pondělí 13. června 2016

#challengeaccepted aneb moje výzva pro letošní léto

Edinburgh, jedno z mých cestovatelských přání. Staré kamenné domy, hrad jako z pohádky (té mé oblíbené, o čarodeji s jizvou na čele), promenáda kolem pláže, spousta kaváren s voňavou kávou a ještě voňavější dortíky...
Poprvé navštívím Skotsko, poprvé budu v Anglii jinde, než v Londýně. Po delší době zase uvidím moře, i když hodně studené. Poprvé uslyším skotský přízvuk, ochutnám místní speciality, budu si procházet město. Někdy s mapou, někdy schválně bez ní. Už jsem si i našla místní CrossFit box, kam si zajdu na lekci, a od milé Lídy jsem dostala seznam nejlepších podniků, od čokoládovny až po vegetariánskou pizzerii a k tomu tipy na místa, kam každý fanoušek Pottera prostě musí. 
A hlavně ta nádherná příroda! Louky, skály, útesy, okolo kterých si půjdu zaběhat pár kilometrů.
No nezní to jako ideální prázdninový výlet?

Zní. Jen to má jeden malililičký háček. 
Zaběhat si pár kilometrů totiž v tomhle případě znamená dvacet. Dvacet PLUS. Třeba dvacet jedna, třeba dvacet osm! No nepovídej. A k tomu angličáky. V mém případě minimálně stopadesát. A voda! Tak ledová, že by mi na zahřátí nepomohl ani panák skotské. A další příjemné věci jako lezení přes milion překážek, šplh na zabláceném laně, plazení se v bahně, plazení se pod ostnatým drátem. Takže odhadem tak čtyři hodiny utrpení, kdy budu střídavě nesnášet Skotsko, nesnášet celej svět, nesnášet každýho, kdo se na mě podívá a střídavě chtít umřít.
Prostě Spartan Race v té nejtěžší podobě.
Rovnou úroveň BEAST, a aby toho nebylo málo - rovnou taková, kterou poběží budoucí mistři Evropy.
 
Když mi před nějakou dobou přišel mail od Anežky z Reeboku, že pro mě mají pořádnou výzvu a jestli do toho půjdu, přemýšlela jsem o tom asi 20 sekund. A vlastně i těch 20 sekund bylo zbytečných, protože je jen málo sporotvních výzev, co bych odmítla (jen mi prosím nikdo nenabízejte maraton. Ještě bych řekla "tak jo!" a pak tam umřela!).
Nevím, jestli to znamená, že jsem odvážná, cílevědomá, nebo prostě jen nemám soudnost.
I když podle všeho to zatím vypadá na to poslední. Třeba jak jsem se přihlásila na první začátečnické crossfitové závody, přestože jsem neuměla ani double unders, cvik, co by měli pomalu i začátečníci dávat na rozehřátí? To znamenalo prostě jen nemít soudnost. 
Tehdy sice byla už samotná kvalifikace pořádná ostuda a sama nechápu, co jsem tam s tím švihadlem předváděla, ale i přesto, nebo spíš právě proto mi to dalo hodně. A nejen to, že teď už ty dvojskoky dávám s prstem v nose.
Pravda, neumět skákat přes švihadlo a přihlásit se na závod, na kterej dost možná nemám ani fyzicky, je úplně jinej level, ale trošku se tím uklidňuju.
Další věc, proč jsem do toho šla bylo to, že jsem v tu chvíli nějakou výzvu vyloženě potřebovala. Něco, na co se můžu soustředit. I když to bude znít jako největší laciný klišé, překonávání se ve sportu mi pak dost pomáhá překonávat se i v normálním životě. Třeba teď, když spousta věcí není zrovna jak z reklamy na jednorožce a cukrovou vatu, často vzpomínám na závody, kde jsem šla hodně, hodně přes bolest, ale nakonec jsem to nějak zvládla a navíc si splnila, co jsem chtěla (fakt, že jsem pak nemohla několik dnů pomalu ani chodit pomineme:D).
Uběhnout extrémní závod, co bude mít v těžkém terénu minimálně 20 kilometrů, i když jsem nikdy neběžela víc než 12? To nebude sranda a už teď vím, že si sáhnu na to nejhlubší dno.
Minulý týden jsem byla v Praze na běžeckém-sparťanském tréninku, abych trošku okoukala, jak se připravovat. No, nevím co jsem si se zánětem v koleni myslela (to jsem ještě neměla verdikt dokrota, ale jen vlastní diagnózu s názvem "to rozhýbu"), ale v hlavě jsem si to naplánovala tak, že angličáky budu dělat na jedné noze, při výpadech nebo dřepech to nebolí, a běh když tak vyměním za rychlou chůzi. Už při rozcvičce mi koleno ale dost jasně řeklo že NE, OPRAVDU NE, a tak jsem tam celou dobu jen seděla jak shnilá hruška u cesty a pozorovala, jak ostatní trpí. Za což mě museli dost nesnášet, protože to vypadalo, že se slečinka najednou rozhodla, že se nehodlá zapotit a běhat prostě nenene a nebude.
Nejdůležitejší ale bylo to, že jsem tam měla možnost pobavit se s Terezou Janečkovou (Klimešovou), vítězkou všech možných velikých Sparťanů, prostě superženou z téhle oblasti. Ale buďte rádi, že jste neviděli její výraz poté, co jsem řekla, že za měsíc a půl jdu na Beast na mistrovství Evropy, a zatím jsem v životě uběhla nejvíc 12 kilometrů. No, nedivím se jí.
Dala mi spoustu rad, jak se připravovat, což mě ale místo motivace spíš hodně vyděsilo a uvědomila jsem si, jak zlý to bude, jak špatně na tom jsem. A při povídání o různých únavových zlomeninách a utržených šlachách nebo svalech jsem si chtěla zacpat uši a nebo se schovat za nejbližší keř a předstírat, že já do něčeho takovýho rozhodně nejdu.
Crossfitový tréninky jsou totiž jedna věc, nějakou fyzičku bych mít měla, o sílu na ručkování se nebojím, ale tohle je něco úplně jinýho, než denně dělám, než na co trénuju a než na co jsem připravená.
Jestli na to mám? Upřímně, nejsem si jistá.
A jestli to zvládnu? Rozhodně! Teda......nějak....ehm....no....v rámci možností...eh....ideálně přežít. 
A ještě líp, nic si nezlomit.
Co se týče přípravy na tuhle šílenost , pár věcí mi úplně nepřeje.
1) Zánět v kolenu, kvůli kterýmu jsem nejen že 3 týdny neběhala, ale prakticky skoro necvičila. A nějakou chvíli ještě potrvá, než se budu moct opřít do tréninků naplno. A to je to poslední, co jsem teď potřebovala. Ale na druhou stranu, všechno špatný je pro něco dobrý #chytrájakrádio, a já můžu být ráda, že to byl jen zánět a až zmizí, koleno bude zase v pořádku. Nejdůležitější je, že jsem se díky tomu poučila (i když nevím na jak dlouho:D) a trénovat pak budu víc s rozumem, když vidím, jak snadno se může něco stát z přetížení. Což ale samozřejmě neznamená, že budu chodit 2x týdně na aerobik a zbytek času ležet s nohama nahoře...jen už prostě s větším respektem.

2) Načasování. Protože týden před cestou do Skotska budou v Plzni crossfitové závody, na které za každou cenu jít chci. A nejen že tam chci jít, ale chci se na to i co nejlíp připravit. A připravovat se souběžně na dva úplně odlišné závody? To není dobrej nápad.......ale když musíš, tak musíš. #klišéčíslo655

3) Čas. I kdyby nebylo té dlouhé pauzy, stejně bych teď jen těžko dohnala to, na co někdo trénuje několik let, má tomu přizpůsobený tréninky, jede systematicky přípravu na Spartana, zatímco já visím na hrazdě a házím činku nad hlavou. Panika, panika!  Až budu mít koleno úplně doléčený, vyzkouším to, co mi doporučila jako trénink Terka. A záměrně zatím neříkám co to je, protože je to tak hrozný, že to nechci ani napsat! Tak snad až potom, až to přežiju.
Ukradeno z Instagramu od mojí kočky Michelle ❤️ :D
Ale na všechno je potřeba se koukat z té lepší stránky. Když už tam umřu, alespoň to bude v těch nejkrásnějších sparťanských botách! 
Už teď vím, že to bude hrozný. Hrozně hrozný, strašně strašný.
A přesto, nebo spíš právě proto, se na to jakýmsi zvráceným způsobem fakt těším!

33 komentářů:

  1. Aj keď 21 km vyzerá ako nejaké hrozné číslo, tak ak ubehneš v pohode 10, tak pôjde aj 21. Chce sa to šetriť a kopce vyjsť radšej pešky, dolu z kopca to pobeží samo. Mala by som však obavy z toho kolena, viem, ako to dokáže potrápiť, namožené koleno sa ozve kľudne aj po pár mesačnej pauze, keď už sa zdá, že je všetko ok (vlastná skúsenosť). Držím palce :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jak píše slečna výše - taky si myslím, že pokud uběhneš 12, tak už těch +-20 dáš v pohodě:) ...každopádně by určitě nebylo od věci si pár týdnů před závodem zaběhnout aspoň 2x nějakou 15-18tku, ať si na tu delší vzdálenost aspoň trochu přivykneš:)
    Šíleným plánům zdar! Mě čeká v srpnu jeden běžecký závod, ve kterém bych měla během dvou dnů uběhnout 110km v kopcích a o své trénovanosti na takovouhle brutalitu taky velice pochybuji:D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dám to...budu muset! :)
      To tvoje zní teda dost šíleně, budu držet palce!:D

      Vymazat
  3. Wow, tak to budu držet palce :) máš můj mega obdiv! A hlavně, ať se ti brzy vyléčí koleno :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kdy tě ten závod v Edinburgu čeká? Ať vím, kdy ti mám fandit ;-).

    PS: Ty jsi vážně blázen :-)

    Monika

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, ja uz 4 roky byvam v Edinburghu...mas sa na co tesit, mesto je krasne a aj po 4 rokoch ma neomrzelo. ;) Keby si chcela, tak ti napisem niaky typy na kafe, dortiky, jedlo a tak. :) Neviem, ktory box si si vyhliadla, ale ja chodim do Crossfit Murrayfield a som maximalne spokojna, ludia, atmosfera aj coaches. :) Tak sa prid pozriet.
    Inac drzim palce na zavodoch. A tesim sa na report zazitkov. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee to bys byla zlata, uvitam vsechny tipy!!:)
      A ten CF si taky najdu, a nejspis fakt přijdu!:)

      Vymazat
    2. Takze tu su moje Edinburgh Foodie tipy. Bude to asi dost dlhy zoznam, ale aspon si mozes vybrat. A zarucujem, ze kazde miesto je uplne genialne! :)
      Kolaciky a Kaviarne
      - Lovecrumbs (urcite najlepsie cakes v Edi!!!)
      - Twelve Triangles (donuty)
      - Kilimanjaro Coffee alebo Wellingtons Cafe (ta ista bakery) - najlepsie a najkrehkejsie fruit scones!!
      - Moon and Hare - veganska kaviaren, tam je vsetko dokonale ale odporucam veganske ranajkove wafle!!
      - Grams - zdrave dairy, gluten a refined sugar free najlepsie kolaciky!!
      - Brew Lab, Filament Coffee, Artisan Roast - naj kava
      Na Brunch urcite odporucam ist do Loudons Cafe and Bakery.

      Najlepsie Jedlo
      Gourmet Burger Kitchen a Bread Meats Bread - burgre! :)
      Civerinos - Pizza
      Ting Thai Caravan - thai
      Tupiniquim box - brazilske 'crepes' - street food box (na slano su take dobre, ze som tie sladke este ani nemala)

      A este random
      Juice Warrior - smoothies, dzusy, acai bowls, raw snacks atd.
      Urcite zajdi aj do Real Foods predajne - tam maju vsetky nut butters sveta!
      Panda and Sons, Dragonfly - bary.
      A este si urcite vyjdi na Arthur's Seat na vyhlad na mesto a chod sa pozriet do Portobella na plaz. :))

      Prepac za dlhy zoznam. :D Mrkni na moj insta, vacsinu miest tam najdes. :) @sunshine__susan

      A do nasho boxu sa urcite prid pozriet a daj vediet kedy pojdes. :)
      A kedze som sa vdaka tebe dozvedela, ze v Edi bude Spartan Race, tak sa asi odhodlam na svoj prvy - Sprint. :)

      Vymazat
    3. Jeeeeeeeee ty jsi zlatá, moc a moc děkuju, sbíhají se mi sliny jen co o tom čtu! Donuty, scones, zdravý dortíky? Ať už jsem tam!!:)
      Určitě dám vědět!
      A SR vyzkoušej, s fyzičkou z crossfitu dáš sprint s prstem v nose!:)

      Vymazat
  6. Jsi odvážná a to se mi líbí! :D I já jsem se dala na boj a i mě momentálně brzí nemoc, zánět močáku, což už nebolí, ale skolí mě dvoje schody a já jsem mrtvá. Fyzička na nule :/ Ale my jsme holky šikovný a zvládneme to! Držím palce, ať je zánět brzy mimo hru a ty můžeš trénovat, jak se ti zlíbí ;)
    bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
  7. Teda já tě obdivuji! Přeju hodně štěstí a sil, abys to zvládla tak, aby tě to posílilo, nabilo energií a stalo se to úžasným zážitkem na celý život :)!

    OdpovědětVymazat
  8. Držím palce, loni jsme byli na beastu v Lomnici a byl to velký zážitek. Těch kilometrů bylo 32 :-D No, byl to tak skvělý zážitek, že letos jdeme na Ultrabeast a já mám poprvé strach, že něco nemusím zvládnout. Ale štěstí přeje odvážným a důležité je se postavit výzvě čelem :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!:)
      Ale budu předstírat, že číslo 32 jsem nečetla! :DD

      Vymazat
  9. Teda klobouk dolů, takhle na poslední chvíli se rozhodnout pro takový závod. Budu držet palce :-)

    www.42stupnu.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Líbí se mi Tvůj přístup, já když mám před sebou takovou výzvu, kterou shledávám byť jen mírně nereálnou, raději rychle vycouvám, protože mám strach, že se ztrapním a budu nejhorší :D Tohle pak člověka ale hrozně limituje. Budu držet palce, ať tam neumřeš - ale pro jistotu si radši vezmi nějaký ladící obleček :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!!
      Haha už přemýšlím, co na sebe!:D

      Vymazat
  11. Ahoj, tvůj blog jsem začala sledovat teprve nedávno a úplně žeru ten tvůj zápal a jak jdeš do všeho naplno :D To nadšení z crossfitu je tak nakažlivý, že jsem se rozhodla přihlásit na úvodní lekci a příští týden vyrážím :)) chodím asi 4 měsíce do posilky a občas běhat, tak jsem zvědavá, jak to půjde, ale hrozně se těším :)
    Chtěla jsem se zeptat na tvůj názor na CNP a Destiny v Brně.. Jsou tam nějaký zásadní rozdíly? Který místo bys doporučila? :)
    Díky moc, Hanka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee to je skvělý, moc děkuju za komentář!! :)
      Crossfit si určitě zamiluješ!:)

      Já jsem začínala v CNP, tam jsem si odchodila i začátečnický kurz na 8 lekcí, kde se na každé probíralo něco jiného a to bych určitě doporuičila. V Destiny jsou taky lekce pro začátečníky,ale tam to nemá takový systém, takže se může stát že se s některým cvikem nepotkáš vůbec:/
      Ale na druhou stranu mi Destiny vyhovuje mnohem víc - je to menší, chodí tam mnohem míň lidí, takže nás i trenéři mnohem víc znají a je to osobnější, NP je jako taková "velká továrna na lidi", kolikrát tam probíhá třeba 5 lekcí najednou:/

      Vymazat
  12. Ahoj Markét,mohu se zeptat jak jsi se minule dostala z Brna do Harrachova na ten red bull 400?:) máme s kamarádkou v plánu tam jet ale nemohu nějak najít dobré spojení :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj:)
      Přes Prahu, takže to bylo docela pohodlný - tam žlutým autobusem, v Praze kafíčko a oběd, a pak z Černého mostu (tam je veeeliký nákupní centrum:D) hodinu autobusem přímo do Harrachova:)

      Vymazat
    2. Díky moc:)

      Vymazat
  13. perfektne vysoke ciele su velmi dolezite, a ak zabehnes to tak zvysok das ta atmosfera, ludia proste nabudia vlastna skusenost. Minuly rok ME beast bol riadny zahul mal 30 km ale ten pocit ked dokoncis nieco taketo je neuveritelne, a ta atmosfera je lepsia a o nieco zaujimavejsia ako na klasicky spartanoch. Drzim palce a hlavne si uzi kazdu minutu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!!:)
      A je to tak, čím větší cíl, tím lepší pocit!:)

      (30km? aaaaa panika!:D)

      Vymazat
  14. Naprosto chápu tvé starosti, jestli na to mám nebo ne. Na super sparťana jsem trénovala minimálně a frajerka se rozhodla že půjde :D ke všemu týden před závodem jsem onemocněla a doktor mi nasadil atb, takže krása... poslední tabletku jsem dobrala v pátek a po týdnu válení se v posteli jsem se postavila v Koutech na start... bolelo to, v půlce jsem měla halucinace, ale hlava chtěla a tělo šlo s ní :) vždycky je v tobě víc než si myslíš...takže se neboj, zvládneš to :) držím palce :)

    OdpovědětVymazat
  15. Ty dva obrázky na konci jsou nejlepší :D Jinak.. přeju hodně pevné vůle při plnění výzvy. :)

    OdpovědětVymazat
  16. Markét, ty jseš prostě hustá :D
    Budu na tebe myslet, ty to zmákneš!
    Anet

    OdpovědětVymazat
  17. Budu držet pěsti! Tomu říkám výzva :)) Ale to zvládneš!

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj, také jedu v létě do Edinburghu, nepodělila by ses o ony zmíněné tipy na podniky? ♥ Děkuji moc, fandím Ti! Petra

    OdpovědětVymazat