neděle 12. června 2016

#zeživota: Praha (přes objektiv kalkulačky)

V Praze jsem byla poprvé až jako trochu starší dítě, myslím že tak okolo 8 let. Do té doby jsem o ní měla jen spoustu představ utvořených podle vyprávění od babičky, z filmů, nebo různých fotek, a strašně jsem si přála to město jednou vidět. Asi tak nějak, jako mám teď spoustu představ o New Yorku, jak jinak než ze všech těch filmů, a sním o tom, až poprvé uvidím domy s požárním schodištěm, dám si pořádně mastnej donut, zaběhám si v Central Parku (v tom spojitost s donutem nehledejte) a ztratím se na hlavním nádraží kam půjdu jen proto, že ho znám z filmů.
Od té doby, co jsem jako malá skoro se zatajeným dechem koukala z Hradu na Malou stranu a snažila se spočítat, jestli je těch věží opravdu sto, jsem tam jela tolikrát, že mých návštěv bylo možná i víc, než těch pražských věží. Teď už se místo počítání věží spíš rozčiluju nad tím, že kafe ve žlutých autobusech je hnusný, ale stejně si ho pokaždé dám, že vždycky z metra vylezu na špatné straně nebo že není nic horšího, než stánky s Matrijoškama v centru. I po tolila letech tam ale vždycky jedu ráda. A to nejen proto, že mám ráda to město samo o sobě, ale taky proto, že když už tam jedu, je v tom nějaký důvod, nějaká zajímavá akce. A nebo alespoň výlet, což znamená taky ochutnávání dobrot v místních podnicích, od burgerů až po dortíky! (princeznu a půl království za burger a batátový hranolky z Dishe, prosím!). A tentokrát to byl spíš ten první důvod, ale hlady jsem taky nebyla.

Po 10. dopoledne už jsem byla v Holešovicích (což znamená, že jsem vstávala hodně, hodně brzo!) ve velké hale CrossFit Committed, co jsem hned po pár vteřinách zařadila na první místo všech crossfitových boxů, kde jsem kdy byla (ale to bych neměla říkat, nebo v Destiny dostanu petstotisíc trestných angličáků! #ajajajaj). Vypadá to tam totiž tak "americky", přesně jak to znám ze všech těch videí a fotek atletů, pro který by byly i moje těžce vydřený maximálky na zahřátí málo. K tomu vybavení od Rogue, švihadla co vypadaly že snad i ty doubly odskáčou samy, dva buldočci a.....jo, uměla bych si tam představit tréninky!
Nebyla jsem tam ale jen proto, abych to tam zvědavě očumovala. Místo toho jsem dostala na nohy Metcony, do ruky kettlebell nebo osu a snažila se netvářit přesně tak, jak se při cvičení běžně tvářím. Výsledek bude zhruba za měsíc a půl v novém čísle Powerful, a už teď jsem zvědavá! (Protože zrovna fotogenická nejsemn - to je vždycky tak, když si před zrcadlem řeknu, že to se mnou vlastně není úplně zlý prostě kočička, ale pak ten stejnej obličej zahlédnu na fotce a....PANEBOŽE!)
Poté, co jsem napsala asi deset zpráv ve stylu Aaaaaaa jsem v Holešovicích! Aaaaa to je konec světa! Aha tak není, ale stejně! Aaaaa jak se dostanu do centra! Co teď! Aaaaa! jsem se konečně setkala s holkama, jak s Bláňou, se kterou už jsme nad kafíčkama a ciderama prodrbaly půlku světa, tak i s Haničkou, se kterou jsme se (i přes 76665 různých plánů a domluv) viděly úplně poprvé, ale vzhledem k tomu, že se navzájem na všech těch internetech sledujeme už snad sto let, jsme se mohly vyhnout klasickým zdvořilostním seznamovacím frázím a mohly se hned vrhnout do záživnějších debat. 
Občas si říkám, jak jsem strašně ráda, že jsem kdysi začala psát blog - nebýt toho, byl by můj život hned o několik kamarádek chudší - a tím nemyslím nějaký virtuální plácání se po zádech jen tak na oko, ale kamarádky, se kterýma bych byla schopná sedět v kavárně tak dlouho, než by došly všechny zásoby kávy, limonád i vína. Hlavně toho vína.
A mnohem dýl, než po dopití jednoho cappuccina, bych ráda seděla i v kavárně Pavlač, ale za chvíli jsem musela být v Modřanech, kde jsem byla přihlášená na lekci MMA ve venkovní tělocvičně v rámci Be More Human Tour od Reeboku. A nutno říct, že jsem tam byla přihlášená tak trochu omylem.
Minulý rok mi tahle akce nevyšla vůbec, a tak jsem si letos chtěla zajít alespoň na jednu lekci. Vyzkoušet si, jak se cvičí takhle venku, zase zkusit něco trochu jiného.
Samozřejmě jsem si dělala zálusk na crossfit, ale v ten den tam zrovna jak naschvál crossfit nebyl (což mě štvalo o to víc, když jsem se dozvěděla že o den dřív tam měli na lekci Fight Gone Bad, jeden z mých nejoblíbenějších WOD!), a v čase, co jsem potřebovala nebyla zrovna ani jóga, kterou by moje nemocné koleno uvítalo o dost víc. Tak jsem si říkala, že zkusím alespoň to MMA. Já, největší buran a neznalec, co jsem se jednou i na Galavečeru českého boxu ocitla jen proto, že tam měli dobrý víno. Nebudu předstírat, že jsem přesně věděla, jak se liší MMA od boxu. Prostě to pro mě bylo jen nějaký bojový umění. Ale uklidňovala jsem se tím, že to i s nemocným kolenem nějak zvládnu. Představovala jsem si totiž, že tam budeme jen tak napodobovat nějaký pohyby do vzduchu, jako že mlátíme někoho imaginárního před sebou. Lážo plážo, je to jen ukázková lekce, na crossfitu by se tam přeci taky netrhaly stovky kilo!
......no, moje naivní představy zmizely hned, co jsem sebou pleskla o zem. Podruhé potom, co jsem zůstala ležet s loktem zabořeným do břicha. A potřetí, co jsem dostala pár facek. A slovem pár tenroktát myslím pár desítek. 
Když jsem zrovna neležela na zemi a nesnažila se vykroutit způsobem, co mi chudák trenér musel minimálně 2x vysvětlovat, jsem si připadala marná skoro jako v tělocviku na základní škole. Tam mě sice nemlátili, ale neohrabaná a nechápavá, co se všech pohybů týče, jsem byla úplně stejně! Dost lituju slečnu, co se mnou byla ve dvojici, protože co si budeme povídat, zrovna rovnocenným parťákem jsem nebyla (ale podle mých ramen prý bylo poznat, že přece jen nějak cvičím:D). Rovnocenným parťákem bych totiž nebyla ani pro někoho, kdo viděl pár MMA zápasů v televizi, natož pro někoho, kdo už na pár lekcích byl.
Jo, nacvičovat ty pohyby by bylo i s pytlem cementu snažší, než se mnou.
Každopádně i přes to, jak marná jsem byla, jsem ráda, že jsem si zkusila něco dalšího - teď si snad budu vážit i těch angličáků! (kecám, nebudu!)
Pokud byste chtěli dostat pár facek si chtěli nějakou lekci taky zkusit, musím zklamat, dneska už to končí. ALE za dva týdny bude Fitness Sensation, kde je součástí i Yoga sensation, ale i spousta dalších sportů - a tam si už fakt hodím rezervaci hned na několik crossfitů! #plán 
Chcete vypadat štíhlejší? Najděte si těhotnou kamarádku! (ok, nevyšlo to, vypadám tam, jako bych měšla pupek taky!)
Po sto letech jsem se konečně viděla i s Térou, která byla tak hodná, že mě i ubytovala, a navíc připravila večeři i snídani jak pro královnu.
1) Zmrzlina a mozoly. Buďte rádi, že se se mnou nemusíte seznamovat a já vám nepodávám svou olezlou ruku. To nechcete, to je fakt hnus. Co byl ale pravej opak slova hnus byla takhle zmrzlina. Nejlepší zmrzlina z Angelata, příchuť slaný karamel. A pro mě první zmrzlina tohoto roku, co není Míša.
2) V Roztokách u Téry jsem se měla jako princezna. Královna. Carevna.
Koktejl Hugo (říkala jsem, že je to boží jméno pro to dítě, kvůli kterýmu Téra tuhle dobrotu nemohla), nejlepší salát, pomazánka ze sušených rajčat, tartaletka z hořké čokolády, makronky a dortíky k snídani....mňam! #avástakysním
3) Minulý týden jsem byla v Brně poprvé v nové vietnamské restauraci, kde jsem poprvé ochutnala Bun Bo Nam Bo. A protože mi to hned zachuntalo a protože nemám problém s tím, jíst stejná jídla pořád dokola, s naděšním jsem z Terčiných návrhů na obědová místa vybrala Bánh Mi Makers a místo jejich vyhlášené bagetky si dala opět Bun Bo Nam Bo. Výbiorný! Nášup, prosím!
4) Večer mě čekal ještě Sparťanský trénink, který ale nebyl zrovna na míru mému kolenu s diagnózou zánět-nemůžu-běhat (ano, další z mých geniálních nápadů!), a tak z toho nakonec vyšlo jen kulhání a okokování toho, jak trpí ostatní. A hlavně kráděž běžecké techniky, co se mi bude za měsíc a půl pořádně hodit (ale o tom se pořádně rozepíšu snad zítra). Veřer jsem si už jen dala na nádraží vegetariánskou housku, co si říkala burger, ale ve skutečnosti to mělo s burgerem společné jen to, že to bylo něco mezi něčím, s nějakou oblohou. No co, Dish se nedá jíst každý den, i když v mém příštím životě to mám v plánu. V tom totiž budu nechutrně bohatým tlouštíkem! Tak!

6 komentářů:

  1. Doporučuju cestovat vlakem, Railjet je moc příjemný a ani se pak nechce vystupovat :)

    OdpovědětVymazat
  2. tak plán je jasnej, až se princezna zase otočí v Praze, jdeme na burger! Já tam už taky hrozně dlouho nebyla, a to bydlim doslova za rohem :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jéé, Téra bude mít miminko? :)

    OdpovědětVymazat
  4. Mě ty tvoje story prostě baví! :D Už se těším na další ;)
    bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
  5. Je, budeš na yoga sensation?

    OdpovědětVymazat
  6. Haha, asi si jdu sehnat nějakou těhotnou kamarádku :D

    OdpovědětVymazat