sem přeci vsunout odstavec o tom, jak mi není dobře, abyste mě mohli zahrnout lítostí :D), takže radši honem začnu s těmi obědy a svačinkami. Jen mi prosím odpusťte, že většinu jídel nemám vyfocených v cestovní nebo krabičkové verzi - jen jsem vybrala jídla, která si občas takto někam nosím a nebo bych si je teoreticky nosila, kdybych často musela obědvat někde mimo domov, s použitím vlastních zásob.

Recept: Cuketové muffiny s parmezánem a sušenými rajčaty

Krásný den!

Jak už asi víte, cukety mám ráda ve všech podobách, a stejně tak ráda i peču. A tak jsem spojila lásku k pečení s láskou k cuketám, až vznikli tihle krasavci.

Cuketové muffiny na sladko nebo cuketovou buchtu už jsem dělala, ale na slano jsem ji v pečení ještě nevyužila, a tak byl čas to napravit. Recept jsem si vymyslela sama, a tak jsem měla celkem obavy, jak to dopadne (ty mám i když peču podle osvědčeného receptu, natož když si ho vymyslím sama..:D).  A kupodivu docela dobře vypadaly, a moc dobře i chutnaly, tak se s vámi hned musím podělit o recept.

Jsou opravdu hodně hutné a takové vláčné (tak to mám nejradši!) , až mokré díky cuketě - takže pokud máte radši spíš suché muffiny a pečivo, tohle by vás nejspíš nezaujalo.

Pekla jsem je jako takovou přílohu, místo pečiva - třeba k obloženému sýrovému talíři a zelenině, a nebo tak, jak jsem si je dala k obědu - k dýňové polévce, doplněné o pořádnou porci italského sýra.

Na 8 muffinů budete potřebovat :

2 šálky (použila jsem šálek o objemu 200ml) celozrnné pšeničné mouky

lžička prášku do pečiva

3 lžíce strouhaného parmezánu

5 sušených rajčat (ale čím víc, tím líp:D) pokrájených na malé kousky

2 lžíce oleje (dala jsem ten od sušených rajčat)

300-400ml mléka

jednu průměrně velkou nastrouhanou cuketu

jedno vejce

sůl

koření (dala jsem bruscetu) 

olivy (nemusí být)

Všechny ingredience smícháte dohromady a přidáte mléko - tak, aby to nebylo suché, ale spíš takové mazlavé těsto. Poté naplníte formičky a dáte péct na 200 stupňů, přibližně na 20 minut - dokud na povrchu nezezlátnou.

Jako příloha k polévce poslouží dokonale.

Ask/ Instagram / Facebook

Střípky z kuchyně + jeden jednoduchý recept

Krásný den!

Tak mi pan Nikon dneska řekl, že ho pořád trápím nějakým focením, ale už jsem sem fotky dlouho nedala, a tak je tedy čas tento zločin napravit a jsou tady další Střípky z kuchyně.

Já vím, v poslední době tahle rubrika už nijak originální není, pořád se tady objevuje skoro to samé (ještě aby ne, když taky pořád jím dokola to samé. Ehm..cuketa a cuketa:D) a inspirace je tu jen pomálu, ale nedá se nic dělat... tedy dá, mohla bych přestat psát a fotit úplně, a nebo vymyslet něco nového - ale zatím se mi nechce ani do jednoho :D A tak je tady další tradiční článek a když už nic, třeba z toho dostanete alespoň hlad. (haha jsem škodolibá!) A aby to bylo trošku pestřejší, na konci na vás čeká jeden extrémně jednoduchý recept na pudingové šátečky :) 

Střípky z jednoho letního dne + tip na skvělou vegetariánskou restauraci

Krásný den!
V poslední době mi na blog nezbývá tolik času (a někdy panuje i lenost:D), a taky vím, kdo za to může. Viník je jasný - prázdniny! Snažím se totiž si je pořádně užít, a navíc mi zbývají poslední dva týdny v mém milovaném Brně, které se snažím využít jak to jen jde. A co tedy v posledních dnech dělám?
Pořád a pořád chodím cvičit (vzhledem k zaměření blogu jsem to musela zmínit na prvním místě, ale hned se budu věnovat těm zajímavějším....a hlavně méně bolestivým činnostem :D), hlavně tedy na fitbox a body styling, protože mi zrušili většinu hodin mého oblíbeného TRX (prosím o minutu ticha a tři dny státního smutku). A většina mých letních dnů se nese i ve znamení setkávání se s kamarádkami a posezení na zahrádkách (nemyslím zahrádky, kde jsou kytičky, ale zahrádky, kde jsou skleničky :D), a slovo cider nebo vínko se v mém slovníku objevuje až nějak nápadně často.

Letní recept : rajčatovo-cuketová polévka

Budete potřebovat: 
2 rajčata (olopuaná a pokrájená na kousky)
1 cuketu (nakrájená na kolečka - loupat není potřeba)
plechovku drcených rajčat
100ml smetany
2 lžíce oleje
1 cibuli
2-3 stroužky česneku
Postup je prakticky stejný jako u všech krémových polévek. Nejprve v hrnci na oleji orestujte na jemno pokrájenou cibuli a česnek a do varné konvice si dejte vařit cca litr vody. Do hrnce k cibuli a česneku dejte všechny ostatní ingredience, zalijte horkou vodou a vařte dokud nebude cuketa měkká. Poté už stačí jen polévku rozmixovat tyčovým mixérem, přidat smetanu, osolit a případně přidat koření podle chuti.

A podávat nejlépe se strouhaným parmazánem a celozrnným domácím chlebem se sušenými rajčaty. Když už rajčatový oběd, tak pořádně! :D

Přihoďte do nákupního košíku

Krásný den!

Dneska je neděle, a v neděli se nic nedělá. A já jsem to vzala úplně doslova. Celý den nedělám absolutně nic, jediná činnost, kvůli které jsem se zvedla bylo umývání chodby, a hned potom jsem se zase vrátila k ukázkovému nicnedělání. Teda vlastně něco dělám....jím, jím a jím (náhodou dobrá zábava, zkuste to:D). Skoro přemýšlím, jestli bych kvůli tomu neměla mít špatné svědomí, ale v zápětí takové myšlenky hned zavrhnu a odůvodním si to tím, že jsem poslední dny pořád někde lítala, pořád cvičila i přes vyčerpání a bolest celého člověka. A tělo přeci ten odpočinek taky někdy potřebuje, stejně tak jako doplnit zásoby cukru (mmm kde mám tu čokoládu?:D) a energie. Tak! 

Prosím, řekněte mi, že taky někdy máte dny, kdy jste líní jak to nejlínější prase z celého chlíva a nechce se vám vůbec nic, kromě přemýšlení o tom jestli si jít pro bílou nebo hnědou čokoládu :D (bílou, je rozhodnuto!)

A z kuchyně už cítím vůni cheesecaku, který mi peče moje hodná sestřička k narozeninám. Původně jsem si ho chtěla upéct sama, ale naštěstí se Terka vrátila z dovolené a vrhla se do pečení, čímž mě zachránila od toho být tak úchylná, že bych pekla dorty sama sobě. (ale zítra si stejně asi zajdu do Zary a nějaký dáreček si sama nadělím, i přes to jak úchylné to je... Pamatujete si ten díl Mr.Beana, jak posílal sám sobě blahopřání? :D). 

Ale proč to vůbec píšu - samozřejmě že nejde o cheesecake, byla to jen mazaná záminka, jak vám sdělit že budu mít narozeniny a očekávat tak stovky blahopřání a darů :D