#dejtemutohooscara a dva filmy, dvě knížky

Dva filmy, dvě knížky, co mě v poslední době zaujaly.
Paradox je, že knížky, o kterých budu dneska psát jsou úplně miloučké, hezoučké na pohled i co se obsahu týče, a dost možná se budete při jejich čtení přiblble usmívat. Zkrátka ideální čtení třeba k odpolednímu kafíčku a dortíčku na růžovém talířku. Nebo ke čtení před spaním, ve voňavoučkém povlečení a růžovoučkém pyžámku.
Krev. Hnus. Mrtvola sem, mrtvola tam.Vnitřnosti. Kusy masa. Rozstřelenej mozek ve vlasech. Přespávání v koňské mrtvole.
Jo, ty filmy naopak úplně ke kafíčku a dortíčku nejsou, a pastva pro oči zrovna taky ne.
No co, rovnováha musí být.

Před nějakou dobou mi přítel říkal, že si dal předsevzetí nebo spíš slib, že si každý měsíc koupí alespoň jednu knížku. A to se mi moc líbilo.
Zatímco Lukáš si koupil Hobita a pak ještě cosi, já jsem se toho chytla taky a mám obavy, že u jedné knížky měsíčně to zdaleka nezůstane. Ani u dvou. A tohle jsou první z nich...

Aňa Geislerová - P.S.  - před několika lety jsem si kupovala ELLE pravidelně, teď už jen občas příležitostně, třeba do letadla (a vzhledem k tomu že létám průměrně jednou do roka...:D). Co se mi ale vždycky líbilo v každém čísle nejvíc byly kromě článků a sloupků Báry Šťastné (autorky Šťastné knihy a pokračování Jak jsem sebrala odvahu, na které jsem tu už ódy psala) fejetony Ani Geislerové. Pokaždé úplně na zadní straně, pokaždé s krásnými ilustracemi sestry Lely Geislerové.
A teď konečně všechny ty články včetně ilustrací vyšly v knižní podobě. A v moc hezké podobě. Knížka má krásnou vazbu, krásné ilustrace, kvalitní papír....a k tomu geniální vynález v podobě gumy. Takže se v kabelce neotevírá! A hlavně vypadá jako diář Moleskine, žejo.
Jsou to krátké kapitoly zhruba na dvě až tři stránky, na zdánlivě prostá témata jako je láska, život, jídlo, vztahy. Třeba moje sestra i mamka říkají, že je to o ničem. A svým způsobem vlastně je, každého to určitě bavit nebude, ale já mám takové milé povídání ráda. Pokud se vám třeba líbila Šťastná kniha, líbit se vám to bude taky.
Vlastně ani nevím, kolik filmů s Aňou jsem viděla, ale je mi sympatická sama o sobě. Je krásná, vždycky hezky ale vkusně oblečená, má styl, ve všech rozhovorech působí vtipně ale zároveň tak, že to má v hlavě srovnané, a hlavně to není taková ta rádoby celebrita, co se jen cpe na titulky bulváru, ale ve skutečnosti neumí nic, než vymetat večírky v nevkusných šatech s výstřihem po kolena.
Shrnuto podtrženo, velmi dobře a s radostí utracené tři stovky.
Marie Doležalová - Kafe a cigárko. Shodou okolností opět knížka napsaná herečkou, a opět něco, co už předtím vycházelo jinak. Tentokrát nejde o články z časopisu, ale články ze stejnojmenného blogu.
Autorka je známá česká filmová, seriálová i divadelní herečka (i když všechno, v čem hrála šlo dost mimo mě) a tento rok měla i veliký úspěch v taneční soutěži Star Dance. Mě si ale získala tím, jak píše. A rozhodně nejen mě - za svůj blog dostala prestižní ocenění Magnesia Litera.
Jsou to příhody z hereckého světa, od toho jak se herci cítí na castingu přes typy režisérů až po rivalitě mezi herečkami nebo natáčení milostných scén. Pokaždé vtipné, milé, a nikdy ne delší než tři strany, takže ideální třeba před spaním, kdy se vám zavírají oči a dlouhou kapitolu byste nevnímali, nebo na pár zastávek do tramvaje.

8 Hrozných.
Film, od kterého jsem nečekala prakticky nic, a vlastně tam ani jít nechtěla. I přesto, že Pulp Fiction od Tarantina je podle mě ten NEJLEPŠÍ film, a Samuel L. Jackson je boží. A to je vlastně všechno, co jsem o tom filmu věděla. Že je to Tarantino a Jackson.
O tomhle filmu jsem slyšela spoustu názorů,které by se daly pokaždé shrnout do tří slov.
Dlouhý. Odporný. Dobrý.
Ale stejně se mi na to moc nechtělo. Zaprvé mě děsilo, že to trvá tři (!) hodiny, takže už jsem se viděla jak střídavě usínám, a prostředí kovbojů a dostavníků mě taky nijak extra nelákalo. Ale můj muž na to moc chtěl jít, a já jsem zase chtěla být pro jednou hodná žena.....A tak jsem vypila tři kafe, abych náhodou neusnula, a šlo se. Malý záblesk naděje nastal ve chvíli, kdy jsem v titulkách na začátku zahlédla jméno Channing Tatum, to se mi oči úplně rozzářily!
A po skončení filmu byl Lukáš úplně v šoku. Ani ne tak z množství krve a hnusu, co jsme za ty tři hodiny viděli, jako spíš z toho, jak moc nadšená jsem byla (otázkou je, proč chtěl, abych na to šla, když byl přesvědčenej, že pro princeznu jako jsem já to rozhodně nebude?!:D) Celý tři hodiny jsem seděla jak přibitá, oči nalepený na plátno a hltala jsem každej výstřel, nevhodnej i rasistickej vtípek a na proudy krve jsem koukala s nadšením jak malý dítě na pouti. Ale tam je toho hnusu tolik, že vám to pak pomalu nepřijde ani tak strašný, jako spíš (zvláštím způsobem?) vtipný. Prostě Tarantino.
Za celý tři hodiny jsem se nenudila ani minutu, navzdory tomu, že tenhle žánr normálně absolutně nevyhledávám a přikláním se spíš ke klidnějším filmům "o ničem" ve stylu Woodyho Allena.
Klidně bych šla znovu, i přesto, že se chudák Channing objevil až zhruba v poslední čtvrtině, měl mezeru mezi zubama, vypadal strašně a skončil s vystřeleným mozkem...
Pro každého to stoprocentně nebude, ale i jemná křehká blondýnka se zálibou v růžové, jako jsem já, říká: je to hnusný, ale přesto, nebo spíš právě proto, sakra dobrý!

zdroj fotek csfd.cz

REVENANT/Zmrtvýchvstání. Film, na který jsem četla i slyšela tak moc chvály, že jsem od toho měla opravdu veliké očekávání. Zaprvé Leonardo DiCaprio ve vyloženě špatných filmech nehraje, a za druhé jsem viděla trailery i fotky, co vypadaly dost slibně.

A i když se to těžko srovnává, 8 Hrozných se mi líbilo mnohem, mnohem víc. Ten film je sice moc dobře natočený, nádherná příroda, napínavé scény a za ten výkon by si Leonardo Oscara už opravdu zasloužil. Možná i tři, kdyby to šlo.

Ale musím říct, že film ve mě zanechal spíš zážitek vizuální, než že by se mě nějak výrazně dotknul příběh. Sledovat neustálý boj hlavního hrdiny o přežití je napínavé (dokonce i po dvou hodinách), k tomu nádherná příroda....a taky trochu toho hnusu (ale pokud jste předtím viděli 8 Hrozných, bude to slabej čajíček) v podobě střílení, kusů masa nebo třeba přespávání v mrtvém koni. Jako fakt. (Co víc už by pro toho Oscara měl udělat?!). Ale...

Minimálně ve dvou třetinách filmu se vůbec nemluví, a asi budu znít jako nevděčnej buran, ale zápletka, která by se dala zjednodušit do jednoho řádku útěk před indiány-zrada-boj o přežití-ztráta syna-boj o přežití číslo 6554333-pomsta syna mě až tolik nenadchla. Ale zpracování je na jedničku s hvězdičkou tak jako tak, a vidět to na velkém plátně stejně stojí za to!

Jaké knížky nebo filmy zaujaly vás?

Já už mám teď na pomyslném seznamu minimálně tři další, pro které si musím zajít do knihkupectví, a v týdnu se chystáme na Lídu Baarovou. I když tím bych se asi moc chlubit neměla, vzhledem k tomu, jaké na to jsou recenze.....ale zvědavost je zvědavost.