Krakow, část II. - jak nám chutnalo Polsko #jídlojídlojídlo

Když se řekne jídlo z Polska, spoustě lidí se vybaví nekvalitní čokolády, co kakao neviděly ani přes uličku v supermarketu, levný salámy z prasečích kůží a slepičích nožiček, nebo rozpustněý kafe co chutná jako kůra ze stromu. Polsko rovná se levný potraviny v hnusných levných obalech?

Ale vůbec ne.

Jídlo z Polska = boží serniky, co pořádně šlapou na paty všem cheesecakům, nejlepší čokoládky z čokoládovny Wawel, ve které stoprocentně šlehají čokoládu vodopádem, protože jinak by nebyla tak jemná, výborný pirožky a čerstvý preclíky a spousta dalších víc i míň tradičních dobrot. A navíc za ceny, který vás při placení bolet nebudou.

Když Terka vymyslela, že pojedeme do Krakowa (a taky koupila lístky, vybrala ubytování, a postarala se o všechno, k čemu je potřeba orientační smysl...), hned jsem si vzpomněla na článek, co jsem kdysi četla u Veroniky z Ghetta a ne z toho židovskýho. Pamatovala jsem si, že jsem tam psala o království sladkých mini dortíků Cupcake Corner (co prý není jen na rohu - potvrzeno, zklamání!), o pirožkách, a taky o jakési podivné zapečené bagetě s kečupem.

Poté, co jsme přijely Polski Busem (byl lepší, než to zní, fakt!:D) na nádraží, jsme hned si všimly několik stánků s preclíkama. Tradičníma, Krakowskýma, co mají speciální tajnou recepturu a prodávají se jen v Krakowě. Bylo jasný, že je budeme muset ochutnat, ale byl čas oběda, tak to chtělo něco většího.

Ve velikým obchoďáku hned u nádraží nám padl do oka nějakej mexickej fast food. Sice nic typicky polskýho, ale ke spokojenosti mi stačilo, že jsem quesadilu nikdy neměla, že to bylo dobrý a zasytilo to. Ale další dobroty už jsme chtěly víc polský, víc místní.

A kam jinam zamířit hned poté, co jsme se ubytovaly, než na ten vytoužený cupcake, co jsme navíc měly jen pár kroků od hostelu. #náhoda #takurčiě

Cupcake Corner
Musím říct, že asi nejsem úplně cupcake-člověk (jasně Markéto, je úplně normální dělit lidi podle dortů!). Cupcaky se mi na pohled líbí strašně moc. Jsou tak rozkošný, tak krásný, fotogenický, prostě ňuňu! Ale krémy na mě bývají ve většině případů až moc sladký (i když bych nevěřila, že to někdy o něčem řeknu!) a až moc máslový. Mnohem radši mám spíš tvarohový dobroty a dortíky jako cheesecake, nebo vláčné jako mrkvový dort. Ale stejně jsem cupcake mít musela, to je jasný!
Po někonečně dlouhým vybírání jsem si dala variantu se slaným karamelem a Terka s burákovým máslem. Nemusím ani říkat, že ten její byl lepší! Ale oba chutnaly dobře, i když jsem si potvrdila, že jiný dortíky mám radši. Ledový kafe taky přišlo vhod, a navíc to uvnitř bylo krásný, jak v domečku pro panenky.
Cupcake Corner je ve městě hned několikrát, a v kažém najdete spoustu druhů cupcaků, a k tomu taky lákavě vypadající zmrzlinu (pořád si nadávám, že jsem neochutnala red velvet!), milk shaky nebo cookies.

Suto - Hand Roll sushi
O hand roll sushi mi vždycky básnila Kája, prý ho mají i v Brně nahoře v Letmu, ale tam jsem ho zatím neměla. Je to sushi v podobě velké rolky, tak akorát do ruky.
Když jsem to uviděla, měla jsem jasno - zaprvé protože sushi, zadruhé protože to má tak roztomilý logo!
Stejně jako Cupcake Corner, i tohle boží praktický sushi najdete v Krakowě ve víc pobočkách, respektive stáncích, kde ho prodávají s sebou. Ochutnala jsem dvě rolky, jednu s tuňákem a jednu s lososem, obě by si zasloužily 12 bodů z 10 a zlatýcho Bludišťáka k tomu! Bylo to sice docela drahý, jak na naše tak na polský poměry, ale za ochutnání to stálo.

Fitagain Café 
Kavárna hned u hlavního náměstí Rynek Glowny. To je jedna z věcí, co se mi na Krakowě moc líbila - nejen, že je tam spousta nejrůznějších kavárniček a restaurací, ale hodně jich je přímo v centru, okolo náměstí. Ne jak tomu bývá často jinde, že se v centru najíte/napijete maximálně tak v předražených turistických restauracích nebo Starbucksech.
Tahle kavárna byla skvělá vším, jak interiérem, kde jsem hned u několika věcí musela říkat "to chci domů!" a bavit se s Terkou o natírání židlí na různý barvy (ke kterýmu vzhledem k mé šikovnosti asi nikdy nedojde!), tak hlavně nabídkou dortíků a velikostí kafe!
Na výběr tři velikosti, tak jsem si samozřejmě, hamižně jako vždy, dala to největší, ale tohle bylo moc skoro i na mě! Ale tak zvládla jsem to. A k tomu jsme si na snídani vybraly dva serniky, co jsme si rozdělily - N E J L E P Š Í s karamelem a výborný Oreo.
Sernik je polský tvarohový dortík, u nás známý jako tavrožník. O historii serniku sice nevím vůbec nic, ale co vím je, že se hodně podobá cheesecaku - akortá je takový těžší, hutnější. A boží!
Prostě dobrota přesně pro mě! #cheesecakovakralovna A tomu karamelovému většina cheesecaků, co jsem kdy měla, nesahá ani po korpus - a to je co říct!

Bagel Mama
Jeden z mých nejoblíbenějších druhů pečiva je rozhodně bagel (což mi připomíná, že jsem sakra dlouho nedělala ty domácí!). Takže návštěva Bagel Mama v židovské čtvrti byla jasná - což se nám i krásně hodilo, protože to bylo docela po cestě od muzea moderního umění.
Interiér nebyl nic, co by nás úplně posadilo na zadek, obsluha vypadala, že je bagely už asi moc nebaví, ale mě bavilo, že v jídelním lístku bylo na výběr tolik druhů čerstvýho pečiva i náplní. Klasický, sýrový, celozrnný, pikantní, nebo třeba se skořicí a rozinkama, co jsem si dala já. Navrch jsem měla krémový sýr, a byla spokojená - i když těch rozinek tam teda mohlo být víc než tři! Terčina volba byla opět lepší #osud.

House of Donuts
Jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy měla, jsou donuty z ostravskýho Just Donut. Nekecám. Tak dobrý, že bych za ně dala cokoliv! Veliký, pořádně mastný, nadýchaný, a s tou nejlepší polevou - když je to příchuť burákový máslo, dostanete pořádnou vrtvu burákovýho másla. Když je to čokoláda, dostanete pořádnou vrstvu čokolády. Ne jakýsi podivný ztužený tuky. O 765 levelů výš než ostatní donuty světa.
Takže jsem rozmlsaná. A rozmazlená. Hešteg donut expert.
To ale neznamená, že by mě urazil třeba donut z Alberta. A když jsme při jedné z procházek narazily na donutárnu, snídaně na další den byla jasná (a při večerním běhu jsem to ještě jednou běžela zkontrolovat:D). Donuty měly sice blíž spíš těm z Alberta nebo Lidlu, což ale stejně pořád znamená, že byly dobrý. Plněný, pořádně sladký, k tomu kafe, výhled na klidnou ulici a náměstí....ideální ráno!

Zapiekanka - Maly Rynek v okýnku
Máte rádi kečup? Že ne? A fakt nemáte, nebo se jen stydíte to přiznat? #nikomutoneřeknu
Kečup mají rádi všichni! A pečivo zapečený s houbama, sýrem a kečupem navrch beztak taky!
Jo, není to cool jak od Polreicha, není to něco nad čím by jásalo 12 výživových poradců z 10 a není to asi zrovna ukázka vyspělé gastronomie, ale zapiekanka je pro Polsko tak typická, že jsme ji ochutnat musely. A rovnou ve okýnku na náměstí Maly Rynek (kde to mimochodem není vůbec pěkný), kde jich je snad 12 najednou, a v každým výběr z mnoha druhů.
Neměly jsme od toho žádný velký očekávání. Co taky čekat od zapečenýho pečiva, ale pochutnaly jsme si. Já jsem měla 4 druhy sýrů a Terka tu úplně nejvíc klasickou jen s houbama a sýrem, dohromady jsme za 2 poloviční (co fakt bohatě stačí!) platily asi 10 zlotých, takže ještě k tomu sakra levný.

Pirožky
Tradiční polský jídlo. Taštičky z těsta, s nejrůznější náplní. Politý sádlem nebo máslem. A v Krakowě v restauracíh na každým rohu. Už si přesně nepamatuju, jak se restaurace jmenovala, ale to nevadí - najít dobrý pirožky problém určitě nebude. Stály okolo stovky, byly plněný sýrem, byly výborný a dala bych si zas. Tak!

Bobby Burger
Jak je vidět, v Krakowě jsme se stravovaly vyloženě podle zásad zdravé výživy #protožepročne 
Terka už v Krakowě jednou byla, a od té doby jsem ji slyšela básnit o Bobby Burgeru hned několikrát. Ve městě jich je opět několik, my jsme si zašly do toho hned u hlavního náměstí, navíc na venkovní zahrádku, protože bylo krásně.
Dala jsem si se slaninou a cibulovými kroužky, což mi padne do oka v každém jídelním lístku. Jasně, není to Dish, ale chutnalo nám moc, a kořeněný hranolky obzvlášť.

Preclíky
V přepočtu asi za 10 korun. Preclíky jsou polsky obwarzanki, což mi přijde roztomilý. I když teda mě přijde roztomilý snad každý druhý slovo. S Terkou jsme pořád přemýšlely (aneb světové problémy je třeba řešit!), jestli ten preclík bude tvrdej, jako takový ty hospodský tyčinky k pivu, nebo měkkoučkej jak čerstvý pečivo. A naštěstí to je ta druhá varianta, a navíc jsme se shodly, že to chutná jak slanac z Chorvatska, takovej ten dlouhej "rohlík", co se prodává v pekárnách a každý léto "za mlada" na dovolených jsme jich jedly desítky.

Michalki, Krowky, tvarohový tyčinky...
Ano ano, slovo Michalki mi opět přijde roztomilý. A to bych si možná měla nechat pro sebe. Stejně jako bych tady nemusela přiznávat, že jsem znala dřív čokoládovnu Wawel než hrad Wawel. Každopádně z té čokoládovny pochází spousta dobrot, co si potom můžete koupit v každým supermarketu. Teda ne můžete, ale musíte. A Michalki, co trochu připomínají halvu v čokoládě, nejlíp kokosový nebo bílý! A v obchodě v chladícím boxu u jogurtů taky sáhněte po výborných tvarohových tyčinkách! Jo a nesmíte vynechat tu nejlepší čokoládovou tyčinku s burákovým máslem!