neděle 4. prosince 2016

Kafe, kafe, kafe aneb workshop s kávou Nero

Říká se, že žádná historka nezačíná pitím vody. A tak to prostě je. Naopak pozváním na kávu spousta zábavných historek mnohdy začíná, a u něčeho ostřejšího často končí.
Když se s kamarádkou domlouvám, že musíme probrat všechny ty důležitosti, většinou je to domluva "na kafe", i když vždycky moc dobře víme, že to v překladu znamená litr Pálavy nebo pár skleniček Aperolu. #stanese
No a víte, kdy jsem poprvé uznala, že pracovat v open space pohromadě s desítkami lidí nakonec není tak skvělý, jak jsem říkala? Když jsem se doslechla, že si i lidé z úplně jiných oddělení na konci patra začali všímat, že ta blondýna z marketingu chodí nějak podezřele často ke kuchyňce pro kafe.
Kafe je slovo, co za den řeknu minimálně 577x. Je to něco, co nesmí ve spíži nikdy chybět, nebo je zle. A kofein je něco, co nikdy nesmí přestat kolovat v mých žilách, nebo je ještě hůř. 
Kafe je prostě to,co ke mně patří úplně stejně, jako to, že jsem blonďatá, směju se vlastním vtipům a povídám si se svým mopsem. Je to něco, bez čeho si mě spousta lidí neumí pomalu ani představit, a vidět mě v pracovní dny bez velikýho hrnku s nápisem "It´s getting HOT in here" od milé Blaničky před obličejem je skoro nemožný.
Kafe je zkrátka něco, co nikdy neodmítnu. Ať už je to to nejlepší latté z celého Brna, co se podává V Melounovém cukru, levná Jihlavanka v práci zalitá vodou s vodním kamenem ze staré konvice, břečka na benzínce uprostřed ničeho nebo kvalitní, čerstvě namletá Etiopie připravená pod rukama zkušeného baristy.

A proto, když mi ve schránce přistál milý mail obsahující slova káva-káva-Hanička-káva-Albus-káva-Praha-káva, nemohla jsem napsat nic jiného než nadšenou odpověď a na konci listopadu se vydat na workshop s kávou NERO od Datartu. I když toho mopsího ďábla jsem i navzdory pozvání nechala doma. Protože ten nejakčnější pes na světě plus metro? To radši ne.
A tak jsem se do Prahy vydala sama. V 6 ráno se sice na brněnském nádraží nedalo koupit nic jako výborná snídaně a poctivá káva, a tak jsem se musela spokojit s hnědou vodou a oschlým jako-že-croissantem z pekárny, ale uklidňovala mě vidina hned několika šálků poctivé kávy na workshopu a sliby Haničky, že ve stylu kavárenského povalování budeme pokračovat i po akci.
Kavárna Raclettka, na stolech nachystané muffiny a slaný koláč, spousta konviček a šálků, sympatický barista, HaničkaLuckadalší LuckaVeronika a Dvě třicítky (který jsou, jak jsme se s Hančou shodly, přesně tak vtipný, jako budeme my, až nám bude přes třicet, haha). To byla moje společnost na sobotní dopoledne.
Nejdřív pro nás byla připravená zajímavá prezentace o kávě, jejím původu a historii, a pak přišlo to, na co jsem netrpělivě čekala už od té chvíle, kdy jsem si na brněnským nádraží koupila ten hnus - vaření první kávy ve french pressu! Kromě toho, že jsem se dozvěděla, že jsem to dělala v práci úplně blbě (do té doby, než jsem líně přešla na obyčejnýho turka s lógrem mezi zubama a začala to teda dělat ještě blběji), čili že jsem kávu nechávala v konvičce moc dlouho a okamžitě ji nepřelila do šálku, jsem se taky oficiálně stala dospělou. Poprvé jsem totiž vypila plný hrnek kávy bez mléka! 
Jasně, bylo to proto, že jsem se fakt styděla být za burana a říct si o mlíko, ale to bylo nakonec dobře - zjistila jsem, že kvalitní káva mi chutná tak jako tak, i samotná. #nonepovídej #tyseštedaodborník
Ještě hůř, než ve french pressu, jsem si doma připravovala kávu v moka konvičce. Špatně, všechno špatně. A to nemluvím jen o té Jíhlavance. Vody jsem tam dávala málo (teď už vím, že v konvičce na 4 proce si NIKDY nemůžete uvařit jen jeden šálek, ale vždy je potřeba to naplnit), množství kávy neřešila (7g na porci!) a dávkovala to po lžičkách a vodu nechávala vřít na největším plamenu.
Během workshopu jsme se naučily, jak se správně připravuje káva i za pomocí dalších kouzelných zařízení, ale nejjednodušší bude všechny poznatky shrnout do zcela nesouvisejících bodů.

- jít na workshop o kávě a odcházet s nějakou tou promilí v krvi? Ehm....stane se. Poprvé v životě jsem ochutnala (a vlastnoručně připravila!) irskou kávu, a absolutně nechápu, co jsem těch předešlých 25 let dělala. To bylo TAK výborný! Jen mi trošku ujela ruka s whisky. Omylem, samozřejmě, Náhoda. A aby toho nebylo málo, od pana baristy jsme dostaly i namíchaný koktej s kávou. A tak dobrej drink už jsem dlouho neměla! Kdo by řekl, že si bude káva tak rozumět s rumem, limetkovým sirupem a vaječným bílkem?  A kdo by řekl, že to do takových slušných mladých slečen zahučí jak do kanálu?
- Jak jsem zjistila, bylo to ale v pořádku. Do té doby jsem znala pravidlo, že pravá dáma nepije před polednem. Třicítky mě ale vyvedly z omylu, prý to je do jedenáctí hodiny! Od teď tedy budu poslouchat starší a zkušenější. 
- Věděli jste, že pán, který vymyslel moka konvičku, Alfonso Bialetti, se v ní po své smrti nechal pochovat, na místo urny? Praktické, ne?
- A teď už taky vím, že nejvíce kávy se vypije v severských zemích, i když se asi není čemu divit, jak se dělá káva přes filtr, v aeropressu, a že to, co vypadá jako nějaký důmyslný systém do chemické laboratoře je vacuum pot (i když budu ráda, pokud si zvládnu dělat kávu dobře v té moka konvičce, a tohle sci-fi mi postačí vidět už jen na fotce :D).
- Nejlepší zjištění celého dne? Že kvalitní kávy si můžete dávat prý až 15 šálků denně a přežít to ve zdraví! 
- A druhé nejlepší zjištění dne? S Haničkou jsme tajně pošilhávaly po nádobce na mléko, ale bály se zeptat. A přitom nebylo proč - čekaly jsme ukřižování, polití svěcenou vodou za rouhání nebo vykázání ven, ale překvapilo a potěšilo nás, že ani podle baristy není lití mléka do kávy žádné prznění. A prý i ten vánoční, perníkový nebo jakýkoliv jiný sirup se může - když je kvalitní káva, poctivé mléko a dobrý sirup, proč ne. Že je to prý jako když se dělá míchaný drink ze samých dobrých věcí. #juhuu
- Káva podporuje trávení. Čím víc kávy, tím je potřeba víc jídla. Tak jsme to vzaly poctivě, spořádaly mrkvové muffiny, slaný koláč, a k obědu si vychutnaly raclette, což byla moje premiéra s touhle sýrovou dobrotou.
- Kromě spousty zajímavých informací (jako fakt, i když teď zním jako nějakej šprt, to povídání jsem hltala skoro stejně, jako ty muffiny!) jsem si domů přivezla i novou moka konvičku, spoustu vzorků kávy Nero a to, z čeho mám předčasné vánoce - elektrický mlýnek!
- Teď mám zrovna čerstvě namletou kávu z Indie, jako první padla Kolumbie (Protože nám to s kamarádkou znělo, jakože by v tom mohly být nějaký drogy, hahahah. Ok. Dobře. Tak ne.)
A protože jsem samozřejmě nechtěla hned po konci workshopu zamířit domů, využila jsem víkendovou cestu do Prahy k výletu, a u Haničky zůstala až do neděle. A že jsme toho za ty dva dny stihly dost!
- Konečně jsem se podívala do krásné kavárny Letka, kde mají interiér na jedničku s hvězdičkou, a cheesecake stejně tak (daly jsme si ho s Hančou napůl, a co je napůl, to se nepočítá. Ale tenhle by za to stál, i kdyby se počítal 4x), a i společně s Blaničkou jsme se pak přesunuly do Vnitrobloku, ze kterého jsem byla nadšená - prostě kousek stylového hipster-Berlína v Praze! A aby toho nebylo málo, tak to pak chtělo ještě další vínko a cider v Mama Coffee, aby se nám všechny drby probíraly dobře. A že to s nějakou tou skleničkou a v-ý-b-o-r-n-ý-m hummusem šlo obzvlášť dobře! 
- V neděli jsme si s H. skočily zacvičit do nového fitka Bitevní pole. Pár snatchů, pár clean jerků, nějaká ta hrazda, abych nezapomněla, jak se to všechno dělá, a pak zaslouženě na oběd.
- Moje nejoblíbenější jídlo? Bun bo Nam no je rozhodně na prvních příčkách, a to z brněnské tržnice na Oloumoucké obzvlášť! To si zaslouží 12 bodů z 10! V Praze jsme zašly s holkama (Hanča, Bláňa a AdélVerča) do vietnamské restaurace Phollow, kde Bun bo Nam bo samozřejmě taky bylo jasnou volbou, a dobrý. Dobrý to bylo, ale tak na 7 bodů z 10. Zatímco dámičkovská debata byla bezesporu na jedničku s hvězdičkou! 
- Další ze seznamu odškrtnutých kaváren je IF Cafe a jedna pracovní schůzka, díky které teď budu mít ke své full time práci sice ještě míň času, ale o to víc nadšená z toho jsem!

7 komentářů:

  1. Mě hrozně zajímá (už od toho pohřbu) jestli byl Bialetti opravdu nasypanej v tý části pro kafe, nebo dole pro vodu :-D ... Jo a jinak-jaký elektrický mlýnek? Klasický nožový totiž většinou kávu při mletí "spálí" -tak máme kamenný hario... A kdypak bude článek o tom,jak udělat správňácký kafe v moka konvičce?

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to muselo být sakra boží!! 15 šálků teda ještě nedávám, ale upřímně, nemám k tomu daleko :D Tak jsem si na kofein navykla, že když nemám den kafe, mám šílenou migrénu a jsem na facku - možná na pěst! Super článek, tohle mě baví))

    OdpovědětVymazat
  3. Kafe taky můžu pořád, miluju ale to moje domácí z pressovače ♥ Jinak v kavárnách jsem na kávu hodně vybíravá a málokterá mi chutná. Za to muffiny a koláče by do mě taky lítaly jedna báseň, v tom jsme jednoznačně za jedno! :D
    Hlavně vám hrozně závidím vztah z holkama z ostatních blogů, je to super že takhle táhnete za jedno a jdete třeba právě na kafe. Já jsem z Plzně, takže tady to není tolik záživný jako u Vás v Brně :D

    OdpovědětVymazat
  4. to sis Prahu užila na 100%! musim brzy do Mama na ten jejich hummus, připomněla jsi mi, jak je výborný :)

    OdpovědětVymazat
  5. To znie ako veľmi dobre využitý a užitý čas :))

    OdpovědětVymazat
  6. To muselo být skvělý, takové pozvání se určitě neodmítá!!! :) A s tou moka konvičkou si nic nedělej, já taky až teď zjistila, že se nedělá na nejvyšší plamen :D A nedávno jsem toho měla tolik a bylo úplně mimo ... furt jsem k ní chodila a káva nikde, si říkám, co je špatně a pak mi to došlo - nedala jsem tam kafe ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Káva je moje droga. A ty fotky, všechno svědčí o tom že to stálo za to.

    OdpovědětVymazat