Jak bydlím?

Vítejte u mě doma.

V království, kam když jednou vstoupíte, budete nacházet světlý chlupy na oblečení několik dalších měsíců.

V království, kde je v ledničce vždycky víc vína než jídla.

Kde se nádobí umývá v úterý a ve čtvrtek.

Kde se po zemi válí mimo jiné roličky od toaletního papíru, kelímky od jogurtu a ponožky, protože nic to mopsí mládě nemiluje víc.

Kde se žehlí jen........no, když si tu košili chci zrovna vzít na sebe.

Kde jsou skříně narvaný oblečením, ale já stále nemám co na sebe.

Kde nikdy nenajdete ty tajemný předměty s názvy jako imbusák, křížovej šroubovák, vrtačka, nebo snad pravítko. Ale místo toho třeba plyšovýho jednorožce nebo 10 stejných balíčků celozrnných těstovin.

Kde se internety platí až po mailové upomínce.

Kde je topení denně ověšený sportovním oblečením.

Kde televize je jenom proto.....že už tam prostě je.

Kde je nejoblíbenější dvojicí mlýnek na kávu a moka konvička.

Kde můžete zametat denně ehm čistě teoreticky, a přesto se budete brodit v závějích mopsích chlupů.

Kde nemůžete do výšky metr dvacet nad zemí nechávat NIC, protože byste to za chvíli neměli.

Kde to v pondělí vypadá docela k světu, ale ve čtvrtek už byste nechtěli ani čekat v předsíni.

Kde.........už jsem říkala, že víno v lednici vždycky mám?

No, prostě můj domov už skoro rok. V klidné části Brna, všude blízko (teda až na práci, kterou mám na konci světa - v překladu: v Heršpicích), s balkonem a se třemi pokoji, přestože by mi zatím klidně stačila jen garsonka. A tak jednu místnost používám jen k odkládání věcí, sušení oblečení nebo na dám-sem-ty-tašky-s-papírem-jen-na-chviličku-než-je-odnesu. A samozřejmě, neodnesu. Prostě sklad, kde by se všem milovníkům pořádku mohlo udělat zle,

Tam vás pro vaše dobro nevezmu, ale jiné části bytu vám ukážu ráda. Není to ještě zdaleka podle mých představ, ale postupně se snažím, aby to tak jednou bylo. 

Nejoblíbenější místo v celém bytě?

Rozhodně veliká princeznovská postel! A myslím že nejen pro mě, ale i pro Albuse (a ne, to přiblblý zvíře na polštářku není on, to jsem koupila normálně v Tescu, ale asi má dvojníka).

Ve skutečnosti jsou to dvě samostatný postele, takže trochu nepraktický, ale třeba to jednou nahradím postelí z palet, kterou jsem si vždycky tak přála, ale všichni mě od ní odrazovali. Praktický argumenty nepotřebuju, chci postel z palet! A HNED!

A miluju tohle povlečení z Jysku, kde mají mimochodem parádnín výběr a za pár korun - třeba tohle stálo po jednom 170kč!

Další věc, ze které mám doma největší radost, je tahle nálepka na zeď z Pixers.cz.

Mít na zdi mapu světa jsem měla v plánu už od nastěhování, ale pořád jsem se nemohla rozhodnout, jak na to. Nejdřív mě napadalo to vystřihnout z tabulové nalepovací fólie, na kterou bych mohla psát křídou, ale.....jak se znám, s mou zručností by nebylo poznat, jestli je to Afrika nebo rozteklá zmrzlina.

Pak jsem přemýšlela o tom, že si to nechám vytisknout ve velikém formátu na papír a na zeď prostě nalepím, ale nejsnadnější možnost byla nakonec objednání veliké nálepky. Na Pixers.cz si můžete nechat vyrobit jakoukoliv nálepku, ať už je to fotka nebo vlastní obrázek, geometrické obrazce, cokoliv. A stejně tak si můžete zvolit jakoukoliv velikost - třeba tapetu přes celou stěnu.

A nebo si vyberte něco z veliké databáze tak, jako já. Mezi hromadou různých obrázků jsem si našla světadíly, změřila si sedačku, aby to bylo zhruba stejně široké, a objednala.

Nálepka je papírová, kolem světadílů jsou cca půl centimetru široké bílé okraje. A jak už se mě někdo ptal, jestli to zvládne nalepit i jeden člověk sám......tak ano. Zvládne to nalepit dokonce i jedna blondýna. Jen musíte počítat zhruba se 57979 sprostými slovy. A s tím, že některé maličké ostrovy pak budou možná o trošku jinde, než by měly. #tosenestalo

Z těch stolečků z Jysku jsem nadšená stále, a sedačku mám pořád ještě starou, retro, po dědečkovi. Ale takhle, se vším tím ostatním, to podle mě jako celek nevypadá tak zle, i když mám v plánu si koupit novou a všechno pak spolu s ní dovybavit, nakoupit hromadu doplňků, polštářků, a tak.

Ale teď mám místo toho radši další letenku na konec května, a nelituju ani náhodou! #priority

Ze stejného webu jako samolepku na zeď, mám i tenhle obraz. Teda dva obrazy. Respektive fotky.

Nechala jsem si na plátno vytisknout jednu ze svých nejoblíbenějších fotek z cest, z jednoho z nejkrásnějších měst. 

Barcelona. Západ slunce. Střecha hotelu. Bazén. Plechovka cideru v ruce. Zkrátka ideální léto. 

A tak mám tuhle vzpomínku i krásně zhmotněnou. Ještě přesně nevím, kam to pověsím, protože ani obývák zdaleka není ve finální verzi (to až s tou novou sedačkou, která bude....kdovíkdy.), a tak to mám zatím jen takhle na zemi.

Židle byla taky láska na první pohled, opět z Jysku, za 999.

Jestli je to praktický?

No, jak se to vezme. Na jednu stranu mě to nutí, abych si oblečení věšela pečlivě, hezky vyžehlené, a mám tak svoje nejoblíbenější a nejnošenější kousky stále na očích, na druhou stranu je mi jasný, že se na to bude prášit. Ale co, praktická jsem já nebyla nikdy.

Stojan z IKEA za dvě stovky, pod to krabice (na spodní prádlo, takže tam má Albus stále narvanou hlavu), valentýnský kytičky....a tolik radosti!

Komoda na oblečení, svícny z Pepca za srandovních 12kč a další věc, ze které mám velikou radost.

"Nástěnka" na fotky (opět Jysk), kam si chci vytisknout ty nejoblíbenější obrázky z Milána. Zatím tam mám jen fotku s Tomem z finále Crossfitové výzvy od Reeboku a press kartičku z podzimního Red Bull AirRace, což byl jeden z nejlepších zážitků loňského roku, takže moje oblíbená vzpomínka.

 #kdejealbus

Zrcadlo po dědečkovi, které bylo původně v předsíni na takovým ošklivým podstavci, že jsem ho málem vyhodila nebo prodala. Ale jsem ráda, že mě rodiče přemluvili (no jo, někdy mají taky pravdu #anebotakyne), a teď do ložnice skvěle zapadne. Na to vánoční světýlka, nad něj plakáty, protože jsem princezna, vole!, k tomu kožešina z IKEA, na kterou Albus konečně přestal čurat #tojstepotřebovalivědět, plameňák z Tigeru a kráva od Warhola ze starého kalendáře. A krabice z Pepca, kde vždycky koupím spoustu doplňků za pár korun.

To že bydlím sama má spoustu výhod.

Třeba to, že můžu mít na zdi takovýhle kraviny, což by asi jinak neprošlo.

Přece jen, mou lásku k filmům Woodyho Allena jen tak někdo nesdílí, a o jednorožcích radši pomlčím.

IKEA rámy za pár korun, nic jinýho a nic jinýho než Malování, Google a tiskárna.

A na druhé straně je můj pracovní koutek, kde trávím hodně večerů.

Ale když jsem si takhle jednou odešla do kuchyně pro vodu, vrátila se po půl hodině a uviděl TOHLE, nevěděla jsem, jestli mám začít strašně křičet a seřezat ho jak žito (což stejně neumím #tvrdávýchova), nebo se udusit smíchy a okamžitě vytáhnout telefon. Opravdu nikdy mě nepřestane překvapovat! :D