#avástakysním

Už několik minut sedím nad prázdnou stránkou bloggeru a přemýšlím, co napsat na úvod. Nenapadá mě vůbec nic, kromě toho, že to ve mě vyvolává hlad. Musela jsem se dvakrát zvednout a jít do kuchyně.

....o pár minut a tři krajíce "večerního chleba" s avokádem a kozím žervé později:

Když už je to jídelní článek, kromě chvalozpěvů na všechna ta nefotogenická jídla neuškodí i pár slov k tomu, co a jak jím.

Jím pořád tak nějak stejně. Převážně zdravě, s nějakou tou malou kostkou čokolády ke kafi, lžičkou medu na palačinky nebo třeba proteinovou tyčinkou, která nemá složení zrovna takový, jako kdyby vyrostla na zahrádce. No a jednou za čas nějaká ta domácí dobrota nebo úplně nedomácí croissant taky neuškodí.

Nejím podle žádného směru, a kromě smaženého a sladkostí se nesnažím omezovat nic. Sacharidy jsou kámoš, tuky stejně tak, a mléčné výrobky v čele s tvarohem jsou základ. Jen občas trochu bojuju s tím, jestli jíst nebo nejíst maso. Na jednu stranu na maso chuť skoro nikdy nemám a představa, že krájím a vařím syrový maso pro mě vůbec lákavá není a nedělala jsem to snad dva roky. Taky si říkám, že když si na mase nepochutnám o nic víc, než na tofu/tempehu/seitanu/sýru, nemám důvod to jíst a rovnou si dám nějakou tu "náhražku", což je z etických důvodů mnohem lepší. Pak ale přijdou chvíle, kdy jsem všech těch tofu a tempehů úplně přejedená a nechci to ani vidět.

Takže zvířátka a svědomí na jedné straně, na straně druhé rozum a často i chuť na to maminčino kuře. 

V souvislosti s jídlem mě taky občas napadne, jestli bych neměla upustit od toho svého všeho s mírou a zkusit jíst jinak. Třeba trochu zhubnout, třeba zjistit, že by mi to jinak vyhovovalo víc. A nebo si alespoň zhruba počítat, kolik toho jím, abych se nešidila, a zároveň nejedla něčeho moc (a tím něčeho myslím burákové máslo :D). A tím zhubnout. Trošku. Mít boží břicho, vyrýsovaný ramínka a tak. 

To je jeden hlas v mé hlavě.

Ten druhý hlas mi zase říká, že nijak hubnout nepotřebuju, a že to nejhorší, co by se mi mohlo stát by bylo být otrokem jídla (tak, jako když jsem byla mladá a blbá) a perfektně vyváženému jídelníčku podřizovat běžný život, od kafe s kamarádkou až po dobrou večeři s mužem. A taky že "Real athletes eat and train, they don't diet and exercise". A že diety jsou pro bikiny, co drtí bicáky malou jednoručkou a ne pro crossfitery. 

A protože je mi momentálně ta druhá možnost mnohem sympatičtější a hlavně příjemnější, v tomhle duchu se ponese i dnešní jídelní článek. Burákové máslo, vločky, med, čokoládka.....a s každým tréninkem maličký zlepšení (Dneska konečně 55kg na Clean&Jerk ojojojojoj!).

Momentálně nejčastější a nejoblíbenější snídaně. Minimálně 5x do týdne, ale spíš častěji. Pohankové palačinky, bílý jogurt nebo tvaroh, polít tekutým medem.....a někdy i vylepšit burákovým nebo kešu máslem. Tohle na fotce je zrovna kešu, od značky Šufánek, která je mi moc sympatická nejen tím, že vyrábí oříškový másla = největší dobroty, ale taky krásným obalem a tím, že je přímo z Moravy. 

Fotka, která je přímo k pláči. Protože pohled na skoro prázdnou skleničku s oříškovým máslem, to je jen pro silné povahy.
Kdybych měla sestavit seznam deseti nejlepších věcí na světě, tohle arašídovo-kokosové máslo by tam mělo svoje místo. Nekecám. Chutná to jak náplň z Rafaella....nebo takových těch Kinder Hrošíků (a fakt nevím, jak mě to teď napadlo:D), což tomu automaticky dává hešteg "foodporn". 
Koupila jsem si ho po tréninku přímo na recepci v Crossfit New Parku, #zaodměnu samozřejmě. A po čtyřech dnech utřela slzu. 
Tahle fotka je jasným důvodem, proč nemám food blog. A proč nedělám jídelní články častěji.
Přesně proto, že 98% mých jídel vypadá zhruba takhle, a ty 2% dokonce ještě hůř.
Tohle veledílo je zrovna rýže, tempeh, vajíčko a koření. Hotovo za 17 minut, z toho 16 minut trvalo čekání na rýži.

Ze stejné kategorie škaredý, ale dobrý a rychlý je i tenhle oběd. "Fitness" těstoviny s 25% bílkovin, Šmakoun s hlívou, sušená rajčata a lžíce Lučiny. 

A vidlička s veverčičkou, se kterou jím už asi 22 let. 

Pečené brambory+30% Camembert = oběd na jedničku s hvězdičkou.

A nesmrtelný talířek. 

Občas mám to štěstí, že mi uvaří i sestra (i když se potom dožaduje toho, abych na blog dala článek s názvem "Terezka vaří" nebo "Terezčino okénko" a pěla tam ódy na to, jak je skvělá. A prý se nemusím omezovat jen na její kuchařské výtvory, ale můžu klidně přidat i něco z jejího skvělého života :D).
Před chvílí jsem sice dostala vynadáno za to, že jsem takovou dobrotu vyfotila tak hrozně, ale - stejně je to jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Špagety, cuketa, vajíčko rozmíchané s 12% smetanou, šunka a parmezán.

Jedna ze snídaní, když jsem si zrovna - z nějakého nepochopitelného důvodu - neudělala pohankové palačinky, ale francouzský toast.
Z tmavého toastu, vajíčka, mléka, na kokosovém oleji, oslazeno medem.

Ano ano, opět to mělo být v článku "Terezka peče". Nejlepší brusinkový scones!

Ale občas je peču i já. A pak mám výbornou snídani. 
Vypadá to jako pizza, ale není to pizza.
Pohanková placka = těsto z pohankové mouky jako na palačinky, jen hustší. Na to rajčatový protlak, koření, sušenou šunku a mozarellu. 5 minut a hotovo! 
A to stejný, jen pro změnu se špenátem, tofu a nivou.

A tohle už pizza je. Domácí, celozrnná, se sušenou šunkou a camembertem.

Nejlepší vánoční raw/vegan/paleo/a takový ty věci tyčinka, kterou jsem si koupila v Londýně, pěla na ni ódy, a tak mi nejmilejší Kája dovezla další z Holandska - ve štědrém tyčinkovém balíčku, ze kterého se bohužel ostatní nedostaly ani na fotku, jak rychle padly za vlast.

A úplně zapomenutá fotka, která ležela na paměťovce neskutečně dlouho, vzhledem k tomu, že Tom se Zuzkou byli v New Yorku někdy v září. 

Jedlé suvenýry -slavné proteinové chipsy, na které jsem byla neskutečně zvědavá. Nemůžete od toho čekat, že to bude chutnat jako chipsy, pořádně mastný, skoro až průhledný. To byste potom byli zklamaní. Ale když od toho budete čekat spíš nějaký krekry/něco křupavýho a míň výraznýho, budete moc spokojení. 

No a Reeses? Na to nejsou slova, to se prostě musí hned sníst!

V poslední době nemám na ovesné kaše ráno vůbec chuť. Ale VŮBEC. Nechápu. 

Naopak ale odpoledne, když jsem zrovna dost hladová, zmrzlá a unavená, přijde taková malá miska teplé syté radosti vhod. Takhle je zrovna s rozmačkaným banánem, bílkem, mandlovým máslem a kouskem čokolády.