#končímscrossfitem aneb týmové závody Don´t Quit Challenge

Jsem zničená víc, než kdybych vymetla všechny bary na Stodolní, na hrudníku mám klasické modřiny od cleanů, vychtunávám si nejlepší proteinovou tyčinku, kterou mi Monča přinesla jako závodní svačinku a bolí mě trapézy, mezilopatkové svaly i třísla. U těch třísel nechápu, jak se mi to povedlo, ale moje clean&jerky byly v závěrečném WOD tak na prasáka a tahala jsem je vším možným, že bych se vlastně ani nedivila, kdyby mě z toho bolely i malíčky na nohou. Sedím u stolu v zeleném závodním tričku s nápisem CROSSFIT: WE ARE PROUD TO BE A PART OF IT což sedí jak prdel na hrnec a u další kávy (a že jich včera padlo spolu s nakopávačema víc než zdravé množství!) se s vámi musím podělit o čerstvé dojmy ze včerejších závodů dvojic Don´t Quit Challenge v ostravském Fitparku. I když "quit" bylo přesně to, co jsem chtěla udělat hned po přečtení prvního závodního WOD.

Základ je, aby ladily vzpěračky s kotoučema!

Je to pár týdnů, co na mě na facebooku vyskočila zpráva o tom, že se budou v Ostravě konat další crossfitové závody dvojic. Okamžitě jsem napsala kamarádovi Pepovi a přemluvit ho mi dalo kupodivu mnohem méně práce, než jsem čekala. 

A od té doby jsem se začala těšit, hodně těšit. Závodím totiž strašně ráda. Ani ne tak proto, že bych pomýšlela na vítězství nebo si myslela bůhví jak tam zazářím. (přece jen moc dobře vím jak na tom v porovnání s ostatními jsem a musím být realista. Na nějaké okouzlující umístění to samozřejmě ještě není, ale dělám maximum a jednou tomu třeba budu blíž a blíž). Ten hlavní důvod je v tom, že nic není lepší motivace než blížící se závody a po závodech naopak nakopnutí pro zlepšování nedostatků, je to ideální příležistost ověřit si (ne)schopnosti, ale hlavně je to den ve společnosti lidí se stejnými (a v případě crossfitu dost zvrácenými) zájmy.

Byly to moje třetí závody v crossfitu, ale zároveň první, kde se opravdu prověřilo to, co denně trénujeme. Na začátečnické Bestii se kromě minima činky, hrazdy a vesla dělaly hlavně kraviny jako skákání přes kotouče nebo skok přes švihadlo pozadu, což není zrovna reklama na crossfit, a na týmovém CFT Battle byly týmy po 4, kde se leccos ztratí a hlavně tam kromě Fran (shyby a thrustery) taky nebylo tolik příležitotí ukázat, co skutečně umíme nebo neumíme. 

Do poslední chvíle nebylo úplně jasné, jestli se vůbec zúčastníme, protože den předem na Pepu jak naschvál zaútočila chřipka, a když jsem ho ráno viděla v autě, nevěřila jsem, že by vůbec mohl udělat jeden angličák, aniž by se složil. Bylo mi ho strašně líto a zároveň jsem měla špatný svědomí, protože jsem věděla že v posteli s horkým čajem by mu bylo tisíckrát líp. (dokonce jsem se radši ani nezapojovala do debaty, kterou vedly Alča s Ájou na zadním sedadle o tom kdo-s kým-jak-proč abych to nedělala ještě horší :D)

Ve Fitparku jsme se zaregistrovali, převzali si taštičky s tričkem a svačinou a začetli se do papíru s jednotlivými WODs, co nás v ten den čekaly. Zatímco jsem se snažila sama  sebe uklidnit, že to bude v pohodě, kamarádka Alenka to hled začala komentovat slovy "no ty ****, to bych nedala! No to mě po **r! Tyvole! Proboha to je hnus! Tyvoletykrávoomg! No to se snad po***li!", až jsem ji docela nehezky sjela (promiň Ali!), že tohle mi fakt nepomáhá.

Ani tomu nemůžu uvěřit, ale ve WOD opravdu nebyly ty cviky, kterých jsem se tak obávala a modlila se, aby nás zlo v podobě squat cleanů (přemístění do dřepu), předních dřepů, thrusterů (dřep a výraz nad hlavu) nebo box jumps (=rozsekané holeně až na kost) nepotkalo. 

Angličáky jsou hnus, ale bez těch by crossfitové závody snad ani být nemohly, a tak mě vůbec nepřekvapily, ale co jsem nečekala byla úplná absence hrazdy. Na tu jsem se totiž těšila (a už se viděla, jak týden nebudu moct s roztrhanýma rukama umývat nádobí!), shyby mám ráda a myslím, že mi docela jdou, toes to bary (špičky k hrazdě) už přestaly být nepřítelem. 

Ze všeho nejvíc jsem si přála můj nejoblíbenější cvik, clean and jerk. A opravdu tam byl! Dokonce ve WOD, kde nebyl žádný jiný cvik, jen a jen clean and jerk. 

Snatche mi jdou líp od kolen než ze země....a opravdu tam byly snatche přímo od kolen, takzvaně z hangu.

No, ne že bych potom nějak zazářila, přestože tady vykládám jak to jsou cviky co mám ráda, ale stejně mě to hodně potěšilo. Což se naopak nedá říct o zjištění, že budeme šplhat na laně. Hodně šplhat. A nosit na zádech parťáka, což pro mě znamenalo přes 90kg.

WOD 1 - 12min amrap (co nejvíce kol)

- 30 wallballů 10/6kg (dřep a hod medicimbalem do výšky na zeď)

- 30 snatchů s kettlebellem 24/16kg (trh jednou rukou s kettlebellem - ze země nad hlavu)

- dohromady 15x šplh na laně

První, co mi proběhlo hlavou bylo jenom a doprdele! Wallbally tolik nevadily, ale 16kg na kettlebell snatch je pro mě ještě pořád sakra dost, teda hlavně pro mou levou ruku. 

No a šplh? Věděla jsem, že se na to lano nějak vyškrávat umím, ale rozhodně ne rychle a efektivně. Jak je vidět i na fotce, neumím takovou tu klasickou smyčku, ale skládám to tam jakýmsi divným způsobem. 

První dva pokusy jsem se snažila šplhat bez nohou, abych se nezdržovala jejich skládáním okolo lana, ale hodně brzo mi došlo, že není čas na hrdinství a takhle bych toho moc nevydržela.

U prvního kettlebell snatche jsem si málem vyhodila rameno, ale ty další už šly a vlastně ani nevím, jak se mi povedlo jich udělat 30. Wallbally byly v prvním kole v pohodě, v tom dalším už jsem se nemohla ani nadechnout, všudypřítomný prach z magnézia se mi dostal do krku a v tu chvíli jsem asi tak 654446x končila s crossfitem. Pepovi šplh problém nedělal vůbec, takže jsme to vždycky střídali - já 1 lano, on 4 (prostě gentleman:D). Chudák si u toho dost škaredě sedřel prsty i holeň, ale po dokončení bylo naše umístění v té lepší polovině, a já jsem zase začala mít ráda crossfit.

WOD 2 - během jedné minuty:

20 double unders (dvojskoky přes švihadlo)

3 hang snatche (trhy z visu od kolen)

- s každým kolem těžší váha na snatch, když se nepovedly 3 pokusy, závodník končil a nešel dál.

U holek byla váha na snatch 30-35-40-45-50-55 kg, u kluků vždy o 20kg víc.

Tady jsem se ani nestihla moc zničit, protože jak rychle jsem začala, tak rychle jsem i končila. Double unders byly bez problému a snatche se 30kg i 35kg taky. 40kg jsem vždycky ve dřepu vyhodila nad hlavu, ale neudržela jsem to a vždycky pustila. Škoda, ale o tom, že snatche jsoui moje slabina vím (a makám na tom). 40kg někdy dávám s prstem v nose, ale mnohem častěji mi to padá, 42,5kg je moje maximálka a na 45kg je tam naděje, tak snad brzo, ať je to na dalších závodech lepší.

Pepa dal 3x 70kg, ale kdyby nebylo té nemoci a byl by úplně ve formě, hodil by tam bez problému i 90.

Možná jsem udělala chybu i v tom že jsem si nevzala vzpěračky kvůli tomu, aby se mi lépe skákalo přes švihadlo, ale zase ty snatche pak nebyly tak stabilní. Přeci jen 20 kousků bych nejspíš i v tvrdých vzperačkách odskákat nějak zvládla.....no, ale kdych fakt byla snatchová královna a uměla to perfektně, boty by mě nerozhodily, takže bez výmluv, Markéto!

WOD 3 - 7 min amrap

- buddycarry tam a zpět (běh/chůze s parťákem na zádech)

- burpees over buddy (angličáky přes parťáka v planku) - 10-20-30... s každým kolem víc a víc.

Toho jsem se bála nejvíc, a obzvlášť po tom, když mi Pepa řekl že má přes 90kg. 

Nechápu jak se to povedlo, ale nakonec všechny holky zvládly běhat/rychle jít s parťákem na zádech, včetně mě, a angličáky jsme si dělili po 5, takže to šlo. 

Pepa se mě vždycky ptal jestli je to v pohodě a jetli ho unesu. Nebylo. A myslela jsem, že neunesu. A tak jsem ani nezvládala odpovídat, ale přesto se to vždycky nějak povedlo. Moji váhu naopak označil jako jak nic a přirovnal to k hasičské výzbroji s hadicí (což jsem si vzala jako lichotku, kdo by nechtěl vážit jako hadice! :D)

U angličáků jsem jen slyšela Kačku jak křičí "Market, prostě vypni hlavu a jeď, vydržíš to!", a tak jsem i udělala. Vůbec jsem nevěděla, kolik angličáků máme za sebou nebo kolik minut nám zbývá, prostě jsem jen dělala co jsem mohla - a za to jsem moc ráda, protože "vypnout hlavu" a nezaseknout se je nejdůležitější, ale na tréninku se mi to často nedařilo.

A WOD číslo 4? To, na co jsem se těšila ze všeho nejvíc, i když bych si teda přestavovala jinou váhu, než 50kg, která je pro mě jako křehké jemné děvče s nápísem #PRINCEZNA na zádech na víc opakování stále ještě sakra dost.

WOD 4 - 5min amrap

Clean and jerk 75/50 kg - střídání po 3 opakováních

Pro Pepu bylo 75kg skoro jak polovina maximálky, ale naopak mých 50kg na čince se mé maximálce dost nemile blížilo. První 3 opakování jsem dala slušně, s pěknou technikou, což se o těch ostatních už říct nedalo (hešteg na prasáka).S každým dalším opakováním jsem myslela, že už ani o jedno víc nedám - proto ta radost v očích na fotce. Pepa tam svoje 3 opakování vždycky naházel jak nic a musel čekat, než se já poperu s těma svýma.

Celou dobu jsem slyšela podporu kamarádek (a tebe taky Martine, neboj!:D) , a i když jsem nevypadala že to vnímám, hrozně mi jásání za každej můj prasáckej pokus pomáhalo.

Dohromady jsme stihli za 5 minut 31 opakování, což byla zrhuba polovina toho, co stihli ti nejlepší (ale to jsou stroje, ne lidi! :D), ale to nemění nic na tom že jsem z toho měla radost. Sama vím, že to pro mě lehký nebylo a dělala jsem, co jsem (ne)mohla. 

Nakonec jsme vybojovali 26 místo ze 42 týmů, což možná nezní jako nic okouzlujícího, ale vzhledem k tomu, že spousta týmů byla elitních, složená ze závodníků kteří běžně vyhrávají Elite závody a crossfit dělali dřív než to bylo cool  už v době, kdy jsem ani neměla ponětí o tom, co je to trhuster, z toho mám radost. Už jen to, že jsme mohli odjet stejná WOD jako česká crossfitová elita pro mě byl úspěch, a to, že první místo získal Filip Trojovský s Mirkou Zemanovou jen opět potvrdilo, že nás trénuje ten nejlepší z nejlepších. 

Užila jsem si nejlepší den (i když ve chvílích, kdy jsem se nemohla nadechnout bych o tom asi dost pochybovala:D), získala spoustu motivace do dalších tréninků, a hlavně jsem moc vděčná za podporu, kterou jsme měli!

 A teď už se těším na zítřejší trénink - protože ty pitomý snatche nepočkají! 

P.S. A přesně tohle je ten důvod, proč úplně neuzvávám navštěvování fitka jen s cílem "nějak vypadat" :)