43 hodin v Edinburghu - část I.

43 hodin v Edinburghu. Z toho necelé dvě hodiny v kopcích za městem mezi hromadou dalších, stejně zablácených a omlácených závodníků, a tisícovkou ovcí. Za tři dny čtrnáct hodin spánku, 56754 káv a zhruba stejně redbullů. Pár utracených Liber, foťák plný fotek stejně šedivých, jako to typické počasí, a ještě víc modřin. Špínu za nehtama budu čistit ještě dlouho, ale mnohem dýl budu vzpomínat na tenhle parádní a pořádně nabitý víkend ve Skotsku, kam jsem měla možnost letět díky Reeboku na závod Spartan Race. Původně jsem měla běžet Beast (20+ km #tonechceš), ale kvůli komplikacím s registrací a letenkou jsem nakonec bohužel/díkybohu běžela jen kratší Sprint. Ale o tom příště.
Když už jsem měla to štěstí, že jsem se mohla podívat do Skotska, snažila jsem se všechen čas využít na maximum a i samotné město si užít nejvíc, jak to půjde. A tak jsem se třeba první den vrátila z procházky až po desáté večer (a to jen proto, že jsem se bála, aby mě tam nepřepadl nějakej Jack Rozparovač! Jako že by mě zabil, samozřejmě. Nic jinýho by se mnou v těch mých oblíbených roztrhaných džínách, co mi dělaj divnej placatej zadek, fakt vyvádět nechtěl), přestože bych měla radši odpočívat a čerpat sílu na závodní den a vstávání v nechutnou hodinu. Ale spánek je zráta času, když máte na tak krásný město jen pár hodin! #moudro #topovídejkruhůmpodočima 

Přiznám se, že o Skotsku jsem toho nikdy moc nevěděla. Bohatou historii bych vám neodvykládala, a delší seznam památek po mně taky nechtějte. Vlastně ani ten kratší.
Všechny představy, co jsem o Skotsku měla, byly na základě velmi, velmi primitivních stereotypů. Že je tam tráva zelenější, než ve zbytku Evropy. Že jsou tam tisíce a tisíce ovcí, co se vesele cpou tou zelenou trávou. Že jsou Skotové veselí, přátelští, milí. Vždycky a pořád. Že tam všechny kamenné vesnické domy a statky vypadají jak z pohlednice. A že se tam nosí kostkovaný kilty a hraje na dudy!

No umíte představit tu radost, když se všechny ty představy splnily hned pár hodin po příletu? A ta první, o zelených kopcích a tisícovkách ovcí dokonce hned po pár metrech půjčeným autem na cestou z letiště! (Neřídila jsem, nebojte. U mě totiž pro změnu platí ten stereotyp o blondýnách, co neumí řídit. A s volantem nalevo už vůbec ne!).

Nečekejte ode mě žádné turistické tipy, rady na to do jakého muzea zajít nebo kolik stojí vstupné na hrad. A bohužel ani doporučení na ty nejlepší z místních podniků. Nevím a nevím. Ačkoliv bych si v tomhle městě uměla předtsavit několik dní, kdy bych se ani chvilku nenudila - od výletu k moři přes túru po útesech až po vysedávání nad čajem a scones. S nedostatkem času jsem ale byla ráda i za skromný kafe z Mekáče, se kterým jsem si sedla v parku s výhledem na hrad, nebo sendviče z Marks and Spencer, který jsem si snědla při pozorování ruchu ulice. Sama sobě jsem ale slíbila, že se určitě vrátím, a ty krásný kavárny, kterých je tam plno (díky Lídě a Susan za pořádnou zásobu tipů!), nenechám bez návštěvy. Aby se jim ty dortíky nezkazily, to je jasný!

Průvodce Edinburghem ani znalec skotské kultury ze mě po těch pár hodnách nenbude #nonepovídej #nečekaně, ale alespoň mám pár zcela nesouvisejících poznatků, co jsem posbírala. Není zač. Tu Nobelovku za přínos lidstvu si vyzvednu později.

• Mému blonďatému mozku jaksi nedošlo, že Skotsko=Anglie=pardon Británie=ty divný zásuvky=bez redukce si trhni nohou. 
• Můj soukromý průzkum prokázal jasnou sabotáž po Brexitu. Redukce do zásuvky pro lidi z EU systematicky zmizely z pultů mnoha obchodů! A nebo jsem po nich zas tak moc nekoukala, no.
• Na ulicích hrajou na dudy Skotové tak typičtí, že by si zasloužili fotku v encyklopedii Skotska. Nebo alespoň nějakou tu libru do kelímku!
• A chlapi tam vypadají jak Connor McGregor O tom, že jsem donedávna nepoznala box od MMA pomlčíme. Kterej je z Irska, takže je vlastně tenhle poznatek absolutně mimo. 
• A není žádnou výjimkou, že na ulici potkáte někoho v kostkované sukýnce! Mé srdce plné jednoduchých představ skáče radostí! Soukromý průzkum o tom, zda je pravda, že se pod kiltem skutečně chodí naostro, jsem ale neprováděla.
• Další úplně-mimo-porovnání. Z Anglie, teda pardon, Británie, jsem navštívila 2x Londýn, jinde jsem zatím nebyla. A co jsem si v Londýně zamilovala nejvíc? Město jako celek - ty stylový cihlový domy s barevnými dvěřmi, dřevěný výlohy, bílý okna, zaparkovaný MiniCoopery, parky, výběr dobrot, typický taxíky, double deckery, historický budovy i moderní obchody. A to všechno má Edinburgh taky, s jednou velkou výhodou - bez těch šílených davů! Všechno tak nějak v klidnějším provedení. 
  
• Město, kde z přímo z centra vidíte přímo na skály s tou nejzelenější trávou? Nádhera!
• Už jsem říkala, že mi k radosti stačí fakt málo? Barevně natřený dveře, nápisy LOOK RIGHT-LOOK LEFT a.......ale no tak, nesuďte mě, ty dveře jsou fakt boží! 
• Divno-název Czechia opravdu není potřeba, Miloši. Lidi Czech Republic moc dobře znají. Znají Prahu, samozřejmě. A já bych konečně mohla začít při tom klasickém rozhovoru (Czech Republic? Aaaah from Prague?), který na KAŽDÉM výletě proběhne alespoň 3x, o Brně vykládat něco zajimavějšího, než jen že je menší než Praha, ale hezký. Víc na jihu, you know. 
• Nevím, jestli jsem měla jen štěstí, a nebo to tak opravdu je (je to tak, nekažte mi iluze!), ale všichni tam byli moc milí, usměvaví. Pán, co nám radil s parkováním u hotelu, se po chvilce ještě vrátil jen aby se zeptal, jestli jsme to našli, starší paní prodavačka v Marks and Spencer mi říkala, jak jsou ty sýrový scones dobrý. a že mi radši dá sáček, ať se mi to dobře nese. Další se zase zajímala odkud jsem, a uklízeči u závodu Spartan race, co byli veselí tak jako barvy jejich vestiček, si hned chtěli povídat o překážkách na závodech, a asi tak 20 lidí mi během těch 2 dnů popřálo krásnej den. 
• Můj soukromý průzkum číslo 6556 prokázal, že v Edinburghu jsou dvě skupiny lidí. Ti první mají srozumitelnou výslovnost jak z hodin angličtiny, že by mohli nahrávat cédéčka k učebnicím, ale těm dalším není rozumět ani písmeno. Nic mezi tím!
• Oslovení honey nebo sweetheart je tam buď nějak oblíbený, a nebo mě ti chlapi chtěli sbalit! A ty ženský vlastně taky! Podle toho, jak okouzklující jsem byla po dlouhé cestě a bez spánku nebo s bahnem na obličeji, soudím to první.
  
• Když do někoho omylem vrazíte na ulici, omluví se vám.
• Celý město i okolí vypadá jak vystřižený z potterovských filmů. Což vlastně není žádná náhoda, protože právě tady, v jedné z kaváren, J.K. napsala spoustu stránek!
• A prý byl místní Castle velkou inspirací pro podobu, kterou dostaly Bradavice. Pro někoho, kdo by nejradši v Primarku skoupil všechny trička a ponožky s nápisem Hogwarts a po večerech hledal recept na máslový ležák, je to dost boží představa.
• Tohle město má hned několik důvodů, proč byste se tam měli podívat a já vrátit. Krásný samo o sobě, krásná příroda, skály, moře, útesy, památky......a ulice plný pubů a kaváren. A taky nějakých těch možností, kde si udělat materiální radost.
  

A jídelní okénko? Jak jsem říkala, na prozkoumávání místních podniků a hledání podle mapy kavárny, kde mají ty nejlepší scones, smoothie a donutky, bohužel nebyl prostor.
Jedno ráno snídaně v hotelu před závodem, druhé ráno už jen flapjack po cestě na letiště. K obědu i večeři dobroty z Marks and Spencer nebo jiného supermarketu (kde jsem stejně byla jak Alenka v říši Divů a chtěla to VŠECHNOOO!), ke svačině před i po závodě proteinové tyčinky a scones. Nějaká ta káva v papírovém kelímku, kokosová voda....ale to mi ke spokojenosti stačí. Bohatě!
Když nevíš, co si vybrat k večeři za větší jídlo, kup si několik menších! #plán
A tak jsem si koupila výbornej hummus s mrkví, nejlepší krevety a kalamáry s dipem, sýrový scone a jakýsi zdravější čočkový mini chipsy.
Seděla jsem s tím na lavičce v parku, s výhledem na hrad. Vedle mě si sedl starší pán, pěkně oblečenej, vypadal trochu jako Fulghum, jen ve starším provedení. Po chvilce se mě ptal, jestli jsem tam na výletě, jak se mi Skotsko líbí, jestli jezdím do Británie často, že tak pěkně mluvím (což znamená, že byl prostě jen milej, protože moje angličtina je tak primitivní, že když jsem v obchodě chtěla redukci na zásuvku, prodavač mi donesl zubní pastu :D), zajímalo ho, co jsem studovala, kde pracuju, a nejlepší bylo, když se ptal, jestli jsou u nás v České republice všichni tak usměvaví a rádi si povídají.Po pár minutách se rozloučil a poděkoval, že si rád popovídal a jak mu to zlepšilo celý den.
Taková maličkost, a přitom velká radost i pro mě (hned po těch krevetách!:D)

A teď ještě pár fotek...

A co nejdřív bude pokračování od Spittal Farm, ze sobotního kopce-bláto-kamení závodu:)