#2015

Někdy mám pocit, že je u mě pořád všechno tak nějak ve starých kolejích, žádné velké změny.
Pak se ale stačí otočit, podívat se, co všechno se událo a změnilo za pouhý jeden rok, a hned měním názor - děje se toho pořád dost, a o pořádné zážitky rozhodně nebyla nouze. Spousta cestování, ještě víc sportu, poznávání nových lidí, noví kamarádi....a nebo taky nové zkušenosti, nová práce, bakalářka a státnice. A tady je několik hlavních bodů...
Dvě písmenka před jménem. Už se mi to zdá jako věčnost, co jsem dopsala bakalářku a trávila dny ve společnosti barevných papírků, zvýrazňovaček, milionu lístečků a kapesníků na utírání slz, "protože nic neumím". 
Pro svoje okolí jsem byla ještě víc otravná, než obvykle - jako by nestačilo, že jsem vyžadovala uklidňování, jak to bude v pohodě a jak všechno zvládnu, a to v pravidelných intervalech zhruba 876x denně. Aby toho nebylo málo, pořád jsem chodila se svýma pestrobarevnýma papírama v ruce a dožadovala se zkoušení! Myslím, že ještě teď by moje mamka zvládla odříkat celou historii počítačových technologií od dřevěných počítadel až po mistra Jobse.
Tak, jak se mi v té době zdálo nemožný ty státnice udělat, se mi teď naopak zdá nepochopitelný, že jsem se tak bála. Klasika už od maturity. (Vždyť jsem byla našprtaná víc než Hermiona, a jinak než Áčkem to dopadnout nemohlo! :D)
A tak mám před jménem už víc než půl roku písmenka Bc., ale ještě nebyl den, kdy bych to někam napsala, a nejsem si jistá, jestli to vůbec bude potřeba - každopádně věřím, že do budoucna je prostě lepší tam ty písmenka mít než nemít, a ostatně i proto se snažím se zatnutýma zubama na škole vydržet ještě dva roky.

Stáž a práce. Rok 2013 - stáž v MF Dnes. Rok 2014 - stáž v České televizi. A aby to bylo kompletní, na rok 2015 jsem si vzala média zase z jiné strany, v podobě dvouměsíční stáže u PR agentury. A tak, jako i stáže předtím, mi to dalo hrozně moc, jak co se opravdu cenných zkušeností týče, tak i toho, že jsem se musela otrkat. Protože když někam jdete úplně poprvé jako nezkušený kuře, stydíte se na cokoliv zeptat, aby nebylo poznat, jak mimo jste, a nakonec se se vším nějak poperete a všechno krásně zvládnete, dá vám to hodně. Víc než ten řádek do životopisu.
Hned po skončení stáže jsem získala práci/brigádu, která je docela blízko tomu, čemu bych se ráda věnovala i do budoucna. Jasně, nepíšu pro Elle ani Forbes, ale spíš texty o jeřábech, výkupnách kovů nebo hotelech, ale sedět u počítače, lít do sebe kafe po litrech a psát a psát je pro mě pořád ideální, ať už jsou to stavebniny nebo crossfit.

Cestování. Na to byl tenhle rok opravdu bohatý, což znamená, že byl nejlepší! Protože co může být lepšího, než sbalit červený kufřík a nadšeně vyrazit na letiště nebo žlutý autobus?
Poprvé jsem se podívala do Holandska a hlavně Amsterdamu, který jsem měla na pomyslném cestovatelském seznamu už dlouho. Další poprvé byla návštěva Říma, ze kterého jsem byla nadšená, a taky Budapešť, která mě okouzlila minimálně tak, jako Řím! K tomu hned 2x Vídeň a jeden Londýn. Boží.
Crossfit. Ano ano, dalo hodně přemáhání to nenapsat hned na první místo. Může to znít divně, ale rozhodnutí začít pořádně s crossfitem, mi svým způsobem změnilo život. K lepšímu. Sportovala jsem sice vždycky hodně a pravidelně, ale nikdy jsem z ničeho neměla tak moc radosti, jako právě z crossfitu, ve kterém jsem se našla, sedlo mi to jak prdel na hrnec, mám nekonečně moc motivace i nadšení....a zkrátka, je to každodenní dávka radosti a už si ani neumím představit, že bych se vrátila zpátky do posilovny na stroje a cvičila hlavně proto, abych nějak vypadala. Teď už by mi k dobrému pocitu jen těžko stačilo něco, po čem neležím na zemi vyčerpáním. Změnilo mi to pohled na všechno okolo cvičení - na sport jako takový, na postavu, sportovní cíle, vzory, motivaci...
S tím souvisí i poznávání nových lidí, mezi kterými jsem našla i kamarády, které bych bez crossfitu nikdy nepoznala.
A po sportovní stránce byl rok celkově dost bohatý....
Spartan Race. Květen a poprvé bláto, špinavá voda, kilometry běhu ve čtyřicetistupňovém vedru a hromada angličáků k tomu. Hnus a nejlepší zážitek zároveň! Během závodu jsem si říkala, že tohle už NIKDY, po doběhnutí jsem věděla, že to chci zažít znovu - takže plán na rok 2016 je jasný!
Běhej Lesy Lednice. Slovíčko RUN v názvu blogu už dávno nemá co dělat, moje běhání za rok by se dalo spočítat na prstech (no dobře, možná na prstech rukou a nohou dohromady..), ale alespoň jeden závod na 11km jsem si zaběhla, a překvapivě se mi to moc líbilo.
RedBull 400 aneb běh do skokanského můstku v Harrachově, kde jsem se ocitla tak nějak "omylem", protože na takový peklo jsem nebyla připravená ani náhodou. Největší výzva a smrt v očích při pohledu do toho nehutně prudkýho kopce. A nakonec se z toho vyklubal druhý nejlepší sportovní zážitek roku!
A ten první nejlepší? Bezpochyby CFT Battle, první týmové závody v crossfitu. Když mi v lednu (a vlastně i několik následujících měsíců :D) připadala neskutečně těžká i samotná osa a na hrazdě jsem se houpala jak nemocná opice, neuměla jsem si ani představit, že ještě tentýž rok budu v crossfitu poprvé závodit.
- Byla jsem vegetarián. A pak zase nebyla. A pak zase jo. Seitanová královna z tofu království, tempeh sem, tempeh tam. A pak mamka upekla kuře...
- Poprvé jsem ochutnala pořádný a poctivý burger - The Immigrant, slanina, cibulové kroužky, mastné ruce a pocit, že už nikdy nechci jíst nic jiného.
- Moje závislost na kávě a burákovém másle se ztrojnásobila.
- Nejhorší nemoc byla chřipka a největší zranění krvavá holeň a sedřené dlaně. Díky bohu!
- Přibylo mi pár kousků do šatníku, ale stále nemám co na sebe. A nejoblíbenějším kouskem je bezesporu pastelově růžová sukně. A šedá sukně. Které jsem trapně nosila den za dnem.
- Zamilovala jsem si pohankové palačinky a pohanku celkově.
- Do knihovny mi přibyla celá řada knížek, a to převážně kuchařek. Nejlepší knížka roku je pro mě ale stoprocentně Šťastná kniha.
- Začala jsem vstávat nechutně brzo, a navíc dobrovolně.
- A spát jsem začala chodit taky mnohem později. S černým svědomím.
- Skončila jsem s hosteskováním. Protože na to mě byla škoda! #takurčitě #říkalamaminka
- Objevila jsem několik nových kaváren, ale V Melounovém cukru se stále drží na prvním místě.
- Poprvé jsem si nechala nalepit řasy a rozhodně budu chodit pravidelně. Protože být krásná jak okamžitě ráno po probuzení, nebo po dokončení vražedného WOD? Sem s tím! (no dobře, krásná jen v rámci možností. Hodně omezených možností :D)
- Stále jsem nezačala řídit auto a ani procvičovat jazyky tak, jak bylo v plánu.
- Nový Woody Allen, nový Bond, nové Star Wars. Byl to plodný rok. Očividně.
- Poprvé jsem byla v sauně. Jako saunová panna jsem neznale vylezla na horní patro kde je ještě větší vedro, a několik minut jen přemýšlela, jestli utéct na vzduch, a nebo omdlít. Saunový člověk ze mě nebude.
- Několikrát jsem hlídala mopsíka Frankieho, ďábla ve psím (nebo spíš "psím":D) těle. A kupodivu mě to neodradilo, a tak bude rok 2016 rokem jednoho nerozumného rozhodnutí - budu mít vlastního! A bude se jmenovat Albus! Albus The Pug.
- Psát blog mě bavilo pořád a moc, a díky tomu jsem poznala i další skvělé lidi. Třeba Monču (a Martina samozřejmě, aby mu to nebylo líto! :D), kterou znám online už celá léta, ale online bychom spolu cvičit, popíjet kávičky ani pojídat donuty nemohly, a to by byla škoda!
- Zjistila jsem, že se po pár večerních skleničkách následující ráno necítím tak zdaleka dobře, jako za mlada.
- A taky jsem zjistila, že o vínku to neplatí. Juhuuuu.
- Přibrala jsem nějaký ten tuk a nějaký ten sval. A možná jenom sval. I když..Vánoce..linecký...ehm.
- S crossfitem se bohužel zhoršil i můj vybraný slovník a padající osa tak obohatila mou slovní zásobu o dříve nepoužívané výrazy. Hešteg dlaždič.
- Zkusila jsem jógu, a to hned v několika verzích na Reebok Yoga Sensation. A dala si předsevzetí, jak se začnu pořádně protahovat a dělat jógu pravidelně. A nedodržela.
- V moři jsem se nenamočila ani jednou, v přehradě jednou.
- A taky nafotila tisíce fotek...A rok 2015 ve fotkách by mohl vypadat třeba takhle...