Hezký den!
Jeden článek byl sice včera večer (takže kdo ho neviděl, nechť to okamžitě napraví nebo vás k tomu donutím násilím!), ale ve foťáku se mi každým dnem střádá víc a víc fotek, tak mu trošku odlehčím.
A taky mám dneska čas. A taky hledám záminku, jak oddálit mytí nádobí (2 pánvičky a jeden talíř, takže opravdu hromada! a hrníčky se recyklují). A taky musím počkat, až mi po obědě trošku slehne, abych mohla jít běhat do toho mrazu. A taky musím oddálit psaní školních mailů. A taky bych si tady měla uklidit, takže další věc, co je třeba odložit.
Prostě a jednoduše, článek je tu :D
Před chvílí jsem se vrátila z malého výletu s mým ománským kamarádem na vrch Kahlenberg, odkud je úžasný výhled na celé město. Už dlouho jsme se domlouvali, že se tam vydáme, ale asi jsem to pochopila špatně, když jsem se navlíkla do výletnického oblečku, do tašky dala svačinu a obula conversky, aby se mi na ten kopec hezky šlapalo. Hned jsem se totiž dozvěděla, že zu Fuss ani náhodou, prý keine Chance ale hezky autobusem. A tak jsme si vyvezli prdel až na úplný vrchol (sakra, doufám že si to mamka nepřečte a neřekne to taťkovi, největšímu turistovi....to by mi neprošlo :D), ale nakonec jsem musela uznat, že to byl mnohem lepší nápad, než se dlouhé hodiny táhnout do kopce a mrznout. Být líná prdel má holt něco do sebe! A tak jsme tam nafotili hromadu fotek, kousek se prošli a potom se zase hezky svezli zpátky. Ale o Kahlenbergu i s fotkami až někdy příště :)
Dnes tady mám totiž zase něco z toho jídelního soudku, přeci jen, blog má v názvu i slovíčko "EAT". A tak vám opět ukážu, co si tady ve skromných podmínkách vařím i nevařím.
Jak už jsem psala minule, snažím se tady trošku šetřit, ale ne nijak přehnaně - přeci jen, jsem člověk co bez jídla vydrží stěží jen pár hodin :D
O tom, že se snažím držet utrácení na uzdě svědčí třeba i to, že ve Starbucks jsem byla za celý měsíc na kafi jen DVAKRÁT! (a konečně jsem ochutnala Pumpkin spice latté, aber ohne Schlagobers) Ale už si brousím zuby na další návštěvu, stejně jako na hromadu dalších dobrot. Nejvíc se tady stejně prodraží nějaká ta sklenička v baru, na to, že za jednu skleničku burčáku tady chtějí v přepočtu skoro 100 korun si teprve zvykám, a radši nepočítám.