Kam ve Vídni na kávu a cheesecake : Campus Suite

Guten Morgen, Grüss Gott!

Dnes ráno jsem měla budík na 6, abych zjistila, že přednáška, kvůli které jsem do školy šla odpadla.

Mohla bych být nas...štvaná, ale mně to naopak vůbec nevadí. Ranní Vogel jsem tak jako tak, a alespoň jsem si zašla na výbornou snídani do mé oblíbené kavárny, kterou vám představím právě dnes.

Dávala jsem si předsevzetí, že jednou do týdne budu snídat někde ve městě v kavárně. Protože ovesné kaše jsou sice fajn (i po 7 letech), ale nějakému dortíku nebo čerstvému croissantu s pořádným hrnkem kávy se nic nevyrovná, ať si říká kdo chce co chce. Problém v dodržování tohoto předsevzetí je ale v tom, že mám okamžitě po probuzení (a někdy se probudím i kvůli tomu:D) hlad jako smečka vlků, a tak musím okamžitě snídat, Hned, hned!

Takže jediná možnost, kdy to pro mě přichází v úvahu je v pátek, kdy mám školu na osmou a dopravit se před sedmou do města s plačícím panem Žaludkem je ještě docela přijatelné. (i když jsem hladová neskutečně protivná a mám chuť vyvraždit celé metro!)

Obědový recept : Lokše s kozím sýrem

Na víkend jsem přijela ze země císařovny Sisi, Mozartových koulí a Sacher dortů do království, kde (velice svědomitě) kraluje král Miloš.
Vykrmila jsem se na měsíc dopředu, jak se sluší a patří. Vínka jsem si dala tolik, abych se za to nemusela jako pravá Moravačka stydět. Uspokojila jsem svou pečící úchylku a vykouzlila cheesecake. Zašla si zacvičit na mé oblíbené TRX, abych zjistila, že už je ze mě lemra líná. Zašla jsem si na ještě milovanější fit box, abych zjistila, že tak zlé to se mnou zase není. Po dlouhé době jsem viděla vynález jménem televize.
 A westíka. A blonďáka. A prošla všechny obchody, abych mohla zaplakat nad prázdnou peněženkou. A sledovala Deník Dity P. která je mi sympatická čím dál víc a už mi vůbec nevadí její trošku hrubší hlas. Napsala jsem dopis Ježíškovi, ve kterém figuruje i právě Dita. Dostala jsem Adventní kalendář.
A od přítele jsem dostala i časopis Albert (no dobře, nedostala, musela jsem ho zabavit ve prospěch státu), podle kterého jsem připravila dnešní oběd.
A protože to bylo TAK dobré, musím se s vámi podělit ještě dřív, než mě opět odveze žlutý kočár směrem na jih.

Střípky z mého stolu

Právě sedím ve své oblíbené kavárně (ale o té až někdy příště), vedle mě stojí capuccino s krásně našlehanou pěnou, které brzy padne za vlast, a ťukám do klávesnice svého malého upatlaného počítače.

 Což znamená, že si automaticky připadám hrozně důležitě, jako nějaká velká spisovatelka.
 Protože všichni velcí spisovatelé psali v kavárnách, že ano. (nebo alespoň Hemingway a Carrie Bradshaw).

A psát o tom, že mám ráda tvaroh a že jsem měla k obědu avokádo je samozřejmě stejné umění jako napsat román, to je jasná věc.

A navíc mám na nose nasazené brýle, což znamená, že vypadám chytře dvojnásob. Ale nemění  to nic na tom, že moje první kroky v Brně budou směřovat do výdejny Uloženky, kde si vyzvednu nové čočky, jelikož můj poslední pár po dlouhém boji padl dnes ráno.

Nosit brýle je totiž v některých situacích značně nepraktické, to pak musí jít vzhled "o 60 bodů vyšší IQ“ stranou.
Třeba když prší, to by se potom hodily stěrače.  A nebo při cvičení, kdy vám na brýle padají kapky potu (já vím, velice elegantní) a sklouzávají z nosu při každém kliku. A náročný vědecký výzkum (který jsem sama provedla:D) dokonce prokázal, že dívky s brýlemi jsou v baru zvány na skleničku v průměru o 78% méně než dívky bez nich. A to už je k zamyšlení!

Takže Otto, díky za ten vynález jménem čočky, za to ti budu vděčná do konce života! 

Ale radši dost o brýlích. Když už jsem ta velká spisovatelka, pustím se do veledíla (za které očekávám Nobelovu cenu za literaturu. A nebo za přínos pro lidstvo.) na téma „Co jsem si nacpala do pusy v poslední době“

Takže….střípky z mého stolu, tradáááá….

(A to, že u stolu nejím téměř nikdy je jen menší detail. Většinou s tím sedím v posteli nebo jím ve škole ze své růžové krabičky. A v nejlepším případě někde ve městě v kavárně.

Ale přeci to nemůžu nazvat “Střípky z mé uválené postele se špinavým povlečením, na které jsem vylila kávu a sojovou omáčku“)

Vánoční Vídeň - část 1. MuseumsQuartier

Krásný večer!

Nejprve bych chtěla moc moc poděkovat za všechny hlasy, co jste mi posílali do soutěže Blogerka roku, jelikož jsem se díky vám dostala až na krásné 4. místo, jste prostě zlatí! 

(tak, a teď konec přetvářky....ve skutečnosti jste trapní a nesnáším váš, protože jste hlasovali málo! Takže si polibte vy-víte-co!)

Dnešní článek bude oproti tomu minulému na mnohem neutrálnější téma a tentokrát snad nevyvolá žádné vášnivé diskuse o komunistech a doufám, že se to obejde bez i geniálních názorů typu "kdo za sebou netahá kočárek a není na pracáku, nemůže říkat v jaké zemi se dobře žije". 

Ne, dobře, nebudu kopat do vosího hnízda a radši vám ukážu první střípky z předvánoční Vídně. 

Protože právě v předvánočním období je tohle město kouzelné dvojnásob.

A ano, vím že mluvit o Vánocích je ještě brzo (i když prodejci si myslí opak) a na mě samotnou na pravá vánoční nálada přichází až v prosinci, kdy si toho všeho s předvánoční atmosférou spojeného, začnu užívat naplno. Ale "trhy", o kterých chci psát dnes jsou natolik netradiční a vánočně-nevánoční, že to ničemu vadit nebude. A vzhledem k tomu, že v předvánoční Vídni toho bude k vidění tolik, o čem bych chtěla psát a řada z vás se sem vydá třeba už s první Adventní nedělí, začnu už radši dnes. 

A navíc - na punč není nikdy brzo, to si pamatujte, milé děti, lepší radu do života nedostanete!

Co mám na Vídni ráda?

Ve Vídni už jsem přes dva měsíce, což ze mě sice ještě nedělá nějakého vševěda, ale......
konečně už nebloudím v metru, vím jak se kam dostanu, vím kudy a kam pěšky v centru, nemám deprese z návštěvy banky, pozdrav Grüss Gott říkám s přízvukem echt rakouským (ehm...ale věřit mi to můžete:D), ráno si v tramvaji a metru čtu noviny a tvářím se že všemu rozumím, radím zmateným turistům, kteří mě považují za Vídeňačku (ale z omylu je vyvedu ihned jak vyslovím první hlásku), vím ve kterých pekárnách mají nejlepší croissanty, kam pro levnou zeleninu a kam naopak pro sladkosti, kam pro levné sushi a kam na Sturm, vím kde koupit nejlepší falafel a taky to, že hummus z Billy je lepší než ze Sparu, znám nazpaměť hlášení z tramvají (a musím se ovládat, abych si to zároveň neříkala nahlas :D), vím jak si půjčit kolo i že do Billy na Pratersternu je kvůli všem pobudům a bezdomovcům lepší nechodit, 
ale hlavně....
znám kódy na záchody ve Starbucksech i Mekáčích, takže čurám zadarmo! (a to jste chtěli vědět)
A tak se s vámi dneska podělím o to, co mám na tomhle dunajském království ráda.

- Centrum - Ani ne tak Kärtner Strasse, která je sice taky fajn, ale na kouzlo přilehlých uliček nemá nemá. Nejradši mám ty, které vedou kolmo od Hofburgu, plné malých butiků i luxusních obchodů. A taky ulici Graben, a celkově celé okolí mezi Schottentorem, Hofburgem a Stephansplatzem, kde se pohybuji přes týden nejčastěji.

Často, když mám mezi přednáškami čas, jdu se sem jen tak projít, na chvíli si sednout na lavičku a pozorovat domy i lidi okolo, co mají na sobě a tak (jsem hroznej čumil :D). A právě tady se to často hemží luxusními kabelkami, Burberry trenčkoty, šátky s tím známým monogramem a sem tam se mihne i nějaká ta červená podrážka.

- Dunaj - o tom, jak parádní cyklostezky po celé Vídni jsou, zejména ty podél vody, už jsem básnila stokrát, to se prostě nikdy neomrzí. A díky tomu, že je řeka rozdělena do několika ramen, je voda hned v řadě městských částí.

- Parky. Parky a zeleň. Úplně všude. Na Vídni je skvělé to, že ačkoliv je to rušené hlavní město, je tady zeleně jako nikde jinde. A obzvlášť na podzim je to krása, když se listy zbarví do oranžova. To mi potom ani nevadí, že je šedivo a nevlídno, protože ty barevné listy k tomu dělají zajímavý kontrast. V tom se ráda procházím, nohama šoupu po těch barevných listech a přemýšlím o všem možném i nemožném. A kolikrát mě i napadne tak geniální myšlenka a říkám si, že to musím napsat na blog....Ale neskutečně geniální!

Samozřejmě to ale vždycky zapomenu dřív, než to stihnu zaznamenat, a tak se tu zatím nic geniálního neobjevilo. Jak jste si asi všimli . (ale tak jako tak...jak říká Sheldon Cooper..."I love my mind" :D)

- Parky. Tentokrát nemám na mysli stromy, ale ty bundy což je neskutečně trapná slovní hříčka. Všechny Vídeňačky totiž nosí parky, a to se mi hrozně líbí. Obzvlášť ty s koženými rukávy. Jen já jsem bohužel v khaki barvě dost vyblitá (za což barva asi nemůže :D) a tak tu svou, šťastně ulovenou v sekáči, moc neunosím.

- Pekárny - na každé stanici metra a doslova na každém rohu jsou pekárny, vonící čerstvým pečivem. Ať jste kdekoliv, můžete si být jisti, že na nějaký malý obchůdek, odkud budou preclíky volat "sněz mě" narazíte okamžitě. (ale to, že nejlevnější kus pečiva je tak za 70 centů je už věc jiná..)

- Výběr v obchodech - pokaždé když jsem někde v zahraničí, hrozně ráda ochutnávám nové potraviny, co neznám. A to si užívám i tady, pokaždé zkusím něco nového, ať už se jedná o musli, celozrnné sušenky, sýry a nebo klidně jen obyčejný jogurt :D 

Ale musím říct, že to rozhodně není tak, že by tu byl výběr několikanásobně větší než u nás, jak si hodně lidí myslí. Jasně, je tady třeba o pár druhů čokolád víc, ale zase tu nemají řadu potravin, co jsem si tak oblíbila u nás. Malý rozdíl to je, ale ne až tak, že bych z toho padla na zadek. Co se týče výběru jídla, opravdu na tom u nás špatně, jak si pořád tolik lidí stěžuje. (ale o tom radši příště, stojí to za samostatný článek).

- Vánoční trhy a atmosféra - Adventní čas nás sice čeká až za chvíli, ale nemůžu se dočkat, až to přijde! Protože právě v tomhle období je Vídeň nejkouzelnější, miluju ty světýlka, výzdobu, vůni sladkostí...

První malé trhy tu ale už začaly, v MuseumQuartier, což mi ale přijde zbytečně brzo a je škoda takhle "plýtvat" tou jedinečnou atmosférou. Další začnou příští víkend a ty největší u Rathausu s prvním Adventním víkendem. 

Tu pravou vánoční náladu cítím a připouštím si až v prosinci, ale stejně neodolám a na první punč si zajdu už o víkendu. Atmosféra neatmosféa, jak jde o punč, musí jít všechno stranou! 

- Forever 21 - a teď jeden opravdu duchaplný bod :D Ne že bych nakupovala oblečení nějak často, momentálně si to ani dovolit nemůžu, ale tenhle obchod je láska na první pohled. 

A druhý v druhém patře. A třetí ve třetím! Nejradši bych si v těch žlutých taškách odnesla skoro všechno, co na těch regálech visí. A to i přesto, že jednadvacet mi už není.

- Starbucks - Ano, je to komerční. Ano, najde se mnoho míst kde je lepší káva. Ano, ve Vídni jsou stovky kaváren kde bych dostala kvalitní kávu, nezmršenou mlékem. Ale o tom, proč to tu mám ráda a jaký jsem znalec už jsem psala. No a před pár dny se už objevily vánoční speciály, do Gingerbread latté jsem se naprosto zamilovala a do Vánoc už nechci pít nic jiného! Je to přesně kombinace koření, jakou mám ráda, a nádherně voní a úplně se vidím, jak se s tím roztomilým kelímkem procházím po osvětlených večerních ulicích a nasávám tu atmosféru.

 A  jak jsem zmiňovala výše - jinak jsem naštvaná, že je všude vánoční výzdoba tab brzo, štvou mě čokoládoví Mikuláši co jsou v obchodech snad od konce září a přijde mi škoda že to všechno může zevšednět. Ale jak jde o kafe, nemůžu si pomoct (ale uznávám, že Sinatra by u toho teda ještě zpívat nemusel :D)

- Metro - co k tomu dodat, jako holka z Moravy, která jezdila 22 let jen šalinooooo mám cestování tímhle vláčkem prostě ráda, je to rychlé a konečně můžu i říct, že přehledně značené a jednoduché jak facka. 

- Poznávání nových míst i lidí - napsala jsem si seznam, kam všude se tu chci podívat, co poznat a dokonce i kam zajít na kafe nebo na jídlo (nic se nesmí podcenit :D), tak, abych svůj čas tady využila naplno a na konci pobytu mohla říct, že jsem město opravdu poznala. Ale někdy mi přijde, že toho, co bych chtěla vidět je tolik, že mi na to nemůže půl rok stačit a potřebovala bych spíš celý život.

- Město pro život - tím chci říct, že je to tady udělané tak, aby se tu lidem dobře žilo, ne jen přežívalo. Myslím ty parky, lavičky úplně všude, různá posezení, veřejné záchody, pítka na vodu, tisíce možností kde sportovat, kde grilovat i pořádat piknik, jezdit na kole, bavit se. Prostě na co si vzpomenete!

Není náhodou, že se podle jedné studie umístila Vídeň na prvním místě žebříčku měst, kde je nejlepší úroveň žití.

- Ekologie - ne že bych byla nějaká přírodní žena s nemytýma vlasama v kostkovaných kalhotech, ale myslím, že alespoň trošku by se měl o životní prostředí starat každý. A taková maličkost jako je třídění odpadu ještě nikoho nezabila.

A právě na to jsou tady Rakušáci hodně vysazení, dokonce i ve škole jsem viděla místo jednoho odpadkového koše rovnou tři, barevně rozdělené. I obaly některých jogurtů jsou dělané tak, aby se z toho dala etiketa oddělit a vyhodit zvlášť :D

A taky jsou tady všude podél chodníků odpadkové koše a se sáčky na....no víte co...když venčíte pejska. (jenom idiot to nechá na chodníku!)

- Být zmatenou turistkou - tedy, být zmatená a ztracená (což už se mi dlouho nestalo, ťuk ťuk na dřevo) se mi samozřejmě nelíbí, ale co se mi líbí je to, že lidé hned poradí. Stačí na zastávce zmateně koukat do jízdního řádu a hned se někdo zeptá, jestli nepotřebujete pomoct (pokud tam nejsou jen Arabi :D). 

A nebo když jsem jednou spadla z kola (ale fakt hodně trapně spadla, převrátila jsem se na bok jak shnilá hruška:D), hned ke mně přiběhly dvě paní, jestli jsem v pořádku. 

Ale na druhou stranu, někdy rakušáci chtějí pomáhat až moc. A proto pro vás mám jedno ponaučení - foťák velký jako kráva nikdy nenoste na krku, ale v tašce, jinak budete vypadat jako zmatené turistky (no dobře, uznávám, že mě možná prozradilo to, že jsem si fotila Billu:D) a Rakušáci vás budou chtít zachraňovat, ukazovat město a zvát na kafe. To tak!

(Pche, prý potkáme se u Opery, jestli teda vím kde je. Ne asi, du Dummkopf!)

V Brně se mi opravdu běžně nestává, že by mě někdo oslovil na ulici nebo v metru, ale tady se mi to stalo už několikrát. (hmmm. že by to bylo tím že metro nemáme?:D)

A nebude to tím, že bych svým příjezdem do Vídně nějakým kouzlem zkrásněla (kéž by!), ale asi to tady berou trošku jinak a mají větší odvahu než Češi. Nebo si o sobě víc myslí. A nebo jsou zvyklí, že jsou tady dámy povolnější a tak si víc troufají? No snad jsem nevypadala jako prostitutka z východního bloku!

Ne ne ne, radši se nebudu pouštět do žádných konspiračních teorií!

Stovky možností - muzea, bary, divadla, kluby, galerie, kavárny, nákupní centra....všechno je to pro mě nové a libí se mi, že mám pořád co poznávat a rozhodně nehrozí, že bych měla čas a nevěděla co s ním. To je na pobytu v cizím městě snad to nejlepší! 

Komisař Rex - o svém milovaném retro seriálu už jsem taky psala. Vždycky jsem nadšená, když vidím místo kde někoho zabili, kde ležela mrtvola nebo kde chytili vraha která znám z obrazovky. 

Kokosové müsli, sushi, usměvavý koláč, celozrnný croissant, jogurt se stévií....Ne počkat, dnes jsem vlastně nechtěla psát o jídle! Omlouvám se!

Škola - většina předmětů, až na výjimky, mi sice žádnou radost nepůsobí a jsem z toho maximálně tak otrávená....ale co se mi moc líbí je to, že některé hodiny mám ve staré historické budově Universität Wien, což budova je neskutečně působivá a už kvůli ní chodím na ty přednášky ráda. A jako bonus stojí přímo v centru města, hned vedle Starbucksu  Rathausu.

Když to nekonečné povídání které vás jistě unudilo k smrti shrnu, mám to tady opravdu moc ráda, a dokážu si představit že bych tu jednou bydlela.
 V nějakém starším domě s točitým schodištěm a vysokými stropy.
 Blízko pekárny, kam bych chodila ráno pro čerstvé pečivo.
A do práce bych jezdila na kole.
A s budločkem chodila na procházky do parků.
Ale tak jako tak, doma jsem v Brně a k tomu městu budu mít vždycky nejblíž a i kdyby se v budoucnu naskytla nějaká příležitost žít v zahraničí, na čas bych ji ráda přijala, ale domů se vždycky vrátím s radostí. Al hlavně - práce v odvětví v jakém bych v budoucnu ráda pracovala a jakým směrem se ubírala (mám trošku naivní sny) je pro mě představitelná spíše jen v rámci ČR s naší krásnou češtinou.

Ale teď už opravdu konec mých řečí, fotky toho stejně řeknou víc.
Tyto jsou foceny z učebny, kde mám v pondělí přednášku o Estetice všedního života, což k tomu padne jak prdel na hrnec krásně pasuje, protože kde jinde se učit o různých pojetích krásy, než právě na takovém místě - na jedné straně výhled na Albertinu, na druhé na Hofburg.

Odraz ve školním okně..

A jeden z mnoha pohledů na Kahlenberh..

A tady pohled z vrcholku na město..

 
Můj oblíbený Donauinsel za krásného počasí...

A podvečer v centru...

A i takhle vypadá podzim ve Vídni :)

Nádvoří nádherné historické budovy Univerzity, v tomhle pojetí mi ten šedý podzim ani nevadí :)

A moje nejoblíbenější místo v centu s pohledem na Hofburg (jo a je tam Tiffany :D)

Kokosovo-banánové bábovičky aneb po sto letech RECEPT

Krásný večer, Guten Abend, Grüss Gott!

Žádný recept jsem nepřidala už............no dlouho předlouho.

Kromě toho, že jím pořád nudně dokola to stejné (cizrna-kuskus-ovesná kaše-cuketa-cizrna-kuskus-ovesná kaše-cizrna) je důvodem i to, že na kolejích nejsou, co se týče vaření a pečení, pochopitelně zrovna nejlepší podmínky.

A pro někoho, kdo dokáže i při mazání rohlíku zašpinit celou kuchyň až ke stropu a pořezat si všechny prsty, je vytváření nějakých kulinářských kouzel v takovém prostředí téměř nemožné.

Ale válčím jak se dá - těsto na palačinky míchám elegantně ve velkém Starbucks hrníčku, konečně mám i vynález jménem prkýnko, což značně eliminovalo počet mých zranění, pánvička z Ikei za 30 korun je moje nejlepší kamarádka.........a ve svém skromném království jsem konečně přivítala i pomocníky na pečení, o kterých jsem básnila včera - ty nejroztomilejší formičky! 

A jelikož jsem osoba trpící pečící úchylkou a dva měsíce jsem trpěla abstinenčními příznaky, něco mi říká, že teď budu v té smradlavé kuchyňce trávit každý večer (zrovna před chviličkou jsem z trouby vytáhla další dobrotu).

Ale dnes budou hlavními hvězdami večera právě ty bábovičky.

Kromě toho, že jsou roztomilé jsou i tak jednoduché, že k tomu klidně můžete pustit vaši cvičenou opičku (tu má doma běžně hodně lidí, žejo.) A nebo pětiletou sestru. A nebo to klidně přenechte nějaké blondýně, i ta to tentokrát zvládne.

Od každého trochu aneb vídeňská všehochuť

Krásný den!

Opět zdravím z Vídně, tentokrát šedivé a upršené, ale to mi zas tak moc nevadí. Ráno jsem si byla zacvičit ve sklepě v kolejní posilovně, skočila na přednášku do školy a teď tu hezky odpočívám s pořádným hrnkem kávy (dnes už třetí, možná bych to mohla omezit...a nebo taky ne :D) a večer se chystám do divadla na muzikál Natürlich Blond, což je něco přesně pro mě!

A protože u popíjení kávy se píše nejlépe, je tu dnes další článek, tentokrát taková všehochuť, prostě od všeho trošku.

Jako správná blogerka jsem ale asi měla napsat do nadpisu RANDOM...sakra, teď jsem to pokazila!

Neděle, Warhol, Basquiat a Vídeň z ptačí perspektivy

Dnes je přesně ten den, který jsem chtěla věnovat učení. 

Ten den, kdy nikam nejdete, nic neděláte, s nikým se nepotkáte a nic si nemůžete naplánovat, protože se přeci budete jen učit.

Ten den, kdy večer zjistíte, že kdybyste někam šli a nebyli celý den jen zavření "u učení", v závěru byste toho do školy udělali úplně stejně, jako když jste jen doma - čili nic.

Ten den, kdy jsem na sebe a svou lenost neskutečně naštvaná, ale ne až tak, aby mě to donutilo s tím něco dělat.

Ten den, kdy množství vypité kávy a zkonzumovaného jídla stoupá neskutečnou rychlostí. (kéž by tak rychle stoupalo i množství výpisků).

Ten den, kdy se můj žaludek mění v žaludek Otesánka. Pořád mám jen hlad (což je ve skutečnosti asi spíš záminka pro to abych se každou chvíli zvedla od stolu s učením) a sním toho 4x více než obvykle.

Problém ale nastane, když vyjím všechno ze své bídně zásobené ledničky....a přejídání se zdravým jídlem je stejně nuda a žádný vzrůšo (ale ani to mě neodradí :D).

A další obrovský problém této smutné učící neděle nastává také když dostanu neskutečnou chuť na čokoládu, ale poslední dvě kostičky padly za vlast už ráno. (a musím říct, že vyjídání mini kousků bílé čokolády z krabice s musli už je projev čistého zoufalství :D). 

Jsem holt hrozná a abych se do učení opřela pořádně, potřebuju, aby mi hořelo u prdele, jinak je to se mnou špatné. (a musím zaťukat na dřevo, ale s tímhle přístupem se mi daří proplouvat školní docházkou již mnoho let :D) 

Počítač a všechny tyhle internety jsou zlo, obzvlášť pro nás, majitele vůle slaboučké jako pavučina.

Je to začarovaný kruh - abych si mohla dělat výpisky, potřebuji k tomu prezentace z přednášek. A protože jsou ty prezentace v jazycích, kterými nehovořím až tak dokonale, potřebuji k tomu i překladač pro nějaká ta nezbedná slovíčka. A protože nemám slovník papírový, potřebuji k tomu slovník na Seznamu. No a k tomu potřebuji právě ten internet. 

Chvíli se mi daří pracovat spořádaně, ale pak si řeknu "jenom se na minutku kouknu na facebook/ blog/ mail". No a rázem jsou dvě hodiny pryč a já bohatší o důležité informace jako co měl kdo k obědu, kdo se kde ožral, že česká politika je stále stejná komedie, a že v HMku mají nové svetry.

Sakra Markéto!

Jak se k tomu pořádně donutit, když vím, že to můžu udělat zítra? A nebo o víkendu? A nebo na začátku prosince? A nebo po Vánocích? Hmmmm a co třeba až v lednu před zkouškou?

A tak tady teď sedím - u počítače, který jsem původně otevřela kvůli školním prezentacím, s plným břichem, předávkovaná kofeinem, a vedle mě smutně leží růžový sešit, ve kterém jsem zaplnila sotva pár stránek. 

A proto bude lepší to definitivně vzdát a podělit se alespoň s vámi o to, co zajímavého tu v té krásné Vídni máme. 

Studentský speciál : Obědy za pár centů

Kafíčka ve městě jsou fajn, obědy snad ještě lepší, sushi bych nejradši jedla od rána do večera a o večerních vínkách nebo skleničkách burčáku ani nemluvím. 

No a co teprve takové snídaňové cheesecaky nebo croissanty s pořádným kýblem kávy v kavárnách!

Všechno bych si to nejradši dávala denně, ale vzhledem k tomu, že jsem tady neulovila žádného bohatého Rakušáka, moje stipendium nedosahuje výše tisíce Eur (tak jako to mají třeba studenti z Ománu, hrůza!) a ani nemám kreditku s neomezeným obnosem, nezbývá mi nic jiného, než s penězi trošku hospodařit. 

Na jídle se sice šetřit nemá - ale to spíše ve smyslu, kde by přišla na úkor kvalita, která by ustoupila levným instantním polévkám, mraženým pizzám, párkům co maso ani neviděli, namáčeným v kečupu co zase ani neviděl rajčata. 

Ale levné potraviny zdaleka nemusí být jen nějaké šmakulády - ušetřit na jídle, které bude i přesto chutné, zdravé a rychle připravené? To se myslím může hodit každému.

A i pokud jsou třeba vaše finance neomezené, můžete z toho mít alespoň dobrý pocit :D

Ale nejprve vás musím varovat - článek je plný nudného počítání a řečí o tom, co je kde levné a jak kde ušetřit, čímž možná budu připomínat nějakou důchodkyni s letákem v ruce!

Kam ve Vídni na kávu?

Hezký den!

Jak jsem slíbila, dnes se s vámi podělím o dva tipy, kam zajít ve Vídni na kávu, čaj nebo cokoliv teplého a tekutého. (ale o punči si povíme až v prosinci :D)

Ale nejprve se musím k něčemu přiznat - ačkoliv jsem velká kavárenská povalečka, jsem největší buran, co se kávy týče.

Kávu dělím velmi profesionálně, stejně tak jako víno, pouze do dvou skupin : chutná / nechutná.

A do skupiny "chutná" patří cokoliv, v čem je hodně, hodně, hodně mléka.

A skupina "nechutná" obsahuje jakoukoliv kávu bez mléka (espressa nejsou opravdu nic pro mě) a kávu z automatu.

Jsem prostě expert, znalec, gurmán a tak. (a vedle mě právě stojí hrníček s rozpustnou kávou z Lidlu za 3eura/200g )

Vídeňský jídelníček

Krásný den!

Na nedělích a státních svátcích v Rakousku je zároveň dobrá i špatná jedna věc - všechny obchody jsou zavřené. Lidé sice tráví svůj volný čas více smysluplně - sportují, jsou venku, doma s rodinou, a nebo jdou třeba do muzea (teda to jsou jen mé, možná naivní, představy :D) a netráví celý den od rána do večera v nákupních centrech.

ALE...když nemáte v týdnu čas a plánujete si, jak se v sobotu zajdete podívat po obchodech a pořídíte si životně důležité věci jako jsou nové kalhoty, velké náušnice, tričko a sukně, a svetřík, ale v pátek se dozvíte, že v sobotu je státní svátek, což znamená "trhni si nohou, Markéto, a choď si v těch starých riflích!", je to konec světa! 

Ale na to, že v takových případech musím už v pátek při nákupu potravin myslet na to, co budu v pondělí snídat a co si ponesu do školy v krabičce, už jsem si zvykla. Přeci jen, když někdo snídá neustále jen ovesnou kaši nebo musli a obědvá cizrnu, není to tak velké přemýšlení :D

A vám tedy přeji krásné volné dny, těm mlaďochům, co jsou ještě školou povinni přeji i krásné prázdniny, a teď už se jen podíváme na další článek plný dobrot (i když ne že by "jídelní" článek nebyl i včera a několik dnů předtím :D).

Kam ve Vídni na oběd : Pie Factory a Henry

Krásný víkend přeji!

Jeden článek byl sice včera večer, takže kdo z vás to ještě nečetl, můžete to napravit teď a dát si tak třeba sobotní kávičku ve společnosti mých obrázků a slov. (a to je přesně to, po čem jste vždy toužili, já vím! )

Článků mám nachystaných hodně - třeba kde ve Vídni doplnit pravidelnou dávku kofeinu, co se mi tu líbí a nelíbí, obědy pro chudé studenty, samozřejmě i klasika jako Střípky z kuchyně kterou nemám...tak teď je ještě dostat k tomu, nějak to dát dohromady.

 Ale kdybyste měli jakékoliv jiné přání, co byste si rádi přečetli /prohlédli, piště pište pište!

Ale dnes pro vás mám dva tipy, kde se ve Vídni dobře najíst, a postupně budu přidávat (což mi připomíná, že bych to tady taky měla nějak roztřídit do rubrik, ale lenost mi v tom brání), tak snad se vám mé tipy budou líbit a třeba to někdo z vás i využije. A když ne, tak je mi to vlastně jedno - já se dobře najím tak jako tak :D

Balíček plný zdravých dobrot

Krásný páteční večer přeji!

Tak jsem tu po pár dnech opět s dalším článkem, tentokrát plným dobrot.

Chtěla jsem ho sice sepsat už dříve, ale někdy se vracím ze školy až večer po osmé, někdy večeřím víno, jindy zase odcházím ráno v osm a vracím se před devátou. A nebo večeřím pro změnu burčák. 

A ani jedno z toho není zrovna příznivá situace pro sesmolení nějakého toho článku. (i když už po první dvoječce vínečka jsem ještě vtipnější než obvykle, ohohooooo!)

Ale dneska je pátek, školu jsem měla jen krátce,tak jsem stihla zajít na nejlepší oběd (a o tipy, kam zajít ve Vídni na oběd vás rozhodně neochudím!), s kamarádkami na kafe, s důchodcema v Lidlu bojovat o sýry a levnou zeleninu, dát si do těla v posilovně (kde jsem si na páse několikrát málem vyrazila své křivé zuby, protože se velice rád zasekává), zaseknout se ve výtahu, což byly nejdelší čtyři sekundy.....a konečně přichází i čas na článek.

Tentokrát to bude o dalším balíčku plném radosti, který na mě čekal doma - o mé první objednávce z e-shopu Biosféra. A vlastně je to moje první objednávka jídla po internetu vůbec (když nepočítám musli a čokoládu z Mixitu, která mimochodem včera s poslední kostkou padla za vlast).

Müsli, matcha čaj a ódy na zelenou čokoládu

Krásný den!

Dnes vás zdravím z města, které mám úplně ze všech nejradši - a ne, není to ani Vídeň, ani Paříž nebo Londýn, ale moje rodné Brno. 

V pátek po škole jsem se svým červeným kufříkem plným špinavého prádla spěchala na Praterstern, naskočila do žlutého kočáru a strávila tak po delší době zase víkend doma.

A můj návrat do Brna se nesl opět v poněkud skleničkovém duchu. 

No co, však se říká, že jedna až dvě deci dobrého vínka denně jsou prokazatelně zdraví prospěšné. Ale jelikož si po večerech na koleji sama víno běžně jen tak nedávám, musela jsem to dohnat za celý měsíc - však jde o zdraví! 

Ale dnes tady ódy na víno (i když bych jako správná Moravačka možná i měla:D) psát nebudu, nýbrž na dobroty, které mě doma čekaly. Vídeň je sice skvělá a mám to tam moc ráda, ale na víkend doma jsem se stejně moc těšila (a to neříkám jen kvůli té plné ledničce :D). A tentokrát jsem měla důvod k těšení dvojnásobný - věděla jsem (nebo spíš doufala, že na mě něco zbyde:D) totiž, že tu na mě čeká jedna velice milá zásilka z Mixitového království.

Vídeňský průvodce : Kahlenberg, Grinzing a nejlepší banánový chlebíček

Hezký večer!
Nejprve musím poděkovat všem dobrým vílám (a možná i vílákům), co mi poslaly hlasy do téhle blogové soutěže. A jak jsem psala na facebooku, potěšilo mě to o to víc, že jsem se o tom ani jednou nezmínila, nijak o to neusilovala, žádné odkazy nikde nesdílela a nikomu to necpala a nezaložila si desítky falešných mailů, abych si hlasy posílala sama, ale čtenáři si mě tam našli sami. Takže děkuju moc, moc, moc! Pořád nemůžu uvěřit tomu, že to co sesmolím na svém malém a ušmudlaném (doslova:D) počítači opravdu někoho zajímá. A když už jsem teda v tom finále, budu moc ráda, když mi pošlete svůj ctěný hlas i tam.
 Teď by asi měl následovat dojemný odstavec o tom, proč bych si zrovna já zasloužila vyhrát, kolik dá takový blog práce, jak vás určitě nezklamu a bla bla bla.
Skutečnost je ale taková, že bych chtěla vyhrát...respektive získat druhé nebo třetí místo jen kvůli tomu, abych získala několikatisícovou poukázku do Billy, za kterou bych si nakoupila hromady čokolád a alkoholu...............ehm tedy................chtěla jsem samozřejmě říct celozrnné mouky a suroviny na pečení!
A opravdu si nemyslím, že by byl můj blog nejlepší, a už vůbec ne v kategorii "food", kde jsou mi konkurencí tak šikovné kuchařky, že se při pohledu na jejich výtvory musím stydět - přeci jen, vyfotit cizrnu nebo po sto padesáté uplácat loupáčky žádné velké kulinářské umění není. Přijde mi, že v téhle kategorii jsem tak trošku omylem - a to neříkám z nějaké falešné skromnosti, ale objektivně by někdo, kdo spálí i rýži a v životě neuvařil nic složitějšího, než je kuskus s cuketou, neměl být nějakým "food guru".
Ale to nemění nic na tom, že bych nebyla ráda, když mě svými hlasy podpoříte - ale ne zase tak moc, abych to náhodou úplně nevyhrála! To bych se totiž pak mohla stát i slavnou (ehm....s hodně uvozovkami) a to bych opravdu nerada! Vždyť to se pak člověk nemůže ani ve městě pořádně opít....nebo chodit do obchodu v teplákách s mastnou hlavou!
Takže hlasujte, hlasujte, ale ne moc! :D
A slibuju, že žádné finišové loudění, jak říkal pan Franz před prezidenstskými volbami tady nebude a víc vám to cpát nebudu (ale sakra, ta poukázka!).
Takže dost o soutěži, dnes vám chci opět představit další krásy města.

Vídeň přes filtry Instagramu

Krásný den!
Opět mám ráno čas, tentokrát jsem nevstala dřív než moje příšerná spolubydlící, škola mě čeká zase až kolem poledne a potom jdu poprvé na Taebo v rámci školního tělocviku. Máte s tím někdo zkušenosti? (Jsem kráva, že jsem si to vybrala?)
Jednou týdně tady chodím na bodystyling (ale o včerejší hodině, kdy nás měl na záskok pravděpodobně teplý cvičitel aerobiku v nejuplejších kalhotech, radši pomlčím. Poprvé mě vyděsil, když nám začal úchylnými pohyby předvádět, jak stahovat břicho a hýždě, při posilování břicha k tomu měl říkanku o vánočním cukroví, a dorazil mě už jen tím, když začal dělat DÁMSKÉ kliky.), budu chodit do posilovny na kolejích, ale chtěla jsem ještě nějakou sálovou lekci, tak jsem si k tomu vzala to Taebo - chtěla jsem sice kick box nebo box, ale už nebylo místo. Tak doufám, že to byla dobrá volba, i když žádné badass tréninky nečekám :D
Ale dneska to nebude o cvičení, nýbrž jen takový nenáročný (ne že by jinak byly moje články vrchol intelektuální literatury, haha) článek plný instagramových fotek, co jsem za poslední dobu v mobilu nasbírala. O mé úchylce fotit pořád a všechno už asi víte. A pokud víte i o tom, jak by se to dalo léčit, sem s tím!
Ten koncept Instagramu - čili focení naprosto nepodstatných věcí a jejich sdílení s prakticky cizími lidmi nechápu. K čemu to je, cpát cizím lidem, jestli jste si koupili novou řasenku nebo jíte chleba se sýrem? Komu tím prospějete?!!? No, úplně k ničemu.
A přesto to dělám.
Fotím o sto šest, a pak to tam, při dlouhé chvíli v metru, na zastávce nebo ve škole nahrávám jako bláznivá. A někdy to tam nahrávám i když dlouhou chvíli vůbec nemám.
A stejně tak si ráda prohlížím i fotky stejně úchylných lidí.
No a pak tady máme i starý dobrý facebook a psaní mouder do toho malého okýnka nahoře. Smysl nulový, ale taktéž mi tam občas ruka ujede. No, asi jsem obětí téhle divné doby.
Ne, kecám.....ve skutečnosti si myslím, že je potřeba světu sdělovat, jestli jsem si ráno opatlala kolem pusy ovesnou kaši s medem nebo s Philadelphia Milkou, a jestli jsem svou dobrou náladu podpořila červeným, nebo bílým burčákem. A taky jsem strašně vtipná, což je potřeba dávat najevo i facebookovému lidu, což jsou prý mí přátelé.
Takže jdeme na to, hromada životně důležitých fotek je tu, tradááá! 

Jak bydlím

Krásný den! (a když se podívám z okna, vypadá to, že krásně opravdu bude!)
Včera jsem vám ukázala jedno z krásných vídeňských míst, které rozhodně stojí za návštěvu, a tak to bude dnes zase něco z trošku jiného soudku - pozvu vás do své psí boudy, jak říkám svému mini-pokoji.
Dnes mám takové líné ráno, což si obzvlášť užívám - vstala jsem dřív než moje příšerná spolubydlící a stihla si tak alespoň vyčistit zuby v koupelně, než ji obsadila v klidu jsem mohla posnídat, přečíst si na internetu různé články, a škola mě čeká až kolem poledne, poté cvičení a večer další přednáška, tentokrát v budově přímo v centu města s výhledem na Albertinu a Hofburg :)
A protože jsem si i po sto letech uklidila pokoj, je to ideální příležitost ukázat vám, v čem a jak bydlím.
Víte, pořádek, ten já mám velmi ráda....ale ne až tak moc, abych se té nemilé činnosti zvané uklízení věnovala více než je třeba (a někdy se tomu nevěnuji ani když by to potřeba opravdu bylo :D).
Jooo, naleštěné skleničky, oblečení poskládané do komínků a podle barev, koš vynesený dvakrát denně, všechno na svém místě, systém v šuplících, nikde žádné povalující se věci....to by bylo hezké...ALE...no....

Vídeňský průvodce : Donauinsel

Krásný den! 

"Jídelních" článků tu bylo za poslední dobu dost, a tak je čas ukázat vám opět něco z krás Vídně, protože by byla škoda, nepodělit se zrovna o tohle. A příště bych mohla sepsat třeba něco o mém cvičení a o tom, jak tady hýbu svým měkkým zadkem, pokud by vás to zajímalo (kecám...vždyť víte, že to sepíšu tak jako tak :D).

Po dlouhé době opět zažívám to, co je to, radovat se z víkendu a těšit se na něj - od té doby co nejsem na vysoké a přednášek jsem měla v Brně opravdu pomálu, mi ty dny tak nějak splývaly a rozhodně mi nevadilo, že je zrovna všední den - spíše naopak, protože víkendy jsem trávila na brigádách, takže jsem byla vždycky ráda, že je to za mnou. Ale teď, po příjezdu do Vídně, kde mám těch přednášek o poznání více (ale to pořád ještě neznamená, že by to bylo nějak extrémně moc:D) a často jsem z toho vyčerpaná o dost víc než ostatní, vzhledem k tomu že se musím neustále soustředit na němčinu a snažit se pochytit, o čem se mluví, jsem za úplně volné dny ráda. A ten dnešní jsem využila jak se patří - ráno jsem v klidu posnídala (a u toho koukala na youtube na Show Jana Krause, jediný český pořad co mám opravdu ráda), poté si pořádně dala do těla v naší malé, špinavé,depresivní, sklepní retro posilovně na kolejích, kde teď budu trávit asi dost času. I když to tam není zrovna nic luxusního a běžící pás vydává zvuky jako by měl každou chvíli vybuchnout, jsem za tuhle možnost neskutečně ráda - je to přímo v budově kde bydlím, a navíc jen za 30 euro na celý semestr. Potom jsem si zašla pro nejlepší sushi (a opět dostala závitky jako pozornost! :D) k obědu, což byla po týdnu, kdy jsem si vařila samá "low budget" jídla vcelku příjemný změna :D A protože bylo krásně, nešlo to jinak, než si opět půjčit kolo a vyrazit na krásnou podzimní projížďku podél Dunaje a na Dunajinsel neboli Dunajský ostrov, který vám chci dneska představit. Ke spokojenosti mi dnes už nechybělo nic, až na jednoho blonďatého muže a westíka, a loupáčky, a burčák, a burákový máslíčko.

Vídeňské střípky z kuchyně (kterou nemám)

Hezký večer!

Minulý týden jsem to tady zanedbávala, flákala, šidila a tak dál, a tak dneska doháním resty a přidávám článek, i když jeden byl i včera. Jinak by mi z té kupy fotek, co se mi hromadí, za chvíli asi praskl foťák.

A taky vím že tyhle jídelní články máte rádi a jste ignoranti, měly by vás víc zajímat vídeňské památky!, takže se mnou můžete opět nahlédnout na můj stůl....nebo spíš postel, protože většinou jím všechno právě tam :D

Včera jsem psala o podzimu, a dnešní den byl jako na objednávku, přesně podle mých představ o tom, jak má ideální podzim vypadat! Bylo teplo, celý den svítilo sluníčko, nefoukalo, všechny listy už jsou zbarveny do různých tónů od žluté po červenou...prostě krása (a doufám že jsem to nezakřikla a nebudu muset zítra vytáhnout holinky a deštník :D). A tak jsem toho využila hned dopoledne a šla si zaběhat, od kolejí podél Dunajského kanálu až k Prátru, odkud jsem si ale potom hezky vezla prdel zpátky autobusem. Bylo to 7 kilometrů, což není žádný maratón, ale pro mě je to úspěch a mám radost, že se zlepšuji....nebo spíš, že se donutím k tomu běžet čím dál déle. Takovým mým malým cílem (a já nějaký cíl potřebju, abych se k té hrozné činnosti jménem běh vůbec donutila :D) je 10 kilometrů, to se pak budu plácat po zádech.

Včera jsem taky měla první hodinu body stylingu v rámci školních sportů a zítra si snad konečně koupím permanentku do posilovny na kolejích, i když je jen miniaturní a pouze pro dámy. Ale radši honem ukončím povídání o sportu, nebo se k tomu jídlu ani nedostanu, jak se tak znám, a zaseknu se na tom, že se cítím měkká jako puding.

Podzimní Vídeň a střípky z víkendu

Hezký večer!

Po delší době vás opět zdravím z království nad Dunajem.

A podzim dorazil už i sem.

Podzim, to krásné roční období.

Tedy podzim je krásný možná jen v mých představách.

 A tam vypadá asi takto : Příroda v krásných barvách. Barevné listí všude kolem. Krásné západy slunce. Období burčáku (divím se, že jsem to nenapsala hned jako první :D). Období dýní, což znamená tu nejlepší polévku. Není ještě moc velký mráz, ale zároveň už je příjemné počasí na to, dát si horkou kávu, čaj nebo svařák. A taky je to ideální období na pečení typicky podzimních dobrot, jako je například štrůdl, apple pie a všechno vonící po skořici a jablkách. A taková ovesná kaše se skořicí sedne k podzimnímu ránu jako vy-víte-co-vy-víte-kam. A podzim je i nejlepší období z hlediska módy – křiváky, trenčkoty, parky, šály, svetry, vrstvení. Nemusíme chodit nabalení jako sněhuláci, ale zároveň už je pryč období, kdy se na nás v MHD lepili upocení spolucestující v tílkách (a naše vlastní vlasy se nám lepily k čelu :D).

A nabízí i ideální příležitosti pro sportování venku a dlouhé procházky po krásně zbarvených parcích pod paprsky pozdního slunce.