"TO DO LIST" na prosinec

Sedím ve své vánoční mikině (chlupatá červená, s krabicí mléka a sušenkama pro Santu! No není to boží?! Dobře, odpovím si sama), piju nejvoňavější vánoční čaj z kýčovitého vánočního hrníčku z vídeňských vánočních trhů, k tomu mi hraje Christmas is all around, z adventního kalendáře jsem si ráno snědla už druhou čokoládku a na rukou by se ještě daly najít škrábance z výroby adventního věnce.
A přesto mě letos vánoční nálada tak nějak míjí. Zatím. A to je dost zvláštní, jínak jsem totiž nejvíc vánoční člověk a minimálně od poloviny listopadu odpočítávám prosinec, až to všechno začne. 
Nevím čím to je. Možná tím, že jsem první čokoládové figurky viděla v obchodě už v polovině září (!!) a v takové Vaňkovce je výzdoba už snad dva měsíce, takže to už ani není vzácný a ani to nevnímám? A nebo tím počasím? Protože tahle zima opravdu nepřipomíná to, co známe z Ladových obrázků, všech vánočních reklam, videoklipů nebo pohádek. A myslím, že lepší to nebude.
To je problém. Vánoční atmosféru má většina z nás spojenou s hromadou sněhu, zkrátka bílá idylka. Ale kdy to tak opravdu bylo? Naposledy tak nějak před 8 lety?
Když jsem byla malá, byly bílé Vánoce VŽDYCKY. Sněhu minimálně do poloviny lýtek (i když ta lýtka byla trochu jiná než teď), nejoblíbenější zimní činnost bylo sáňkování a stavění sněhuláků, a po příchodu domů z té zimy a sněhu chutnal horký čaj úplně jinak. Teď už by nebylo z čeho stavět sněhuláka, a sáňkovat bych nemohla ani kdybych chtěla. Globální oteplování? Oteplování v důsledku nějakého pravidelného klimatického cyklu? Oteplování kvůli čím dál většímu množství aut a továren?
Nevím, ale sníh prostě chci! I když možná nezbude nic jiného, než si po všech těch letech konečně zvyknout, že Vánoce neznamenají sníh, ale místo toho k vánoční procházce patří koupání psa od bahna.
A abych si připomněla, proč mám prosinec tak ráda a co všechno vánoční k tomu patří, sepsala jsem seznam toho, co v adventním období dělám, bez čeho by to nebyly ty pravý Vánoce.

1) Vyjídání čokoládek z adventního kalendáře
Ano ano, je mi 24 let a stejně si každé ráno vyloupnu čokoládu z okénka. Za prvé je to tradice, a to je hezký dodržovat ať jste jakkoliv staří, a za druhé...prostě čokoláda! Čokoláda kdykoliv a v jakékoliv formě neurazí, a v takové vánoční už vůbec ne!
Dodnes mi rodiče připomínají, jak dopadl můj úplně první adventní kalendář. Byl mi rok a pár měsíců, a kalednář jsem měla pověšený nad postýlkou. Stačilo chvilku nemít to vypasený blonďatý dítě pod dozorem.....a během pár minut byl kalendář rozcupovaný na kousky, všechna čokoláda pryč a v postýlce malej upatlanej tlusťoch s čokoládou až za ušima.
No a všichni víme, že by se to klidně mohlo opakovat i o 23 let později!

2) Výroba adventního věnce co připomíná chráněnou dílničku
Hodinu jsem chodila po okolí, abych našla ty nejhezčí větve. Jenže přišlo nemilé zjištění, v té části města, kde bydlím, buď vůbec nejsou jehličnaté stromy, a nebo jsou, ale mají větve tak vysoko, že tam s klešťema v ruce nedosáhnu. A nebo alespoň ne tak nenápadně, aby mě při tom vandalství (#somrebel) nikdo neviděl. A tak jsem je nakonec stejně ostříhala cosi divnýho zelenýho na keři přímo pod domem. To se vyplatí.
Od výroby sobů na ozdobu jsou třpytky úplně všude, na rukou mi přibylo 5446 škrábanců a sprostých slov padlo ještě víc......ale bez nadávání, vzekání se a výsledku v podobě něčeho, co by nikdo nekoupil ani ze soucitu v chráněné dílničce by to nebyly Vánoce. Takže splněno.

3) Pečení Mikulášků a cukroví
Obklíbená tradice, Mikuláši, čerti a andílci (tedy to je vždycky záměr, ale pak z toho stejně vznikne něco jako nepovedená houska:D) ze sladkého kynutého těsta. Opět chráněná dílnička, ale je to takový milý...a hlavně, tradice kterou můžete sníst je ta nejlepší tradice.
No a pečení cukroví je kapitola sama o sobě. U zdobení perníčků vždycky padne nějaké to sprosté slovo (proč jsem u tak nevinných činností vždycky nejsprostější?!) a pusu mám plnou curkové polevy, přestože mi ani moc nechutná, a u spojování lineckého vždycky záhadně zmizí polovina všeho napečeného.
Doma máme pravidlo. Cukroví se smí jíst až na Štědrý den. Ale do té doby se smí ochutnávat. A ochutnávání nemá limit v počtu kousků, takže...
4) Vánoční trhy a nasávání atmosféry ( jako záminka)
Vánoční trhy, světýlka všude okolo, zvuk koled, vůně trdelníků......takhle mám Brno nejradši!
I když pravda, že bez hrnečku nebo kelímku něčeho teplého, voňavého a klidně i s kapkou něčeho silnějšího by to nebylo ono. A proto je návštěva vánočních trhů ideální příležitost, jak se rozveselit tekutým štěstím! Znáte to, ten svařák nebo turbomošt je tak sladkej, že se to pije úplně samo, a vy v sobě najednou máte třetí porci, a ani nevíte, jak se to stalo...

5) 65547x vánoční písničky
Christmas is all around, Last Christmas, All I want for Christmas, Santa is comming to the town, Jingle bells.....pořád a pořád dokola, ve smyčce bez přestání. A kupodivu mi to nikdy nezačalo lézt na nervy, přesto že jsem každou z nich slyšela tolikrát, že to ani nejde spočítat.

6) Dopis Ježíškovi
Ano ano, stejně jako ten adventní kalendář. Dětská tradice. Ale stejně jako mám ráda čokoládu, mám ráda i dárky! Samozřejmě ráda vymýšlím, co bych komu dala, čím bych udělala radost.....ale.....ta radost, když trhám papír a nemůžu se dočkat, co je uvnitř!
A proto každoročně sepisuju seznam toho, co bych si přála. To samozřejmě neznamená, že bych všechno měla dostat a nebo snad že to, co bude napsáno bude automaticky i pod stromečkem, ale alespoň takový návod, kdyby moji ježíškové moc chtěli něco koupit, a neměli žádné nápady. Není zač! :D (a letos tam snad přihodím i slevové kódy do různých e-shopů, když už je to se mnou tak těžký že se všechno točí okolo sportovních věcí)

7) Markéta prase
Někdy se nacpu jak to čuně (ehm....třeba můj původně kilový kyblík oříškového másla je po 5 dnech podezřele lehký), a jsem za to na sebe pak naštvaná. Připadám si pak jako ten nejtlustší a nejošklivější člověk na světě. I o Vánocích.
Ale s tím rozdílem, že na Štědrý den z toho množství jídla mám radost. Sním toho tolik, až je mi zle (čtvrtý talíř lineckého? vážně?!), nadávám si, proč jsem to tak přehnala a slibuju si, že další rok už budu umírněnější a budu se krotit, ale.....vím že zase nebudu. A těším se na to. 
8) Vánoční.....všechno
V obchodech vyhlížet nová vánoční světýlka. Vybírat další a další ozdoby. Skořici sypat kam se dá, a perníkové koření nepustit z ruky. Nosit vánoční mikinu, ponožky, pít z vánočního hrníčku, k jídlu si brát vánoční ubrousky. A do košíku házet všechno, co je červené/s obrázkem Santy/se sněhulákem/s hvězdičkama/se zlatýma zvonečkama nebo třeba mandlovou příchutí či vůní. Bez ohledu na to, jestli je to krém na ruce nebo čokoláda.

9) Vánoční Vídeň
Žádné jiné město pro mě není tolik vánoční, jako Vídeň. Dřív jsme tam jezdili s rodinou na výlet na trhy, později jsem začala jezdit sama s přítelem, a před 2 lety jsem si vánoční Vídeň procházela denně. Není možný, že bych jeden rok vynechala. Nenene, to by nebyly Vánoce!
Na ulicích je nekrásnější výzdoba, trhů je po celém městě tolik, že by vystačily na celý den, a z každého stánku něco voní. A peníze za nechutně drahé punče mizí.
A co všechno neodmyslitelně patří k vánoční Vídni?
- procházky po večerním osvětleném městě
- návštěva minimálně 5 vánočních trhů
- hledání toho nejlepšího punče a ochutnávání co nejvíc vzorků (kvůli peněžence i množství alkoholu v krvi radši napůl)
- rozhodování se, ze kterých trhů si odvézt hrneček domů. Na každých trzích mají jiné, i když vlastně strašně kýčovité a ve skutečnosti to žádná nádhera není, ale....je to vánoční a je to tradice.
- ten největší sladký preclík. Můj favorit je smažený jako koblížek, obalený v cukru.
- pečené kaštany
- selfíčko u vánočního Schönbrunnu #takurčitě
- Perníkové latté. Ve vánočním červeném kelímku. V té největší velikosti. A několikrát.
- pořádně sladká snídaně v kavárně a k tomu opět to perníkové latté. A jsem ochotná udělat i změnu v podobě karamelového. A nebo chai latté
- velký nákup rakouských sladkostí, které mají na obale alespoň náznak něčeho vánočního
- focení vánoční výzdoby v ulicích, i přesto že ji mám na 57544 fotkách z minulých let

10) Vánoční jídla aneb co MUSÍM sníst
Jak jste si asi všimli, vánoční období je u mě hodně o jídle. Miluju jídlo a jídlo miluje mě! Ale jinak to nejde, vždyť všechny ty vůně skořice, vanilky a čerstvě upečeného cukroví jsou to, co dělá podstatnou část vánoční atmosféry!
Takže proto mám i pomyslný (no, teď už dokonce i sepsaný:D) seznam toho, co MUSÍM v prosinci sníst a vypít, kromě kapra a salátu a cukroví na Štědrý den samozřejmě.
Trdelník. Štolu. Vánočku. Horkou čokoládu. To perníčkové latté. Pečené kaštany. Ty pečené Mikuláše. Turbomošt. Punč a punč a punč. Svařák, ideálně z bílého vína s bezinkovým sirupem #nejlepšínejlepšé

11) Vánoční filmy
Pohádky na Štědrý den jsou samozřejmost, stejně tak nejlepší film všech dob - Pelíšky. Ale v předvánočním období taky MUSÍM vidět oblíbené filmy, Lásku nebeskou a oba dva díly Bridget Jonesové - to sice není úplně o vánocích....ale ty sobí svetry na začátku se počítají!

12) Oblíbené vánoční dekorace
Pro většinu lidí vánoční období začíná s Adventem, já to mám ale spojené až s prvním prosincem. Protože prosinec je vánoční měsíc. A ten den můžu konečně začít pít z těch kýčovitých vánočnních hrníčků, vytáhnout vánoční ubrousky, talířek s panem Perníčkem, ze skříně vyndat oblíbené vánoční dekorace, ať už takové co máme doma odhjakživa a k Vánocům patří, tak i úplně nové (třeba moje oblíbená vánoční srna z loňska haha). Jo a nesmím zapomenout na vánoční čepičku, se kterou budu otravovat naši psí slečnu Adélu a pokoušet se o rádoby vtipné fotky - ohohooo pes v čepici, to jste ještě neviděli a vůbec toho nejsou plný internety.


P.S. Psaní článku mi pomohlo, vánoční nálada už pomalu přichází i na mě!
P.S.2 A budu moc ráda, když se se mnou podělíte o to, co MUSÍ být ve vašem předvánočním období:)