O běhání

Poprvé to bylo, když mi bylo asi dvanáct.
V některý ze zimních měsíců, kdy byly i na stromech krystalky ledu a pára šla od pusy.
A moje maminka, která si nazouvá běžecké tenisky pokaždé, když má čas, a nejlépe v nějakou nekřesťanskou dobu, ideálně kolem víkendové 6. hodiny ranní, vzala jednou běhat i mě.
Tedy ne v tak nechutnou hodinu, ale hrůza to byla tak jako tak.
Běžely...nebo spíš "běžely" jsme jen pár minut.
Do kopečku. (chtěla jsem napsat do kopce, ale pod tím byste si taky mohli představit nějaký hory:D). A nahoře na poli už jsem nemohla dýchat.
Studený vzduch na plicích. Píchání v boku. Bolest zmrzlých uší. Foukal totiž vítr. A to je hnus sám o sobě.
Vrátily jsme se tedy hodně brzy, a já se zařekla, že nic tak strašnýho už nikdy dělat nebudu.
Nikdy!
A několik následujících let jsem vždycky nechápavě kroutila hlavou, když mamka vytahovala z botníku ty tenisky.

Z nákupního košíku

Hezký den!

Dnes společně opět nakoukneme do nákupního košíku, na (převážně zdravé) dobroty, co jsem v poslední době vyzkoušela.

A začneme zase balíčkem z Biosféry, takže žádný košík, ale krabice, která mě čekala na poště. 

No, na světě je hodně věcí, co mi nejdou, a vymýšlení názvů je jedna z nich. Ale "z poštovní krabice" by znělo snad ještě hůř.

Letní radosti

Léto (a je úplně jedno, co říká kalendář) je pro mě to, když můžu jít ven jen v šatech. 

A když můžu jít běhat třeba v 9 večer, protože je stále světlo (i když se svým běhacím zjevem bych nemusela mít obavy ani za černé noci, že by mě někdo chtěl...ehm....přepadnout).

A každoroční tradice spálených zad. Přeci se na tu chvilku nebudu mazat! 

A otrava s tím, že si musím pořád holit nožky.

Nebo koupání v přehradě. Letos poněkud zelené.

Nebo první koktejl či vínko na zahrádce. 

První zmrzlina.

Sledování levných letenek a projíždění stránky booking.com.

Procházky po Brně, které je s každým létem a každou novou zahrádkou hezčí a hezčí.

A nebo taky téměř každodenní utrpení ve fitku bez klimatizace. V podkroví. Jak v rozpáleným skleníku. 

To všechno pro mě znamená léto. A hlavně radost. S hezčím počasím totiž vždycky přijde i lepší nálada.

A těch radostí bylo i v předešlých dnech a týdnech dost. A pan Nikon byl u toho.

Instagramová moudra

Sigmund Freud říkal, že každý je svým způsobem perverzní.

A já říkám, že každý je i svým způsobem stalker. 

Jinak si totiž neumím oblibu Instagramu vysvětlit.)

A o jeho nesmyslnosti opět netřeba diskutovat, samozřejmě že je to k ničemu, velryby to nezachrání a se stoupajícím množstvím lajků nebude chleba levnější, ale i tak si často prohlížím ty čtvercové fotky prohnané loufajem a sama tam sázím jednu nekvalitní fotku za druhou. (To jako vážně? Vážně si fotím i upocený bandáže na fit box? K zamyšlení.

A ještě více k zamyšlení je to, že i taková fotka dostává srdíčka. Srdíčka pro upocenej kus látky.)

Někdo fotí na instagram každou kravinu (ehm....), někdo si tam honí ego nad svýma selfíčkama s hastagem #beauty, někdo musí každé ráno ukázat světu svou snídani (ehm...) a s přicházejícím létem bychom se měli připravit i na duchaplné fotky křídel letadel. A hlavně nohy. Nohy na pláži. Na ošoupané osušce. Na panelákovým balkoně. Nebo to jsou párky?

                                       

O cvičení aneb Fitness tag

Hezký den!
Tento tag koloval po blozích už před nějakou dobou a dokonce jsem do něj byla nominována i já (oooo to zní skoro jak nominace na Oscara!), ale po pravdě se mi do toho moc nechtělo.
Zaprvé nemám tyhle blogové tagy nijak zvlášť ráda a mnohdy mi to přijde spíš jako článek absolutně bez nápadu (čímž samozřejmě nechci říct, že by focení cukety byla nějaká originalita :D), a za druhé jsem si taky nebyla tak úplně jistá, jestli zrovna já jsem natolik fitness člověk, abych odpovídala na fitness dotazník.
Dneska jsem ale na tenhle článek narazila i u Terezky, kde jsem se v některých odpovědích našla a říkala jsem si, že přeci jen cvičím dost, sport i zdravé jídlo je nedílnou součástí mého života a navíc je můj blonďatý mozek moc unavený na to, aby vymyslel smysluplnější článek, takže proč ne.

Krabičkování + Střípky z kuchyně

Že stereotyp je největší nuda a hrůza?

S tím já až tak souhlasit nemůžu.

Možná je ve mě kousek Sheldona nebo Rain Mana. Sirup sice nemusí být na stole dřív než palačinky, ale ta stejná kaše na stole musí být skoro každé ráno už mnoho let. V tom stejném provedení.

Sportovní boty musí být růžové. V knihovně si sedám zásadně k oknu. Ve žlutém autobuse zásadně do první poloviny autobusu (no dobře, to je z chamtivosti - aby na mě zbyly lepší časopisy a kafe bylo dřív :D). Mám pár oblíbených kaváren, kam chodím stále na to samé. Několik měsíců či let.

Několikrát týdně dělám ten stejný sport. Několik let jsem si v iPodu neobnovila svůj play list. Několikrát už jsem byla v Paříži a nejspíš pojedu zase (a sedět budu ve předu!). Několikrát jsem si v HM koupila ten stejný model kalhot. 

.....a hlavně, k obědu si ve své růžové krabičce nosím stále to samé, jen s minimálními obměnami.

Jsou věci, které jsou totiž tak dobré, že není potřeba je nijak měnit. 

Třeba Paříž nebo kuskus.

Z nákupního košíku

Krásný den!

Letní počasí máme zase zpátky, což znamená (kromě toho, že máte volat sláva a tři dny se radovat) tři věci.

1) Fotky opalujících se stehen na instagramu s hashtagem #relax

1) Teplé počasí znamená blížící se léto. A blížící se léto znamená končící školní rok a semestr. Což znamená trávit dny ve školní knihovně, občas si zanadávat že jsem nezačala dřív, a mimo to také neustále aktualizovat IS, jestli se mi tam už objevila známka ze zkoušky, o které stejně vím že byla neúspěšná. Ale co kdyby. Klik. Klik.

2) Časté změny počasí, jeden den kosa jak vy-víte-kde, další den počasí jak u moře. A to moje blonďatá hlava trpící migrénami těžko nese. A tak se často bolest snažím utlumit dvěma způsoby - prášky nebo čokoládou. Působí to stejně, čili nijak, ale na druhé možnosti si pochutnám víc.

3) S příchodem vyšších teplot se mi v mozku automaticky rozsvítí kontrolka "šaty!" a já potom mám pocit, že jestli si nekoupím další a další, léto nebude moct přijít. 

Momentálně přemýšlím i o maxi šatech a maxi sukni, což se mi moc líbí, ačkoliv mi tenhle střih nijak extra nesluší a vypadám v tom jako jedna velká matrjoška.

Ale kromě oblečení samozřejmě ráda nakupuji i nějaké to dobré jídlo, bez ohledu na počasí. A tak je tu další shrnutí toho, co jsem přihodila do nákupního košíku.

Tyče a modřiny aneb POLE DANCE

Dlouho jsem tenhle článek odkládala, přeci jen chodím na tyčku teprve chvíli a tak nejsem zrovna ten, kdo by tady měl rozdávat rady a rozumy.

Ale baví mě to, snažím se, a každý nějak začínal (Určitě i Jamie Oliver někdy rozvařil špagety! A král s bílou rukavičkou se svůj moonwalk taky nenaučil za pět minut! Tak!), takže dnes o tom, jaké to podle mě je, z pohledu začátečníka samozřejmě.

Zpátky do Vídně

....i když bohužel jen na jeden den.

V pondělí jsem, po čtvrt roce, opět vyrazila do mé milované Vídně, do města, které bylo celý minulý semestr mým druhým domovem (no dobře dobře, to ze mě echt Vídeňačku nedělá :D).

Jet jsem tam musela kvůli zrušení účtu v bance, nicméně taková povinnost mi ani maličko nevadila - naopak, ideální příležitost udělat si hezký den a projít si pár oblíbených míst.

Blondýna sportovec

Sport, to je pro mě něco, bez čeho si neumím svůj život představit.
Když jsem odjížděla na Erasmus do Vídně, tak nějak jsem počítala s tím, že tam budu sportovat mnohem méně, než jsem bývala zvyklá, protože dovolit si platit minimálně 10 Euro za hodinu TRX, fit boxu či jiného sportu, co mě baví, bych si těžko mohla dovolit. A byla jsem s tím smířená, protože jsem věděla, že tam budu mít tolik jiných aktivit, že si na sport kolikrát ani nevzpomenu.
No, taková byla očekávání.
Realita byla taková, že jsem měla na nohou své růžové tenisky hned druhý den a musela se jít alespoň proběhnout.

Kynuté lívance s ovesnými vločkami

Dnes jen stručně.

Lívance. Nejlepší. Kynuté. S vločkami. 

Květnové radosti

Květen.

To znamená, že jsem měla být políbena pod rozkvetlou třešní. 

Nebyla jsem. 

Už jsem seschlá.

A květen taky znamená, že se nemilosrdně blíží zkoušky a termíny odevzdání všech úkolů a seminárních prací. O tom, že počet přečtených a napsaných stránek je spíš k pláči nic říkat nemusím, celkově není třeba nic dodávat k tomu, že jsem královna prokrastinace - délka tohoto článku mluví za vše.

Z nákupního košíku

Z nákupního košíku? To jako vážně Markéto?!

Nadpisy a názvy článků mi nikdy nešly. A tento berte opět s rezervou.

Žádná z věcí které vám ukážu se totiž snad ani v žádném košíku nenesla. Já si totiž zásadně košíky ani vozíky na nákupech neberu. Přeci nebudu ztrácet čas tím, abych vtáhla peněženku, vyndala z ní pětikorunu a vzala si vozík a všechno si do něj pohodlně naskládala. To radši budu pobíhat po obchodě s plnýma rukama, všechno mi bude padat a já pak budu nenápadně krást krabice od banánů nebo jogurtů, abych v tom vůbec mohla dopravit svůj nákup k pokladně.

Pět bodů pro Nebelvír za logiku!

Kdysi dávno jsem často přidávala články Přihoďte do nákupního košíku s tipy na jídla, co jsem vyzkoušela a zaujaly mě. Teď už tady ale pěkně dlouho nic takového nebylo - holt se to dělá těžko, když má někdo takovou úchylku, že nakupuje pořád dokola to samé. (cizrna? hořká čokoláda z Lidlu? flap jacky? sem s tím!)

Sebestředný článek aneb 50 (zbytečných) faktů

Hezký večer!
Dneska jsem měla v plánu trošku jiný článek, ale pan Nikon odjel na víkend pryč, a tak si musím vystačit jen s klávesnicí.
Takovýto článek už jsem viděla u hodně slečen, naposledy třeba u Vaci nebo Míši, a tak jsem si řekla, že by nebylo úplně na škodu vás pro tentokrát otravovat s naprosto zbytečnými a nesmyslnými informacemi (které můžete prodat do bulváru až jednou budu strašně slavná) o mé blonďaté maličkosti.
Původně jsem chtěla článek udělat extrémně sebestředný a od první věty až po tu poslední ho zaplnit svými selfíííčkyfotkami, ale to neudělám, protože.....

Ruské lívance Bliny

Minulý týden na přednášce Teorie literatury, když nám zrovna profesor vykládal o knize Všecky krásy světa od Jaroslava Seiferta :

"...a víte vlastně, co jsou to ty bliny? No to jsou ruský lívance. A víte, co je důležitý? Že se zapíjí vodkou!"

Kavárenské povalování a výletování

Hezký den!

Původně to měl být článek s názvem Střípky ze života. Různé fotky, co se mi za poslední dobu nastřádaly ve foťáku i na instagramu. O tom, co mě zaujalo na televizní obrazovce a ve výstavních sálech. O cvičení. A tak dále.

Jenže pak jsem si představila, jak dlouhé by to asi bylo a kolik lidí bych tím unudila k smrti, a tak bude rozumnější to rozdělit na dvě části.

A stejně, když jsem si fotky prohlížela, podezřele moc jich bylo pořízených v prostorách různých kaváren (které vám musím doporučit!), takže dnes to bude takové malé nahlédnutí do života jednoho kavárenského povaleče.

Minulý víkend bylo krásné počasí, a tak jsme se s Terkou rozhodly, že se půjdeme projít do města (no dobře, nešlo ani tak o procházku, jako o jídlo :D) a vezmeme s sebou i Adélku, aby nemusela být doma.

Bylo to za celých devět let úplně poprvé, co jsme ji vzaly na procházku takhle do města šalinou, jindy chodíme jen v okolí našeho domu, po polích, k rybníku a lesu. Jediné cestování s psíkem v MHD bývá jednou za čtvrt roku, kdy se chodí stříhat, parádnice jedna. Náhubek si vždycky packou sundá během pár sekund (a tváří se jako největší blbeček), ale jinak cestování zvládala dobře a ani se nebála, jak bych od ní očekávala.

Parmazánové grissini a dobroty k vínu

Sklenička vína denně prospívá zdraví. Vědecky prokázáno.

Jenže znáte to. Občas prostě není buď čas a nebo nálada na to, sednout si ke zdravotní sklence.

Ale zahrávat si se zdravím by se nemuselo vyplatit, a tak je potřeba si jednou za čas večer sednout, otevřít si lahvinku a dohnat všechny sklenky za uplynulý týden. A preventivně i na pár dní dopředu. 

Zdraví, nezapomínejte.

O cideru taková studie zatím provedena nebyla, pokud vím.....ale jsem si jistá, že jeho účinky jsou stejné.

Celozrnný mazanec + velikonoční pečení

Hezký den! 

Blíží se Velikonoce, a to si žádá nějakou tu dobrotu. Ideálně tradiční. Nebo ve tvaru beránka. Nebo cokoliv, jen k tomu přidejte slovo velikonoční, a bude.

Recept na mazanec i jidáše je z části z celozrnné mouky, ale samozřejmě jde stejně tak dobře použít i tu obyčejnou, a nestane se nic. A pro změnu fešáci beránci jsou úplně klasičtí.

Košík plný zdravých dobrot

....tedy košík jen pomyslný, virtuální.

To ale nic nemění na tom, že jsem při jeho plnění byla opět nerozhodná, tak jako vždy. Divím se, že nejsem znamením váhy. (i když ta lví tvrdohlavost na mě sedí, pravda :D)

Obchody se zdravou výživou jsou pro mě jako ráj, dokázala bych v nich vybírat hodiny a hodiny a nejradši bych tam pokaždé nechala všechny úspory (což by ale momentálně, při pohledu na účet a do peněženky, nebyla žádná velká částka :D). Tolik nových dobrot, tolik lákavých potravin, co bych chtěla vyzkoušet!

A jinak tomu není ani v e-shopu Biosféra, při prohlížení pomyslných regálů. I tam bych dokázala vybírat hodiny a hodiny, skládat věci do košíku a po chvíli je zase vyndávat s tím, že je vyměním za něco ještě lepšího.

.....ehm, to jsem ale vlastně udělala.

A pak netrpělivě očekávala pošťáka, s nadšením velkým skoro jako kdyby se blížily Vánoce.

Střípky z kuchyně

Hezký večer!

Maminka s Terkou se vždycky, při pohledu na naši kuchyň, vypadající jako po útoku teroristů, smějou, jak je možné že všechno vyfotím tak úhledně, jako by nikde okolo žádný bordel nebyl. A jako bych uměla vařit.

A takových fotek se mi zase nastřádalo víc než dost, což si říká o jediné - Sřípky z naší rozbombardované kuchyně!