Střípky ze života

Únor a březen?

Užívala jsem si návrat z Vídně do pohodlí domova. Nastoupila na měsíční praxi do České televize. A na konci měsíce tam skončila. Byla to sice zkušenost k nezaplacení (doslova:D), ale teď je opět čas pracovat i za nějaké ty koruny a začít šetřit na léto a na oblečky. 

A tak jsem si hned našla brigádu.

A k tomu ještě jednu.

S návratem domů jsem se samozřejmě vrátila i do školy. A že mě to tam teď obzvlášť baví, bez jakékoliv ironie. Předměty jsem si zapsala více než zajímavé. A taky si vážím toho, že tam na mě mluví jen v češtině. 

Dvakrát jsem byla v Praze. Stokrát jsem pekla. A ještě víckrát jsem byla ve své oblíbené kavárně. A taky jsem objevila nejlepší a nejsladší Pálavu v celém Brně. Viděla jsem jednu výstavu v Domě umění (aneb špagety na stěně=umění), v kině Vlka z Wallstreet, po sto letech jako největší ostuda zase začala číst. A koupila si boty. A kalhoty. Už po šesté ty stejné (že by sklony k autismu?). A v obchodech si vyhlédla sukni a šaty co prostě MUSÍM mít. Při cvičení jsem vypotila litry potu, snědla celý záhon cuket a poprvé upatlala domácí croissanty. A už nikdy nechci jiný. Taky jsme s přítelem přemýšleli, kam pojedeme v létě na dovolenou. Nemohli jsme se rozhodnout, a tak jsme si pustili film Půlnoc v Paříži. A vsadili se o burger, jestli Hemingway spáchal sebevraždu nebo ne. 

Prohrála jsem.

Poprvé jsem byla tento rok běhat venku. V tričku running sucks. A konečně odložila kabát a vytáhla křivák. A balerínky. A sluneční brýle. 

A na kickboxu jsem dostala první ránu do hlavy. Což zní jako by to bylo v nějaké rvačce. Ve skutečnosti to bylo trochu míň bad ass drsný - blondýna zase stála jako solný sloup, když na ni letěl medicimbal.

A taky.....ne dobře, to už by stačilo. Dnes to budou prostě takové střípky ze života, fotky co pan Nikon sesbíral za poslední dobu.

Cupcaková premiéra

Rozhodla jsem se z trůnu sesadit cupcakovou královnu a ovládnout tak království plné malých dortíků.

A nebo radši zatím ne, ale se svým prvním cupcakovým výtvorem se pochlubit prostě musím.

Co udělá normální člověk, když dojde v sobotu večer domů, utahaný po celém týdnu tak, že se pomalu nemůže ani pohnout?  

Velmi nečekaně si jde lehnout.

A co udělá ve stejné situaci blondýna?

 Nalije si víno a jde péct.

Špaldovo-ořechové halušky

Hezký den!
Dnes tu pro vás mám další recept (a pro mě oběd hohoo!). Rozhodla jsem se totiž začít zkoušet nové recepty a potraviny, co jsem ještě nikdy nejedla. Ne že by se mi snad přejedl kuskus, cuketa nebo cizrna, ale vyzkoušet něco nového nikdy neuškodí, a kdyby se to náhodou nedalo jíst, kuskus jako náhradu mám hotový za 3 minuty. A nebo tousty, opečené za půl minuty (což jsem nouzově musela jíst naposledy v neděli, kdy jsem vařila gnocchi :D).
Zkušenost s jáhelníkem podle receptu z Bioabecedáře Hanky Zemanové byla dobrá, a tak dnes padla volba na další recept ze stejné knížky - špaldové halušky!
Klasické halušky jsou podle mě jedno z nejlepších jídel na světě. A dokonce to bývalo nejoblíbenější jídlo malé Markétky. S pořádnou porcí bryndzy a kopou opečené slaniny. Mmmmmm!
Těm se samozřejmě tahle ozdravená verze nevyrovná. Těm se totiž nevyrovná nic.
Ale i tak jsou tyhle špaldové halušky dobré, moc! Jen to musíte brát jako úplně jiné jídlo, ne jako nějakou náhradu za ty klasické. Tyhle mají prostě jinou chuť, barvu i konzistenci, a dát si je můžete s čímkoliv.

Víkendové pečení : Jáhelník

Hezký den!

Víkend pro mě znamená pečení.

Ale pečení pro mě neznamená jen víkend, jsem totiž schopná motat loupáčky klidně i v 10 večer, i když třeba dojdu domů až pozdě, utahaná jak kotě, jen aby byly ráno k snídani.

No ale k víkendu prostě nějaká ta dobrota padne jak prdel na hrnec, ať se děje cokoliv.

A včera, po dlouhém odhodlávání, padla volba na jáhelník.

Na jáhelník a jáhly celkově jsem se chystala už dlouho. Znala jsem sice jáhlové vločky a kaši, kterou jsem občas a ráda posnídala, ale u normálních jáhel jsem pořád měla obavy.
Víte jak to bývá, některé potraviny jsou sice zdravé (a když je sníte, budete okamžitě zdraví, štíhlí a nesmrtelní!), ale že byste se potom olizovali až za ušima se tak úplně říct nedá.
A nebo třeba takové to zdravé pečení.
Brownies z červené řepy. Brownies z fazolí. Ovesné sušenky, upečené pouze z vloček a rozmačkaného banánu, zdravé cukroví, které bylo tak zdravé, že ho nejedl ani náš westík a tak podobně.
Sníst se to všechno dá, žaludek se vám při tom asi neobrátí, s trochou představivosti můžete říkat, jaká je to dobrota....ale......upřímně, přidat bych si nemusela.
A jáhly jsem měla tak nějak měla zařazené do stejné kategorie.

Moje první zkušenost s jáhelníkem byla v Rebiu, když jsem tam chvíli pracovala.

To, co se neprodalo jsme si totiž večer mohli vzít domů (a tak jsem ve velkých krabicích zachraňovala všechno jídlo :D). 

A jeden večer tam zůstal stát i opuštěný jáhelník. Hezky barevný, z několika vrstev, nahoře želé a nějaké zdobení...i když už lehce oschlý. 

A ten mi chutnal moc. 

Ale pak jsem na to zapomněla a dlouho se nemohla odhodlat k tomu, abych to sama vyzkoušela.

Až když jsem k Vánocům dostala knížku Bioabecedář Hanky Zemanové, bylo jasno a na stranu s tímhle krasavcem jsem si dala záložku.

Už při vaření jáhel a kaše z nich mi bylo jasné, že jsem se toho bát nemusela, protože mi dělalo docela problém nesníst všechno už v podobě kaše, ale vydržet a namačkat to do formy.

Recept od Hanky Zemanové jsem si ale trochu upravila protože nemám sušené švestky ani rýžový sirup, ale ničemu to nevadilo.

Protože jsem měla obavy že mi to třeba nebude chutnat (a doma mi připomínali, jak často dopadá moje "zdravé pečení":D), radši jsem si recept přepočítala jen na jednu třetinu, do malé zapékací misky 15x15 centimetrů, což byly dvě porce. 

Pokud ale budete chtít upéct celý jáhelník (a klidně to udělejte, protože chutná moc dobře!) do klasické kulaté formy, vynásobte všechno třemi.

Na malou formu budete potřebovat :

50g jáhel

2-3 lžíce medu

hrst rozinek

hrst ořechů

2 menší jablka nastrouhaná na hrubo

lžíci vanilkového pudingu

skořici

200ml mléka (a nebo jablečný mošt)

Jáhly spařte horkou vodou - dejte je do nějaké nádoby a přelijte vařící vodou. Po chvíli slijte a dejte vařit na kaši. Jáhly povařte ve 200ml mléka (a nebo moštu) do měkka.

Kaši nechte trochu vychladnout a poté přidejte med, ořechy a rozinky i skořici.

Do vymazané a vysypané formy namačkejte polovinu směsi z jáhel, a na to dejte nastrouhaná jablka spolu s lžící pudingového prášku. A navrch druhou polovinu jáhel.

A Hanka ve své knížce píše, že před pečením můžete jáhelník i pokapat smetanou. Tu jsem neměla, ale určitě by to bylo dobré.

A teď už zbývá jen dát do trouby, na 30-40 minut, 200 stupňů.

A recept si samozřejmě můžete udělat i ve veganské verzi, místo mléka použijte třeba sojové, rýžové nebo ovesné, a nebo jáhly uvařte v jablečném moštu, což je hezky osladí. A místo medu jakékoliv jiné sladidlo, třeba sirup z agáve.

Jáhelník je dost sladký a prošel i u mamky i sestry, takže ho vám teď můžu s klidným svědomím doporučit.

Dobrou chuť!

O kaloriích a sacharidech

Původně byl nadpis "21. století = století kalorií" ale naštěstí se mi v mozku rozsvítil detektor trapnosti a přepsala jsem to.
I když si nejsem jistá, že jsem tomu nějak pomohla.
Jako z bláta do louže.
Předem ale musím varovat, že dnešní článek není založen na žádném věděckém výzkumu (ooo to je u mě velice překvapivé!). Ani na žádné studii amerických vědců z univerzity v Ohiu. A dokonce jsem nesáhla ani po žádné moudré a zaručeně pravdivé knize o výživě (kterých jsou stovky a vzájemně si odporují.)
A je mi jasné, že můj pohled na věc je velice neprofesionální a nejspíš to odporuje i většině výživových poradců, kteří na mě možná půjdou s vidlema a všemožným tabulkám....ale mně je celkem ukradený, co říkají tabulky, odborníci (nebo "odborníci"?) a moudré dámské časopisy.
Mnohem důležitější je pro mě to, co vidím na sobě i na svém okolí. A místo tabulek mi celkem dobře poslouží selský rozum (ale kroj nemám!).

Co mi Erasmus dal a vzal?

Zpátky z Vídně, z mého studijního pobytu (ooo to zní tak vznešeně!) jsem sice přijela už na konci ledna, ale stále jsem ještě nesepsala všechny vídeňské články, co jsem měla v plánu.
A protože hodně z vás určitě o Erasmu přemýšlí (a jestli ne, tak byste vážně měli!), bude to dnes takový souhrn toho, co mi tenhle půlroční výlet dal i vzal.
Všechno samozřejmě z mého pohledu, jak jinak.

Celozrnné mini quiche s cuketou, uzeným lososem a nivou

Praha a červená sedačka

Hezký den!
Napřed musím poděkovat za tolik milých reakcí u minulého článku, respektive vysílání v rádiu. Opravdu mě to překvapilo a potěšilo.
Je mi jasné, že tam působím dost stydlivě a nejistě, ale nemějte obavy - v běžném životě až tak tichá nejsem (a ve škole jsem dokonce pravidelně dostávala napomenutí za vyrušování v hodině), ale přeci jen, mluvit poprvé takhle do rádia je něco úplně jiného.
Rozdávat moudra v baru nad koktejlem mi jde holt líp, než v rádiu. A ještě k tomu bez koktejlu.

Kavárenské Brno : Tři ocásci

Hezký den!
Psát články o různých zajímavých místech (a hlavně o těch, kde se dá dobře najíst nebo napít, samozřejmě.) ve Vídni mě bavilo, a tak jsem si říkala, proč v tom nepokračovat i nadále.
Jen se změnou města.
Protože si stojím za tím, že i mé rodné Brno je obzvlášť krásné, mám to tu moc ráda, a zajímavých míst je tu více než dost.
No a tolik krásných kaváren, co tu máme, by nám mohli všichni pražáci jen závidět!
A tak vám dnes, jako velký kavárenský povaleč, představím jedno z mých oblíbených míst.
S nejlepším názvem - Tři ocásci!

Falafel s bylinkovým tvarohem

Mohla bych přidat Módní okénko, kam bych vyfotila svou jedinou kabelku, kterou pořád tahám. A taky boty od pana Bati, co mi rozedřely nožičku.A nebo outfítek s puntíkovaným svetrem, kterej nosím tak často, že mi za chvíli přiroste k tělu. Nebo oblíbený šaty, co se mi srazily a leze mi z nich zadek.

Módní ikona jak vyšitá!

Mohla bych přidat Egoistické okénko, kde bych se plácala po zádech za to, jak se mi povedly vídeňské zkoušky. Dneska jsem se totiž dozvěděla výsledky a dostala jsem známky, jaké za celý svůj vysokoškolský život ještě nikdy. (a o tom, kolik slz teklo a kolik nocí jsem nespala s obavami že nezvládnu ani jednu, radši pomlčíme.)

Mohla bych přidat Důležité okénko, kde bych vám cpala co všechno v poslední době dělám.

Mohla bych přidat Cvičící okénko, kde bych vás přesvědčovala o tom, že jste líný zadky a já největší sportovec (do Soči se mnou!). A že na pole dance vypadám nějak takhle.

Mohla bych přidat Valentýnské okénko, kde bych vám poradila jaké kýče nakoupit.

Mohla bych přidat Filmové okénko, kde bych se vám svěřila, že ve Vlkovi z Walstreet na mě bylo až moc překokainováno a přesexováno. (ne že by mě to nějak pohoršovalo, ale...)

Mohla bych přidat Jídelní okénko....

....a to taky udělám!

Střípky z kuchyně + Hummus se sušenými rajčaty a domácí placky Naan

Střípky z kuchyně? Název poněkud hloupý.
V mém případě by se to mělo jmenovat spíš fleky z kuchyně, protože různých skvrn vytvářím při svém vaření i jedení značně více, než střepů. (i když občas nějakej ten talířek taky upadne....)

Podle mého oblečení jde okamžitě poznat, co jsem jedla a jestli jsem měla kávu. 

Mínus pro mě, že ráda nosím bílé košile.

Domácí celozrnné piškoty

Celozrnné piškoty Manner jsem si moc oblíbila ve Vídni (celozrnné pro lepší pocit), hlavně na své oblíbené tvarohové "tiramisu".

A klasické piškoty mám ráda už od malička. Kdy jsem je jedla schované v pudinku. A nebo k hrnku kakaa. A nebo jen tak, po hrstech. 

A nebo když jsem je ujídala ze zásob pro našeho westíka (no dobře, to nebylo když jsem byla malá, ale včera).

Ale celozrnné piškoty stojí ve Vídni nehezké dvě a půl Eura. A přitom se to dá udělat doma za zlomek ceny. Rychle a snadně (a když to zvládám já, tak není pochyb o tom, že to zvládne zbytek světa).

Takže rozpalte troubu, jdeme na to!

Na 2 plechy budete potřebovat :

3 vejce

4 lžíce celozrnné pšeničné mouky

2 lžíce hladké mouky

5 lžic třtinového cukru.

Vyšlehejte bílky do tuhého sněhu, poté přimíchejte 2 lžíce cukru. Žloutky vyšlehejte ve vedlejší nádobě, se 3 lžícemi cukru. Poté ke žloutkům přidejte prosátou mouku, a na závěr opatrně vmíchejte bílky.

Těsto dejte do cukrářského sáčku (a pokud nemáte, tak postačí obyčejný pevnější sáček s ustřiženým rožkem) a na plech s pečícím papírem vytvořte piškoty.

Pečte 10 minut, na 160 stupňů.

A pak si z toho udělejte třeba "tiramisu". Abyste mohli snídat jako král. Nebo jako já.

Rychlé brusinkové scones

Tvarohový koláč s drobenkou

Tvaroh a drobenka.

Může být něco lepšího, jak jde o koláče?

Odpovím si sama. 

O mé lásce (nebo spíše úchylce a závislosti) k cheesecakům a všem koláčům podobného typu jistě víte, obzvlášť pokud sledujete můj instagram plný duchaplných fotek mizerné kvality.

No a drobenka? To je kapitola sama o sobě.

Už jako mini-Markétka jsem ji loupala z babiččiných pouťových koláčků. Samozřejmě vždy s nenápadností tajného agenta. Dva drobečky z jednoho koláče, jeden uždibnout z dalšího, kousek z tam toho a ještě drobek odtud, aby nikdo nic nepoznal. A tak dál a tak dál, až byly koláčky skoro holé.

A podobně to praktikuji již 20 let, od té doby co sama chodím a sama jím. Když sestra nebo mamka upečou drobenkový koláč. Nebo když sestra pekla crumble. 

Klasické koláče s drobenkou moc nemusím, ani ten crumble. Pod drobenkou se totiž skrývá ovoce, a to já nerada, to je nuda.

Ale jak je pod ní tvaroh, chutí připomínající cheesecake, to je něco jiného, prostě reklama na dobrotu. 

A přesně takový je tenhle koláč, žádné loupání drobenky netřeba, lepší je ho jíst celý.

Sama na něm ale nemám žádný podíl - recept je původně od Kitchenette, trochu upraven a upečen mou sestrou. Jediná má zásluha je to, že jsem do něj pořádně zakrojila, na talíř naložila a s kapající slinou ho rychle vyfotila.

Prý bych tu na blogu měla založit Terezčino okénko, kam bych dávala dobroty od mé sestry. Říkala Terka.

A prý tu mám založit i rubriku Zlobíme se s Lukášem, kde byste se dozvěděli o křivdě a velikém rozhořčení z toho, že kozí sýr koupený v Paříži chutná jinak, než ten samý od stejné značky koupený v Brně! 

Ale nic takového, já ráda slíznu smetanu sama a budu se chlubit cizím peřím - takže tradááááá, obdivujte koláč!

Café Central a Universität Wien

Krásný den!

Ve Vídni už sice nejsem, ale ve foťáku mám ještě pár fotek míst, co si zaslouží být ukázány.

Takže dnes ještě článek z vídeňské série. A zítra třeba zase něco z jiného soudku. Opět bych chtěla přispívat o něco častěji, ale v pondělí mi nejspíš začne zase úplně jiný režim, tak jsem zvědavá, jak to bude a co mě čeká. Ale o tom až jindy.

Podle komentářů u posledního článku soudím, že to asi vyznělo tak, že jsem smutná, že to dunajské království opouštím. Ale to vůbec ne (blondýna se jen neumí vyjadřovat:D), sice se mi tam líbilo, mám to město moc ráda a jsem za tu zkušenost vděčná, ale domů jsem se těšila velice převelice, Brno mám nejradši a žít natrvalo bych tam nechtěla . Zatím. Ale kdo ví...

Najednou mi tady připadá všechno tak levný, náš panelákovej byt se mi zdá jako velikej palác a těším se, že na cestu do centra mi bude stačit cesta jen jednó šalinó!

Vyluxusované mozky

Hezký den!

Můj blog je sice z velké části i o jídle a cvičení, ale to zdaleka není to jediné, co by mě zajímalo.

Spíš naopak.

Co se týče knížek, nějaké na téma strava nebo cvičení byste u nás doma hledali marně a musím říct, že mě to vůbec neláká (pokud tedy nejde o kuchařky, u toho bych dokázala slintat hodiny). 

Dneska bych vám ale ráda představila knížku z úplně jiného soudku. Ze soudku, co mě pořádně zajímá.

Minulý rok jsem dostala od Ježíška knížku Nákupologie - Pravda a lži o tom, proč nakupujeme, která se zabývala hlavně tím, co se odehrává v našem mozku při kontaktu s různými druhy reklamy, co na nás působí a co naopak vůbec ne. A co si myslíme, že si myslíme, a co si doopravdy myslí náš mozek. A nebo taky o tom, jak účinný je ve skutečnosti product placement neboli reklama ve filmu, a čím vším se necháme podvědomě ovlivnit.

A protože jsem Nákupologii přečetla během tří dnů (a během dalších během tří dnů díky ní napsala seminárku odkládanou celý semestr), musela jsem na letošní dopis Ježíškovi napsat na prvním místě i pokračování od stejného autora s názvem Vyluxusované mozky - Triky, které používají firmy, aby nás přiměly k nákupu.

Lednová Vídeň

Hezký den!

Před chvílí jsem se vrátila ze školy, a tak tu pro vás mám (i když s hlavou neschopnou dalšího myšlení) opět pár fotek, co jsme spolu s panem Nikonem posbírali při procházkách po Vídni.

Zbývají mi totiž už jen poslední dva týdny, než mi skončí semestr a já se vrátím domů do Brna natrvalo, a tak fotím o sto šest.

Ani doma se ale flákat nebudu, hned od začátku února jsem si na sebe totiž upletla bič v podobě další měsíční praxe. No a taky se tam na mě už těší má brněnská univerzita. Uuuuu!

Na jednu stranu jsem moc ráda, přeci jen, doma je doma, mám tam všechny a všechno, co mám ráda (třeba waflovač a toustovač!), ale i tady jsem si to hodně oblíbila a určitě se sem budu vždycky ráda vracet (a tím nemyslím jen to, že beztak budu jezdit na opravy zkoušek:D) a určitě mi bude i hodně věcí chybět.

Zkrátka všechno má svá pro a proti, ale za tuhle možnost jsem moc ráda a rozhodně toho nelituji.

I když........to mi připomeňte až zase budu brečet nad sešitem, že ty zkoušky nemám šanci zvládnout, když nerozumím ani nadpisu.

Ale jedna z mála věcí, co mi rozhodně chybět nebude, je bydlení na kolejích. Jsem holt holka rozmazlená.

Ale veselo tu máme - dnes v noci se totiž mé růžové ikea-pantofle a sobí pyžamo podívaly ven podruhé. Hasiči jsou tu jako doma.

Požární poplach pasuji na nejprotivnější zvuk světa. No však i pan bezdomovec, který nám pravidelně přespává ve vestibulu, se tvářil značně znepokojeně, co ho to probudilo.

A taky uznávám, že bydlet ve 12. patře má občas i své nevýhody.

Ale radši dost řečí, nebo to bude zase dlouhé jak třídílný středověký román.

A to nechcete.

TOP 13 roku 2013

Hezký večer!
Na včerejší den si pro mě Rakousko opět připravilo další zradu v podobě státního svátku, což však hloupá blondýna zjistila až když ráno stála před Lidlem a chtěla se dobývat dovnitř (důchodkyně!).
A tak, kromě toho, že jsem si nemohla nakoupit nic k jídlu (díky bohu za mou železnou zásobu kuskusu!) muselo sejít i z mého plánovaného nakupování oblečků.
Měla jsem chuť vraždit!
Nakonec to ale bylo jedině dobře, jelikož bylo nádherně, úplné jaro (až na to, co za měsíc zrovna máme..), což si místo návštěvy obchoďáku přímo říkalo o vyjížďku na kole a návštěvu jednoho z dalších parků, kde jsem nikdy předtím nebyla. A udělat něco dalšího do školy a zavřít se na chvíli do posilovny taky úplně od věci nebylo....Takže milý státní svátku, omlouvám se, že jsem na tebe včera ráno nadávala!
A tak jsem pobíhání po obchodech přesunula na dnešek.
S vidinou toho, jak si zpátky na koleje potáhnu narvané tašky. Narvané vším, co jsem si naplánovala - od pártyšatů až po nějaké tričko a kabelku.
Ale jak už to tak bývá, zákon schválnosti zafungoval a i dnes a platilo staré známé pravidlo "nemám peníze=líbí se mi všechno. Mám peníze=nelíbí se mi nic".
A když už se mi něco líbilo, tak mi z toho lezla víc než půlka zadeku. Klasika.
To prodejci nedokáží pochopit, že i lidi co nejsou trpaslíci nad 170 centimetrů by rádi nosili šaty bez toho, aby celý svět mohl obdivovat jejich sakra pevný pozadí?!
No to jsou problémy, já vím, já vím.
A když už jsem začala něčím tak životně důležitým, jako jsou šaty, ponese se ve stejném, čili neskutečně duchaplném, duchu celý článek - aneb mých TOP 13 roku 2013!

Jídelní deníček

Krásnou neděli přeji!

Posílám srdečné pozdravy z Ruska z Vídně, kam jsem se po brněnských Vánocích opět v pátek vrátila. Už mi však zbývá jen poslední měsíc, tak si to tady musím užít jak se sluší a patří. A můj seznam musím-navštívit míst ještě zdaleka není proškrtaný. 

Zatím to však na nějaké užívání nevypadalo - zdárně jsem dokončila písemnou práci (i přes jisté počáteční komplikace) a poslala ji německé kamarádce na zkontrolování a vyškrtání tisícovky chyb z toho gramatického pekla.

Což znamená, že už asi žádnou německou kamarádku nemám.

A další čas jsem věnovala dělání výpisků z prezentací a překladům. Jediné vzrůšo byly návštěvy kampusové posilovny a výlet do Lidlu pro cukety. 

Prostě dokonale zajímavý program!

Takže pro zítřejší den mé předsevzetí zní : Být méně svědomitá (to říká ta pravá), učení odložit a jít poznávat Vídeň. Přesněji řečeno tedy Mariahilferstrasse a Donau Zentrum, kam vezmu na procházku své vánoční obálky.

Protože se mi ale opět plní má složka s jídelními fotkami (no dobře, kecám...žádnou složku nemám a všechno ukládám na jedno místo kde pak mám největší bordel, ale znělo to líp...), je ten nejvyšší čas na další jídelní článek.

Protože co může být více fotogenické než jídlo? (kromě mě, samozřejmě..)

Silvestr, domácí sushi a recept na novoroční cheesecake

Úplně nejlepší a zároveň strašněnahovno rok už je za námi, a tak teď můžeme doufat (ale hlavně se snažit!), že ten nový bude jen a jen lepší.
Co se týče loučení se se starým rokem a vítáním roku nového, pojala jsem to letos docela poklidně. Mohla bych napsat, že na nějaké velké opíjení paření až do rána už jsem stará, ale tomu bych nevěřila ani já sama.
Na tohle stará nebudu asi nikdy.
Jen jsem zkrátka neměla zrovna na žádnou párty-párty náladu a s přítelem jsme se domluvili, že to tentokrát oslavíme ve dvou. (teda, když připočtu ty vínka, bylo nás asi 5 :D)
Hned ráno jsme si zašli do fitka (není potřeba čekat na novoroční předsevzetí), kde jsem ale byla líná nějak víc posilovat a všechno mě bolelo ze cvičení v den předešlý, a tak jsem strávila skoro celou během na páse. Líná prdel, no. Co mě ale bavilo nejvíc - před pásem byla veliká televize, na které se pomocí dálkového ovládání dala zvolit jedna z mnoha krajin, která se poté promítala, jako byste po ní běželi.
Jsem asi děvče zaostalé, ale tohle jsem viděla poprvé a byla jsem z toho nadšená jak malá!
Na takový kraviny mě užije.
No a taky to běhání byla hned (ale jen o trochu!) menší otrava.
Vybrala jsem si tam na promítání centrum Vídně, co jiného taky ode mě čekat, že. Takže jsem vlastně běžela od Stephansplatzu přes Graben, kolem Tiffanyho, po parku u Hofburgu až k Rathausu. Hohohooo!
A přesně tam se taky v pátek dopoledne vracím.
Teď už ve skutečnosti, ne jen virtuálně.
Ale až už z Vídně přijedu domů na konci ledna na trvalo, vím kam jít, kdyby se mi náhodou po Österreichu stýskalo - do brněnského BIG ONE! :D